Klimatické změny, hory odpadků, znečištěné ovzduší. Dopady naší spotřeby na životní prostředí můžeme pociťovat už i ve své bezprostřední blízkosti každý den.
Město Vídeň se na negativní vedlejší účinky produkce a spotřeby na svém území snaží nejen upozorňovat, ale především je zmírňovat. Jak ukazuje program OekoBusiness Wien (Ekologické podnikání Vídeň), ochrana životního prostředí a úspěšné podnikání si nemusí odporovat.
Program spadající pod Vídeňské oddělení ochrany životního prostředí (MA22) podporuje podniky ve Vídni při zavádění udržitelných opatření. Program OekoBusiness byl zahájen již v roce 1998 městským odborem pro ochranu životního prostředí jménem Správy města Vídně.
K dnešnímu dni je do programu zapojeno 1 041 podniků, které realizovaly více než 11 000 environmentálních projektů a akcí. Prostřednictvím vhodných postupů řízení v oblasti životního prostředí, jako jsou například úspory energie či prevence vzniku odpadů, vytvořily tyto podniky podstatnou úsporu nákladů ve výši přibližně 121,4 milionu eur a samozřejmě v nemalé míře přispěly ke zkvalitnění životního prostředí ve městě.
Účelem programu OekoBusiness Wien je pomoci podnikům vytvářet „zelené a čisté“ zisky prostřednictvím ekologického řízení výrobních postupů a služeb, které jsou prospěšné jak pro životní prostředí, tak pro podniky. Cílem programu je tedy snížit nepříznivé dopady ekonomické aktivity na životní prostředí prostřednictvím integrovaných strategií ochrany životního prostředí.
Čtěte také: Ochrana životního prostředí
Způsob, jak z pozice města motivovat k přechodu k ekologickému podnikání soukromé podniky, které se výrazně podílejí na znečištění měst a jejich okolí a zároveň na ně město nemá žádné právní páky, je ukazovat, že ekologie a dobrý business můžou jít ruku v ruce. Díky implementaci prvků programu OekoBusiness totiž také dochází ke zlepšení konkurenčního postavení vídeňských podniků prostřednictvím efektivnějšího využívání zdrojů a udržení zaměstnanosti.
Jedním z neméně důležitých cílů je pak posílení poradní složky ve vztazích mezi městskou správou a podniky soukromého sektoru nebo podpora výměny informací na celostátní i mezinárodní úrovni s městskými správami a podniky provozujícími podobné programy.
Program OekoBusiness financuje podnikům různé druhy poradenských služeb. Fáze 2: Na tomto základě se vedení společnosti může rozhodnout o účasti v programu a zvolit vhodný poradenský modul. Moduly jsou zaměřeny na konkrétní potřeby konkrétních typů firem. Modul EcoBonus je například zaměřen na firmy s až 50 zaměstnanci a zaměstnankyněmi; jeho cílem je snížit provozní náklady a podpořit životní prostředí, prostřednictvím prevence vzniku odpadů a odpadového hospodářství, úspor energie a ochrany klimatu.
Fáze 3: S podporou přizpůsobených poradenských služeb a odborných vstupů společnost rozvíjí svůj environmentální projekt (projekty) a začíná jej realizovat již během prvního roku účasti. Nezávislá komise poté posuzuje dosažený pokrok a rozhoduje o udělení ocenění na slavnostní události. Každý rok se koná slavnostní událost na počest podniků, které zavedly nový modul nebo se poprvé připojily k programu OekoBusiness během předcházejících dvanácti měsíců.
Program se mezi podniky těší velké oblibě. Snaha o začlenění ekologických politik a opatření do ekonomických aktivit ve Vídni je potvrzena hodnotící zprávou Vídeňské ekonomické univerzity.
Čtěte také: Firemní odpovědnost k životnímu prostředí
Vídeň se řadí mezi moudrá města a jde příkladem i díky svému postupu při zadávání veřejných zakázek. Město každoročně utratí přibližně pět miliard eur za širokou škálu zboží a služeb. V důsledku toho představuje velkou tržní sílu. Hlavním nástrojem je dodržování seznamu ekologických kritérií, vytvořeného programem ÖkoKauf Wien, při nákupu zboží a služeb - od pracího prášku až po kancelářské potřeby, od potravin pro mateřské školy a nemocnice až po stavební materiály.
