Terciární recyklace PET: Co to je a jak funguje?

Produkce plastů neustále roste a otázka recyklace tak nabývá na významu.

Recyklaci plastů lze rozdělit na 4 typy. Prvním typem je mechanická recyklace, druhým je chemická, následuje tzv.

Mechanická recyklace

Mechanická recyklace je nejčastěji používaným postupem při recyklaci plastu.

Po vhození plastového odpadu do žlutého kontejneru putuje plastový odpad na třídící linku, kde dochází k dotřídění od hrubých nečistot.

Dochází také k rozdělení plastů dle druhů jako jsou PET lahve, fólie, duté plasty, také polystyren nebo třeba směsný plast.

Čtěte také: Produkce v ekologii

U PET lahví dochází také k rozdělení dle barev.

Následně jsou plasty rozdrceny na malé kusy a poté jsou promyty s cílem odstranit nečistoty a kontaminanty.

Dále jsou osušeny a připraveny k tavení pomocí zahřívání.

Z nataveného materiálu pak vznikají dlouhá vlákna, která jsou nasekána na granule.

V tento moment vzniká tzv. regranulát, který se dále využívá při výrobě dalších produktů, jako je například sportovní oblečení, spacáky, lavičky a další.

Čtěte také: Podrobnosti o recyklaci PMMA

Vzniklý regranulát bohužel nelze použít na většinu výrobků, které by následně přišly do styku s potravinami.

Výjimkou jsou pouze PET lahve, u kterých jsou však nastaveny přísné vstupní parametry s důrazem na vysokou míru čistoty vstupního materiálu. V tomto případě se pak jedná o tzv.

Pyrolýza jako metoda chemické recyklace

Další možností recyklace plastů je pyrolýza.

Jedná se fyzikálně chemický děj v rámci termického procesu, který za pomocí vysokých teplot rozkládá organické látky bez přístupu kyslíku.

Co je pyrolýza?

Pyrolýza je termický proces, který působením tepla rozkládá organické látky bez přístupu kyslíku.

Čtěte také: Jak recyklovat starý šicí stroj

Jedná se o fyzikálně-chemický děj, řadící se mezi technologie, které působí na odpad teplotou, která přesahuje mez jeho chemické stability.

Výsledným produktem tohoto procesu je plyn (využitelný v kogeneračních jednotkách na výrobu elektřiny a tepla), kapalina (pyrolýzní olej používaný v chemickém průmyslu nebo v rafinériích pro výrobu nafty) a tuhý zbytek (využívaný v průmyslu).

Pyrolýza je vhodná pro plastové materiály, které běžné recyklační metody nedokáží zpracovat, například směsné nebo kontaminované plasty.

Tento proces přispívá ke snižování objemu plastového odpadu, který by jinak skončil na skládkách nebo ve spalovnách.

Při procesu pyrolýzy plastů, neboli chemické recyklace, vzniká olej, plyn a vosk.

Pro vedlejší produkt na bázi uhlíku ovšem neexistuje využití.

Pyrolýza, kterou řadíme mezi terciární (termochemické) postupy recyklace plastů, je v současné době skloňována jako efektivní řešení pro recyklaci celé škály plastových odpadů.

Přestože nejde o novou technologii, nalézá ekonomicky udržitelné uplatnění ve větším měřítku teprve dnes, zejména díky zavádění legislativních opatření, např. v rámci Pařížské dohody nebo zákazu skládkování.

Výhodou pyrolýzy je možnost tvorby nikoliv méně kvalitních plastů, jako je tomu u využívané sekundární (mechanické) recyklace, ale zcela nových polymerů.

To je možné díky pyrolýzní kapalině, která je hlavním produktem pyrolýzy při teplotách kolem 500 °C.

Pyrolýzní kapalinu je totiž teoreticky možné využít ve standardních petrochemických procesech pro tvorbu nových (virgin) polymerů.

Prakticky je zde ale potřeba stále vyřešit některé otázky týkající se jejího složení.

Mimořádně nežádoucí je například přítomnost halogenů.

Ty se mohou nacházet v polymerech samotných (př. PVC) nebo v aditivech, která se do nich přidávají.

