Vliv znečištění ovzduší v České republice na světové ovzduší

Znečištění ovzduší představuje závažný globální problém, který má prokazatelně negativní dopad na lidské zdraví. Kvalita ovzduší je zásadním faktorem, který ovlivňuje životní prostředí. Čistota vzduchu navazuje na dva pilíře udržitelného rozvoje (sociální - sledování zdravotního stavu populace, a ekonomický - zdravotní stav populace má vliv na ekonomickou výkonnost pracovníků a celé ekonomiky kraje).

V této tematické oblasti se zaměříme na znečišťování ovzduší přímo ze zdrojů znečišťování (emise), ale i na úroveň koncentrace znečišťujících látek v ovzduší - imise. Emise představují znečištění měřené přímo ze zdrojů znečištění na daném území. Zdroje znečištění jsou celostátně sledovány v rámci Registru emisí a zdrojů znečišťování ovzduší (REZZO).

Tyto zdroje jsou rozdělené do základních dvou podskupin: zdroje stacionární (stacionární zařízení ke spalování paliv, REZZO 1-3) a mobilní (zdroje se spalovacími nebo jinými motory, REZZO 4). Velké stacionární zdroje (REZZO 1-2) jsou sledovány jako jednotlivé bodové zdroje.

Zdroje stacionární malé (REZZO 3) jsou sledovány hromadně jako plošné zdroje na úrovni obcí: v roce 2001 byla provedena aktualizace na základě dat ze Sčítání lidu, domů a bytů 2001, údaje za REZZO 3 byly přepočítány od roku 2000 podle nové metodiky, která změnila způsob výpočtu tepla pro vytápění bytů. Mobilní zdroje (REZZO 4) jsou sledovány liniově a plošně.

Regionální ukazatele znečištění ovzduší

Pro popsání situace v oblasti znečištění ovzduší byly pro všechny kraje vybrány dva indikátory. Prvním indikátorem jsou emise NOx (REZZO 1-4), mezi které patří široká škála znečišťujících látek: oxid dusnatý NO, oxid dusičitý (NO2) - ty se vyskytují nejčastěji, dále pak oxid dusitý N2O3, tetraoxid dusíku (N2O4) a oxid dusičitý N2O5. Hlavním zdrojem jsou motorová vozidla a proto je tento indikátor zvláště vhodný pro monitorování emisí v Praze, kde je vysoký počet motorových vozidel trvalým problémem.

Čtěte také: Odpad a světová města

Praha je na tom z hlediska emisí oxidů dusíku ze všech zdrojů znečištění výrazně nejhůře ze všech krajů. Celorepublikovou hodnotu převyšuje 5,8 krát (hodnota 20,78 t/km2 v Praze) a druhou nejvyšší hodnotu Ústeckého kraje převyšuje 1,6 krát. Koncentrace automobilové dopravy na území Prahy je hlavní příčinou vysokých emisí tohoto druhu.

I když má Praha emise NOx nejvyšší ze všech krajů, zároveň zde došlo v posledních letech k jejich nejvýraznějšímu poklesu. Naopak v Ústeckém kraji, kde měly tyto emise trvale druhou nejvyšší hodnotu o poklesu nelze mluvit, zde tyto emise stagnují a mezi roky 2005 a 2006 byl zaznamenán meziroční nárůst. Hodnoty emisí NOx se zvýšily ve 4 krajích (Vysočina, Karlovarský, Plzeňský a i v kraji Středočeském).

Druhým indikátorem jsou emise SO2 (REZZO 1-3), které jsou v případě tohoto indikátoru měřeny ze zdrojů stacionárních. Zdrojem těchto emisí jsou zejména výroba elektrické a tepelné energie, rafinerie ropy či zpracování kovů.

Co se týče hodnoty emisí SO2 ze stacionárních zdrojů, Praha zaujímá v roce 2005 čtvrté místo mezi nejhoršími kraji, a převyšuje republikový průměr (2,75 t/km2), stejně jako dalších 5 krajů. Vyšší emise oxidu siřičitého než v Praze jsou především v Ústeckém kraji, na jehož území jsou zdroje, které dlouhodobě produkují nejvíce těchto látek. Vysoké emise SO2 jsou i v kraji Moravskoslezském a Pardubickém kraji.

Pokud jde o vývoj výše těchto emisí ve sledovaných letech, je v Praze zřejmý zcela výrazný pokles. V Praze došlo k nejvyššímu snížení emisí SO2 ze všech regionů , z původní hodnoty 61,1 t/km2 poklesly téměř třináctkrát. K nejvýraznějšímu poklesu ovšem došlo v devadesátých letech, od roku 1999 lze spíše hovořit o stagnaci na nízkých hodnotách.

