Statistika obnovitelných zdrojů energie v České republice

27.03.2026

Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) předkládá statistickou zprávu o využívání obnovitelných zdrojů energie (OZE) v České republice. Aktuální publikace zpracovává data za rok 2024 a ve většině případů nabízí srovnání od roku 2015, resp. 2020. Starší údaje jsou dostupné v předchozích vydáních z let 2021, a 2022 a 2023. Předkládaná zpráva přináší výsledky zpracování statistických výkazů MPO, jakožto i data převzatá především ze statistik a šetření Českého statistického úřadu (ČSÚ) a Energetického regulačního úřadu (ERÚ). Při sestavování této zprávy byla použita principiálně stejná metodika jako pro ročníky předchozí, data jsou tedy plně srovnatelná. Metodika statistiky jednotlivých typů OZE je vždy vysvětlena v úvodu dané kapitoly. Data publikovaná v této souhrnné zprávě jsou plně srovnatelná s daty publikovanými Eurostat a Mezinárodní agenturou pro energii (IEA).

Obnovitelná energie je energie z obnovitelných zdrojů energie (OZE). Patří sem jednak přirozené toky energie (vítr a sluneční záření), a jednak zásoby, které se obnovují alespoň tak rychle, jak jsou čerpány (například potenciální energie vody v přehradách, biomasa). Mezi další obnovitelné zdroje patří kinetická energie vody, energie přílivu a vln, geotermální teplo, a biomasa. Přestože většina obnovitelných zdrojů energie je z principu nevyčerpatelná, některé zdroje (např. biomasy) jsou při současné míře využívání považovány za vyčerpatelné.

Obnovitelné zdroje energie jsou dostupné v mnoha zemích, na rozdíl od fosilních paliv, která jsou soustředěna v omezeném počtu zemí. Toky obnovitelné energie zahrnují přírodní jevy, jako je sluneční světlo, vítr, příliv a odliv, růst rostlin a geotermální teplo. Obnovitelná energie pochází z přírodních procesů, které se neustále doplňují. V různých formách pochází přímo ze Slunce nebo z tepla generovaného hluboko v Zemi. Rychlé zavádění OZE a diverzifikace energetických zdrojů by mohly vést k výrazným energetickým, bezpečnostním a ekonomickým přínosům. V některých případech bude přechod na tyto zdroje levnější než další využívání současných neefektivních fosilních paliv.

V roce 2022 pocházela na Maltě veškerá vyrobená energie z obnovitelných zdrojů a v dalších 15 zemích EU představovaly obnovitelné zdroje nejméně polovinu. V Lotyšsku činil jejich podíl 99,6 %, v Portugalsku 98 % a na Kypru 96 %. Pevná paliva byla hlavním zdrojem energie vyráběné v Polsku (70 %), v Estonsku (59 %), v Česku (46 %) a v Bulharsku (45 %). Důsledky klimatických změn, rostoucí závislost na fosilních palivech a rostoucí ceny energie jsou důvodem, proč se dnes dostává do popředí oblast obnovitelných zdrojů energie.

Podpora využívání alternativních zdrojů energie je jedním z hlavních cílů energetické strategie Evropské unie. Definice obnovitelného zdroje podle českého zákona č. 17/1992 Sb. Definice podle zákona č. 165/2012 Sb.

Čtěte také: Keller o sociálním ekologickém státu

Podíl obnovitelných zdrojů v ČR

Podíl obnovitelných zdrojů energie v České republice v roce 2024 opět vzrostl a přiblížil se hranici 20 procent hrubé konečné spotřeby energie. Na první pohled pozitivní zpráva však při detailnějším pohledu odhaluje strukturální slabiny české energetiky, silnou závislost na biomase a tempo rozvoje, které zůstává v evropském kontextu spíše opatrné.

Rok 2024 přinesl další mírné posílení role obnovitelných zdrojů energie v české energetické bilanci. Podle oficiální statistické zprávy Ministerstva průmyslu a obchodu dosáhl celkový podíl energie z obnovitelných zdrojů na hrubé konečné spotřebě hodnoty 19,21 procenta. Ve srovnání s předchozími lety jde o pokračování pozvolného růstového trendu, který je patrný od roku 2021, kdy se tento podíl pohyboval na úrovni 17,61 procenta.

Při pohledu na výrobu elektřiny se obnovitelné zdroje v roce 2024 podílely na hrubé výrobě elektřiny zhruba 16,7 procenta, což v absolutních číslech představuje více než 12,3 terawatthodiny. Největší podíl na této výrobě měly fotovoltaické elektrárny, které vyrobily přibližně 3,6 terawatthodiny elektřiny. Fotovoltaika se tak poprvé stala nejvýznamnějším jednotlivým obnovitelným zdrojem elektřiny v České republice a předstihla jak vodní elektrárny, tak zdroje spalující biomasu či bioplyn. Velmi blízko za fotovoltaikou se v roce 2024 pohybovaly vodní elektrárny a výroba elektřiny z biomasy, obě s roční produkcí okolo 2,6 terawatthodiny. Stabilní pozici si udržel také bioplyn, jehož výroba dosáhla přibližně 2,57 terawatthodiny. Větrná energie zůstává v českém kontextu marginální, když roční výroba nepřesáhla 0,72 terawatthodiny, což odpovídá zhruba šesti procentům výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů.

