Tramping, Příroda a Trasy v Dolním Posázaví

Dolní Posázaví je oblíbeným místem turistů i chatařů. Tradici trávení volného času tu už v meziválečné době položili trampové. Táboří tu trampové a na místní skály se sjíždí lezci.

V okolí se nachází Slapská přehrada, Posázavská stezka a nádherné vyhlídky nad Štěchovickou přehradou - Máj a Smetanova vyhlídka. Dále je možné navštívit zámek Konopiště, zříceninu hradu Zlenice (Senohraby) a hrad Český Šternberk nebo muzeum Jílové u Prahy.

Lom Doubí: Romantika ohrožená zásahem

Posázavský lom Doubí považují lidé z okolí za jedno z nejromantičtějších míst v regionu. Teď ale hrozí, že o něj přijdou. Doubí mají těžaři zasypat materiálem z nedalekého aktivního lomu. Místní se tomu snaží zabránit peticí, kterou podepsal i olympionik Adam Ondra.

"O tomhle psala moje dcera slohovou práci na téma 'moje nejoblíbenější místo'," říká třiapadesátiletý Tomáš Kučera, zatímco se opírá o zábradlí vyhlídky zvané Sekaná skála a zasněně hledí do okolí. Je slunný den v polovině června a lepší viditelnost si lze jen stěží představit. V dálce jsou vidět zelené kopce za kroutící se Sázavou, která tudy protéká a nějakých deset kilometrů odsud se v Davli vlévá do Vltavy.

Za tím nejlepším ale člověk nemusí tak daleko, kam ze skály dohlédne, míní Kučera. Stačí se podívat pár metrů před sebe. Nebo spíše pod sebe. Do jeho hlubin se dá sestoupit, nebo spíše seskákat, po balvanech z jedné z dávných zavážek. Lezecké mapy je označují termínem "Rolling Stones" a cesta po nich je poměrně náročná. Do nosu udeří vlhká vůně lesa. Vůbec to nepůsobí, že se tady ještě před 70 lety těžila žula. Opuštěný lom jako by spolkly okolní husté lesy. Dno zarostlo nízkou zelení i mohutnými buky a duby. Mezi vysokými stromy zarůstá také rypadlo bagru - připomínka minulosti spojené s těžbou žuly i pozdějšími nelegálními zavážkami. A také nejisté budoucnosti lomu.

Čtěte také: Kokořínsko a Máchův kraj

"Celý příběh se odvíjí právě od toho zábradlí na vyhlídce," začíná vyprávění Kučera a ukazuje zpátky nahoru. "Chtěl ho tam vybudovat okrašlovací spolek Jílového u Prahy. Na Lesích České republiky, pod které pozemek spadá, jim před dvěma lety řekli, ať ho tam klidně dají. Jílovský spolek se tak dozvěděl, že prosečnická společnost Abakron plánuje v příštích letech začít zavážet místo odtěženým materiálem z lomu Dolní Požáry. Vozit ho sem mají auta 30 let, po které bude prostor uzavřený. "Dostali souhlasná stanoviska od kraje i obce Krhanice. Řízení trvá, okrašlovací spolek protestuje elektronickou peticí, kterou podepsalo přes 18 stovek lidí. Na straně organizátorů je i veřejný zájem, míní Kučera. "Nic proti Abakronu, taky musí vydělávat a zaměstnávat lidi. Ale je to privátní firma a tohle je státní pozemek, který obhospodařují Lesy ČR.

Historie a současnost lomu

Divočina v Doubí bývala dříve jedním z nejdůležitějších lomů žuly v českých zemích. V oblasti se začalo těžit v polovině 18. století, větší lomy, jako je Doubí nebo Dolní Požáry, vznikly o století později. Za první československé republiky lokalitu proslavily knihy místního rodáka a spisovatele Jana Morávka. Román Divočina například končí tím, že pytlák Kubelík skáče z okraje lomu poté, co jej obklíčili četníci. Morávek se inspiroval skutečným sporem mezi hajnými a pytláky, který v roce 1888 skončil smrtí jednoho z myslivců. Dodnes se jedné ze stěn říká Morávkova.