Čtěte také: Globální dopady znečištění řek

Dopad emisí na kvalitu ovzduší v daném regionu, tedy čistota ovzduší (imise) se měří na stanicích automatizovaného imisního monitoringu ČHMÚ. Kromě nich jsou do informačního systému zahrnuty i výsledky měření na stanicích dalších organizací (např. SZÚ). Důležité je sledování imisí NO2 a PM10 na stanici hot-spot „1483 Pha2-Legerova“, která byla uvedena do provozu 9. 9. 2003. Hot-spot jsou stanice, které jsou umísťovány v dopravně zatížených lokalitách.

Pro sledování kvality ovzduší byl pro porovnání krajů vybrán ukazatel zachycující celkovou situaci a to Podíl oblastí se zhoršenou kvalitou ovzduší v %. Povinnost vymezovat oblasti se zhoršenou kvalitou ovzduší vyplývá ze zákona č. 86/2002 Sb, od roku 2005 se vymezení provádí také podle zón a aglomerací. Tyto oblasti vymezuje odbor ochrany ovzduší MŽP.

Vzhledem k tomu, že při měření imisí jsou sledovány imisní limity celé řady znečišťujících látek je v případě Prahy velmi pravděpodobné, že na většině stanic naměřené hodnoty alespoň u jedné z látek tento limit překročí. Celkově je pražská situace v tomto směru nejhorší ze všech regionů, mimo jiné i proto, že všechny monitorovací stanice jsou umístěny na území města.

Meziroční výkyvy, které se u tohoto ukazatele stejně jako v Praze projevují i ve většině krajů nelze vyhodnotit z hlediska nějakých vývojových tendencí. Je pouze zřejmé, že v hl. m. Praze je nejdůležitějším prostředkem k zlepšení imisní situace trvalé omezování automobilové dopravy zejména v rozšířeném centru města.

Ukazatele pro hl. m. Prahu

V rozdělení podle druhu emisí jsou pro situaci v Praze zejména významné emise tuhých látek. Oxidy dusíku jsou stále i zde jednou z hlavních znečišťujících látek, jejich podíl na tvorbě kyselých dešťů a zvláště přízemního ozónu působí v Praze velké znečištění ovzduší. Jejich emise se stabilně snižují.

Čtěte také: Svetový oceán a ekologie

Poměrně značně nepříznivý je vývoj emisí oxidu uhelnatého. V rozdělení emisí podle zdrojů jsou pro situaci v Praze jsou nejpodstatnější emise z mobilních zdrojů. Jde o emise vznikající při provozu automobilů.

Měrné emise jsou emise znečišťujících látek za určité časové období připadající na 1 km2· Stacionární zdroje emisí se podle druhu a výkonů člení na:

• REZZO 1 (velké zdroje znečišťování) - zahrnují stacionární zařízení ke spalování paliv o tepelném výkonu 5 MW a vyšším a zařízení zvlášť závažných technologických procesů
• REZZO 2 (střední zdroje znečišťování) - zahrnují technologické objekty obsahující stacionární zařízení ke spalování paliv o tepelném výkonu od 0,2 do 5 MW a zařízení závažných technologických procesů, jakož i uhelné lomy a obdobné plochy s možností hoření, zapaření nebo úletu znečišťujících látek
• REZZO 3 (malé zdroje znečišťování) - zahrnují technologické objekty obsahující stacionární zařízení ke spalování paliv o tepelném výkonu nižším než 0,2 MW, zařízení technologických procesů nespadajících do kategorie velkých a středních zdrojů znečišťování, plochy, na kterých jsou prováděny práce, které mohou způsobovat znečišťování ovzduší, skládky paliv, surovin, produktů a odpadů a zachycených exhalátů a jiné stavby, zařízení a činnosti výrazně znečišťující ovzduší

Ve srovnání s ostatními regiony ČR v produkci emisí ze stacionárních zdrojů Praha patří k oblastem s nadprůměrnými emisemi, v roce 2006 v přepočtu na 1 km2 u všech uvedených druhů emisí byl v Praze překročen celorepublikový průměr, ale kromě emisí tuhých látek jsou kraje, kde měrné emise měly vyšší hodnotu než v hlavním městě.

