Snížení znečištění ve vodních tocích Jihlava: Metody a vývoj

Území České republiky leží v srdci Evropy na rozvodí tří moří a je dotováno nerovnoměrně rozloženými srážkami.

Vodohospodářské úpravy přetvářely a přetvářejí krajinu státu vzhledově i funkčně.

Základním článkem vodohospodářského systému je i půda.

Prakticky téměř všechny vodohospodářsky významné toky odvádějí vodu na území sousedních států.

Tvůrčím působením mnoha generací se na území českých zemí vytvořila kulturní krajina zcela odlišná od původní převážně lesnaté.

Čtěte také: Emise benzinu a biopaliva: Analýza

Hydrologická charakteristika Třebíčska a řeky Jihlavy

Hydrologicky je celé území okresu Třebíč pramennou oblastí, z něhož odvádějí vodu do Dyje řeky Jihlava, Oslava a Rokytná.

Řeka Jihlava, pramenící u Jihlavy nad Horní Cerekví, měří v části protékající Třebíčskem a Náměšťskem asi 70 km.

V tomto úseku má charakter parmového vysočinného toku.

Má řadu krátkých, nepříliš vodnatých přítoků, nejvýznamnějším z nich je říčka Brtnice.

Řeka Oslava vytéká na Žďársku ze soustavy rybníků Babínského, Matějovského a Veselského.

Čtěte také: Udržitelnost v McDonald's Česká Republika

Průtokový režim je ovlivňován vodním dílem Mostiště u Velkého Meziříčí.

Až na říčku Chvojnici nemá rovněž vodnatější přítoky.

Charakter toku je obdobný jako u řeky Jihlavy.

Povodí Oslavy patří k nejčistší části sledovaného území.

Na území Třebíčska bylo na potocích nebo rašelinných vrchovištích vybudováno na 250 rybníků, největší koncentrace je v okolí Náměště nad Oslavou.

Čtěte také: Příklady z knih: Snížení emisí

K největším patří Dubovec u Ocmanic (30 ha), Studenecký nový rybník u Studence (24 ha), Netušil u Okarce (20 ha), Parný u Krahulova (24 ha) a Vidlák u Opatova (16 ha).

Vodní díla Dalešice a Mohelno

Vodní nádrž Dalešice byla dokončena v roce 1979, má hráz vysokou 99,5 m, její délka v koruně činí 300 m.

Vodní plocha má 480 ha, maximální hloubka je 88,5 m. Stálý objem nádrže je 59,5 milionů kubických metrů, zásobní objem 67,8 milionů, celkový objem je tedy 127,3 milionů kubíků.

Průměrný roční průtok je 6 kubíků za vteřinu, délka vzdutí hladiny je 22 km, maximální nadmořská výška hladiny 381,5 m n. m. Celková plocha povodí, které k nádrži náleží, činí 1136 km².

Vodní nádrž Mohelno byla dokončena v roce 1978. Hráz má vysokou 48, 65 m, její délka v koruně činí 185 m. Vodní plocha má 118 ha, maximální hloubka je 34,7 m.

Stálý objem nádrže je 5,6 milionů kubických metrů, zásobní objem 11,4 milionů, celkový objem je 17,1 milionů kubíků. Průměrný roční průtok je 6,08 kubíků za vteřinu.

Délka vzdutí 7 km, nejvyšší nadmořská výška hladiny 303,30 m n. Obě vodní díla jsou propojena a nádrž Mohelno slouží jako dolní nádrž přečerpávací elektrárny v Dukovanech.

Za silného západního větru dolétá drobná vodní tříšť až na Mohelenskou hadcovou step.

Rybníky v okolí Třebíče

Co se týká rybníků, některé z nich slouží k rekreaci obyvatel Třebíčska již od konce 19. století, např. rybník Steklý s plochou 18 ha.

Jedná se o průtočný rybník na Stařečském potoku východně od Třebíče a 1 km JV od Hvězdoňovic.

Náleží sem i Studenecké rybníky, z nichž největší je Studenecký nový rybník s 24 ha, k větším patří také Vrbinec se 7 ha u Pozďatína.

Z menších rybníků je to pak především Hranečník se známým sokolským tábořištěm, u Opatova se nachází hojně navštěvovaný rybník Zlatomlýn s rozlohou 7 ha.

Jedná se o průtočný rybník na Brtnici, vzdálený 2,5 km od Brtničky.

Hydrobiologické metody hodnocení kvality vody

Jakost vody toků na okrese Třebíč se hodnotí prostřednictvím hydrobiologických metod již od roku 1992.

V minulosti toto hodnocení zadával Okresní úřad v Třebíči, po jeho zániku v roce 2002 zadávají hydrobiologický průzkum ve své územní působnosti Městské úřady v Třebíči, Náměšti nad Oslavou a Moravských Budějovicích.