Městskou vyhláškou je tento seznam kritérií závazný pro všechny útvary vídeňské městské správy. Tím je zajištěno, že ekologie bude v průběhu zadávání veřejných zakázek vždy dostatečně zohledněna. Důležité je, že tento program prokázal, že ekologické nakupování nemusí stát více peněz.
K programu tedy neodmyslitelně patří i práce s veřejností. V rámci tohoto cíle město poskytuje informace o významu ekologické spotřeby spolu s tipy na ekologické nakupování, které mohou využít i jednotlivci. Pokud jde o ochranu životního prostředí, přeshraniční spolupráce je klíčová. Oba programy jsou úzce propojeny s podobnými iniciativami po celém světě, aby přenesly znalosti do měst a regionálním správám a vybudovaly síť podniků, které uznávají, že úspěšné podnikání a udržitelnost jdou ruku v ruce.
Důležitou výhodou obou programů je jejich univerzální použitelnost umožňující realizaci programů částečně nebo jako celek v jiných regionech nebo zemích. V roce 2004 začalo s programem OekoBusiness Wien spolupracovat pět federálních provincií Rakouska. Noví partneři začali používat databázi OekoBusiness Wien a dále ji společně rozvíjet. Evropská unie navíc podpořila tento program částkou 674 000 eur. Tyto prostředky byly poskytnuty v rámci projektu INTERREG IIIA „Wien-Györ“, který se zaměřuje na energetickou efektivnost a výměnu zkušeností mezi maďarským městem Györ a Vídní.
Několik měsíců od výbuchu ropné plošiny Deepwater Horizon a po mediální masáži všech zúčastněných stran a politických debatách o odpovědnosti za historicky největší únik ropy z podmořského vrtu je na místě podívat se blíže i na jiné ekologické škody, které se, v porovnání s podmořskou těžbou, staly při mnohem méně rizikových aktivitách.
Čtěte také: Elementární učení v praxi
Tak například při stavebních pracech ve výkopech v jižní Evropě se objevilo velké množství nafty. Následující vyšetřování ukázalo, že nafta po dlouhou dobu prosakovala ze závitů v potrubí, kterým kapalina protékala z nedalekého zásobiště nafty do přístavu. V průběhu času z potrubí uniklo celkem 200 m3 kapaliny.
Zajímavé je, že žádná z prováděných kontrol potrubí průsaky neodhalila - odchylka v množství naměřeném na vstupu a výstupu se pohybovala v akceptovatelném intervalu pro běžné operace. I z tak nenápadného znečištění však vznikly nejen škody na majetku třetích osob, ale i značné znečištění půdy a podzemních vod, které si vyžádalo nepřetržité odčerpávání a čištění podzemních vod v následujících 6 měsících.
Na jiném místě, v severní Francii zase v roce 2001 došlo k požáru papírenského závodu. Během požáru bylo mimo jiné zničeno 5 elektrických transformátorů, které obsahovaly polychlorované bifenyly (PCB). Při teplotách okolo 500° C se PCB rozložilo na vysoce toxický dioxin a furan.
V důsledku požáru byly kontaminovány veškeré rostliny a plodiny v okruhu nejméně 2,5 km kolem místa nehody. Společnost na své náklady musela zajistit monitoring stovek vzorků popílku, půdy, vod a rostlin - ty se navíc po dlohou dobu (v řádech měsíců) nesměly používat ani konzumovat.
Pro tentokrát posledním příkladem škody na životním prostředí je environmentální újma na podmořské fauně. Přestože havárie teritoriálně nespadá do nejbližšího okolí (ostrov Reunion), je zajímavá svou podstatou. Znečištění vzniklo při běžné stavební činnosti - stavbě silnice poblíž říčky ústící do Indického oceánu. Během silných bouřek voda spláchla již vybagrovaný materiál, který byl uskladněn v záplavové nivě této říčky. Vybagrovaný materiál se dostal 5 km po proudu až do oceánu, kde zahubil velké množství ryb, bohužel chráněné a téměř vyhubené druhy nevyjímaje.
Z výše zmíněných případů si lze udělat obrázek o reálné hrozbě škod na životním prostředí, i při činnostech, které na první pohled nemusí vůbec vypadat jako rizikové.
V dnešní době je otázka životního prostředí a udržitelnosti stále důležitější. Pojďme se společně podívat na několik zajímavých aplikací internetu věcí (IoT), ve kterých tato technologie může hrát klíčovou roli.