V porovnání s republikovými emisemi jsou pražské několikanásobně vyšší - v případě tuhých látek oxidů dusíku se jedná o více než trojnásobnou hodnotu, u ostatních byly emise více než 1,7 krát vyšší. Na začátku sledovaného období, však byly rozdíly mezi Prahou a ČR mnohem větší, u všech sledovaných znečišťujících látek byly pražské emise více než pětkrát vyšší než republiková hodnota.

U všech znečišťujících látek došlo ve srovnání s výchozím rokem 1994 ke značnému snížení hodnot emisí. K nejvýraznějšímu poklesu však došlo v devadesátých letech a po roce 2000 již meziroční poklesy nejsou pravidelné a můžeme spíše vývoj hodnotit jako stagnaci na dosažených hodnotách. Propojením teplárenské soustavy Mělník - Praha, byl odstaven z provozu značný počet výtopen a blokových kotelen.

REZZO 4 (mobilní zdroje znečišťování) - zahrnují mobilní zařízení se spalovacími nebo jinými motory, která znečišťují ovzduší, zejména silniční a motorová vozidla, železniční kolejová vozidla, plavidla a letadla.

Nejvýznamnějším zdrojem znečištění ovzduší na území Prahy je automobilová doprava. Hodnoty znečištění ovzduší z mobilních zdrojů ve všech ukazatelích několikanásobně přesahují údaje ze zdrojů stacionárních. Při srovnání měrných emisí z dopravy vychází Praha oproti celorepublikovému průměru jako podstatně více znečištěná.

V období 2001 až 2005 došlo u emisí REZZO 4 v hlavním městě ke značnému nárůstu, a to i v případě emisí CO, u kterých se na území celé republiky situace zlepšuje. Velký nárůst emisí tuhých látek z mobilních zdrojů je zaznamenán i v celé ČR, ovšem v Praze je nárůst větší.

Kvalitu ovzduší v hl. m. Praze i přes významné pozitivní změny zejména v devadesátých letech v řadě ukazatelů založených na měření emisí znečišťujících látek ze stacionárních zdrojů můžeme hodnotit jako trvale nevyhovující. Pro hodnocení a zdraví lidí jsou rozhodující imise. Měření imisí, tedy množství znečišťujících příměsí ve vzduchu je v Praze prováděno na 23 pozemních měřících stanicích.

Pro situaci v hl. m. Praze jsme vybrali měření polétavého prachu a oxidů dusíku. Data o imisích jsou získány z ČHMÚ z Informačního systému kvality ovzduší. Od roku 2002 se používají nové limity, které plně reflektují požadavky Evropské unie V textu jsou imisní hodnoty porovnávány vůči limitům stanoveným v nařízení vlády č. 597/2006 Sb. po celé období z toho důvodu, aby bylo zajištěno srovnání imisí vůči stejné hladině a byly zmenšeny výkyvy plynoucí ze změn imisních limitů.

Podílu stanic, kde došlo k překročení určených limitů koncentrace těchto dvou vybraných znečišťujících látek v průběhu sledovaného období značně kolísá. Český limit je totiž 2,5 x vyšší než zmíněné doporučení WHO. To vytváří dojem, že znečištění prachem se týká hlavně severní Moravy a vybraných (například dopravně zatížených) míst.

Česko je jemným polétavým prachem zatíženo celoročně a téměř všude. Důvodem této úrovně znečištění je zejména spalování uhlí v domácích kotlích a kamnech, ale také doprava (zejména dieselová auta). Vlivem zvýšených koncentrací prachu roste celková nemocnost i úmrtnost, zejména na onemocnění srdce a cév, mrtvice, onemocnění dýchacího ústrojí, kojenecká úmrtnost a potíže astmatiků, chronická bronchitida.

Ultrajemné částice (velikost 0,001-0,1 mikrometru) mohou proniknout i do krevního oběhu, odkud se dále dostanou do všech orgánů. Prach na sebe navíc váže organické látky souhrnně označované jako benzo(a)pyren, který má prokázaně karcinogenní účinky.

Je třeba přijmout další omezení pro provoz starých kotlů a kamen, zpoplatnit škody, které pálení uhlí způsobuje, a podporovat výměnu kotlů (a nově i kamen) také u sociálně slabých (předfinancování, administrativní podpora atd.). Zároveň je třeba omezit znečištění z uhelných elektráren, které spalují velkou většinu uhlí.

Jiří Koželouh, programový ředitel Hnutí DUHA, řekl:“Pokud nežijete uprostřed Šumavy, tak trvale dýcháte více nebezpečného jemného prachu, než je hygienický limit doporučený Světovou zdravotnickou organizací. Situace má však řešení, v první řadě omezit spalování uhlí. Musíme dál limitovat provoz starých uhelných kotlů a kamen, ale stát zároveň musí podporovat jejich výměnu i v chudých domácnostech.

