Spojování plastů, emise a dopad na životní prostředí v České republice

Množství nebezpečných látek vypouštěných do životního prostředí v loňském roce oproti předchozímu roku až na výjimky kleslo, vyplývá z dat Integrovaného registru znečišťování (IRZ). Celkově emise znečišťujících látek spíše klesaly, existují však výjimky. Jde například o emise potenciálně rakovinotvorného styrenu, dioxinů předávaných v odpadech a látek poškozujících ozonovou vrstvu.

Na nejvyšších místech v žebříčcích znečišťovatelů za rok 2023 figurují hlavně provozy z Ústeckého, Moravskoslezského a Pardubického kraje. Za nejvýznamnějšího znečišťovatele lze vedle Spolany Neratovice (patří o skupiny Orlen Unipetrol) označit elektrárny Počerady a Chvaletice. Na nižší příčky žebříčků spadla huť Liberty Ostrava, která v roce 2023 omezovala výrobu.

„Nad poklesem vykázaných emisí toxických látek průmyslovými provozy můžeme letos opravdu jásat. Nicméně je nutné mít na paměti, že řadu toxických látek průmysl do registru nemusí ohlašovat. Ve světle dat ohlášených chemičkami rovněž roste důležitost omezování plastů, protože mezi největší znečišťovatele se derou hlavně výrobci surovin pro ně, jako například chemičky v Litvínově anebo v Kralupech nad Vltavou," shrnul Jindřich Petrlík, vedoucí programu Toxické látky a odpady spolku Arnika.

Emise skleníkových plynů i nebezpečných toxických látek nejvýrazněji klesly u uhelných elektráren. „Nestalo se to ale kvůli nějaké snaze či dobré vůli jejich provozovatelů, ale hlavně kvůli tomu, že byly v loňském roce méně často v provozu. Elektřinu z uhlí totiž stále více v evropském energetickém mixu nahrazovaly obnovitelné zdroje energie, které po ruském vpádu na Ukrajinu zažívají boom. Ukazuje se tak v praxi to, co říkáme dlouhodobě: když Česko omezí výrobu a export své špinavé elektřiny z uhlí, bude to mít pozitivní vliv na klima i na kvalitu ovzduší,“ říká Lukáš Hrábek, tiskový mluvčí Greenpeace ČR s tím, že emise mohou klesnout ještě více, protože i v loňském roce bylo Česko pořád velkým vývozcem elektřiny.

Uhelné elektrárny Počerady a Chvaletice v majetku podnikatele Pavla Tykače jsou však stále největší znečišťovatelé toxickou rtutí, protože mají rozsáhlé výjimky z emisního limitu. „Ilustrativní je srovnání s elektrárnou Tušimice, která v roce 2020 vypouštěla stejné množství rtuti jako Počerady, ale dnes je díky plnění limitů na pětině. Politici a političky by měli odmítnout dotování uhelných elektráren, bez jejichž elektřiny se dle modelování energetiky obejdeme. Nedává smysl, aby občané museli platit někoho, kdo znečišťuje jejich životní prostředí, dodal Jiří Koželouh, vedoucí energetického programu Hnutí DUHA v narážce o politickou diskusi o podpoře uhelných elektráren, aby neskončily příliš rychle.

Čtěte také: Výzvy recyklace plastů

Emise škodlivin do ovzduší a vody

Mezi sledované nebezpečné látky patří mezi i rtuť. Osm z deseti největších zdrojů úniku rtuti do ovzduší představují uhelné elektrárny a teplárny. Na prvním místě jsou elektrárna Počerady následovaná elektrárnou Chvaletice a elektrárnami Prunéřov a Ledvice. Elektrárna Chvaletice roční objem emisí rtuti meziročně výrazně snížila, důvodem byla nižší výroba elektřiny, ne dodržování limitů.

