Co je to stížnost proti přírodě?

Příroda a její jednotlivé složky jsou před poškozováním chráněny právními předpisy. V případě potřeby podání stížnosti nebo podnětu je důležité vědět, jak správně postupovat.

Základní informace o podávání podnětů

Dle § 42 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, v platném znění, jsou správní orgány povinny přijímat podněty, aby bylo zahájeno řízení z moci úřední. Dle § 78 odst. 1 zákona č. Správní orgán je povinen se podanými podněty zabývat (autorovi podnětu však nevzniká subjektivní právo na to, aby správní orgán řízení o přestupku zahájil).

Při podání podnětu lze zároveň požádat o informaci, jak s ním bylo naloženo. Správní orgán bude tak povinen sdělit ve lhůtě 30 dnů od obdržení podnětu, zda řízení zahájil, či případně zda podnět postoupil příslušnému správnímu orgánu.

Níže jsou uvedeny správní orgány, které jsou příslušné projednat přestupky na úseku ochrany přírody a krajiny dle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, v platném znění. V případě, že je podán podnět orgánu, který k projednání věci není příslušný, ten podnět postupuje příslušnému správnímu orgánu.

Stížnosti dle správního řádu

Na ČIŽP je také možné podávat petice dle zákona č. 85/1990 Sb. o právu petičním.

Čtěte také: Ochrana přírody a stížnosti

Podle § 175 odst. 1 správního řádu se dotčené osoby mají právo obracet se na správní orgány se stížnostmi proti nevhodnému chování úředních osob nebo proti postupu správního orgánu, neposkytuje-li správní řád jiný prostředek ochrany (např. Stížnost mužete podat na příslušném regionálním pracovišti AOPK ČR nebo na ústředí AOPK ČR v Praze.

Stížnost se podává vždy u toho správního orgánu, který vede řízení. Stížnost musí být vyřízena do 60 dnů ode dne jejího doručení správnímu orgánu příslušnému k jejímu vyřízení. O vyřízení stížnosti musí být stěžovatel v této lhůtě vyrozuměn.

Má-li stěžovatel za to, že stížnost, kterou podal u příslušného správního orgánu, tedy AOPK ČR, nebyla řádně vyřízena, může požádat nadřízený správní orgán, aby přešetřil způsob vyřízení stížnosti.

Pro podání stížnosti není zákonem předepsán formulář. Vlastní podání musí splňovat podmínky dle správního řádu. Z podání musí být patrno, kdo je činí, které věci se týká a co se navrhuje.

Fyzická osoba uvede v podání jméno, příjmení, datum narození a místo trvalého pobytu, popřípadě jinou adresu pro doručování podle § 19 odst. 4 správního řádu. V podání souvisejícím s její podnikatelskou činností uvede fyzická osoba jméno a příjmení, popřípadě dodatek odlišující osobu podnikatele nebo druh podnikání vztahující se k této osobě nebo jí provozovanému druhu podnikání, identifikační číslo osob a adresu zapsanou v obchodním rejstříku nebo jiné zákonem upravené evidenci jako místo podnikání, popřípadě jinou adresu pro doručování.

Čtěte také: Práva občanů v oblasti topení

Právnická osoba uvede v podání svůj název nebo obchodní firmu, identifikační číslo osob nebo obdobný údaj a adresu sídla, popřípadě jinou adresu pro doručování.

Petice jako nástroj ochrany přírody

Petice je jakákoliv žádost, návrh nebo stížnost, se kterou se ve věci veřejného nebo společenského zájmu obracíte na orgány veřejné moci. Petice se musí týkat veřejného nebo společenského zájmu. To znamená, že cíl petice je obecně prospěšný pro větší množství osob, kterých se týká.

Peticí proto například nemůžete žádat, aby váš soused nepouštěl na svém pozemku hlasitou hudbu, která vás během dne ruší. Jde totiž pouze o váš soukromý zájem. Můžete ale například požadovat, aby vaše obec zřídila obecní policii.

Petici můžete sepsat buď sami, nebo jako skupina osob.

