Strakapoud velký (Dendrocopos major) je fascinující pták, který patří mezi nejrozšířenější šplhavé opeřence v Česku a Evropě. Jeho nápadné zbarvení a neuvěřitelné schopnosti ho činí jedním z nejzajímavějších druhů v naší přírodě. Je symbolem lesa a jeho přítomnost je důležitá pro udržení rovnováhy v ekosystému.
Strakapoud velký je pestrý, až 23 cm dlouhý pták s rozpětím křídel téměř 40 cm. Tělo strakapouda je velké asi dvacet centimetrů a pokryto bývá standardně bílým, černým a také červeným peřím, které je viditelné především v ocasní části. Na první pohled se tento krásně zbarvený pták jeví jako neškodný, avšak je tak trochu noční můrou některých lidí, kteří vlastní nemovitosti. Dokáže totiž vyhloubit dutinu i ve fasádě domu.
Strakapoud velký má peří zdobené velkými, zářivě bílými skvrnami, jen na zádech je téměř úplně černé. Bílou oblast kolem ušních otvorů lemují černé pruhy směřující na bradu a jiné mířící kolem lící k zátylku. Břišní stranu má tento druh strakapouda čistě bílou, na křídelních krovkách a na rýdovacích perech jistě nepřehlédneme bílé podélné proužky. Samci mají kromě toho i červené zbarvení týlu. Týl samce je ozdoben červenou skvrnou, obě pohlaví mají červeně zbarvené okolí kloaky a spodní část ocasu.
Zobák má strakapoud velký velmi pevný, je tak uzpůsobený pro klování do tvrdých předmětů, respektive do dřeva kmenů stromů. Pozná tedy velice dobře, kde s jistotou najde potravu v podobě hmyzu. Nohy strakapouda mají dva prsty směřující dopředu a dva dozadu. Díky tomuto uzpůsobení strakapoudi dobře šplhají i na svislých plochách.
Strakapoud velký je nejhojnějším evropským datlovitým ptákem. Proto není divu, že ho zastihneme na obrovském území od jehličnatých lesů Skandinávie až po zbytky listnatých hájů ve Středomoří. Tento šplhavec hnízdí kromě Irska a Islandu po celé Evropě a dále v celém mírném pásmu Asie až po Kamčatku a sever Vietnamu.
Čtěte také: Více o strakapoudu malém na Vysočině
Strakapoud velký žije v nejrůznějších nadmořských výškách: prakticky od úrovně mořské hladiny až do 1 000 metrů na mořem. Nevyhýbá se lesům ani centrům velkých měst, hnízdí například na starých hřbitovech, v parcích a na zahradách, pokud zde najde dost starých stromů. Osamoceným stromům v polích se strakapoud velký vyhýbá, protože by na těchto místech nenašel dost potravy a hnízdních příležitostí.
Strakapoud velký proklepává kmeny stromů a poslouchá, zda mu ozvěna neoznámí přítomnost nějaké dutiny skrývající larvu. Larvy a kukly hmyzu vytahuje špičatým a lepkavým jazykem. Typické je pro samce strakapouda jakési bubnování zobákem o dutinu stromu. Na jaře označuje své území hlasitým bubnováním do větví. Anebo do kovové tyče, když zjistí, jak pěkně zní. Může se dožít až 10 let. Je stálý a v zimě často přilétá na krmítko. Chutná mu lůj a slunečnice.
Každý rok brzy zjara začínají samečkové strakapouda velkého intenzivně bubnovat do stromů. Tím zahánějí ostatní samce, ale současně lákají do svého teritoria samičky. Zásnuby strakapoudů vypadají tak, že se oba ptáci honí a předvádějí typický třepetavý let se široce roztaženým ocasem. Nakonec si pár vybere vhodný, alespoň částečně odumřelý strom a ve výšce tří až pěti metrů začne tesat do kmene nebo do silné větve hnízdní dutinu. Krátká vchodová chodba ústí do skromně vybavené hruškovité dutiny. Kromě trošky třísek na dně totiž tato hnízdní dutina není ničím vystlána.
