Možná milujete divokou přírodu a toužíte trávit víc času venku. Chcete mít pocit, že se o sebe dokážete postarat v obtížných přírodních podmínkách. Zajímají vás postupy a technologie „z počátků lidského věku“.
Stopování divokých zvířat je pro zoology nezbytnou součástí jejich práce. Kromě sledování otisků musí dávat pečlivý pozor i na sebemenší detaily, ze kterých lze poskládat obrázek o tom, jak žije konkrétní vlčí smečka nebo kde si zrovna odpočinul statný los. Vladimír Dvořák z Národního parku Šumava se této činnosti věnuje prakticky celý život. Z otisků tlap či kopyt je schopný se svými kolegy vyčíst stáří, velikost a někdy i pohlaví jedince. Radost mu udělá každá stopa, hlavně když je pěkná a čerstvá.
Už desítky let je stopování zvířat základní metodou monitoringu pro zoology z celého světa a šumavský národní park na tom není jinak. „Díky našim zkušenostem už víme nebo máme představu o místě, kudy zvířata chodí. Když pak najdeme například vlčí stopu, tak ji sledujeme na velmi velkou vzdálenost. Není neobvyklé, že se stopují několikakilometrové dráhy. Vždycky jdeme proti stopě, nikdy za ní. Když jdete stopě naproti, tak můžete sledovat chování daného zvířete. Když jdete za ním, tak ho můžete nevědomky hnát před sebou a zvíře pak reaguje na vás. Logicky se lépe stopuje v zimě, kdy jsou otisky dobře vidět.
„Malíř severoamerických indiánů George Catlin má jeden krásný obraz, kde je namalovaný sněžnicový tanec. Když napadl první sníh, tak indiáni tančili a oslavovali, že bude hodně dobrých stop a hojný lov. Ze stopy lze ledacos vyčíst. K tomu ale musíte mít potřebné znalosti, třeba i o počasí. „Musíte vědět, kdy naposledy sněžilo nebo pršelo, kolik toho napadlo a také to chce zkušenosti. Tak lze například stanovit stáří stopy. Stopování se na Šumavě věnuje pravidelně tým sedmi zoologů. Nejlepší je, když se vydají po stopě ve dvojici. Jeden sleduje stopní dráhu, což bývá velmi náročné, a druhý pozoruje okolí. Stopování totiž není jen o otiscích.
„Sledujeme takzvaná pobytová znamení. Mohou to být například okusy, místa odpočinku nebo zbytky kořisti. Kromě pořizování snímků je důležité odebírat také vzorky trusu nebo chlupů, které se pošlou na genetickou analýzu. Díky tomu mohou vzorky přiřadit ke konkrétnímu zvířeti.
Čtěte také: Ochrana ovzduší a čištění plynů
Jak daleko se za zvířetem vydají, záleží na tom, o jaký druh jde. Například když jde o vlčí smečku, kterou monitorují delší čas, tak jdou po stopě dokud nenajdou materiály na genetiku. „Když jde o losa který je podstatně vzácnější, tak tam se snažíme držet stopy co nejdéle to vydržíme. Stopní dráha vypovídá o zvířeti velmi mnoho i o tom, čemu dává přednost a jak se pohybuje krajinou.
Na odborníky se obrácí i turisté, kteří narazili na zajímavou stopu. Od veřejnosti takto odborníci získali už mnoho cenných záznamů. „Je to velká radost. Území národního parku je opravdu rozlehlé a zoologů není tolik. Takže hlášení o pohybu těchto zvláště chráněných živočichů jsou velmi vítaná. Občas ale dojde k záměně. Nejčastěji si lidé spletou vlčí a psí stopy.
„Rozeznat od sebe vlka a německého ovčáka či sibiřského huskyho je velký oříšek. Až na základě stopování můžete získat jistotu, že jsou to vlci. Ale projdete se třeba půl kilometru,“ říká. U stop jelena a losa rozhoduje velikost a pokud někdo nemá dostatek zkušeností, může si velkou jelení stopu snadno splést. Z jaké stopy má šumavský stopař největší radost? Ze všech. Každé zvíře je totiž krásné a unikátní. Když ale narazí například na velký otisk losího kopyta, polije ho lehce pot.
