Nová Směrnice EU o Kvalitě Ovzduší a Její Dopady na Českou Republiku

18.10.2025

Představte si, že každý Váš nádech by mohl mít svoji cenovku. Přijde Vám to nereálné? Ne až tak docela. Nová EU směrnice o čistším ovzduší právě zavádí povinnost platit odškodnění za znečištění ovzduší. Kromě strukturálních investic proti zdrojům znečištění se budou také platit náhrady škody. Právo na zdravé životní prostředí vyjádřené v penězích.

Jelikož znečištění ovzduší patří k největším environmentálním zdravotním rizikům v Evropě obecně, a rovněž v souladu s plány na dekarbonizaci Evropy, přijala Evropská unie novou ambiciózní směrnici, která zavádí cíle, které mají vést ke snížení znečištění ovzduší do roku 2030 a s cílem dosáhnout životního prostředí bez toxických látek nejpozději do roku 2050.

Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) o kvalitě vnějšího ovzduší a čistším ovzduší pro Evropu byla schválena 23. října 2024 a nabyla účinnosti již 10. prosince 2024. Většina nových povinností stanovených Směrnicí bude muset být splněna již do 11. prosince 2026.

Proč by nás to mělo zajímat? V České republice totiž každoročně v důsledku znečištění ovzduší předčasně zemře přibližně až 10 000 lidí. A to skutečně není málo. Možná si nepřiznáváme dostatečně, že znečištění ovzduší je u nás stále významným problémem. Zejména ve větších městech - hustě osídlených lokalitách - zatížených dopravou.

Cíle a Nové Prvky Směrnice

EU Směrnice o ovzduší stanoví nejen jednotné evropské cíle kvality vnějšího ovzduší dle doporučení Světové zdravotnické organizace (dále jen „WHO“), ale také jednotné metody a standardy měření. Obdobné limity a opatření sice platí v EU a ČR již nyní, nicméně nedodržují se. Přístup nové Směrnice o ovzduší je jiný v tom, že je represivní.

Čtěte také: Zákaz obalů a jeho důsledky

Aby se zabránilo laxnosti při přijímání opatření ze strany členských států a aby byla zajištěna dostatečná kontrola veřejnosti, Směrnice jde mnohem dál než stávající standardní úprava povinností v oblasti životního prostředí. Směrnice především nově stanoví povinnost zavedení odpovídajících právních institutů, na základě kterých mají mít „příslušníci dotčené veřejnosti“ nejen právo přístupu ke spravedlnosti, ale také právo získat odpovídající náhradu „újmy na lidském zdraví“.

Za jakých podmínek bude možné náhradu újmy uplatnit? To Směrnice o ovzduší stanoví výslovně a poměrně velmi jednoznačně. Vnitrostátní pravidla a postupy týkající se nároků na náhradu újmy musí přitom být koncipovány a uplatňovány tak, aby neznemožňovaly nebo nadměrně neztěžovaly výkon práva na náhradu této újmy.

Navíc, podle Směrnice případné stanovení promlčecí lhůty pro podání žaloby o náhradu újmy nesmí začít běžet dříve, než je dané porušení ukončeno, a než se osoba požadující náhradu újmy dozví nebo než lze u ní přiměřeně předpokládat, že se dozvěděla, že jí porušením byla způsobena újma. Tato povinnost přijmout odpovídající právní úpravu má být ze strany členských států splněna nejpozději do 11. prosince 2026. Co se stane, pokud splněna nebude? Jaké změny právní úpravy nás proto čekají?

Dopady na Českou Republiku

Imisní limity jsou nyní zakotveny v našem právním řádu, tj. ve vyhlášce č. 330/2012 Sb., o sledování a vyhodnocování kvality ovzduší, která je prováděcím předpisem k zákonu č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, vše ve znění pozdějších předpisů. Tyto právní předpisy sice již nyní stanoví závazné limity, které svojí výší již rámcově odpovídají nové EU Směrnici o ovzduší, nicméně problémem je, že jsou na mnohých místech dlouhodobě násobně překračovány.

Stávající limit podle českých právních předpisů a také podle nové EU Směrnice o ovzduší pro benzo(a)pyren je shodný, a to 1 nanogram na metr krychlový (1 ng/m³) jako roční průměrná koncentrace v ovzduší. Nicméně, jak ukazují data průměrného znečištění ovzduší v roce 2023 (podle bodů umístění měřících stanic), publikované na webu EEA - Evropské agentury pro životní prostředí, byl tento limit na mnoha místech, včetně hlavního města Prahy a okolí, významně překračován, někde až pětinásobně. Ano, nejsme v tom sami. Jak přehled ukazuje, podobné problémy má Slovensko a Polsko. Ostatní země EU jsou ale řádově méně zatíženy.