Celkové množství dioxinů meziročně mírně narostlo (ze 107 na 111 gramů toxických ekvivalentů na rok) především v důsledku nárůstu v přerovské teplárně a u některých spaloven odpadů, konkrétně spaloven komunálních odpadů v Praze - Malešicích a v Brně. Také Třinecké železárny množství dioxinů v odpadech meziročně zvýšily. V žebříčku tak zůstaly na prvním místě. K nebezpečným praktikám spaloven odpadů patří snaha odpady s obsahem dioxinů takzvaně recyklovat do různých stavebních materiálů.

Emise styrenu ohlášené do IRZ meziročně narostly o více jak pět tun na rok na téměř 103 tuny. Oproti roku 2015 jde však o 50 tun méně. Na nárůstu emisí styrenu se nejvíce podílely dvě firmy, a to Synthos Kralupy a.s. a výrobce hudebních nástrojů C. Bechstein Europe v Hradci Králové. Oba tyto provozy svoje roční emise styrenu oproti předchozímu roku v podstatě zdvojnásobily.

Zatímco emise styrenu byly v roce 2023 na vzestupu, emise formaldehydu zaznamenaly výrazný pokles na svoje historické minimum, což přispělo k výraznému poklesu emisí rakovinotvorných látek. Například Rockwool Ostrava snížil svoje emise o více jak 4,5 tuny na rok a Dřevozpracující družstvo Lukavec o téměř pět tun. Nejvíce je však snížil provoz Saint-Gobain Adfors CZ v Litomyšli (o více jak sedm tun). Celkově bylo do registru za rok 2023 ohlášeno zhruba 8,5 tuny emisí formaldehydu, což odpovídá zhruba jejich objemu za jediný provoz za rok předchozí.

Za rok 2023 ohlásily průmyslové provozy méně skleníkových plynů než za rok 2020, tedy v období covidu. Ze zdrojů skleníkových plynů v první desítce jejich emise zvýšily meziročně jen elektrárny Tušimice. Ostatní elektrárny oznámily jejich výrazný pokles. Mimo elektrárny jsou v první desítce také chemička Unipetrol patřící skupině Orlen, Třinecké železárny a papírna Mondi Štětí. Zcela z ní vypadla huť Liberty Ostrava a. s.

Čtěte také: Recyklace plastového odpadu z výroby

Emise prachu v Česku setrvale klesají. V roce 2023 byly nižší o téměř 300 tun za rok. Po dlouhé době sesadila z prvního místa v této kategorii huť Liberty Ostrava elektrárna Počerady, a to i přesto, že svoje emise meziročně snížila. Emise prachu z Liberty Ostrava meziročně klesly o více jak polovinu. Celkový pokles emisí prachu z klasických velkých zdrojů tak dal vyniknout čedičovému lomu Basalt v Měrunicích v Českém středohoří, který se s 15 tunami polétavého prachu stal jeho osmým největším zdrojem v celé, Česku a zdatně tak sekunduje například nedaleké elektrárně Ledvice.

Provozy ze zákona hlásí úniky a přenosy některých nebezpečných látek samy. Za ohlašovací rok 2023 data poskytlo celkem 1218 provozů. Umělým hmotám v podobě mikroplastů a nanoplastů se už na Zemi nedá vyhnout. A to stejné platí také o chemikáliích známých jako PFAS. Až doposud se ale jen málo zkoumalo, co se stane, když na živý organismus působí obě tato znečištění současně.

Lidstvo má problém s celou řadou znečišťujících látek. Jen dvě jsou ale natolik odolné, aby představovaly problémy pro celé desítky generací. Jsou to umělé hmoty neboli plasty a PFAS, což je skupina extrémně trvanlivých chemikálií, mezi něž patří například teflon.

Dopady kombinace plastů a PFAS

Biologové z Birminghamské univerzity provedli pokus s hrotnatkami, živočichy známými i jako dafnie. Jedná se o drobné korýše, kteří patří mezi perloočky, jež vědci už roky využívají jako takzvané modelové organismy. Akvaristům se zase hodí jako krmivo pro rybičky. Tentokrát ale dafnie nebyly krmením, ale samy byly krmené. A to směsí výše popsaných látek.