Výhody zpracování pyrolýzou

Na rozdíl od mechanické recyklace dokáže metoda termochemické recyklace zpracovat i směsi odpadních plastů.

Kompozitní materiály, které by za běžných podmínek skončily na skládce nebo ve spalovně, mohou být recyklovány právě termochemicky.

Význam termochemické recyklace spočívá zejména v enviromentální rovině, protože tvoří ekologickou alternativu k metodám běžného spalování a neefektivnímu skládkování.

„Termochemická recyklace plastového odpadu je uznávanou terciární, nebo recyklační cestou suroviny, při které se plastové odpadní materiály zpracovávají zpět na výrobu základních petrochemikálií, které lze použít jako surovinu pro výrobu primárního plastu, nebo rafinovaných paliv,“ vysvětluje RNDr. Radek Hořeňovský, předseda klastruWASTen.

Polyethylen ve všech formách (HDPE, LDPE, LLDPE) je hlavní složkou plastového komunálního odpadu.

Vedle majoritní kapalné frakce po termochemické recyklaci plastů je jejím vedlejším produktem frakce plynná, tedy směs plynů.

„Získaná kapalná frakce má velký potenciál recyklovat zpět do petrochemického průmyslu jako surovina pro výrobu nových plastů, nebo výrobu rafinovaných paliv,“ dodává Radek Hořeňovský.

Výtěžky a vlastnosti konečného kapalného produktu termochemické recyklace závisí na složení plastového odpadu.

Požadovaných vlastností konečných produktů lze dosáhnout odpovídajícím smícháním plastových odpadů.

Není to však někdy dosažitelné technicky, nebo i ekonomicky.

Nová metoda amerických vědců: Využití plastového odpadu k vázání emisí oxidu uhličitého

Američtí vědci přišli s novou metodou, kterou lze plastový odpad využít k vázání emisí oxidu uhličitého.

Řeší dva problémy najednou.

Vědci z americké Rice University vyvinuli novou metodu, která chemicky přeměňuje odpadní plasty na účinný sorbent oxidu uhličitého pro průmyslové účely.

Metodu popsali v nové studii, která byla publikována v časopise Americké chemické společnosti ACS Nano.

Chemik James Tour a jeho kolegové Wala Algozeeb, Paul Savas a Zhe Yuan uvádějí, že zahříváním plastového odpadu v přítomnosti octanu draselného vznikají částice s póry v rozsahu nanometrů, které zachycují molekuly oxidu uhličitého.

Podle výzkumného týmu je lze použít k odstranění CO2 ze spalin.

„Tento materiál vyrobený z plastového odpadu se může nainstalovat do bodových zdrojů emisí CO2, například do komínů elektráren, což umožní zachytit obrovské množství oxidu uhličitého, který by se za normálních okolností rozplynul v atmosféře,“ vysvětluje James Tour.

Metoda pomáhá řešit dva problémy najednou: plastový odpad i emise CO2.

Při pyrolýze plastů za přítomnosti octanu draselného se tvoří porézní částice, které při pokojové teplotě dokážou zadržet CO2 v množství až 18 % jejich vlastní hmotnosti.

Další výhodou metody je, že za přítomnosti octanu draselného produkce sorbentu CO2 funguje i s odpadními polymery s nízkým obsahem fixního uhlíku, například s polypropylenem a polyethylenem s vysokou a nízkou hustotou, které jsou hlavními složkami komunálního odpadu.

Chemická recyklace a nové povinné limity recyklátu

Průmysl, kterého se nejvíce dotknou nová pravidla pro obaly a obalové odpady intenzivně řeší, jak a kdy bude umožněno používat recyklát z pokročilého typu recyklace tzv. chemické recyklace.

O připravovaných nových povinných limitech recyklátu v plastových obalech jsme informovali v našich předchozích textech.

tags: #terciarni #recyklace #PET #co #to #je

Oblíbené příspěvky:

• Kódy odpadu skla v ČR
• Co s použitým holicím strojkem?
• Přežití: Čištění vody
• Scott Cunningham a jeho odkaz
• Více o koloběhu vody