Čtěte také: RED III

Roční průměrná koncentrace PM10 (pevné částice o průměru menším než 10 mikrometrů) podle aktuálně platných českých právních předpisů nesmí přesáhnout 40 mikrogramů na metr krychlový (40 µg/m³). Denní průměrná koncentrace podle českých právních předpisů nesmí přesáhnout 50 mikrogramů na metr krychlový (50 µg/m³). Podle nové EU Směrnice o ovzduší pak má být nejpozději do 1. ledna roku 2030 dosažena roční průměrná koncentrace těchto prachových částí maximálně do 20 mikrogramů na metr krychlový (20 μg/m3).

Není bez zajímavosti, že otázkou kvality ovzduší a efektivity veřejných prostředků investovaných do snížení znečištění se zabýval také Nejvyšší kontrolní úřad (dále jen „NKÚ“). Nejedná se přitom o částky malé.

NKÚ konkrétně sdělil: „Česká republika se stále potýká se zhoršenou kvalitou ovzduší. Ačkoliv podíl obyvatel ČR žijících v oblastech se zhoršenou kvalitou ovzduší klesá, žil v nich v roce 2022 stále ještě více než jeden milion lidí. Ke snižování znečištění přispěly v letech 2014 až 2022 i kotlíkové dotace určené na výměnu nevyhovujících kotlů v domácnostech. Dotace určené na snižování emisí z průmyslu se na snížení objemu vypouštěných škodlivých látek, jako je oxid siřičitý a oxidy dusíku, podílely jen minimálně. Ukázala to kontrola NKÚ, která prověřovala 16,2 mld. Kč vydaných v letech 2014 až 2022 ze státního rozpočtu a EU na projekty zaměřené na zlepšování kvality ovzduší. Podle NKÚ vynaložilo Ministerstvo životního prostředí (MŽP) až 103,5 mil. Kč určených na omezování prašnosti v průmyslu neúčelně.“

Opatření a Dlouhodobé Investice

Z výše uvedeného je zřejmé, že máme problém. Stále jsme vystaveni znečištěnému ovzduší. Ani dlouhodobé investice do jeho zlepšení nám prozatím nezajišťují ani splnění závazků stávajících. Bude ale také potřeba provést strukturální opatření. Bude nutné provést mj. i radikální změny v přístupu k dopravě, které povedou ke snížení emisí v hustě osídlených lokalitách. Účinnější přechod na ekologičtější zdroje energie, podpora obnovitelných zdrojů apod.

Z výše uvedeného seznamu je zjevné, že je potřeba začít především v oblasti územního plánování a lokálních opatření. Prostě a jednoduše, snížit počet lidí exponovaných znečištění. Nezbývá než dodat, že doporučovaná opatření nejsou nijak nová, překvapivá či neznámá. Víme o nich dlouho.

Čtěte také: EU a odpady: Co se mění?

Nelze také opomenout, že nová evropská regulace není samoúčelná, přináší i značné výhody. Zlepšení kvality ovzduší vedle ochrany životního prostředí, zvířat a planety jako celku, rovněž povede ke snížení výdajů na zdravotní péči, ke zvýšení kvality života obyvatel a k ochraně přírody. A to skutečně není málo.

Snížením koncentrací znečišťujících látek by totiž úspory na zdravotní péči mohly dosáhnout až miliard korun ročně, a to díky snížení počtu hospitalizací, lékařských ošetření a zlepšení produktivity práce. Snížením znečištění ovzduší totiž dochází ke snížení nemocnosti, je méně případů respiračních a kardiovaskulárních onemocnění spojených se znečištěním ovzduší. Méně nemocných pracovníků vede též ke zvýšení produktivity a snížení absencí.

Kromě zlepšení veřejného zdraví nelze opomenout také příležitosti spojené s rozvojem inovativních technologií a ekologických řešení. Není to jen EU, kdo přechází na ekologické zdroje energií. Především Čína a USA jsou v tomto ohledu velkými inovátory.

Stručně řečeno, znečištěné ovzduší nás (i planetu) může vyjít pěkně draho, pokud budeme pasivní. Pokud ale novou regulaci uchopíme jako příležitost k pozitivním změnám, za pár let se (možná) nejen přestaneme dusit benzo(a)pyrenem a prachem PM10, ale také nám nutnost investic a omezení nevypálí díru do rozpočtu. Začít včera už sice bylo pozdě, ale lepší začít zítra se zpožděním, než vůbec. Buďte připraveni a nebojte se postavit za právo na lepší životní prostředí.