IoT umožňuje snižování energetické náročnosti budov, průmyslových zařízení a dopravy prostřednictvím chytrých řešení. V průmyslu mohou IoT systémy sledovat spotřebu energie strojů a zařízení, což usnadňuje identifikaci a řešení energetických úniků.
IoT může přispět k efektivnějšímu využití přírodních zdrojů a minimalizaci odpadu v různých odvětvích. V oblasti vodního hospodářství mohou IoT systémy detekovat úniky v potrubí a informovat o potřebě oprav, což snižuje ztráty vody.
IoT zařízení a senzory mohou sledovat úroveň znečištění ovzduší a pomáhají navrhovat strategie pro zlepšení kvality ovzduší ve městech. IoT také hraje důležitou roli v rozvoji infrastruktury pro elektromobily, jako jsou chytré nabíjecí stanice, které optimalizují dobíjení a distribuci energie.
Je tedy žádoucí, aby vlády, průmysl, akademické instituce a občané spolupracovali na podpoře inovací a širšího nasazení IoT řešení v oblasti udržitelnosti a životního prostředí. Nakonec je nezbytné pro udržitelný rozvoj zajistit ochranu soukromí a zabezpečení dat, která jsou získávána a zpracovávána IoT zařízeními.
V budoucnu je třeba očekávat další vývoj a inovace v IoT technologiích, které budou mít ještě větší potenciál pro zlepšení udržitelnosti a ochrany životního prostředí. Příkladem takových inovací mohou být využití umělé inteligence pro prediktivní údržbu průmyslových zařízení, širší integrace obnovitelných zdrojů energie do chytrých sítí nebo vývoj nových materiálů a konstrukčních technik pro snížení energetické náročnosti budov a infrastruktury.
Níže jsou uvedeny některé aktuální případy porušení povinností v oblasti ochrany životního prostředí v České republice:
Následující tabulka shrnuje povinnosti stanovené legislativou o ovzduší:
| Bod | Povinnost | Předpis |
|---|---|---|
| d1 | Provozovatel je povinen zařadit zdroj znečišťování. | § 4 odst. 7 a 8, § 17 odst. 1 písm. e) zákona, příloha č. 2 zákona |
| d2 | Provozovatel je povinen uvádět do provozu a provozovat stacionární zdroj v souladu s podmínkami stanovenými zákonem o ovzduší, jeho prováděcími právními předpisy, výrobcem a dodavatelem. | § 17 odst. 1 písm. a) zákona |
| d3 | Provozovatel stacionárního zdroje je povinen dodržovat emisní limity, emisní stropy, technické podmínky provozu a přípustnou tmavost kouře. | § 17 odst. 1 písm. b), § 4 zákona, vyhl. 415/2012 Sb. |
| d4 | Provozovatel je povinen spalovat ve stacionárním zdroji pouze stanovená a povolená paliva. | § 16 odst. 1, § 17 odst. 1 písm. c) zákona, vyhl. 312/2012 Sb., vyhl. 415/2012 Sb. |
| d5 | Provozovatel stacionárního zdroje je povinen provést kompenzační opatření uložená krajským úřadem. | § 11 odst. 5 - 7, § 17 odst. 1 písm. f) zákona |
| d6 | Provozovatel stacionárního "malého" spalovacího zdroje je povinen dodržovat minimální emisní požadavky a provádět pravidelné kontroly zdroje. | § 17 odst. 1 písm. g) a h), § 17 odst. 5, § 41 odst. 15-16 zákona |
| d7 | Provozovat vyjmenovaný zdroj pouze na základě povolení k provozu. | § 11 - § 13 zákona, § 17 odst. 3 písm. a), § 41 odst. 4 - 7 zákona, vyhl. 415/2012 Sb. |
| d8 | Provozovatel vyjmenovaného zdroje je povinen zjišťovat množství emisí. | § 6, § 17 odst. 3 písm. b), h), i), j), § 41 odst. 8 zákona, vyhl. 415/2012 Sb. |
| d9 | Provozovatel vyjmenovaného stacionárního zdroje je povinen vést provozní evidenci, každoročně ohlašovat údaje souhrnné provozní evidence prostřednictvím ISPOP a platit poplatky za znečišťování ovzduší. | § 15, § 17 odst. 3 písm. a) zákona, vyhl. 415/2012 Sb. |
