Zpomalení růstu rostlin v přírodě: Příčiny a řešení

Před několika lety by nikoho nenapadlo, že se budeme koncem července dívat na žlutohnědé louky a pastviny, že krmné plodiny na políčkách pro zvěř zaschnou úplně nebo v lepším případě nedosáhnou ani polovičních výnosů a i přirozená vegetace na tom bude podobně bídně.

Z médií se nám dostane informace, že je koncem zimy obsah vody v půdě a podzemních zásobárnách na historickém minimu. Připojené grafy ze serveru Českého hydrometeorologického ústavu jsou více než vypovídající a jasně ukazují, jak jsou sníženy zásoby vody v půdě.

Tento stav má vliv na každého z nás, ať už se týká vody ve studnách či omezení zahrádkářských radovánek nebo koupelí ve stále oblíbenějších zahradních bazénech. Ale nedostatek vláhy byl příčinou nízkých výnosů kukuřice a dalších krmných plodin, seno pozbylo pozici neotřesitelně spolehlivého základu zásoby objemných krmiv.

První seče sice díky zimní zásobě vody v půdě vyšly relativně dobře, ovšem v krmné bilanci chybí seče následné neboli otavy. Totéž platí pro porosty vojtěšek a jetelů.

Škody způsobené zvěří na výsadbě budou lesními hospodáři přísně sledovány a nekompromisně vyhodnocovány, což může být řešeno snižováním stavů zvěře a ztrátou kvalitního genofondu, zjednodušeně vyjádřeno, na úkor naší myslivosti. Otázkou je, v jaké míře se začnou budovat přezimovací obůrky, kde se nutně bude muset přikrmovat kvalitními objemnými krmivy.

Čtěte také: Daňčí pobytové stopy

Každý myslivec nemůže být pěstitelem či agronomem. Chovatel však, a tím je myslivec ve skutečnosti i podle zákona, byť ne každý je ochoten si to přiznat, musí zvěři umět zajistit dostatek krmiva objemného i doplňkového.

V chovatelské praxi posuzujeme kvalitu krmných plodin podle mnoha znaků či parametrů, podle množství i kvality. Typickým a základním požadavkem je dosažení obvyklého výnosu pěstovaných krmných plodin včetně luk a pastvin. A jsme u první matoucí souvislosti.

Sucho a jeho vliv na rostliny

Voda v půdě je skutečně zásadním a základním prvkem, který určuje naplnění potenciálu vývoje a růstu rostlin, který si většinou zjednodušíme na pouhý výnos zelené hmoty či sušiny v tunách na hektar.

V krátkodobém pohledu často pomíjíme vztahy celé populace rostlin a jejich harmonický vývoj v daném prostředí. Typickým příkladem je louka s převažujícími travinami schopnými vysokého výnosu, ale také s nároky na dostatečnou závlahu.

Další důležité ekologické pravidlo je Shelfordův zákon tolerance, které praví, že každý organismus toleruje určité rozpětí faktorů (teplota, vlhkost, pH, zastínění, …), ve kterém může existovat.

Čtěte také: Srovnání Ekologické Zátěže Lahví

Luční společenstva trav, jetelovin a ostatních doprovodných bylin jsou vždy dynamicky se projevujícím celkem, silně závislým na podmínkách prostředí. Výnos je projevem krátkodobého či sezónního působení teploty, vlhkosti a zásoby živin v půdě.

Nedostatek vody v půdě vyvolává nejen zpomalení až zastavení růstu, které má za následek snížení výnosu, ale i jiné záporné vlivy.

Trávy v nepříznivých podmínkách vytváří ve zvýšené míře cukerné zásobní látky, konkrétně lehce fermentovatelné sacharidy. Podle převažujícího podílu fruktózy na jejich vzniku se nazývají fruktany.

Fruktany tvoří téměř výhradně trávy a nejvíce jílky. V mladých porostech se jejich obsah zvyšuje do fáze metání.

V suchých obdobích je nutné očekávat i další snížení kvality sena i zelené hmoty. Látková výměna narušená přísušky rostlin znamená nejen rychlé stárnutí porostu, tedy zvýšenou lignifikaci vlákniny, z čehož vyplývá nižší energetická hodnota a zhoršené využití bílkovin, ale také celkové snížení obsahu minerálních a mikrominerálních a také obsahu beta-karotenu i E vitaminu.

Čtěte také: Příklady lidského znečištění

Údržba luk a pastvin

Pojem údržba může vůči společenství živých organizmů luk a pastvin působit nevhodně technicky. Jedná se ale o práci technickými prostředky, tedy smykování, popř. vláčení, sečení nebo mulčování.