Vědci zjistili, že korýši trpí závažnějšími zdravotními účinky, pokud jsou vystaveni oběma látkám současně. Tato zdravotní poškození byla značně vážná, patřila mezi ně například nižší porodnost, ale také více vývojových problémů, jako je třeba opožděná pohlavní dospělost nebo zpomalený růst.

Čtěte také: Inovativní recyklace plastů

Tyto zvýšené toxické účinky jsou podle autorů znepokojivé. PFAS a mikroplasty se totiž zkoumají většinou odděleně a nezávisle na sobě - jako by to byly dva problémy, které se nepotkávají. Jenže ve skutečnosti jsou živé organismy, včetně člověka, v současné době prakticky vždy a všude vystavené oběma současně.

Dalším znepokojivým zjištěním tohoto výzkumu je informace, že první vystavení tomuto koktejlu zhoršuje schopnost hrotnatek zvládnout každé další. Všechny získané výsledky podle autorů představují jasný signál k tomu, aby se věda snažila ještě lépe a hlavně rychleji porozumět dopadům nejrůznějších chemických látek v životním prostředí, a to jak na volně žijící živočichy, tak i na člověka. Dopady spojení těchto dvou látek jsou tak větší než pouhý součet jejich vlivů - jako by jedna a jedna nebyly dohromady dvě, ale tři.

"Věčný" problém s PFAS a plasty

„Věčné“ chemikálie PFAS se využívají v průmyslu i domácnostech a uvolňují se do půdy, vody i vzduchu. Je jich asi patnáct tisíc. Vzhledem k silné vazbě uhlíku a fluoru se v životním prostředí téměř nerozkládají, z čehož vzniklo i jejich souhrnné pojmenování. Od čtyřicátých let minulého století se používají ve spotřebních výrobcích po celém světě. Typicky se jedná o nádobí, vodu odpuzujícím oblečení a mnoha dalších výrobcích, které odolávají mastnotě, vodě a oleji. Řada národních a mezinárodních institucí, včetně Evropského parlamentu a americké Agentury pro ochranu životního prostředí (EPA), už dříve označila rozšíření PFAS za zdravotní krizi.

Lékaři je spojují s velkým množstvím zdravotních problémů, například s rakovinou, jaterními problémy, nemocemi štítné žlázy, vývojovými vadami, onemocněním ledvin, sníženou imunitou a dalšími závažnými zdravotními riziky. Problém je, že v životním prostředí vydrží spíše stovky než desítky let; takže ty, které už do něj pronikly, se z něj už prakticky nedají odstranit.

Souvislost s mikroplasty je podle vědců sice zjevná, ale podceňovaná. Plasty často najdete i tam, kde byste je nečekali. Obklopují nás, když trávíme čas uvnitř, ale také když jdeme ven. Jsou ve spotřebním zboží, ve vodě i ve vzduchu. Malé částečky plastu našli vědci dokonce i v lidské placentě, takže si s plasty každý z nás tyká ještě před narozením. Kvůli nim pravděpodobně u lidí dochází k nárůstu řady onemocnění. Rostoucím problémům způsobených plasty se aktuálně nedá zabránit jinak než celosvětovými opatřeními. Kvůli této situaci se už několik let na poli OSN připravuje nová mezinárodní úmluva, která by měla pomoci ochránit naše zdraví i životní prostředí. Na přelomu listopadu a prosince se v jihokorejském Busanu uskuteční jedna z posledních přípravných schůzek, na kterých vzniká prvotní text úmluvy.