Moderní technologie mají podrobnější výpovědní hodnotu a sledují zvíře i několik měsíců. „Občas jsou to zajímavé historky. Speciálně los si cestu lesem nevybírá jako my. Když jdeme lesem, tak koukáme kudy půjdeme a jdeme tam, kde je to dobře průchozí. Nejdete přes pařezy a neprodíráte se houštinami. Kdežto los občas působí jako tank.
Přemýšleli jste někdy o tom, proč se při procházkách přírodou celkem pravidelně potkáváme s ptáky a jen velmi zřídka narazíme na savce? Odpověď není těžká. Je to především proto, že většina ptáků je aktivních přes den. Jak sami tušíte, šance, že s dětmi potkáte velkou lesní zvěř, je poměrně nízká. Místo nekonečného čekání na jelena nebo lišku, nabídněte dětem hru na detektivy. Zvířata po sobě totiž zanechávají velké množství stop a znaků. Naučte se je dobře rozeznávat a můžete číst v přírodě jako v napínavé detektivce. A pozor, nepotřebujete k tomu jen skutečné otisky zvířecích tlapek. Všímejte si příbytků, hnízdeček, nor, zásobáren potravy, zbytků kořisti nebo ohlodaných plodů a rostlin.
Čtěte také: Technologie IoT pro ovzduší
Jako stopaři-začátečníci budete samozřejmě potřebovat nějakou pomůcku nebo radu zkušenějšího. Nejvíce zvířecích stop najdete v lese. Pobytová znamení zvířat se dobře pozorují v zimě. V čerstvě napadaném sněhu jsou otisky tlapek vidět nejlépe. Jednoduše poznáte, odkud zvíře přišlo a kam mělo namířeno. Proměňte se ve zvíře a vyzkoušejte si jít ve stopách srnky nebo zajíce. Nakonec i bez sněhu najdete dostatek důkazního materiálu. Prozkoumejte okousanou šišku nebo oříšek. Hnízda a zvířecí příbytky se lépe pozorují v období, kdy na stromech nejsou žádné listy. Když budete mít štěstí, možná zahlédnete vykotlanou dutinu pana doktora datla. Chcete jít víc do hloubky stop? Jste učitel/ka nebo máte domácí školu? Stopování lze výborně uplatnit jako téma do prvouky.
Zkuste dětem dát nějaký přiměřený batůžek nebo tašku. Ve svém vlastním zavazadle mohou nést náhradní oblečení, svačinu a pití, pomůcky na hry nebo svého oblíbeného plyšáka.
Při stopování se vám mohou hodit i moderní pomůcky, jako například kvalitní dalekohled.
Vortex Diamondback HD 8×32 je dalekohled, který zvládá ostré detaily i v šeru, přitom se vejde do kapsy batohu. Neřeší kompromisy mezi výkonem a kompaktní velikostí. Tohle je parťák, který na výpravě nepřekáží, ale ve správný moment ukáže víc, než čekáte.
HD optický systém s prvotřídními skleněnými prvky zajišťuje výjimečně čistý obraz - ostrý až do krajů, s minimem zkreslení a perfektním podáním barev. Čočky s vícenásobnou antireflexní vrstvou a hranoly s dielektrickou úpravou posouvají přenos světla na maximum. Výsledek? Obraz, na který je spoleh i při mizerném světle. Konstrukce z hořčíku drží hmotnost na uzdě a přitom snese hrubší zacházení. Vnější pogumování s výraznou texturou chrání při nárazech a zajišťuje jistý úchop i v dešti nebo v rukavicích. Dalekohled je utěsněný, plněný argonem a připravený na chlad, vlhko i sníh - v terénu zvládne přesně to, co vy.
Čtěte také: Ochrana Přírody: Technologie a Metody
Středové ostřicí kolečko zvládne zaostřit i na krátkou vzdálenost, přičemž ostří obě strany zároveň. Díky dioptrické korekci na pravém okuláru si obraz doladí každý podle sebe. Očnice jsou výsuvné, takže s dalekohledem si poradí i ten, kdo nosí brýle. Ergonomie? Vyřešená do detailu.
Ať už jde o stopování zvěře, pozorování ptáků nebo toulky po hřebenech - Vortex Diamondback HD 8×32 nezůstává doma. Sedne do ruky, na stativ i na okno auta. V klidu ho sbalíte do brašny GlassPak, kde zůstane chráněný i s nasazenými krytkami. S tímhle kouskem má člověk přehled - ať je venku jakkoliv.
