Štěnice se přitom od 40. do konce 90. let minulého století kvůli používání pesticidů z velké části nevyskytovaly, ale v posledních letech se znovu objevily a explodovaly téměř ve všech velkých městech, včetně New Yorku a Hongkongu. Každý, kdo zažil napadení štěnicemi ve vlastním domě, ví, že kousnutí tímto hmyzem může způsobit svědivé, nepříjemné rány. Lidé také pravděpodobně vědí, jak obtížné je štěnice odstranit, jakmile se dostanou dovnitř a uhnízdí se v látkách a polštářích nábytku.
Štěnice patří do čeledi hmyzu Cimicidae, která zahrnuje asi 100 druhů malých parazitických brouků, kteří se živí teplokrevnými živočichy. Pouze tři z těchto druhů obvykle koušou člověka, přičemž nejběžnější z nich se nazývá Cimex lectularius. Dospělé štěnice jsou červenohnědé, bezkřídlé a dlouhé zhruba čtvrt centimetru - přibližně jako semínko jablka. Často jsou zaměňovány s jinými krev sajícími hmyzem, jako jsou blechy, ale lze je odlišit podle plochého, oválného těla.
Jejich drobné pozůstatky byly dokonce nalezeny v egyptských hrobkách starých více než 3 500 let. „Štěnice jsou problémem tak dlouho, jak dlouho máme zaznamenanou historii,“ říká DeVries. Vědci si zatím nejsou jisti prvními předky štěnic, ale jednou z hlavních teorií vzniku dnešních štěnic je, že se vyvinuly ve spojení s netopýry.
„Přibližně před 200 000 lety, kdy lidé žili v jeskyních společně s netopýry, se s lidmi spojila linie štěnic,“ říká Coby Schal, městský entomolog ze Státní univerzity v Severní Karolíně. „Když však lidé jeskyně opustili, tato linie je následovala.“
Na rozdíl od švábů se štěnice nezajímají o drobky ze sendvičů nebo špinavé nádobí; místo toho je přitahuje oxid uhličitý ve vašem dechu, teplo vašeho těla a váš pach, včetně pachu špinavého prádla, uvádí studie z roku 2017. Jakmile štěnice najde svůj cíl, zabodne do kůže trubičku podobnou jehle, kterou má připevněnou k hlavě, aby z ní vysála teplou krev. Do místa vpichu také vstříkne dávku bílkovin, včetně znecitlivující a protisrážlivé látky, která zabrání srážení krve.
Čtěte také: Štěnice a dětské tábory
Podle Schala se štěnice během krmení mohou naplnit množstvím krve až šestkrát větším, než je jejich hmotnost, a často se tak podobají „vánoční ozdobě“, než se nasytí. Ačkoli štěnice nepřenášejí žádné nemoci, jejich sliny mohou u některých lidí vyvolat alergickou reakci, která se projeví velkými svědivými boulemi. Lidé si možná ani neuvědomují, že žijí vedle štěnic, protože jejich kůže na ně vůbec nereaguje, říká Schal.
Prostřednictvím strategie známé jako traumatická inseminace dospělý samec štěnice píchne samici do břicha svým srpovitým penisem a vstříkne své sperma přímo do jejího těla, aby se mohl pářit. Spermie projdou otevřeným oběhovým systémem samice do jejích vaječníků, kde dojde k oplodnění vajíčka.
„Samice má plně funkční pohlavní ústrojí, které se samec rozhodne ignorovat a stejně ji bodne do boku“, říká William Hentley, ekolog z univerzity v anglickém Sheffieldu. „Upřímně řečeno, je trochu záhadou, jak se to vyvinulo.“
Postupem času se u samic štěnic vyvinul specializovaný orgán v jejich břiše známý jako spermalege, který je plný imunitních buněk, což pomáhá předcházet bakteriálním infekcím v místě rány. Po této násilné kopulaci samička obvykle naklade jedno až sedm vajíček denně, z nichž se vylíhnou nymfy. Než dosáhnou dospělosti, projdou tyto nymfy pěti různými stádii svlékání a růstu, ačkoli před dokončením každého svlékání musí zkonzumovat krevní potravu.