Jednání o nové úmluvě o plastech byla opakovaně doprovázena omezeními účasti občanské společnosti, a to jak během zasedání, tak během oficiálních a neoficiálních jednání za zavřenými dveřmi. Účast občanské společnosti je však klíčová pro naplnění lidského práva na čisté, zdravé a udržitelné životní prostředí. Občanské iniciativy zaměřené na veřejný zájem do procesu přinášejí odborné znalosti, vědecké důkazy a inovativní řešení, která by bez jejich zapojení nebyla zohledněna. Mezi těmito odborníky jsou i zástupci zemí s nízkými a středními příjmy, kteří přinášejí jedinečné poznatky a zkušenosti komunit, jež jsou nejvíce postiženy znečištěním plasty. Bez účasti těch, kteří přímo čelí dopadům plastového znečištění, hrozí, že jednání budou neúplná a konečný výsledek smlouvy nebude dostatečně silný.

Při dokončování jednání o nové globální úmluvě o plastech by měli delegáti a delegátky zajistit, aby byly cíle týkající se ochrany zdraví podloženy účinnými globálními kontrolními mechanismy a aby smlouva pokrývala celý životní cyklus plastů.

• Globální platnost opatření: Opatření musí být globální, nikoli pouze v rukou jednotlivých států. Plastová krize je celosvětový problém, a proto i řešení musí být mezinárodní. Vnitrostátní pravidla by mohla omezit účinnost úmluvy a vytvořit překážky pro obchod, což by prohloubilo nerovnosti mezi státy.
• Předběžná opatrnost v případě vědecké nejistoty: Úmluva by měla zajistit, že nové materiály nebudou uváděny na trh bez důkladného prověření.
• Regulace chemikálií v plastech po celý životní cyklus: Chemické látky by měly být regulovány nejen ve výrobcích, ale během celého jejich životního cyklu a napříč odvětvími.
• Dostatečné a předvídatelné financování: Pro úspěch úmluvy je nezbytné vytvořit finanční mechanismus s vyhrazeným fondem, který by zajišťoval dodatečné a stabilní financování.
• Monitorování a transparentní podávání zpráv: Přísné požadavky na monitorování a vykazování jsou zásadní pro hodnocení účinnosti opatření.
• Efektivní rozhodování na konferencích smluvních stran: Úmluva by měla umožnit, aby bylo možné přijímat rozhodnutí hlasováním, pokud nelze dosáhnout konsenzu.

Aby nová úmluva o plastech skutečně chránila lidské zdraví, je klíčové zaměřit se na zdravotní přístup při formulaci kontrolních a prováděcích opatření. Cílem by měla být zvýšená ochrana nejzranitelnějších skupin obyvatelstva, jako jsou ženy, děti, mladiství a původní obyvatelé, a to po celou dobu životního cyklu plastů.

Klíčová ustanovení by měla obsahovat principy, jako jsou ochrana zdraví, právo na čisté a zdravé prostředí, zásada předběžné opatrnosti, ochrana lidských práv, právo na přístup k informacím nebo zapojení veřejnosti do rozhodování.

• Omezení produkce plastů: Bez rychlých opatření se produkce plastů výrazně zvýší, což bude mít negativní dopady na klima, životní prostředí a zdraví.
• Regulace toxických chemických látek: Úmluva by měla zavést kontrolní opatření, která zajistí regulaci a postupné vyřazení toxických chemikálií v plastech ve všech fázích jejich životního cyklu a v různých průmyslových odvětvích.
• Seznam prioritních chemických látek: Na přípravném jednání byly předloženy návrhy na seznam prioritních chemikálií, jako jsou ftaláty, bisfenoly, zpomalovače hoření a PFAS. Tyto látky mají prokazatelně nepříznivý vliv na zdraví a životní prostředí.
• Transparentnost a dohledatelnost: Veškeré informace o chemikáliích používaných při výrobě plastů by měly být veřejně dostupné v průběhu celého životního cyklu plastů prostřednictvím standardizovaného systému.
• Minimalizace emisí: Je nutné minimalizovat a monitorovat emise a úniky škodlivých látek, které by mohly negativně ovlivnit zdraví.
• Nakládání s odpady: Úmluva by měla zajistit environmentálně šetrné nakládání s odpady, které nebude poškozovat zdraví lidí ani životní prostředí, například spalováním či chemickou recyklací. Plasty obsahující toxické látky by neměly být recyklovány, ale bezpečně likvidovány pomocí nespalovacích technologií.

