Světové klimatické pásy a jejich charakteristika

Společenstvo rostlin a živočichů žijící v určitém prostředí tvoří ekosystém. Mohou být různě velké: kapka vody, les, vegetační oblast. Největším ekosystémem je naše planeta Země. Tu můžeme rozdělit na jednotlivé přírodní krajiny (vegetační pásy, oblasti). Jejich rozšíření je závislé na přírodních podmínkách (podnebí). V každé přírodní krajině najdeme specifické zástupce rostlin a živočichů, kteří se přizpůsobili životu v dané oblasti. Zeměpisná šířka, např. v souvislosti s množstvím dopadajícího slunečního záření, ovlivňuje podmínky prostředí. V různých podnebných pásech se vyskytují určité velké ekosystémy - biomy. Pro biomy je typické složení vegetace (rostou zde určité rostliny, což ovlivňuje celkovou podobu krajiny) a výskyt dalších organismů.

Polární oblasti

Najdeme je na samotných pólech naší planety. Na severním pólu Arktidu, na jižním Antarktidu. Pro obě oblasti je společné, že se nachází daleko za polárním kruhem. Střídá se zde období polárního dne a polární noci. Sníh (většinou ho moc nepadá) se hromadí a postupem času a působením tlaku se mění na led. Mocnost pevninských ledovců může být až několik km (Grónsko 3,5 km, Antarktida 4 km).

Severní polární kraje

Arktida, převážně pokryta oceánským ledovcem. Ostrov Grónsko a několik dalších malých ostrovů pokrývá ledovec pevninský. V oblasti polárních pustin nenajdeme žádné rostliny. Živočichové jsou pro život v chladných podmínkách přizpůsobeny stavbou těla, mohutnou vrstvou tuku či mastnou a hustou srstí. Typickým zástupcem Arktidy je lední medvěd, tuleň, mrož či kosatka.

Jižní polární kraje

Antarktida, jeden z kontinentů, pokryt pevninským ledovcem. V období zimy se kolem Antarktidy vytváří ledovec oceánský (mořský). V období léta můžeme najít při pobřeží stopy po odolných rostlinách - mechy, lišejníky - vegetačně pak tuto část řadíme do tundry. Ze zvířat kromě tradičních tuleňů a mrožů je třeba zmínit tučňáka císařského, velryby či kryl (drobní korýši), který je společně s planktonem základem potravního řetězce. Antarktida je mezinárodně chráněnou oblastí. Na jejím území mohou žít lidé pouze dočasně a to na jednotlivých polárních výzkumných stanicích.

Tundra

Tundra = rozlehlá pláň, porostlá nízkými keříky, mechy a lišejníky. Zimy v tundře jsou vzhledem k poloze dlouhé, tmavé a chladné. Léta pak krátká, vlhká. Krutý zimní mráz proto dokáží přežít pouze rostliny skryté pod vrstvou sněhu. A samozřejmě zvířata k tomu vybavena. Půda v tundře promrzá do značných hloubek. Kromě období léta, kdy dochází k částečnému rozmrznutí (max. do 1 m hloubky) je takovouto půdou pokryta velká oblast světa, které říkáme trvale zmrzlá půda = permafrost. Vegetační doba (kdy rostliny rostou) je velmi rychlá - do tří měsíců. Během té doby stihnou rostliny vyrůst, vysemenit i zaklíčit.

Čtěte také: Odpad a světová města

Rostliny tundry: mechy, lišejníky, bylinné vrby a břízy, silenky či lomikámeny. Většina zvířat osídluje tundru v létě. Celou zimu zde vydrží jen pižmoň, kteří se živí rostlinami ukrytými pod sněhem. Zvířata tundry: sobi, vlci, polární lišky. Lidé se dokázali přizpůsobit životu v tundře. Jejich dřívější závislost na sobech je dnes nahrazena moderní technikou (dovozem potravin). I dnes ovšem převládá tradiční lov a obchod s kožešinou. Nejznámějšími oblastmi, kde žijí lidé v tundře je finské Laponsko. Na území Grónska a na severu Kanady pak žijí Inuité, známější jako Eskymáci. Některé kmeny obývají také území ruské Sibiře. V současné době je oblast tunder neustále narušována vzrůstající těžbou nerostných surovin (ropy, uhlí, plynu).

Lesy mírných pásů

Lesy mírného pásu plynule navazují na lesotundru, postupujeme-li od pólu směrem k rovníku. Nejprve narazíme na odolné jehličnaté lesy, kterým říkáme tajga. Zimy v tajze jsou dlouhé a drsné, většinou s velkým množstvím sněhu. Léto je relativně teplé. Najdeme zde permafrost.