Petici může sepsat každý, tedy občan České republiky, cizinec nebo dokonce právnická osoba (př. spolek nebo obchodní společnost), pokud je tato petice v souladu s účelem této právnické osoby. Pokud jste petici sepsali jako jednotlivec, neváže vás žádná věková hranice. Pokud jste ale petici sepsali v petičním výboru, musíte vybrat osobu, která je starší 18 let.

Čtěte také: Postup pro podání stížnosti na emise

Co musí petice obsahovat?

Každá petice musí splnit několik podmínek, které stanoví zákon o právu petičním. Pokud vaše petice tyto podmínky nesplní, nebude se jí úřad zabývat:

• Označení a popis petice. Celý text petice nemusíte uvádět na každém podpisovém archu. Z popisu petice ale musí být občanům zřejmé, jakou petici podepisují.
• Jméno, příjmení a bydliště osoby, která petici sestavila, nebo osoby, která zastupuje petiční výbor v komunikaci s úřady. kdo je oprávněn s úřady ve věci petice jednat. Právnická osoba (př.

Petice nesmí vyzývat k:

Zasahovat do nezávislosti soudů. Pokud petice takovou výzvu obsahuje, úřad k ní nebude přihlížet.

Sběr podpisů a doručení petice

Jakmile petici sepíšete, můžete pod ní začít sbírat podpisy. Petici může podepsat každý bez ohledu na věk. Petici tedy může podepsat i osoba mladší 18 let. Abyste mohli podpisy pod petici sbírat, nemusíte být jejím signatářem ani členem petičního výboru. Pro sběr podpisů nepotřebujete žádné povolení a k podpisům můžete ostatní vyzývat jakýmkoli zákonným způsobem.

Zákon neurčuje minimální počet podpisů, který musíte pod petici nasbírat. Stačí proto, aby petici podepsal jediný člověk, a to včetně vás. Petice s větším počtem podpisů však mají obvykle větší politickou váhu. Petice navíc nejsou pro úřady závazné. Úřad, kterému petici doručíte, na petici sice musí odpovědět. Sám se ale rozhodne, zda požadavky petice splní.

Text petice a petiční archy s podpisy zašlete úřadu, kterému je petice adresována. Pokud posíláte petici více úřadům, stačí, když jim pošlete kopie petice a podpisových archů. Nemusíte se bát, že petici pošlete špatnému úřadu. Pokud totiž petici doručíte na úřad, který se agendou petice nezabývá, musí ji tento úřad do pěti dnů předat správnému úřadu.

Úřad musí petici přijmout a do 30 dnů od doručení vám na ni musí také písemně odpovědět. V odpovědi musí úřad uvést svůj postoj k věci, které se petice týkala, a jakým způsobem petici vyřídil. Uvede tedy, zda požadavkům petice vyhověl nebo nevyhověl. Požadavkům vyhovět nemusí, jelikož petice pro něj není závazná.

Aby byla petice peticí ve smyslu petičního zákona, musí jí podporující osoby podepsat. Klasická elektronická (online) petice, kterou osoby „podepisují“ pouze elektronickým zadáním svého jména, popř. kontaktních údajů (př. Úřad na klasickou elektronickou petici nemusí odpovědět.

Hlavním cílem petice je totiž upozornit na problém, který mají státní orgány řešit. Petici je také od 1. února 2022 možné podat elektronicky pomocí nástroje ePetice v Portálu občana. Takto sepsaná ePetice má stejnou váhu, jako klasická petice podle petičního zákona. Takzvanou ePetici může podepsat každá osoba prostřednictvím Portálu občana.

Úřad, kterému petici pošlete, nesmí údaje z petičních archů poskytnout třetím osobám. Třetí osobou je každá osoba kromě autora petice a úřadů, kterým petici adresujete. Jedná se totiž o chráněné osobní údaje osob, které petici podepsaly.

EIA (Environmental Impact Assessment)

EIA (Environmental Impact Assesment) je proces, v rámci kterého se posuzuje vliv záměru (stavby, technologie či činnosti) na zdraví a životní prostředí. EIA je předstupeň pro udělení stavebního povolení u projektů, které by mohly mít negativní dopad na životní prostředí.