Chemický průmysl a jeho dopad

Minulý týden vydal Svaz chemického průmyslu ČR ročenku, která mapuje vývoj českého nejvýznamnějšího průmyslového odvětví v roce 2021. Oxid uhličitý je hlavním plynem, který produkují chemické společnosti s potenciálem efektem globálního oteplování. CO2 se primárně uvolňuje spalováním fosilních paliv jako zdrojů energie. Za posledních deset let emise CO2 chemických společností v ČR kolísaly mezi 50% a 80% v porovnání s rokem 2010 a ustálily se na cca 11 mil.

Oxid siřičitý (SO2) je hlavní látkou znečišťující ovzduší odpovědnou za okyselování životního prostředí. Hlavními producenty emisí jsou spalovací zařízení a rafinerie. Od roku 2010 společnosti snížily emise SO2 do ovzduší přibližně o 69 %. Oxidy dusíku (NOx) jsou odpovědné jak za okyselování atmosféry, tak mají potenciál přispívat k fotochemické tvorbě ozonu, který může způsobit dýchací potíže lidem žijícím ve vysoce urbanizovaných oblastech, stejně jako ekologické poškození přírody. Od roku 2010 společnosti snížily své emise NOx do ovzduší přibližně o 54 %. Těkavé organické látky mohou přispívat stejně jako NOx k tvorbě fotochemického ozonu, který může způsobit dýchací potíže lidem žijícím ve vysoce urbanizovaných oblastech a způsobovat ekologické škody na přírodě. Společnosti od roku 2010 snížily emise TOL do atmosféry přibližně o 55 %.

Dusík a fosfor jsou živiny, které jsou přirozenou součástí vodních ekosystémů. Příliš mnoho dusíku a fosforu ve vodě způsobuje, že řasy rostou rychleji, než si s tím ekosystémy poradí. Významné zvýšení řas poškozuje kvalitu vody, snižuje v ní obsah kyslíku, který ryby a další vodní život potřebují k přežití. Kyslík je životně důležitý pro život pod vodou. Jak je popsáno výše, vypouštěné odpadní vody do životního prostředí mohou mít dopad na životní prostředí a lidské zdraví různými způsoby. Ani u jednoho ze sledovaných parametrů kvality vypouštěných odpadních vod z chemického průmyslu se nepodařilo v posledních deseti letech zásadně snížit jeho hodnoty.

V souvislosti se „Zelenou dohodou“ je v chemickém průmyslu kladen důraz na snižování energetické náročnosti výrob. Využívání obnovitelných zdrojů při vlastní výrobě energie a např. i odpadního tepla patří k důležitým realizovaným úkolům, jejichž význam neustále poroste. Celorepublikově v roce 2021 měla v celkové skladbě pro výrobu elektřiny významný podíl výroba v jaderných elektrárnách. Na posledním obrázku je patrné, že podíl obnovitelné energie na spotřebě elektřiny a konečné spotřebě energie kontinuálně od roku 2012 roste.

Cirkulární ekonomika jako řešení

Opětovné využívání spousty materiálů od betonu po hliník má pomoci Česku. Studie Institutu cirkulární ekonomiky upozorňuje na to, že vedle nákladných investic existují i levnější cesty, jak snižovat emise.

Cirkulární řešení umožní do roku 2050 snížit ekvivalent emisí oxidu uhličitého v klíčových průmyslových sektorech v Evropské unii až o 65 procent, tvrdí studie Institutu cirkulární ekonomiky (INCIEN). Zároveň prý ušetří až 30 procent investičních i energetických nákladů oproti scénáři založenému na zavedení nových procesních technologií.