Ještě výraznější je dominance biomasy v oblasti výroby tepla. Více než tři čtvrtiny veškeré tepelné energie z obnovitelných zdrojů v roce 2024 pocházely právě ze spalování biomasy. Druhou nejvýznamnější složkou byla energie prostředí využívaná prostřednictvím tepelných čerpadel, která se na výrobě tepla z obnovitelných zdrojů podílela téměř 18 procenty. Tento údaj je jedním z nejdynamičtějších v celé statistice a potvrzuje, že tepelná čerpadla se postupně stávají klíčovým prvkem dekarbonizace vytápění domácností i menších provozů.

Z hlediska sektorového rozdělení podílu obnovitelných zdrojů je patrné, že nejlépe si vede oblast vytápění a chlazení, kde podíl OZE dosáhl v roce 2024 hodnoty 29,06 procenta. V elektroenergetice činil tento podíl 17,93 procenta, zatímco doprava zůstává dlouhodobě nejslabším článkem s podílem 5,74 procenta.

Čtěte také: Srovnání recyklace v ČR

Celkový obraz, který statistika za rok 2024 nabízí, je ambivalentní. Na jedné straně je zřejmé, že obnovitelné zdroje v České republice systematicky rostou a že některé technologie, zejména fotovoltaika a tepelná čerpadla, vykazují výraznou dynamiku. Pokud má Česká republika naplnit své dlouhodobé klimatické a energetické cíle, nestačí pouze zvyšovat absolutní objem energie z obnovitelných zdrojů. Současně Mezinárodní energetická agentura (IEA) vyzdvihuje rostoucí význam elektřiny jako nosné energie a potřebu spolehlivých nízkoemisních zdrojů.

Cíle a legislativa

Česká republika se v přístupové dohodě z Atén z března 2003 zavázala, že do roku 2010 bude podíl elektrické energie vyrobené z alternativních zdrojů činit 8 % z celkové produkce. Do roku 2030 má Česká republika v plánu zvýšit podíl obnovitelných zdrojů na 30 % celkové spotřeby.

Cílem aktualizovaného Vnitrostátního plánu České republiky v oblasti energetiky a klimatu je dosažení podílu obnovitelných zdrojů energie na hrubé konečné spotřebě do roku 2030 na úrovni 30,1 % (v roce 2023 měla ČR 18,6 %). Jedním z klíčových nástrojů pro dosažení tohoto cíle je zavedení tzv. akceleračních oblastí, které umožní rychlejší využívání obnovitelných zdrojů energie, zejména větrné a solární. Tento přístup je součástí návrhu zákona o urychlení využívání obnovitelných zdrojů energie (ZOZE), který vychází z evropské směrnice 2023/2413. Návrh zákona byl schválen vládou a v květnu 2025 byl předán k projednání Parlamentem ČR.

Akcelerační oblasti budou určovány na místní, krajské i celostátní úrovni, přičemž bude brán ohled na specifika jednotlivých regionů a veřejné zájmy, jako jsou ochrana přírody, kulturní dědictví nebo bezpečnost státu. Tímto způsobem bude zajištěno, že projekty nebudou zasahovat do oblastí s přísnou ochranou, jako jsou například národní parky či území Natura 2000, a zároveň se umožní efektivní rozvoj obnovitelných zdrojů. Zákon rovněž zjednodušuje proces posuzování vlivů na životní prostředí (EIA), čímž zrychlí schvalovací procedury a umožní vydání rozhodnutí o projektech do 12 měsíců od podání žádosti. Pro investory to znamená vstup do prostředí s jasně definovanými podmínkami, větší pravděpodobnost úspěšného schválení projektů a vyšší transparentnost díky důkladnému předběžnému vyhodnocení území. Návrh zákona ZOZE je tak klíčovým krokem směrem ke klimatické neutralitě a posílení energetické bezpečnosti a soběstačnosti České republiky.

Akcelerační oblasti

Akcelerační oblasti mohou být vymezovány za účelem zjednodušeného povolování obnovitelných zdrojů energie (v současnosti fotovoltaických a/nebo větrných elektráren) a s nimi související infrastruktury. V případě jejich vymezení se poté jedná o předem posouzené oblasti, ve kterých budou tyto záměry nejméně v rozporu s omezeními vyplývajícími z ochrany jiných veřejných zájmů, např. ochrany přírody, ochrany zemědělského půdního fondu, zajištění obranyschopnosti státu, zajištění hydrometeorologické služby, bezpečnosti civilního letectví, ochrany ložisek strategických surovin, památkové péče nebo také ochrany lázní a léčivých zdrojů.