Rostliny tajgy: smrky, modříny, v severní Americe sekvoje (nejmohutnější stromy světa). Zvířata tajgy: šelmy (medvěd, vlci, rys). Ale také lišky, strakapoudi, datli či lýkožrouti (ničí stromy). Tajga přechází v lesy smíšené a lesy listnaté. Jejich složení dobře známe. Jsou to lesy, které máme i u nás (za humny). Listy stromů na zimu opadávají, z jejich zbytků se utváří humus. Po vykácení lesů je půda vcelku úrodná.

Rostliny: buk, dub, habr, olše, bříza….ale také smrk, borovice. Zvířata: jelen, srnky, prase divoké, mýval, skunk aj. Les je odnepaměti využíván člověkem jako zdroj dřeva (k výrobě čehokoliv a na topení). Především v oblasti tajgy dochází k silné těžbě. Nevýhodou tajgy je, že vykácené stromy nejdou nahradit novými.

Stepi

Stepi se nachází v mírném kontinentálním podnebném pásu. Zde se zvětšuje rozdíl teplot mezi dnem a nocí a klesají srážky. Menší množství srážek způsobuje růst především nízkých trav, které jsou pro stepi charakteristické. Stepi najdeme na světě pod různými jmény: SA - prérie, JA - pampy, Kazachstán - celiny.

Čtěte také: Globální dopady znečištění řek

Rostliny: nízké trávy, díky úrodným černozemním půdám zde však dochází k pěstování náročných obilovin a kukuřice (obilnice světa). Zvířata: typickým zvířetem je bizon, dále drobní hlodavci a plazi. Oblast stepí je spjata s životem indiánů, kteří zde lovili bizony a z jejich kůží stavěli svá obydlí. S příchodem „bílých“ došlo k velkému úbytku stád těchto zvířat.

Subtropy

Oblast okolí Středozemního moře (Středomoří) je typickým příkladem vegetační oblasti subtropů. Důvodem odlišnosti zdejší krajiny hledejme v podnebí - subtropický pás - v létě sucho a horko s občasnými srážkami v podobě slabých dešťů, či bouřek x v zimě s pravidelnými srážkami, ve vyšších polohách i sněhovými.

Rostliny: jsou uzpůsobeny zdejším podmínkám v podobě kožovitých listů (tvrdolistý les), které zadržují vodu. Z typických plodin jsou to eukalyptus, olivovník, cedr, kaktus či husté křovinaté porosty macchií. Většina lesů je však vykácena a přeměněna na plantáže citrusových plodů (pomeranče, mandarinky, citróny). Ve velkém se zde také pěstuje vinná réva, olivy a pistácie.

Zvířata: převážně hlodavci, skot.

Pouště

Pouště jsou oblasti světa, kde ročně naprší méně než 200 mm srážek. Většina vody se zde velmi rychle vypaří. Ta, která se nevypaří se buďto vsákne či odteče suchým korytem, které nazýváme vádí (koryta, kde voda teče jen občas). Velmi důležité jsou na poušti studny a podzemní voda. Místo, kde je vody „dostatek“ a kde spatřujeme život je oáza.

Čtěte také: Svetový oceán a ekologie

Rostliny: kaktusy a ojedinělé trsy trav, nízké keře. V oázách palmy. Zvířata: velbloudi, malé šelmy, plazy a štíři.

Pouště také dělíme na horké a chladné. V horkých pouštích, které jsou v tropickém a subtropickém pásu teplota většinou po celý rok neklesne pod nulu. V pouštích chladných, které se nachází v pásu mírném naopak teplota klesá pravidelně hluboko bod 0°C. Poušť není jen písek, který známe z televize a dovolených. Většina pouští je kamenitá či štěrkovitá. Písečná poušť s typickými dunami je velmi ojedinělá.

Přes den stoupá teplota přes 50 stupňů, v noci může klesnout až pod bod mrazu. Existuje několik druhů pouští: kamenité pouště ( 70%), písečné pouště - v nižších polohách, kam byl dříve písek nanesen vodou a větrem ( 20%), solné pouště. V suchých oblastech převažují výpary z půdy nad srážkami, což způsobuje zasolování půd. Sahara byla před 7000 lety pokryta vegetací - důkazem jsou vyschlá koryta řek, které se naplňují vodou za silných deštů. Je největší pouštní oblatí na zemi. Žije zde 2 miliony lidí z nichž většinu tvoří kočovné kmeny nomádů (např. Oázy vznikají buď podél řek ( Nil, Niger) nebo jsou zásobeny vodou z artézských studní - ty čerpají vodu z nepropustných vrstev půdy, voda sem stekla z horských oblastí, kde jsou srážky četnější. Nejsušší pouští na světě je poušť Atacama na západním pobřeží jižní Ameriky.