V historii se lidé nesčetněkrát pokoušeli potlačit výskyt štěnic. Jedním z nejúspěšnějších pokusů bylo období druhé světové války, kdy byl k hubení hmyzu široce rozšířen dnes zakázaný pesticid DDT. Tato chemikálie byla výjimečná v potlačování výskytu štěnic - zpočátku. V 90. letech 20. století se začala šířit nová populace štěnic, která byla vůči silným účinkům DDT imunní.
Čtěte také: Právní aspekty obecného ohrožení
„Toto je problém pesticidů, protože jakmile jich začnete hubit spousty, ale několik jich ponecháte, v populaci se rychle vyvine rezistence,“ říká DeVries a dodává, že je to podobné, jako když se v medicíně vyvíjí rezistence na antibiotika.
Problém ještě zhoršuje fakt, že v posledních desetiletích se rozšířilo celosvětové cestování, což umožňuje, aby se štěnice šířily po celém světě a každý den nacházely nové hostitele. V důsledku toho se populace štěnic v této době do značné míry rozrostla a mnoho z tohoto hmyzu je nyní vysoce odolné vůči různým pesticidům na trhu. Deratizátoři se často spoléhají na tepelné ošetření, protože štěnice zahynou, pokud jsou vystaveny teplotám nad přibližně 47 stupňů Celsia po dobu 90 minut nebo déle (47°C u stádia živého jedince, na stádium vajíčka je potřeba teplota 60°C).
„Nejlepší způsob, jak se štěnicemi nechytit, je koupit si chatu v lese, nikdy ji neopouštět a schovávat se tam, ale pak přijdete o všechny radosti a potěšení života,“ říká DeVries. „Nepropadejte paranoie. Nepomůže vám to a nakonec, jsou to jen brouci a my si s nimi v tuto chvíli dokážeme poradit a vypořádat se s nimi.“
Nemusíte být špindíra, aby se problém s tímto parazitem začal týkat i vás. Prevence v tomto případě téměř neexistuje. Přivézt si ho můžete například v kufru i z toho nejluxusnějšího hotelu, přinesete si ho na oblečení z prostředku městské hromadné dopravy, dostane se k vám stoupačkami od sousedů bydlících několik pater od vás. Bez potravy totiž obávaný parazit přežije i několik měsíců.
Dalším způsobem, jak se štěnice šíří, je starší nábytek a bytové doplňky, které pořídíte třeba v bazaru nebo na inzerát. Nebezpečí však hrozí i v případě starých obrazů, ať už jsou koupené na aukci starožitností, nebo na bleším trhu. Malí broučci se totiž rádi ukrývají i ve skulinách rámů. Stačí jediný jedinec, ale i pouhé vajíčko a máte zaděláno na obrovský problém.
Čtěte také: Ohrožení na závodech
Dospělí jedinci měří v průměru okolo čtyř až pěti milimetrů. Mají ploché oválné žlutohnědé nebo červenohnědé tělo s třemi páry nohou, na hlavě tykadla. Po nasátí krve se tělíčko zaoblí, barva je červená, později, když krev stráví, pak úplně dočerna.
Štěnice, která žije v průměru jeden až jeden a půl roku, má několik vývojových stadií, od vajíčka přes nymfu až po dospělce. Vajíčka jsou bílé podlouhlé útvary, které na délku měří jen necelý milimetr. Nymfy jsou slámově zbarvené o velikosti asi 1,3 milimetru.
Protože jde o brouky z podřádu ploštic, můžete je poznat i podle typického nepříjemného zápachu, který vám po jejich rozmáčknutí zůstane na rukou. I když na první pohled zřejmě žádné broučky neuvidíte, najdete tam pravděpodobně shluky nedefinovatelných černých teček. Především v rozích postele, ale mohou být i jinde. Jde o výkaly štěnic.
Kromě výkalů tam budou i průsvitné svlečky různých velikostí, které zůstávají po štěnicích vždy při přechodu na další vývojová stadia. Samotné štěnice začnou své kolonie opouštět nejčastěji při vyrušení, jako jsou otřesy, ostřejší světlo nebo třeba aplikace insekticidů.