Čtěte také: Budoucnost solárních panelů v ČR: Recyklace versus skládka

Investoři v nich budou muset splnit podmínky stanovené v průběhu jejich vymezení a vycházející z požadavků na ochranu jiných veřejných zájmů. Zpravidla však v případě dodržení těchto podmínek nebudou muset nechat záměr posoudit v rámci EIA, což přispěje k rychlejšímu povolení. Akcelerační oblasti vznikají na základě požadavků vyplývajících z práva EU (tzv. směrnice RED III) a dále s ohledem na plnění cílů EU a ČR v oblasti klimatu a na posílení energetické bezpečnosti a soběstačnosti ČR.

Žádné akcelerační oblasti v současnosti (podzim / zima 2025) vymezeny nejsou. Budou vymezeny v územně plánovací dokumentaci, což je komplexní proces upravený stavebním zákonem, jehož nedílnou součástí je také projednání s dotčenými orgány a s veřejností. Předpokládá se, že první akcelerační oblasti by mohly být vymezeny v druhé polovině roku 2026.

V současnosti lze vymezovat akcelerační oblasti pouze pro větrné elektrárny a pro fotovoltaické elektrárny. Pro další druhy výroben elektřiny z OZE je bude možné vymezovat v případě, že pro ně budou vymezeny tzv. nezbytné oblasti v Politice územního rozvoje ČR. Kromě výroben samotných lze v akceleračních oblastech ve stejném režimu povolovat i s nimi související infrastrukturu, např. jejich připojení k sítím, související bateriová úložiště atd.

Výstavba výroben elektřiny z OZE mimo akcelerační oblasti vymezením akceleračních oblastí není omezena. Povolovány budou ve standardním v povolovacím režimu, neuplatní se u nich tedy pouze zjednodušení týkající se záměrů v akceleračních oblastech.

Právní rámec

Zvláštní úpravu vymezování akceleračních oblastí a povolování záměrů v nich obsahuje nový zákon č. 249/2025 Sb., o urychlení využívání některých obnovitelných zdrojů energie a o změně souvisejících zákonů (zákon o urychlení využívání obnovitelných zdrojů energie) - zkráceně bývá označován jako ZOZE. ZOZE je především právním předpisem transpozičním. Do české právní úpravy promítá související požadavky obsažené v tzv. směrnici RED III.

Akcelerační oblasti jsou v ZOZE definovány jako oblasti vymezené za účelem urychlení využití OZE. Investoři v nich budou muset splnit předem stanovené podmínky vycházející z požadavků na ochranu jiných veřejných zájmů. Zpravidla však nebudou muset nechat záměr posoudit v rámci EIA, což přispěje k rychlejšímu povolení.

Akcelerační oblastí je oblast vymezená za účelem urychlení využívání OZE. Pouze v řádně vymezených akceleračních oblastech se uplatní zjednodušený režim povolování záměrů pro využití OZE upravený v ZOZE.

Výroba elektřiny z OZE v EU

Nejvyšší podíl obnovitelných zdrojů (větru, slunce, biomasy a vody) na výrobě elektřiny ze států EU má Dánsko (88 % v roce 2024, nárůst o 73 procentních bodů v letech 2000-2024), Česko je druhé nejnižší (17 %) těsně před Maltou. Kromě Dánska došlo k největšímu nárůstu obnovitelné elektřiny v Portugalsku (+56 p. b.), Německu (+52 p. b.), Velké Británii a Nizozemsku (u obou +48 p.

Vítr v roce 2024 vyráběl v EU celkem 17 % elektřiny. Největší podíl má Dánsko (58 % v roce 2024, +46 p. b. mezi lety 2000-2024), dále Irsko (37 %, +36 p. b.) a Portugalsko (31 %, +31 p. b.). Na Maltě a na Slovensku zatím nedošlo k žádné výstavbě větrných elektráren, ve Slovinsku (+0,1 p. b.), Česku (+1 p. b.) nebo Maďarsku (+2 p.

Zatímco v roce 2000 až na zanedbatelné výjimky nebyly solární elektrárny nikde v EU, v roce 2024 se podílely na 11 % vyrobené elektřiny. Tyto elektrárny mají největší podíl v Maďarsku (25 %), Řecku a Španělsku (u obou 21 %), na Kypru (19 %) a v Nizozemsku (18 %).

Z biomasy bylo v roce 2024 vyrobeno 5 % elektřiny. Největší podíl má v Dánsku (19 %), Velké Británii (14 %), Finsku a Lotyšsku (u obou 12 %). Výroba z vodních elektráren spíše stagnuje (v roce 2024 pokrývala 13 % v EU), ve více než polovině států EU navíc mírně poklesla. Největší podíl má v Rakousku (57 %), Lotyšsku (50 %) a Chorvatsku (44 %).

Mnoho států vyváží nebo dováží větší množství elektřiny, Evropská unie jako celek je však v oblasti výroby elektřiny prakticky soběstačná (v posledních letech dováží v průměru méně než 0,2 % spotřebovávané elektřiny).