V 50. letech těžba žuly ustala, život lomu šel ale dál. Na místo se téměř zapomnělo. Nezapomněli ale trampové. Na jedné ze skal tu založili osadu Modrý orel a pravidelně sem jezdili. "Usadili se tady, protože to místo téměř nešlo najít. Nevedla sem žádná značka, i dnes ho na mapách není skoro vidět. Měli tu soukromí. Politické uvolnění v 60. letech skončilo invazí sovětských vojsk v srpnu 1968, nastalo utužení komunistického režimu a většina členů osady emigrovala. Do Spojených států, Německa nebo Kanady. S emigrací ale místní trampská tradice neusnula. V okolí lomu se i nadále konají potlachy, trampské srazy, na které dorazí i dvě stě lidí. Jejich přítomnost dokazuje i mezi stěnami dobře ukrytá chatka, na kterou člověk narazí při procházce po dně lomu. "Stála tady, už když mi bylo deset let. Že je stále navštěvovaná, dokazuje nejen nádobí, ale také zápisky v místní knize, zvané trampy kempovka. Naznačují, že konflikty lom nevyvolává jen mezi autory petice a těžařskou firmou Abakron.

Lezení a budoucnost lomu

Zhruba před 20 lety místo objevili lezci. V posledních deseti letech zažívá lezecký boom - nejen díky blízkosti Prahy. "Stěna lomu je svislá, v některých místech až převislá, což je pro nás atraktivní," říká Kučera, který se sám počítá mezi lezce. Už tu vzniklo na 90 lezeckých stezek. Ani podpis světoznámého lezce ale nemusí být protestujícím nic platný. Společnost Abakron dál počítá se zasypáním. Informaci potvrdil i ústřední inspektor Státní báňské správy Bohuslav Machek.

Abakron stojí za tím, že zavezení materiálem z druhého lomu zdejší prostředí nepoškodí. "Terénními úpravami dojde k navýšení a vyrovnání dna lomu na úroveň terénu v jeho jižní části a tím ke zpřístupnění plochy dna lomu, kterou bude možné i lesnicky obhospodařovat," píše firma ve vyjádření. O tom, že do lomu jezdí trampové nebo lezci, Abakron slyšet nechce. Rozhodující teď bude názor Lesů ČR, které pozemek spravují. V současnosti se čeká na podpis šéfa Lesního závodu Konopiště.

Čtěte také: Proč je příroda největší luxus?

"Abakronu už Lesy ČR před lety stanovily podmínky, které musí splnit, aby s ní podnik uzavřel smlouvu o provedení rekultivace. S tím souhlasila i obec Krhanice. Autoři petice tak stále hledí do budoucna s nadějí. "Třicet let to tady bude zasypávat těžká technika a dalších třicet let bude trvat, než tady něco vyroste. Nebude se tady dát lézt, nebude tady chatka a chráněné druhy, co jsou dole, zmizí. Tvrdí, že to tady nechají sukcesi.

Turistické trasy v okolí Jílového u Prahy

Nenáročná okružní trasa vás provede kolem Jílového po části naučné stezky Jílovské vyhlídky. Ještě než se vydáte na procházku do přírody, zajděte do Regionálního muzea v Jílovém u Prahy, kde sídlí i infocentrum. Najdete ho vedle kostela, když projdete parkem v dolní části náměstí.

Zajímavost: Součástí Regionálního muzea v Jílovém u Prahy jsou i tři přístupné historické štoly, spojené s těžbou zlata. Výjimečnou je štola sv. Antonína Paduánského, ležící v Kocourské rokli, kde se zlato těžilo pravděpodobně již v předhusitské době. Štola vede ve dvou úrovních propojených systémem sedmi žebříků a povalů v původním úzkém komíně. Navíc není osvětlena, takže každý návštěvník si svítí sám skutečnou hornickou lampou.

Z jílovského náměstí vystoupáte po zelené turistické trase naučnou stezkou Jílovské zlaté doly až na rozhlednu Pepř. Tady radostí poskočí srdce každého milovníka rozhledů do krajiny. Uvidíte kopce Posázaví a Povltaví, nedaleké Hřebeny, vysílač Cukrák, Benešovsko i věže zámku Konopiště, Prahu s žižkovským vysílačem a Petřínem a za Prahou ještě České středohoří i horu Říp. Pod rozhlednou už se napojíte na červenou turistickou trasu Jílovské vyhlídky, po které projdete celý okruh až zpátky do Jílového. Odsud už vás také čeká více klesání než stoupání a samozřejmě vyhlídky.