K péči o pastviny a louky patří také plůtky a ohradníky, i když se v oborách, popř. na políčcích pro zvěř, k organizaci pastvy přistupuje podstatně volněji, než u skotu a ovcí.

Spásání a včasné sečení v optimální době vývoje loukám a pastvinám vždy prospívá a působí na zesílení travního drnu a zahuštění porostu. Jinou devastací porostu je nevhodné vláčení s použitím těžkých bran.

Pravidelná údržba luk a pastvin vede k dobré kondici porostu, k udržování nebo zvyšování obsahu humusu v půdě a tím i ke zlepšování hospodaření s vodou. Organická složka půdy, humus, je rozhodující pro její úrodnost.

Humusový komplex zadržuje vodu a váže anorganické živiny a zároveň je základním faktorem jejich hospodárného uvolňování kořenovým systémem.

Vápnění půdy

Vápnění upravuje nepříznivě kyselou půdní reakci na požadované rozmezí pH a celkově upravuje vlivy související s kyselostí půdy. Je podstatnou podmínkou využitelnosti živin rostlinami, které jsou v půdě přirozeně obsaženy z geologického podkladu i živin dodaných hnojivy.

Vápnění zlepšuje fyzikální vlastnosti půdy a hlavně půdní strukturu. Vápník je nezbytný pro růst, vývoj a dobrý zdravotní stav rostlin.

Využitelnost vápníku ze zelené hmoty je pro živočišný organizmus velmi vysoká, ze sena senáží jen o málo snížená. Pro všechny býložravce jsou je čerstvá a zelená hmota a siláže základním zdrojem vápníku. Otázkou je jeho dostatečnost.

Je to dáno obsahem vápníku v půdě i druhem porostu, ale hlavně různými nároky zvěře podle druhu a reprodukčního stádia během roku.

Ve volné přírodě je s výjimkou sodíku zvěř odkázána na traviny, byliny a letorosty, pupeny, popř. kůru dřevin k získání většiny minerálních látek, kde je ale jejich využitelnost podstatně nižší než u vápníku, někdy zcela nevýznamná.

Dodat vápník do půdy podle sklizně či spasení má svou logiku. Je-li výnos z 1 ha pastevního porostu v méně intenzivních podmínkách průměrně 20 t zelené hmoty, pak rostliny z půdy během vegetačního roku odejmou podle typu porostu 100 až 150 kg vápníku / 1 ha.

Pravidelným vápněním nebo aplikací hnojiv s obsahem vápence můžeme zvýšit hodnoty půdní reakce. Vápník z půdy odchází podle obsahu ve sklizených rostlinách a vyplavováním.

Jeho náhrada (udržovací vápnění) je nutné na půdách s nízkým obsahem uhličitanů a mělo by se pohybovat na úrovni už zmíněných 4 q uhličitanu vápenatého na hektar. Vápnění nevyžadují pouze půdy s obsahem nad 0,3 % uhličitanu vápenatého.

Plevel a jeho vliv

Kromě klasického poškození porostů suchem, kterému říkáme snížení počtu jedinců na jednotku plochy, nastává spontánní nahrazování travin nežádoucími plevely. Plevely mají vůči travám silnou konkurenční schopnost.

Při nedostatečné údržbě porostu, zanedbaném přihnojování a také nevhodných klimatických podmínkách během několika let v porostu převládnou. Kromě sucha jsou silným pozitivem rozvoje plevelů ekologická omezení sečení.

Sečení trav v raných fenofázích (mezi ukončeným sloupkováním, přes metání až do počátku květu) vychází z přirozené fyziologie travin a zároveň souvisí s vývojovým fenoménem spásání trav při ideálních výživných hodnotách v době konce březosti a laktace volně žijících býložravců po miliony let vývoje a života býložravců neovlivněných domestikací.

Plevele mají ve vztahu ke krmným plodinám několik pozic. Konkurují v odebírání vody a živin, zvyšují zastínění a některé druhy uvolňují do svého okolí látky bránící rozvoji jiných druhů plevelných i kulturních rostlin.

Kopřiva dvoudomá má velmi dobré výživné hodnoty včetně minerálních, mezi plevely snad nejvýznamnější. Vyniká i v obsahu mikroprvků a celkově se přibližuje kvalitám vojtěšky.

Některé plevele jsou v současné době velmi ceněny pro motýlí obživu a většina z nich požívala menší či větší vážnosti v lidovém léčitelství.

Většina plevelů se velmi rychle a účinně množí, nejčastěji nažkami roznášenými větrem, nebo vegetativně oddenky a šlahouny. Typickým plevelem nastupujícím při zanedbaném sečení je vratič obecný.