Upozornění: Dalekohled nepoužívejte na pozorování slunce nebo jiných zdrojů intenzivního světla. Tento dalekohled k tomu není určený a takové sledování může poškodit sítnici či rohovku a v extrémních případech může vést až ke slepotě!
Své znalosti o stopování můžete rozšířit i pomocí odborné literatury.
Brněnské nakladatelství Kazda se zaměřuje na knihy o lesích, zvířatech, udržitelnosti či netradičním cestování. Nedávno vydalo v překladu Martina Richtera unikátní publikaci o tom, jak při putování přírodou takřka detektivním pátráním odhalit, kteří živočichové se v místě nacházeli před námi, jak je to dávno a co tam pravděpodobně dělali. Takhle příručka pro stopaře začátečníky i pokročilé obsahuje na 816 stranách 1 100 fotografií a 500 kreseb stop i schémata jejich možného uspořádání. Ke koupi je výhradně na e-shopu nakladatelství.
Autorem zatím nejobsáhlejší a nejpodrobnější knihy na toto téma, Stop evropských zvířat, je Němec Joscha Grolms. Uznávaný stopař spolu s dalšími odborníky pracuje na vytvoření globálního standardu v tomto oboru. Kniha je přehledně členěna podle jednotlivých druhů a ke čtenářově lepší orientaci přispívá i to, že v nejrozsáhlejším oddílu věnovaném savcům označuje každá barva jednu z pojednávaných čeledí.
Díky 50 projektům s podrobnými pokyny, jak vyrobit nástroje, zbraně, přístřešky, keramiku, oblečení a další, je knížka dokonalým průvodcem v divoké přírodě. Každý projekt je doplněn fotografiemi, ilustracemi a užitečnými tipy pro stavbu, získávání materiálů atd. Autor je jedním z nejúspěšnějších tvůrců videí na internetu.
John Plant (* 1982) je Australan žijící na dalekém severu Queenslandu. Zajímá se o výrobu nástrojů a dalších nezbytností potřebných pro přežití v divoké přírodě, a to pomocí primitivních technologií, bez jakýchkoli moderních nástrojů a materiálů. Studoval přírodní vědy na Univerzitě Jamese Cooka v Cairnsu a prošel různými zaměstnáními, například sekal trávu. V roce 2015 založil na YouTube kanál Primitive Technology, aby se jeho prostřednictvím o tyto dávno zapomenuté dovednosti podělil s podobně smýšlejícími lidmi. Knihu vydalo nakladatelství GRADA. K zakoupení je na jejich webových stránkách.
Při výběru obojku nebo vodítka pro psa se většina majitelů zaměřuje na odolnost, pohodlí a snadnou údržbu. V posledních letech si stále větší oblibu získává BioThane - moderní materiál, který postupně nahrazuje klasické kožené a textilní produkty. Čím se ale BioThane liší od tradičních materiálů? Jaké má skutečné výhody a pro jaké psy je nejvhodnější?
BioThane je patentovaný materiál vyrobený v USA, který kombinuje pevné jádro (polyester nebo nylon) s ochranným povrchem z PVC nebo TPU.
Kvalitní BioThane obojek nebo vodítko představuje vyšší počáteční investici než levnější alternativy, ale dlouhodobě se vyplatí. Pro ty, kteří chtějí vyzkoušet kvalitu amerického BioThane materiálu, nabízíme v našem sortimentu obojky a vodítka v různých barvách a velikostech. Potřebujete poradit s výběrem? Kontaktujte nás - rádi vám pomůžeme najít nejvhodnější řešení pro vašeho čtyřnohého přítele.
Ve dnech 4.-6.10.2024 se konal již 13. ročník setkání nadšenců praktického stopování. Akce probíhala v rekreačním středisku Zahradiště u Žďáru n. Sázavou a v okolní malebné přírodě. Závod probíhal ve dvou kategoriích:
Závod posuzovali pplk.Vladimír Makeš a paní Soňa Šabacká a tak jako v předešlých ročnících si toto stopařské setkání všichni nadšenci praktického stopování opravdu užili, získali nové zkušenosti a náměty k tréninku.
tags: #technologie #stopovani #v #prirode