| d10 | Provozovatel vyjmenovaného stacionárního zdroje je povinen odvádět ZL komínem, odstraňovat poruchy a ve stanovených případech podávat zprávy KÚ a omezit či zastavit provoz zdroje. | § 17 odst. 3 písm. d), e), f), g) zákona |
| d11 | Provozovatel stacionárního zdroje, ve kterém je tepelně zpracován odpad, je povinen plnit další stanovené povinnosti. | § 17 odst. 6 zákona |
| d12 | Dovozce či prodejce je povinen zajistit ve stanovených výrobcích dodržování limitního obsahu VOC, omezení prodeje nadlimitních výrobků, vedení evidence a označování údaji o obsahu VOC. | § 18, § 41 odst. 14 zákona, § 23 vyhl. 415/2012 Sb. |
| d13 | Osoba uvádějící motorové benziny nebo motorovou naftu do volného daňového oběhu ČR pro dopravní účely, je povinna zajistit, aby v těchto pohonných hmotách bylo obsaženo i minimální množství biopaliv. | § 19 - 21 zákona, NV 189/2018 Sb. |
| d14 | Obec může na svém území stanovit zónu s omezením provozu motorových vozidel. | § 14 zákona, 56/2013 Sb. |
| d15 | Osoba, která přede nabude regulované látky, jejichž použití je v rozporu s nařízením 1005/2009, je povinna zajistit zneškodnění. | § 3 zákona 73/2012 Sb., nařízení EU 517/2014, nařízení EU 1005/2009 |
| d16 | Provádět kontroly zařízení s nadlimitním obsahem regulovaných látek či fluorovaných skleníkových plynů certifikovanou osobou. | § 4 zákona 73/2012 Sb., čl. 4 517/2014, čl.23 1005/2009, vyhl. č. 257/2012 Sb. |
| d17 | Dovozce a vývozce výrobků nebo zařízení, které obsahují regulované látky nebo fluorované skleníkové plyny, je povinen zajistit stanovené označení. | § 5,§ 7 zákona 73/2012 Sb., nařízení EU 517/2014 |
| d18 | Výrobce a dovozce regulovaných látek a zařízení, které je obsahují, je povinen platit poplatek. | § 6 zákona 73/2012 Sb. |
| d19 | Stanovené činnosti v oblasti regulovaných látek nebo fluorovaných skleníkových plynů smi provádět pouze certifikovaná osoba. | § 10,§ 12, § 13 zákona 73/2012 Sb., nařízení 517/2014, nařízení 1005/2009 |
| d20 | Osoba, která nakládá s více než 100 kg fluorovaných skleníkových plynů ročně, je povinna zaslat informovat MŽP zasláním zprávy. | § 11 zákona 73/2012 Sb., vyhl. č. |
Vaše podnikání má dopad na životní prostředí a to může být faktorem ovlivňujícím chování zákazníků. Klíčem ke každé zelené kampani malého podniku je redukce odpadu a využívání opakovaně použitelných propagačních předmětů. Ekologické marketingové nápady však nejsou jen o tom, že rozdáte opakovaně použitelné tašky a budete z toho mít dobrý pocit.
Příklady udržitelného marketingu:
Každý den děláme věci, kterými přispíváme ke zhoršování životního prostředí. Kde se dopouštíme největších chyb? Přečtěte si, co si o tom myslí studenti Přírodovědecké fakulty UK. Potřeby naší velké a často přespříliš konzumní společnosti jsou obrovské. Mnoho lidí považuje za neodmyslitelný standard i věci a služby, které ke spokojenému životu vlastně nepotřebujeme. To vše se logicky odráží na stavu přírody kolem nás.
Je pravda, že vliv jednoho obyčejného člověka není velký - ovšem vliv lidské populace, která se právě z těchto obyčejných lidí skládá, je v porovnání s jinými organismy nedozírný. Každý z nás by si proto měl své chování uvědomovat a snažit se životní prostředí zatěžovat co nejméně.
Negativní vlivy člověka lze rámcově rozdělit do tří skupin:
Že má člověk negativní vliv na životní prostředí, je neoddiskutovatelné. Platí to jak pro úředníka z Prahy, kadeřnici z Humpolce nebo kladenského inženýra, tak pro ekologického zemědělce z Jižních Čech i pro nás studenty. Důležité je si své chování uvědomovat, zamýšlet se nad ním, změnit ho a snížit negativní dopad na životní prostředí na minimum.
tags: #společnosti #znečištění #prostředí #příklady