„Cirkulární ekonomika se jeví jako nákladově efektivnější dílčí cesta k dekarbonizaci, protože opatření jsou méně finančně náročná ve srovnání s alternativami. Nástroje i prostředky k jejich realizaci jsou v zásadě k dispozici již dnes,“ říká Benjamin Hague, vedoucí výzkumu INCIEN. Studie upozorňuje na to, že emise skleníkových plynů z českého průmyslu včetně využití energie sice klesly od roku 1990 o 60 procent, ale emise spojené s průmyslovými procesy a využitím výrobků klesly pouze o 10 procent.

Cirkulární opatření snižují emise CO2 z průmyslových materiálů jejich recyklací či opětovným využitím, výměnou za nízkoemisní materiály, snížením spotřeby nebo cirkulárními obchodními modely, jako jsou sdílení či modulární design. INCIEN se zaměřil na čtyři emisně a energeticky nejnáročnější materiály v těžkém průmyslu: ocel, cement, plasty a hliník. Ty představují přibližně 65 procent celkových průmyslových emisí.

Ocel a železo

Výroba oceli a železa je z pohledu dekarbonizace průmyslu zásadní, protože se podílí z pěti procent na celkových emisích skleníkových plynů v EU. V současné době je intenzita emisí z českých oceláren výrazně vyšší, než je průměr EU, což je dáno dominantním podílem primární výroby.

Česko je také historicky čistým vývozcem ocelového šrotu. Ročně ho exportujeme přes dva miliony tun. To podle studie naznačuje příležitost k dekarbonizaci prostřednictvím přechodu na výrobu převážně založenou na šrotu.

Dvě největší ocelárny v Česku - Liberty Ostrava a Třinecké železárny - už investují do elektrických obloukových pecí. Podle webu Ocelářské unie hodlají Třinecké železárny v rámci svého dekarbonizačního plánu do roku 2030 prostřednictvím budoucí elektrické obloukové pece zajistit polovinu své výroby.

Liberty Ostrava připravuje transformaci směrem k výrobě „zelené oceli“ a dosažení uhlíkové neutrality do roku 2030, tvrdí vedoucí pro komunikaci a vnější vztahy Barbora Černá Dvořáková. Současné tandemové pece společnost nahradí během roku 2025 dvěma hybridními elektrickými pecemi, které firmě umožní využívat vyššího podílu šrotu než dosud. Omezí tím závislost na dovážených surovinách, jako je železná ruda a uhlí.

„Abychom potenciál této nové technologie mohli využít naplno a podíl šrotu zvýšit na 70, případně 100 procent, budeme potřebovat více energie, která nyní není k dispozici. Proto zároveň připravujeme výstavbu připojení k síti vysokého napětí,“ sdělila Černá Dvořáková. Na transformační projekty žádá Liberty Ostrava podporu z Modernizačního fondu EU a Státního fondu životního prostředí.

Cement

Také výroba cementu je v kontextu dekarbonizace českého průmyslu klíčová. Na národních emisích CO2 se podílí přibližně 2,5 procenta. Zatímco cement tvoří v průměru pouze 14 procent hmotnosti betonu, představuje 95 procent jeho uhlíkové stopy. Přibližně dvě třetiny těchto emisí jsou spojeny s výrobou slínku, který je hlavní složkou cementu.

Klíčem je podle studie nahrazení slínku betonovým prachem ze stavebních a demoličních odpadů, snížení poměru cementu k betonu v betonových směsích a nižší spotřeba betonu při navrhování a výstavbě budov. Pilotně se testují i různé nízkouhlíkové receptury cementu.