Savany

Savanu si můžeme spojit s jedním známým pojmem - safari (volný výběh zvěře v uzavřeném prostoru, přístupné turistům většinou v autech). Savana je místem, kde se střídá období sucha s obdobím deště. Období deště trvá od tří (suchá savana) do devíti (vlhá savana) měsíců. V závislosti na daném období mění savana svou tvář - za deště je zelená, za sucha typicky oranžová.

Savana je místem, kde nalezneme vysoké trávy, keře i stromy nejrůznějších tvarů a velikostí. V oblastech savan dochází také k typickému proudění vzduchu - monzuny a pasáty. První jsou typické pro subtropický podnebný pás, ty druhé pro tropy. Oba přináší od moře vláhu. Monzun proudí v létě od moře nad pevninu a přináší deště, v zimě naopak z pevniny nad oceán doprovází sucha. Pasáty vanou stále stejným směrem - od obratníků směrem k rovníku (někdy se také nesprávně označují jako monzuny).

Typickým porostem jsou vysoké traviny, baobabi( Afrika), eukalypty (Austrálie), akácie. V savanách se uplatňuje tzv. střídavé zemědělství, jelikož savanské půdy se rychle vyčerpávají. Na konci suchého období se vypalují trávy, které mezitím vyrostli a popelem se pole hnojí. Po několika letech se musí pole opustit a nechat zarůst původní vegetací, poté je schopné být znovu využito. Pokud se však půda nenechá zregenerovat a nešetrně se její možnosti přečerpávají není se pak již schopná obnovit.

Rostliny: vysoké trávy, keře, akácie, blahovičníky, baobaby. Zvířata: šelmy - lev, gepard, hyena, velcí savci - slon, hroch, nosorožec, kopytníci - antilopy, zebry, žirafy. jihovýchodní pasáty přinášejí hojné srážky na východní pobřeží Austrálie, Afriky, J Ameriky, severovýchodní pasát zase do karibské oblasti a na sever J Ameriky. flora: podzemnice olejná, rýže, pšenice, cukr. Krajina savan je taktéž hustě osídlena a relativně úrodné půdy zemědělsky využité. Život obyvatel však znepříjemňuje období sucha a v období dešťů množící se hmyz přenášející různé nemoci.

Tropické deštné lesy

Unikátní biom tropických deštných lesů můžeme rozdělit na dvě velké skupiny:

• Tropický střídavě vlhký les - navazuje na tropický deštný les. Klima je odlišné v menším množství strážek.
• Tropický deštný les - též prales. Trvale teplé a vlhké podnebí - průměrné teploty kolem 25°C a pravidelné takřka denní strážky.

Pro tropické deštné lesy je charakteristická patrovitost - třípatrový lesní porost - v každém patru odlišná flóra a fauna.

• Bylinné a keřové patro - nejnižší, díky nedostatku slunečních paprsků snadno prostupné. Dojde-li ovšem k narušení koruny dochází k rychlému růstu křovin.
• Stromové patro - místo nejbujnějšího života v tropickém deštném lese.
• Stromoví velikáni - až 70 m vysoké stromy poskytují útočiště ptákům a některým druhům opic.

Flora - bohatá druhová rozmanitost, vzácné dřeviny, byliny. Typická je palma kokosová a další tropické plodiny jako banán, ananas, kakao či sladké brambory tzv. batáty nebo jamy. Fauna - hojnost druhů - od hmyzu až po velké šelmy, typickým zástupcem je gorila. V nitrech pralesů žije celá řada domorodých národů - v Africe např. Pygmejové - nejmenší lidé na planetě. Nejznámějším pralesem je Amazonský deštný prales ... podobně jako další se však potýká s nadměrným kácením.

Pohoří

Svébytné postavení zaujímají ve vegetačních oblastech země pohoří. Krajina hor se mění s rostoucí nadmořskou výškou. Záleží také na vzdálenosti od oceánu i na zeměpisné šířce. Některé hory, poskytují úžasnou nabídku téměř všech vegetačních pásem na malém území - výstup na Kilimandžáro začíná v deštném lese, prochází savanou, lesy mírných pásu, stepí, tundrou a končí polární pustinou. S rostoucí nadmořskou výškou klesá teplota (průměrně o 0,5°C na 100 m výšky) i tlak vzduchu (říkáme že „řídne vzduch"). Lidé, rostliny i zvířata se tedy museli těmto podmínkám přizpůsobit.

V nejvyšších světových pohořích nalezneme četné horské ledovce, které se silou gravitace pohybují jako pomalé řeky směrem dolů a modelují okolní krajinu. Zástupci zdejší flóry a fauny se liší s rostoucí nadmořskou výškou i vzdáleností od rovníků.

tags: #svetove #klimaticke #pasma #charakteristika

Oblíbené příspěvky:

• Klimatický graf Holocénu
• Oživení sexuálního života
• Imisní zatížení ovzduší Brno - analýza
• Italská příroda a krása
• Vizuální kultura odpadkových košů