Minulý rok bylo Česko podle Světové zdravotnické organizace zemí se sedmým nejhorším ovzduším v Evropské unii. Podle dat Evropské agentury pro životní prostředí je nyní třetím největším znečišťovatelem s 10,5 tuny emisí oxidu uhličitého na obyvatele za rok. Se znečištěným ovzduším se dlouhodobě potýká zejména aglomerace Ostravy, Karviné a Frýdku-Místku.

Podle odhadů vycházejících z modelů Světové zdravotnické organizace (WHO) zemřelo za posledních deset let v českých městech průměrně asi 3,5 tisíce lidí předčasně kvůli špatnému ovzduší. K čistšímu vzduchu pomáhají v posledních zhruba deseti letech i investice do lepších filtračních systémů u průmyslových podniků a takzvané kotlíkové dotace, díky kterým si mohou lidé koupit domů ekologičtější kotle.

Novák z Českého hydrometeorologického ústavu očekává, že skokové zlepšování ovzduší už v příštích letech nebude. Příští vládu a sněmovnu tak čeká těžký úkol. Jako prioritu zmiňuje větší podporu alternativních pohonů. Vláda by podle něj měla také pokračovat v započatých projektech. Zpřísnění kontrol žádá i starosta Dolní Lutyně Pavel Buzek.

Do zlepšení životního prostředí investujeme v příštích letech rekordní částku přesahující 350 miliard korun, kterou naše vláda vyjednala v EU. Připravíme podmínky pro ukončení spalování uhlí v ČR nejpozději do roku 2038 s tím, že budeme usilovat o dřívější datum ukončení za předpokladu zajištění energetické soběstačnosti státu a minimalizace sociálních dopadů. Odstavování uhelných elektráren bude probíhat průběžně spolu s přechodem na nízkoemisní zdroje (plyn, odpad, biomasa).

Piráti: Je nutné zejména vytvořit skutečně účinné plány zlepšování kvality ovzduší, snížit počet výjimek pro nadlimitní vypouštění a finančně motivovat k výměně starých topných zařízení. Evropská Komise zahájila proti ČR řízení o nesplnění povinnosti kvůli překračování limitů kvality ovzduší, takže nám hrozí vysoké pokuty.

STAN: Následující vláda a Poslanecká sněmovna by měla především začít uvažovat systémově a na základě toho provádět i systémové změny. Nová vláda by se měla začít věnovat cirkulární ekonomice, podpoře elektromobility a konečně by měla začít investovat i do inovací.

Prosazujeme postupné snižování emisí. Toho chceme dosáhnout postupným a uvážlivým uzavíráním elektráren, tepláren a podniků spalujících uhlí. Motivace lidí cestovat hromadnými dopravními prostředky, ať již formou sníženého jízdného, motivačních navazujících služeb atd. Co se týče lokálního vytápění, určitě je stále nutná podpora výměny kotlů.

Je zapotřebí nastavit správný energetický mix tak, aby ČR zůstala soběstačná ve výrobě energie, ale nebyla závislá na spalování tuhých a tekutých fosilních paliv. V první řadě postupovat v nastaveném směru tj. finančně podporovat obměny lokálních topenišť za šetrnější zdroje tepla a modernizovat průmysl zaváděním nových technologií, které změní spalovací procesy, ale neomezí výkonnost podniků, a tím i zaměstnanosti v těchto regionech.

Chybí nám funkční strategie zlepšování kvality ovzduší, tu je nezbytné co nejdříve doplnit. Dotčená ministerstva musí přestat udělovat výjimky znečišťovatelům. Je potřeba pokračovat v programech jako je Zelená úsporám a tzv.

Vývoj koncentrací NO2 byl ovlivněn v polovině 90. let změnou legislativy a zaváděním nových technologii. Graf vývoje průměrných ročních koncentrací ukazuje, že od poloviny 90. let byla situace poměrně stabilní a od roku 2011 opět dochází každoročně k poklesu měřených koncentrací.

V evropském kontextu je situace obdobná jako v České republice. Koncentrace O3 jsou po celou dobu měření na stabilní úrovni. Výsledky ročních průměrů ukazují, že hodnoty z naší stanice jsou výrazně vyšší, než je celorepublikový průměr. V porovnání hodnot V rámci Evropy koncentrace O3 (vzhledem k mechanismu jeho vzniku), narůstají od nízkých hodnot v severní Evropě až po nejvyšší koncentrace zejména ve státech kolem Středozemního moře.