Také některé trávy jsou právem považovány za plevele v kulturních plodinách. Z pícninářského pohledu poskytují nízký výnos a nekvalitní krmivo. Takovými druhy jsou sveřep měkký a vysoký, pýr plazivý. Lze k nim počítat i jednoleté trávy, jako jsou chundelka metlice a ježatka kuří noha.

Agrotechnická praxe řadí mezi plevele také byliny, které mají dobrý potenciál růstu a výnosu včetně dobré krmné kvality. Patří k nim laskavec ohnutý, lebeda lesklá a rozkladitá. Mohou být zařazeny mezi invazivní druhy.

Dosud je nepovažujeme za krmivářsky významné, ale snad by mohly do jisté míry doplňovat či nahrazovat plodiny poničené suchem. Spíše než na kultivovaných plochách nebo v biopásech si je lze představit jako volně rostoucí byliny.

Jsou popisovány jako vhodné dokonce i k lidské konzumaci, jako obdoba špenátu či k salátům, významný je nízký obsah kyseliny šťavelové. U lebedy lesklé literatura uvádí využití v lidovém léčitelství proti střevním parazitům a příznivý obsah minerálních látek.

Za zmínku rozhodně stojí krmná odrůda šťovíku, která byla oficiálně testována ve Výzkumném ústavu živočišné výroby Praha - Uhříněves. Metodika pěstování byla oponována a schválena Ministerstvem zemědělství, které doporučuje tuto metodiku pro využití v praxi.

Šťovík je schopen podle pěstované odrůdy dosáhnout výnosu 6 až 10 t/ha v sušině (vojtěška v průměru 10 až 12 t/ha v sušině), odrůda Rumex OK-2 dosáhla 11,8 t/ha v sušině.

Odolnost proti suchu je dána především hlubokým kořeněním do 1,5 až 2 m a dobrým využitím zimní vláhy, neboť šťovík má na jaře rychlý vývoj a je odolný vůči vymrzání. Nesnáší přemokření a špatně prosperuje v lehkých a kamenitých půdách. Na stanovišti v dobrých podmínkách vydrží 10 až 15 let.

Zbytečně opomíjenou travní pícninou je sveřep bezbranný, v zahraničí využívaný jako vysoce výnosná tráva, dobře stabilizující půdy proti erozi. V prvním užitkovém roce se pomalu vyvíjí, ale v dalších letech po seči dobře obrůstá.

Je velmi odolný vůči suchu a vyžaduje vyšší teploty. Dobrou krmnou hodnotu má pouze v raných fenofázích, po vymetání se jeho krmná hodnota snižuje.

Plevele tedy mohou být nejen nouzovým řešením či trpěnou vegetací. Připomeňme si, že bažanti a koroptve žily v polních honitbách také díky mimořádně pestrému zastoupení řady druhů rostlin, doprovázejících kulturní plodiny.

Výčet druhů pícnin s netypickými vlastnostmi nesmí být ochuzen o slunečnici topinambur. Jeho výživné hodnoty jsou průměrné, má vysokou schopnost výnosu.

Díky prakticky nezničitelným hlízám a oddenkům dokáže bez razantní údržby vytvořit tak hustý porost, že vyčerpá veškeré živiny a pak živoří s minimálním výnosem. Stává se tedy, s trochou nadsázky, sám sobě plevelem.

Topinambur je považován za kulturní rostlinu, je šlechtěn ve Výzkumném ústavu bramborářském v Havlíčkově Brodě, díky čemuž existuje několik výkonných odrůd, které dobře využijí zimní a jarní vláhu.

Složení porostů luk a pastvin

Druhové složení porostů luk a pastvin je složitou problematikou. Recepturu výsevní směsi musí vždy sestavovat specialista na základě velmi dobrých informací o prostředí, účelu i způsobu využívání.

Ke složitostem lukařství patří i postupný vývoj a měnící se dominance jednotlivých druhů travin v prvních užitkových letech. Kostřava luční je ve svých nárocích velmi plastická.

Kostřava červená je ještě více přizpůsobivá vůči chudým půdám, přísuškům i zamokření. Správně založená louka nebo pastvina je jen prvním krokem. V dalších letech je její stav výsledkem naší péče a průběhu klimatu.

tags: #zpomalení #růstu #rostlin #v #přírodě #příčiny

Oblíbené příspěvky:

• Ohrožení lesních puf
• Příroda v okolí Nisy
• Kreslené postavičky pro třídění odpadu
• Návod na montáž dřezu Blanco
• Likvidace stavebního odpadu Kopřivnice