Proces EIA vede Krajský úřad nebo Ministerstvo životního prostředí. Proces EIA je v ČR upraven zákonem o posuzování vlivů na životní prostředí (zákon 100/2001 Sb.). Tento zákon prochází úpravami a aktualizacemi, kdy se mění například lhůty pro podání připomínek k jednotlivým fázím procesu. Doporučujeme se proto vždy seznámit s aktuální verzí zákona.

V zákonem daných lhůtách může každý zasílat svá vyjádření v jednotlivých fázích procesu EIA. Tato vyjádření mohou ovlivnit závazné stanovisko. Své vyjádření k oznámení, dokumentaci či posudku může podat jednotlivec nebo spolek v zákonem stanovených lhůtách (do 20ti dnů od vydání oznámení, do 30 ti dnů od zveřejnění dokumentace či posudku). Tyto lhůty vycházejí ze zákona 100/2001 Sb.

Vyjádření je potřeba podat písemně či elektronicky na odbor životního prostředí příslušného krajského úřadu. Stanovisko EIA lze napadnout v tzv. navazujících řízeních.

Kategorie záměrů podléhajících EIA

Proces EIA je v ČR upraven zákonem o posuzování vlivů na životní prostředí (100/2001 Sb.). V příloze tohoto zákona (Kategorie I) jsou definovány záměry, které vždy musí projít tímto procesem. Patří sem např. stavba přehrad, letišť, dálnic, dolů a dalších.

V Kategorii II téhož zákona jsou pak vyjmenovány záměry, které musí absolvovat tzv. zjišťovací řízení, v rámci kterého se rozhoduje, zda následně bude záměr posuzován v rámci procesu EIA či nikoliv. Najdeme zde například trvalé nebo dočasné odlesnění nebo zalesnění nelesního pozemku na ploše od 5 do 25 ha, různé průmyslové provozy, golfová hřiště nad 1 ha a další.

Integrované Povolení (IPPC)

Integrované povolení (IPPC z anglického Integrated Pollution Prevention and Control) je dokument, který stanovuje podmínky provozu a kontroly velkých průmyslových podniků, nebo těch které mohou mít významný vliv na životní prostředí (hutě, chemičky, spalovny odpadů aj.). V rámci integrovaného povolení se také zkoumá, zda navrhovaný proces plánuje používat tzv. nejlepší dostupné technologie v dané oblasti (Best Available Techniques, zkráceně BAT). To je aspekt, který zaručuje pouze integrované povolení.

Proces IPPC je upraven zákonem 76/2002 Sb., o integrované prevenci. Přílohou zákona o integrované prevenci je i seznam zařízení, které do režimu IPPC spadají a která nemohou bez platného IPPC fungovat.

Podobně jako je to v případě EIA existuje i pro IPPC veřejný online registr, kde naleznete vybrané části dokumentace. S připomínkami do řízení o IPPC se může podobně jako v případě EIA přihlásit kdokoli, tedy jak jednotlivec, tak spolek, jehož hlavním posláním je ochrana přírody a krajiny. Spolky mají v řízení oproti jednotlivci silnější postavení, protože se stávají plnohodnotnými účastníky řízení.

Ochrana přírody v judikatuře Ústavního soudu

V uplynulých třiceti letech účinnosti zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny se Ústavní soud nejednou zabýval v rámci své judikatury k zákonům z oblasti práva životního prostředí také ochranou přírody a krajiny.

Ochrana přírody je veřejným zájmem

Ochrana přírody a krajiny je podle § 58 odst. 1 zák. č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, veřejným zájmem. Z důvodu veřejného zájmu může stát regulovat výkon vlastnického práva (čl. 11 odst. 3 ústavní Listiny základních práv a svobod, dále jen „Listiny“) či svobodu pohybu z důvodů ochrany přírody na vymezených územích (čl. 14 odst. 3 Listiny). Podle Ústavy a Listiny lze právo na samosprávu a na ochranu vlastnictví i svobodu pohybu omezit zákonem, vyžaduje-li to veřejný zájem či ochrana zákona.