Výrazný pokles koncentrací SO2 od poloviny 90. let odráží změnu legislativy a s tím spojené změny v průmyslu. Situace s koncentracemi SO2 v kontextu Evropy se od České republiky výrazně neliší a situace s vývojem koncentrací této látky se daří díky legislativě regulovat.

Podle Evropské agentury pro životní prostředí (EEA) dýchá 96 procent městského obyvatelstva vzduch, který Světová zdravotnická organizace (WHO) považuje za nezdravý. Špatná kvalita ovzduší je také spojena se sníženou funkcí plic, vlivem na vyvíjející se mozek a centrální nervový systém, se zvýšeným rizikem předčasného porodu a sníženou porodní hmotností, což vytváří další zdravotní rizika později v životě. Nové studie zdůrazňují vyšší riziko diabetu, obezity a demence.

Negativní vliv znečištěného ovzduší ukázal i nedávný projekt „Zdravé stárnutí v průmyslové oblasti (HAIE)“, který vypracovali na základě pětiletého sledování odborníci z Ostravské univerzity a Ústavu experimentální medicíny AV ČR. „Rozsáhlý a časově velmi náročný projekt byl strukturován do čtyř vzájemně propojených programů. Věříme, že naše studie a její výsledky mohou být zásadním argumentem pro legislativní změny pro případné snížení zdrojů rizik,“ říká řešitel projektu Ing. Jan Topinka, CSc., DSc.

Nejzávažnější zdravotní dopady vlivem horšího ovzduší na Ostravsku vyplývají z našich předchozích studií, kdy byl u malých dětí na Ostravsku pozorován výrazně vyšší výskyt akutních respiračních onemocnění, alergií a astmatu. Malé děti nemají dostatečně vyvinutý imunitní systém, takže jsou na zhoršené ovzduší zvláště citlivé.

Poměr mezi nimi podle Jana Topinky vždy záleží na konkrétní lokalitě a k dosažení výrazného zlepšení je třeba se věnovat všem těmto oblastem. Situaci by měla pomoci vyřešit směrnice Evropského parlamentu a Rady o kvalitě vnějšího ovzduší a čistším ovzduší pro Evropu. Cílem směrnice je například nejpozději do roku 2030 plně sladit normy EU v oblasti kvality ovzduší s doporučeními WHO a nejnovějšími vědeckými poznatky.

Akční plán pro nulové znečištění rovněž stanoví vizi pro rok 2050, podle níž se znečištění ovzduší sníží na úrovně, které již nejsou považovány za škodlivé pro zdraví a přírodní ekosystémy. Nyní je otázkou, jak se ke směrnici postaví naše vláda.

Senát ČR ve svém usnesení č. 132 vzal na vědomí snahu Evropské komise o omezování znečišťování ovzduší, jakož i zavedení cíle nulového znečištění pro kvalitu ovzduší do roku 2050, domnívá se však, že tento cíl je příliš ambiciózní a nulového znečištění nelze prakticky dosáhnout.

S námitkami souhlasí i ministerstvo životního prostředí (MŽP), které považuje návrh směrnice za příliš ambiciózní, a proto při vyjednávání jejího finálního znění prosazuje změny, které by zohlednily nedosažitelnost a obecně i neurčitost cíle nulového znečištění.

Otázka znečištěného ovzduší se již řeší dlouhá léta a je potřeba dodat, že například koncentrace hodnocených látek znečišťujících ovzduší, s výjimkou přízemního ozonu, za období 2012 až 2022 v Česku významně klesaly. Otázka neřešeného znečištění ovzduší se dostala už i před Evropský soudní dvůr, a to pokud jde o Itálii.

I když je tedy podle odborníků dále velmi důležité se jednoznačně snažit zlepšovat kvalitu ovzduší, vedle směrnice je potřeba řešit situaci nadále hlavně lokálně, protože i podle Dostála je většina problémů místní, typicky otázky exhalací z dopravy v centrech velkoměst, kde to má ale místní specifika, a proto má smysl řešit je spíše v národní legislativě.

tags: #svetové #ovzduší #vlivem #ČR #znečištění

Oblíbené příspěvky:

• Jednotný evropský akt: Environmentální perspektiva
• Ochrana přírody a udržitelný rozvoj
• Praha a odpadkové koše: Babišova kritika
• O skladbě Flóra brassy práce
• Charakteristika afrického klimatu