Tip pro vás: I když procházka není dlouhá, něco k jídlu by se určitě hodilo. Zhruba v polovině trasy, u bývalého Podměstského mlýna, najdete Pizzu Mulino. Od středy do neděle si tu dáte s sebou výbornou pizzu upečenou z kvalitních italských surovin. Další možnost občerstvení je až v Jílovém, zato si však můžete vybrat z několika možností. Dobrou českou klasiku si vychutnáte přímo na náměstí v restauraci U Dušků, kde je i pěkné posezení pod pergolou s vinnou révou. Hned vedle je historická stylová restaurace Florian, tady vám uvaří ze surovin z vybraných eko farem. Máte chuť na kávu a něco dobrého k tomu? Zajděte do kavárny Better days těsně nad náměstím. Hned naproti si pak pochutnáte na výborných šlehačkových a ovocných dortech v cukrárně Ovocenka.

Čtěte také: Krásy argentinské provincie

Glamping a klid v Posázaví

Zažijte krásný tichý a klidný východ slunce v plně vybaveném posedu pro dvě osoby nad řekou Sázavou ve stínu starých dubů s výhledem na pasoucí se koně na trase Posázavské stezky, nedaleko Slapské přehrady. U posedu je k dispozici suché WC, venkovní sprcha a ohniště s grilem.

Dolní Posázaví je nádherný kraj nedaleko hlavního města, kraj nedotčený průmyslem, kraj, kde vznikal tramping v českých zemích, kraj, kde se těžilo zlato, kraj, kam ještě dnes občas můžete přijet parní lokomotivou po nádherné trase "Posázavského pacifiku".

Posázavský Pacifik a trampská historie

Posázavský pacifik tudy jezdí z Prahy hodně přes sto let. Dvacátá léta minulého století se uvádějí jako počátek typicky československého fenoménu trampingu, i když jeho rozvoj byl mnohem rychlejší a silnější v českých krajích. Zasloužili se o to především starší skauti, kterým přestal stačit život v oddílech. Zpočátku se jim říkalo „divocí skauti“, slovo „tramp“ se objevilo až později.

Okolí Sázavy patří k oblastem osídleným již v pravěku. Stejně jako řada jiných našich řek, i Sázava bývala zlatonosná. Ne nadarmo se skalnatému údolí mezi Kamenným Přívozem a Pikovicemi dodnes říká Zlatý kaňon. Zavzpomínat na „zlaté časy“ tam zájemci mohou dodnes u žampašského viaduktu, kde jsou v sezoně zpřístupněny dvě štoly bývalých zlatých dolů, sv. Josefa a sv. Antonína Paduánského.

K Sázavě začínali jezdit první trampové někdy kolem roku 1920. Nezastupitelnou roli nutného dopravního prostředku sehrál právě „posázavský pacifik“. Z nejprve obecného označení lokálky jezdící sázavským údolím a využívané trampy se postupně stalo neoficiální pojmenování železniční trati, jež byla původně vybudována především pro potřeby rodícího se průmyslu. Koleje se začaly pokládat v 80. letech 19. stol. z obou stran, od Prahy i od Čerčan. Po dokončení úseku Jílové - Skochovice v roce 1900 se otevřela i možnost využití vlaků k pravidelným výletům do krásné přírody. Vzhledem k terénu nebyla stavba této železnice vůbec jednoduchá. Prudké svahy a skály vyžadovaly zajímavá řešení.

Název Zlatý kaňon vymyslel legendární trampský všeuměl Bob Hurikán již jako dvanáctiletý v roce 1919, v době, kdy u řeky vzniklo asi první tábořiště „U dubu“.

Vlčí rokle

Pokud se sem budete chtít také kouknout, tak rozhodně doporučuji použít vlak, protože je to nejen přímo ideální ale i stylové a romantické. Sedněte tedy na legendární "Posázavský Pacifik", oficiálně je to trať č.210, vedoucí podél řeky Sázavy z Čerčan do Prahy (pozor, nezaměňte s tratí č.221, která také vede z Čerčan do Prahy ale jinudy) a kupte si jízdenku do stanice Prosečnice. Do batohu pak doporučuji přibalit mapu Klubu českých turistů č.40 - Benešovsko a dolní Posázaví.