Při sezení se oba partneři střídají. I čerstvě vylíhlá mláďata se již odhodlaně staví do žebravé pozice, jestliže se na hnízdě objeví některý rodič se zobákem plným housenek. Velice často však z nich přežije do dospělosti jen několik nejsilnějších. Samec odpočívá s mladými na hnízdě, ale situace nakonec dospěje k tomu, že ho odrůstající mláďata z těsného hnízda vyženou ven. Během prvních nocí po vylétnutí z hnízda mladí ještě odpočívají přitisknuti ke kmeni stromu.
Chutě strakapoudů velkých jsou rozmanité. Požírají pavouky, hmyz a jeho larvy i rostlinnou stravu. Larvy hmyzu dovedou strakapoudi sbírat ze štěrbin kůry, vyhledávat v úkrytech pod kůrou i dobývat z chodbiček ve dřevě. Poklepem zobákem na kmen či větev stromu strakapoud dokáže určit, zda se ve dřevě nalézá nějaká larva. Jakmile přesně zaměří její polohu, rozšíří zobákem otvor do její chodbičky a vytáhne ji lepkavým koncem svého drsného jazyka.
Čtěte také: Dendrocopos major a jeho význam
Strakapoudi velcí se po celý rok živí též bobulemi, ořechy a semeny šišek. Nejvíce ovšem této potravě holdují v zimě, kdy nemohou najít dost hmyzu. Strakapoud je známý tím, že si vytváří takzvané kovadliny. Když totiž potřebuje rozbít ořech nebo ze šišky odtesat šupiny, zaklíní si svou potravu do štěrbiny v kůře nebo do rozštípnutého pařezu. Tuto kovadlinu používá každý strakapoud opakovaně po dlouhou dobu. V létě se strakapoud občas pouští i do plenění hnízd.
V některých případech strakapoud velký opouští své přirozené prostředí v lese a hloubí otvory i v zateplení fasád domů, nebo vyklovává díry v dřevostavbách. V tom prvním případě nebylo dodnes s jistotou zjištěno, proč k takovému chování strakapoud přistupuje. Někteří odborníci se domnívají, že tohoto opeřence lákají určité látky, kterými je zateplení napuštěné. Také se může pták domnívat, že narazil na měkký hmyzem napadený strom, avšak ve výsledku má člověk poškozené obydlí a strakapoud beztak nic nenalezne.
U dřevostaveb může být problém o něco složitější. Zde byste měli určitě více zpozornět. Je tu totiž možnost, že váš dům ze dřeva je napaden škůdci, proto se do dutin dřevěného materiálu strakapoud dobývá. V tomto případě je tedy nasnadě zajistit i likvidaci hmyzu.
Abyste dokázali své obydlí ochránit, je zapotřebí pochopit, co strakapoud velký k životu potřebuje. Nejsnáze jeho škození zastavíte v momentu, kdy mu například poskytnete náhradní zdroj potravy:
Strakapoud velký je zákonem chráněný živočich, proto se vyvarujte jakýmkoliv agresivním metodám, které by vedly k jeho cílené likvidaci. Zakázáno je po strakapoudech střílet, nebo je například trávit. Pakliže si nebudete vědět rady s tím, jak jejich přítomnost v okolí domu zredukovat, obraťte se na odbory životního prostředí.
Čtěte také: Nápady pro ekologické projekty
V lesích, v parcích i zahradách můžete potkat tři druhy strakapoudů - velkého, prostředního a malého. Liší se nejen velikostí. Další dva druhy, strakapoud jižní a bělohřbetý, jsou velmi vzácné, proto je nejspíš nepotkáte.
| Druh strakapouda | Velikost | Rozpětí křídel | Výskyt |
|---|---|---|---|
| Strakapoud velký (Dendrocopos major) | Až 23 cm | Téměř 40 cm | Lesy, parky, zahrady |
| Strakapoud prostřední (Dendrocopos medius) | Nejvýše 22 cm | 35 cm | Staré listnaté lesy |
| Strakapoud malý (Dendrocopos minor) | Jen 15 cm | Do 27 cm | Koruny listnatých stromů |
tags: #strakapoud #stredni #charakteristika