Podle Svazu výrobců cementu ČR místní cementárny mají jeden z nejvíce dekarbonizovaných energetických mixů v evropském cementářském průmyslu. Myslí si to i Roman Snop, viceprezident Asociace pro využití energetických produktů a viceprezident Evropské asociace pro produkty vznikající spalováním uhlí (ECOBA).

Podle něj chybí návod, jak má průmysl postupovat. Proto se jej asociace chystá v příštím roce předložit ministerstvu životního prostředí a ministerstvu průmyslu a obchodu. „Chceme spolupracovat na přípravě státní koncepce oběhové ekonomiky pro alternativní stavební materiály. Vzniká proto taková kuchařka, jak zacházet s antropogenními materiály (na jejich vzniku se podílel člověk, pozn. aut.). Jsou to výhodné suroviny, protože zvyšují kvalitu stavebních produktů, prodlužují životnost a jsou velice nízkouhlíkové,“ uvádí Snop.

Plasty a recyklace

Cirkulární příležitosti ke snížení emisí CO2 v chemickém průmyslu se týkají především plastů. Emise na tunu recyklovaných plastů jsou podle INCIEN už nyní v průměru o 80 až 85 procent nižší než u primárních plastů, což představuje obrovský potenciál pro dekarbonizaci. V současné době se však v EU recykluje pouze 15 procent plastového odpadu.

V jednom scénáři pro dosažení uhlíkové neutrality by cirkulární ekonomika mohla do roku 2050 zajistit více než 80 procent požadovaného snížení emisí z výroby plastů, a to kombinací snížení poptávky, mechanické recyklace, rozšířené chemické recyklace a produkce plastů na bázi biologických materiálů využívajících udržitelné zdroje biomasy.

Ačkoli se plastového odpadu vysbírá hodně (přibližně 75 procent v roce 2020 pro plastové obaly), hlavními překážkami zůstávají vysoký podíl skládkování, slabá recyklační infrastruktura a neexistence zálohování PET lahví. Až v Česku v roce 2030 skončí skládkování, hrozí, že se plasty budou ve velkém pálit, což by přispívalo ke zvyšování emisí.

Hliník

Scénář sdružení European Aluminium naznačuje, že zvýšení podílu recyklovaného hliníku na spotřebě v EU na 50 procent do roku 2050 by eliminovalo téměř 50 procent emisí spojených se spotřebou hliníku v EU. Česko ale v recyklaci hliníkových nápojových plechovek výrazně zaostává, v roce 2019 dosáhla pouze 22 procent míry recyklace. I v tomto případě by podle studie INCIEN mohlo pomoci zavedení systému zálohování obalů.

Stavebnictví a automobilový průmysl

Zmíněné materiály spotřebovávají především dva segmenty, stavebnictví a automobilový průmysl. Navýšením energetické účinnosti budov a postupnou dekarbonizací energetického mixu lze očekávat postupné snížení provozních emisí budov. Naopak takzvané „zabudované emise“ se stanou hlavní složkou celkové uhlíkové stopy budov už v průběhu příštích 10 až 15 let, a to v souvislosti s používáním vysoce energeticky náročných materiálů, jako je ocel či cement.

Zástupci INCIEN jsou přesvědčeni, že Česku chybí podrobná „roadmapa“ pro dekarbonizaci průmyslu. Navíc se zabývá cirkulární ekonomikou především v kontextu efektivního nakládání se zdroji a odpady, nikoli ve spojení se zmírněním změny klimatu. Požadavky na tato opatření se přitom brzy stanou součástí legislativy EU a členských států.

„Od roku 2024 bude muset zpracovatelský průmysl postupně splňovat požadavky nového nařízení EU o ekodesignu udržitelných výrobků.

tags: #spojování #plastů #emise #dopad #na #životní

Oblíbené příspěvky:

• Texty na pohlednice pro děti
• Dopady klimatických změn na zemědělství
• Dopady Klimatických Změn v ČR
• Proč má vaše auto vysoké emise na volnoběh?
• Srovnání zdrojů energie