Pokud tedy úspěšně dorazíte na nádraží v Prosečnici, tak se zde úvodem můžete osvěžit v místní hospodě, která je přímo u nádraží. Nicméně na to ale až tak moc nespoléhejte, protože zejména v zimě má často zavřeno. Dále se pak vydejte po červené turistické značce směrem na Horní Požáry. Je to docela do kopce ale nic tragického. Cesta vede přes polom až k vrcholku kopce, kde je velmi pěný les. Můžete dále pokračovat až k samotnému loveckému zámečku Horní Požáry, který ale není příliš zajímavý a ani z něj není moc vidět. Případně si odsud můžete ještě udělat odbočku k vyhlídce Panská skála. Pokud ale k zámečku ani ke skále nepůjdete, tak doporučuji odbočit z červené značky doleva ještě těsně před spojením červené a žluté. Dostanete se tak k jednomu z lomů, z jehož horní části je parádní výhled do krajiny. Také lom je zajímavý, protože v hlavní části lomové stěny je úplně kolmá a hladká skála, jaká se hned tak nevidí. Na vyhlídce sice není ani lavička ale i tak se tu dá příjemně posedět a pokochat se výhledem. Pokud by jste si chtěli třeba opéct špekáček nebo tu rovnou přespat, tak vpravo (při pohledu ze skály dolů) je na malém výběžku kemp trampské osady Modrý orel, kde je ohniště a pěkný plácek na přenocování pod širákem.

Samotný lom, tedy spíše několik lomů (je jich tu více), jsou pozůstatky po těžbě žuly, odborníci by asi použili přesnější výraz - granodiorit. Vlčí rokle - Centrální část Vlčí rokle vyniká kamenným mořem. Do samotné Vlčí rokle pak postupujte lesem stále dál přibližně na severozápad, nebo se vraťte, dojděte až ke spojnici červené a žluté značky a dále již pokračujte po žluté, která vás dovede přímo do Vlčí rokle, která už je nedaleko. Záleží kudy půjdete ale počítejte s příkřejším sestupem, než se dostanete na dno rokle. V horní části je velké kamenné moře, tvořené žulovými balvany, velkými až několik metrů. Pod nimi, skoro neviditelně protéká potok Vlčín. Dejte se tedy údolím dolů z kopce a užijte si parádní stromy i balvany. Pokud budete pozorní, tak zhruba někde v půli sestupu kamenným mořem najdete vlevo od cestičky asi dvoumetrový balvan s nápisem "Tuberáci 1929", který je památkou na prvorepublikové pacienty nedalekého sanatoria.

Dále pokračujte roklí pořád dolů po žluté turistické značce. Cestou budete míjet Hornopožárskou vodárnu s malým jezírkem. Zajímavá stavba zaujme především tím, že na její střeše vyrůstá mohutný vzrostlý smrk. Tady už pěšinka přechází v plnohodnotnou lesní cestu, po které se už bez problémů dostanete až zase zpátky k železniční trati, kterou podejdete malým tunelem. Za ním se dejte doleva a vyjdete opět na nádraží v Prosečnici, kde si opět můžete počkat na vlak nazpět. Celá trasa je poměrně velmi krátká, jen několik málo kilometrů a dá se zvládnout přibližně za dvě hodinky. Není to sice žádná velká túra ale třeba jako jednodenní kratší výšlap v zimě nebopřihorším počasí je ideální. V zimě nebo za mokra si ale dávejte pozor, kameny v lomech nebo v rokli dost kloužou. Pokud by vámvýšlap nestačil, tak stačí kouknout do mapy a trasu si prodloužit. Pokud patříte k příznivcům geocachingu, tak cestou můžete odlovit nejméně tři kešky, jedna je nahoře nad lomem a dvě v samotné Vlčí rokli - ale to už si jistě najdete sami ....

Vstupné a otevírací doba Regionálního muzea v Jílovém u Prahy

Otevírací doba:

• Letní sezóna (červen - srpen): Úterý - Neděle a státní svátky: 9.00 - 12.00 a 13.00 - 16.00
• Zimní sezóna (září - květen): Úterý - Neděle a státní svátky: 9.00 - 12.00 a 13.00 - 16.00

Jak se tam dostanete:

Přímo na náměstí Jílového vedou linky PID č. 332, 341, 362, 441 a 444. Z Benešovska, Neveklovska a dalších míst vede do Jílového celá řada dalších autobusových linek.

tags: #tramping #Dolní #Posázaví #příroda #trasy

Oblíbené příspěvky:

• Největší ekologická katastrofa
• Odkaz Tizianova Koncertu v přírodě
• Projekty a iniciativy v ČR
• Definice a Legislativa v ČR
• Vídeňská ekologická známka