Z hlediska subjektů je to především stát, kdo je odpovědný za udržení a obnovu přírodní rovnováhy v krajině, ochranu rozmanitostí forem života, přírodních hodnot a krás, šetrné hospodaření s přírodními zdroji a za vytvoření soustavy chráněných území EU Natura 2000.

Vyplývá to i z jednoho ze základních principů práva životního prostředí, tzv. principu odpovědnosti státu, zakotveného v čl. 7 Ústavy. Podle něj „stát dbá o šetrné využívání přírodních zdrojů a ochranu přírodního bohatství“.

Vyhlašování zvláště chráněných přírodních území

Ústavní soud se v minulosti zabýval mimo jiné stížností na vyhlášení přírodní památky Na Plachtě 3 na okraji města Hradce Králové. Stěžovatelé vlastnili pozemky, které měly být zahrnuty do území nově vyhlášené přírodní památky. Namítali zásah do vlastnického práva podle čl. 11 a do práva podnikání a jiné hospodářské činnosti dle čl. 26 Listiny základních práv a svobod.

Ústavní soud stížnost odmítl s tím, že pokud jde o namítaný zásah do vlastnického práva, „stát je oprávněn užívání majetku v souladu s obecným zájmem v nezbytném rozsahu regulovat, což odpovídá i sociální funkci vlastnictví zakotvené v čl. 11 odst. 3 Listiny a tam stanoveným limitům vlastnického práva (výkon vlastnického práva nesmí poškozovat lidské zdraví, přírodu a životní prostředí nad míru stanovenou zákonem).“

Pokud jde o namítaný zásah do práva na podnikání a provozování jiné hospodářské činnosti dle čl. 26 Listiny, zde ÚS uvedl, že podle čl. 26 odst. 2 Listiny „… zákon může stanovit podmínky a omezení pro výkon určitých povolání nebo činností. Právě takovou podmínku a zároveň i omezení ve výkonu určitých činností představuje zákaz měnit, poškozovat nebo hospodářsky využívat přírodní památku vedoucí k jejímu poškození (§ 36 odst.

Ochrana přírody v národních parcích

Patrně nejvýznamnějším případem, kdy se za uplynulých 30 let Ústavní soud zabýval zákonem o ochraně přírody a krajiny, byla stížnost 25 senátorů Parlamentu ČR na přijetí novely zákona č. 114/1992 Sb., kterou se výrazně změnila dosavadní právní úprava národních parků. Jednalo se o zákon č. 123/2017 Sb.

Navrhovatelé zejména namítali vady legislativního procesu předcházejícího přijetí novely zákona o ochraně přírody a krajiny, neurčitost či vnitřní rozpornost novelizované právní úpravy a její nepřiměřenost k právu obcí a krajů na samosprávu, právu vlastnit majetek a svobodě pohybu.

Ústavní soud mimo jiné prohlásil, že „… smyslem národních parků je kompromis mezi naplňováním dlouhodobých cílů ochrany přírody (nerušený průběh přírodních jevů) a umožněním využití jejich území (k udržitelnému rozvoji, vzdělání, výchově aj.), to vše jako komponentů práva na příznivé životní prostředí podle čl. 35 odst. 1 Listiny i požadavku na zachování a rozvíjení přírodního bohatství podle preambule Ústavy.

V rámci testu proporcionality Ústavní soud dospěl k názoru, že „ochrana přírody na území národních parků je projevem zájmu společnosti na zachování a rozvoji zděděného přírodního bohatství jakožto veřejného statku. Regulací činností prováděných na území národních parků lze dosáhnout sledovaného cíle.

Zlepšování krajinného prostředí

Přiměřenost omezení vlastnického práva ve vztahu k ochraně přírody již také byla předmětem řízení před Ústavním soudem. V červenci 2010 plénum Ústavního soudu zamítlo návrh skupiny 25 senátorů Parlamentu ČR na zrušení ustanovení § 68 odst. 3 a 4 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny.

V pravomoci orgánů ochrany přírody provádět zásahy ke zlepšení přírodního a krajinného prostředí, jakož i s tím související povinnosti vlastníků a nájemců dotčených pozemků strpět tyto zásahy, Ústavní soud neshledal porušení čl. 11 odst.

