Světelné znečištění v CHKO Slavkovský les

Ještě je možné zažít v Česku opravdovou tmu? Spatřit hvězdnou oblohu v plné kráse a rozhlédnout se po krajině, které nebude dominovat světelné znečištění? Většina lidí, a to včetně astronomů, bohužel neví, jak vypadá zcela tmavá noční obloha, bez vlivu umělého světla, protože nic takového nikdy neviděli.

Je totiž překvapivě obtížné dostat se na místo, které by bylo dostatečně vzdálené od všech relevantních zdrojů umělého osvětlení narušujících přirozenou tmu. Naprostá většina míst v naší zemi, která lidé upřímně pokládají za tmavá, má pak ke skutečně tmavému, přirozenému prostředí poměrně daleko.

Světelné znečištění ve smyslu vlivu na krajinu a noční oblohu se může projevovat buď ve formě přímé viditelnosti zdrojů světla, které se v noci stávají významnými krajinnými prvky a mohou v extrémních případech pozorovatele přímo obtěžovat, nebo jako „světelný smog“ - tedy umělé světlo rozptýlené v atmosféře.

Zatímco obtěžování přímo viditelnými zdroji světla se lze vyhnout přesunem na místo s omezeným výhledem, světelnému smogu se jednoduše vyhnout nelze, jedinou účinnou zbraní je totiž dostatečná vzdálenost od zdroje světla. Bohužel, ve střední Evropě nemáme liduprázdné oblasti dost rozlehlé na to, aby bylo možné před světelným smogem uniknout.

Neocenitelnou pomůckou při mapování světelného znečištění a hledání tmavých míst se staly noční snímky zemského povrchu pořízené družicemi z oběžné dráhy. Ty slouží jako vstup do fyzikálních modelů šíření světla v atmosféře a umožňují spočítat míru světelného znečištění (resp. příspěvku umělého světla k celkovému jasu oblohy) nad konkrétním územím, nebo i globálně.

Čtěte také: Krásy a zajímavosti Slavkovského lesa

Pro vizuální dojem z noční krajiny však není důležité jen to, jak tmavá je obloha přímo v nadhlavníku. Naopak zásadní je část oblohy níže nad horizontem, do výšky zhruba 30°, což je zhruba horní hranice zorného pole při pohledu do dálky. Bohužel, vliv světelného znečištění z okolí na noční oblohu s klesající výškou nad obzorem rychle roste.

V Česku se tak již nachází jen několik málo lokalit, kde se dá noční obloha za normálních podmínek klasifikovat jako přírodě blízká (nikoliv však zcela tmavá) - jedná se o některé odlehlé části Šumavy a Novohradských hor. O stupínek horší než na Šumavě, ale přesto poměrně tmavou noční oblohu najdeme na několika dalších místech - např. v CHKO Český les nebo oblasti mezi Jindřichovým Hradcem a Znojmem.

Pozoruje někdo z vás v okolí Českého lesa na Tachovsku? S tmou by to tam mělo být OK - dle mapy světelného znečištění (zelená, modrá). Na té jižní straně je asi top lokalita Ples, dá se tam dojet autem, je to rozlehlá náhorní planina s pastvinami, dobrým výhledem a pěknou oblohou. Další místo kam jezdím (blíz dálnici) je Nová ves u Třemešného pod Přimdou, taky pěkný výhled, ale ve vesnici je veřejné osvětlení, takže se to chce uklidit kousek stranou.

Za účelem ochrany nočního prostředí, ale především informování široké veřejnosti a zvyšování povědomí o problematice světelného znečištění, vytvořila v roce 2006 International dark-sky association (IDA) program oblastí tmavé oblohy - systém certifikace (a zároveň ocenění) míst, kde je zachovalé noční prostředí, která se zavážou toto prostředí chránit a řídit se zásadami šetrného osvětlování.

Jedním z důvodů toho, proč umělé světlo poškozuje noční prostředí na tak velké vzdálenosti, je jeho nevhodné směrování. Každé, i sebelepší osvětlení způsobuje světelné znečištění - jednoduše proto, že část světa se odráží od osvětlovaného povrchu do okolí, tomu se nedá zabránit. Světlo namířené dolů na zem se však odráží především vzhůru, do směrů vysoko nad horizontální rovinu a následně poměrně rychle uniká mimo atmosféru.

Čtěte také: Česká republika a světelné znečištění

Velkým problémem se stává nárůst umělého osvětlení na místech mimo urbanizovaná území, kde bylo ještě donedávna poměrně zachovalé noční prostředí. Moderní LED svítidla umožňují na rozdíl od starších výbojkových svítidel velmi efektivní směrování světla, a tedy i osvětlování jen těch míst, která být osvětlená mají. Je však nutné těchto možností skutečně využívat a vybírat varianty svítidel na míru konkrétní lokalitě a úloze.

LED svítidla však přinášejí jiný, nový problém, a tím je barva jejich světla, respektive jeho spektrální složení. Naše oči jsou v nočním (skotopickém) režimu velmi citlivé na modrou a zelenou složku světla. Přechod z doposud používaných sodíkových výbojek se žluto-oranžovou barvou světla na bílé LED, bohaté na kratší vlnové délky světla, tak znamená zásadní zesvětlování noční oblohy, jak jí vidíme očima.

Současná legislativa bohužel neumožňuje direktivně regulovat způsob, jakým je používáno umělé osvětlení. Tma jakožto přirozená a životně důležitá součást přírody a životního prostředí není v současné době nijak chráněna a každý tak může svítit prakticky bez omezení.

Dobrým plánováním osvětlení, jeho chytrým řízením, hodnocením variant a jejich dopadů na okolní prostředí a využitím moderních technologií je možné dosáhnout významného omezení světelného znečištění, při zachování veškerých benefitů, které nám osvětlení přináší. S postupující rezidenční i komerční výstavbou se rozšiřuje i osvětlované území a dochází k fragmentaci souvislých tmavých krajinných celků.

Měli bychom však usilovat o to, aby vliv umělého osvětlení na okolí byl co možná nejmenší, a tento zájem na ochraně přírody zakotvit i legislativně. Jen tak lze zajistit účinnou ochranu nočního prostředí ve volné krajině a také záchranu míst, kde se noční nebe ještě stále podobá tomu přírodnímu.

Čtěte také: Nevidíme hvězdy: Proč?

tags: #Slavkovský #les #světelné #znečištění

Oblíbené příspěvky:

• Šumava: Historie a budoucnost ochrany přírody
• Odstranění zápachu z koupelnového odpadu
• Zkušenosti s rekonstrukcemi kuchyně
• Budoucnost automobilů
• Fotografie Ludmily Hájkové: Příroda a město