Tito parazité, kteří se živí jen a pouze lidskou krví, ve dne jinak obvykle zůstávají zalezlí v úkrytu. Vylézají až v noci. Bodají hlavně na odhalených, nepřikrytých částech těla.
O samotném kousnutí a hodování nebudete mít ani ponětí, při vpichu totiž tihle nevítaní spolubydlící vstříknou do rány anestetikum, takže žádnou bolest neucítíte. Zarudnutí a svědivost se objeví až o několik hodin později, v případě prvního pokousání to může být dokonce až za týden. Pupínky připomínají komáří štípance. Štěnice ale zpravidla saje v řadě nebo trojúhelníku po třech a více štípancích.
Poštípání se ale často neprojeví pouhými pupínky. Sliny štěnic, které při sání vypouštějí, totiž u mnoha jedinců vyvolávají poměrně výrazné kožní reakce a vznik celých ložisek vodou vyplněných větších a menších puchýřků, které připomínají kopřivku.
Právě proto bývá toto pokousání velmi často praktickými lékaři zaměňováno za reakci na kyselé potraviny a podobné vyrážky, a pravý původ tak zůstává dlouho neodhalen.
Poměrně malý brouček vypadá neškodně, kdo s ním ale někdy měl co do činění, ten ví, že zbavit se ho je téměř nadlidský úkon. Nejúčinnější je samozřejmě prevence. Při příjezdu z dovolené tedy hned vyperte všechno prádlo na šedesát stupňů. Teprve při této teplotě totiž zahubíte všechna vývojová stadia. Pokud kupujete starší nábytek nebo ho třeba zdědíte, dobře ho prohlédněte, především zespodu, zda někde neobjevíte černé štěničí výkaly.
Ověřit si, že se vám doma skutečně zabydlely štěnice, můžete tak, že okolo postele nastražíte plastovou ampulku s feromony, která má štěnice přilákat, a lepicí kartonky, na nichž parazité uváznou. Pokud na nich během několika týdnů štěnici objevíte, zahoďte stud a pozvěte si rovnou odbornou firmu. Šance na jejich vyhubení svépomocí jsou totiž téměř nulové.
Deratizátoři mají k dispozici speciální profesionální insekticidy s vysokou koncentrací účinných látek a další prostředky, které nejsou běžně prodejné. Při jejich koupi je totiž nutné prokázat se certifikátem uděleným městskou či krajskou hygienickou stanicí, který opravňuje k výkonu speciální ochranné dezinfekce, dezinsekce a deratizace. Ten si nechte ukázat i vy, abyste měli jistotu, že u vás zasahuje skutečně odborník.
A připravte se předem na to, že jedna návštěva stačit nebude. Aplikaci postřiku je totiž nutné nejméně dvakrát i vícekrát zopakovat v několikadenních až několikatýdenních intervalech. Celková cena za zásah odborné firmy se pohybuje většinou od dvou do šesti tisíc korun.
„Kontrolovat je nezbytné zejména zóny kolem postelí, zhruba v okruhu dvou metrů, protože štěnice se stahují ke spáčům. Zvedat matrace a prohlížet i jejich švy, rošty na postelích i v růžcích, zadní část obrázků nad postelemi.
Štěnice se zřejmě skryjí, ale nalepený tam může být jejich trus v podobě malých černých teček, malé bílé válečky, což jsou vajíčka, nebo svlečky, okrové průhledné části těl hmyzu.
Při pobytech v hotelích radí Státní zdravotní ústav (SZÚ) po příchodu nedávat zavazadla na zem, ale třeba do sprchového koutu nebo na vyšší místa, a kontrolovat pokoje, zejména postele, matrace, prostěradla, blízký nábytek.
| Druh hmyzu | Charakteristika štípance | Umístění štípance |
|---|---|---|
| Štěnice | Červené pupínky v řadě nebo trojúhelníku, svědivé | Odhalené části těla (krk, obličej, ruce, nohy) |
| Blecha | Malá krvavá tečka uvnitř štípance, shluk minimálně tří kousanců | Kdekoliv na těle (odhalené i neodhalené části) |
| Komár | Červený, svědivý pupínek | Odhalené části těla |
tags: #stenice #obecne #ohrozeni