Hydrobiologie je jednou z ekologických věd, která studuje vztahy vodních organismů a jejich vodního prostředí.

Zajímá se o vodní organismy v celé jejich druhové šíři, to znamená od bakterií až po ryby, rostliny i živočichy.

Nevynechává ani dno a příbřežní geologické a botanické vztahy ovlivňující charakter toku nebo vodní nádrže.

Každé vodní prostředí, od potůčku po veletok, od drobné tůňky po jezero, má své typické společenstvo druhů.

Pro tekoucí vody je takovým typickým společenstvem makrozoobentos. Je to soubor drobných vodních živočichů přibližné velikosti od tří do třiceti milimetrů, kteří osídlují dno potoků a řek.

Každý z těchto živáčků má specifické nároky na kvalitu svého životního prostředí. Některým vyhovují čisté pramenné úseky toků se studenou vodou, jiní dávají přednost teplejšímu prostředí s dostatkem potravy, někteří vyhledávají prudký proud, jiní se mu naopak snaží vyhnout. Jsou druhy, které nejsou schopny tolerovat ani mírné znečištění, a naopak druhy, které si ve znečištěných vodách přímo libují, protože jim znečišťující látky nabízí potravu a chrání je před konkurencí citlivých druhů.

Současná hydrobiologie disponuje jenom na našem území seznamem řádově šesti tisíc druhů vodních živočichů, u kterých detailně známe nároky na kvalitu jejich životního prostředí.

A tuto detailní znalost můžeme využít i obráceně - z druhového spektra odebraného vzorku těchto živočichů můžeme velmi přesně usuzovat na jakost vody, v níž tyto organismy žijí.

Např. rybáři vědí, že vranka nebo pstruh potřebují ke svému životu studené a čisté vody plné kyslíku, zatímco třeba karasi a líni si libují v teplých bahnitých vodách.

Analýzou společenstva organismů tak lze velmi přesně kategorizovat jakost vody našich toků.

Výhody hydrobiologických metod oproti chemickým

Dalo by se namítnout, že současná věda a technika nám nabízí dostatek přístrojů, kterými můžeme jednoduše a s ohromující přesností měřit koncentrace různých znečišťujících látek.

Má to však jeden podstatný háček - chemické metody jsou sice velmi přesné, ale informují nás o okamžitém stavu, tedy o tom, jakou koncentraci jsme naměřili v konkrétním čase měření nebo v odebraném vzorku.

Chceme-li si udělat představu o dlouhodobém stavu jakosti vody nebo o jeho vývoji a změnách v průběhu roku, musíme takových měření provést mnoho, desítky až stovky za rok a výsledky statisticky zpracovat a vyhodnotit.

To klade velmi vysoké časové a finanční nároky na samotný proces takového monitoringu i na pracovníky, kteří jej zajišťují.

Naproti tomu organismy tento monitoring provádějí za nás, jsou na svém „pracovišti“ dnes a denně celých čtyřiadvacet hodin a svou tolerancí nebo netolerancí ke znečištění vypovídají o jeho úrovni.

Stačí tedy jeden vzorek, abychom získali představu o dlouhodobém stavu jakosti vody.

Zkušený hydrobiolog si dokáže prostřednictvím některých ukazatelů, jako je např. spád toku, jeho velikost, struktura dna apod., vytvořit velmi přesnou představu o složení společenstva organismů, které by osídlovalo naše toky bez vlivu znečištění, tedy jakýsi přirozený stav.

Srovnáním výsledků provedeného měření lidskou činností ovlivněných úseků toků s tímto přirozeným stavem získáme odchylku od přirozeného stavu, která je zároveň měřítkem znečištění.

Vývoj jakosti vody v tocích okresu Třebíč

Jednoznačně lze konstatovat, že pro toky okresu Třebíč máme k dispozici nejdelší a nejucelenější řadu hydrobiologických dat o jakosti vody v tocích, která nemá v podmínkách celé České republiky obdobu.

Od roku 1992 se každoročně na 60 kontrolních profilech monitoruje hydrobiologickými metodami jakost vody. Kontrolní profily jsou na tocích situovány a vybrány tak, aby podchytily vlivy jednotlivých zdrojů znečištění a zachytily vývoj jakosti vody v podélném profilu.

Jakost vody v tocích okresu Třebíč prodělala za uplynulé dvě desítky let zajímavý vývoj.

tags: #snížení #znečištění #ve #vodních #tocích #Jihlava

Oblíbené příspěvky:

• Recyklace zahradního odpadu
• SAKO Brno: Modernizace spalovny
• Studium obnovitelných zdrojů
• Emisní normy pro dvoutaktní motory
• České ženy a příroda: inspirace