Práva spolků, jejichž předmětem činnosti je ochrana přírody

Význam spolků pro ochranu přírody, potažmo celého životního prostředí, zdůraznil Ústavní soud v roce 2014 s tím, že skutečnost, že občan dá přednost prosazování svého zájmu formou sdružení se s jinými občany, nelze přičítat k jeho tíži.

Ochrana přírody - v čem Vám ČIŽP pomůže:

• Zaznamenáte-li ničení krajiny, například ničení chráněných území, památného stromu, nezákonné kácení dřevin rostoucích mimo les apod., podejte podnět ČIŽP.
• Inspekce kontroluje dovoz a vývoz ohrožených druhů živočichů a rostlin a nakládání s nimi (Úmluva CITES). Může zabavit nelegálně získané živé i neživé exempláře.
• ČIŽP je oprávněna zamezovat nepovolenému kácení dřevin a tuto činnost pokutovat.
• ČIŽP provádí kontrolu provozu zoologických zahrad.

S čím se musíte obrátit na jiné orgány veřejné správy

• Zaplevelené pozemky, o které se majitel nestará, řeší obecní úřad obce s rozšířenou působností.
• Postřiky na zemědělské půdě řeší rostlinolékařská správa.
• ČIŽP registraci exemplářů neprovádí, obraťte se na krajský úřad.
• ČIŽP není oprávněna povolovat kácení dřevin, povolení vydává orgán ochrany přírody (obecní úřad, městský úřad).
• Podezření na týrání zvířat nahlaste veterinární správě či Policii ČR.
• Obtěžuje-li Vás sekání trávníků na veřejném prostranství ve vlastnictví obce v nevhodném počasí - horko, prašno, je nutné se obrátit na zadavatele prací, tj. obecní úřad.

Co dělat když...

Když si chcete dovézt z dovolené netypický suvenýr

Je třeba zohlednit, zda je výrobkem z ohrožených druhů rostlin nebo živočichů. Velká část takových suvenýrů je chráněná podle úmluvy CITES. Chráněné a běžně dostupné jako suvenýry jsou zejména rozmanité výrobky z krokodýlů, varanů, hroznýšů a krajt, suchozemských i mořských želv, mořské korály a podobně, z rostlin kupříkladu výrobky z některých tropických dřev.

Podobné výrobky lze do České republiky dovézt pouze na základě vývozního povolení země původu a dovozního povolení České republiky, vydaného na základě vývozního povolení. Agenda vydávání vývozních a dovozních povolení ČR spadá do kompetence Ministerstva životního prostředí. Nevýhodou je skutečnost, že získání těchto povolení je administrativně a časově náročné a během pouze krátké dovolené v zahraničí zpravidla nereálné.

Chcete-li dovézt či vyvézt živočicha nebo rostlinu přes hranice ČR

Je nutné ověřit si, zda se nejedná o živočicha či rostlinu chráněnou podle mezinárodních úmluv (zejména CITES), podle místních zákonů nebo podle zákonů České republiky. Dovoz živých i mrtvých exemplářů CITES je přípustný jen na základě dovozního povolení Ministerstva životního prostředí a povolení k vývozu, vystaveného vyvážejícím státem. Vývoz je možné uskutečnit podobně pouze na základě vývozního povolení MŽP.

Pokud chcete zakoupit exemplář CITES na vnitřním trhu

Měli byste vědět, zda je nutné takový exemplář přihlásit k registraci. Některé druhy plazů, ptáků a savců chráněných úmluvou CITES totiž podléhají ze zákona č. 100/2004 Sb. povinné registraci, kterou provádějí krajské úřady nebo CHKO na základě povoleného dovozu nebo doloženého odchovu.

tags: #stížnost #proti #přírodě #co #to #je

Oblíbené příspěvky:

• Svoz odpadu Turnov – harmonogram
• Příroda a emoce
• Význam třídění odpadu
• Koše na tříděný papír
• Česká příroda: Fakta a zajímavosti