Znečištění z uhelných elektráren: Studie a dopady na lidské zdraví v České republice

Částice znečišťující ovzduší z uhelných elektráren jsou pro lidské zdraví mnohem škodlivější, než si mnozí odborníci dosud uvědomovali. Částice PM2,5 - dostatečně malé na to, aby byly vdechnuty hluboko do plic - pocházejí z celé řady různých zdrojů, včetně spalování benzinu v automobilech a kouře z lokálních topenišť a elektráren.

Přelomová studie z 90. let, známá jako Harvardská studie šesti měst, spojila drobné částice v ovzduší označované jako PM2,5 se zvýšeným rizikem předčasného úmrtí. Další studie od té doby spojují PM2,5 s plicními a srdečními chorobami, rakovinou, demencí a dalšími nemocemi.

Také uhlí je směsí mnoha chemických látek - uhlíku, vodíku, síry, a dokonce i kovů. Při spalování uhlí se všechny tyto chemické látky uvolňují do atmosféry ve formě plynů nebo částic. K pochopení rizik, která emise z uhlí představují pro lidské zdraví, vědci sledovali emise oxidu siřičitého z každé ze 480 největších uhelných elektráren v USA. Studovali, jak se šířily větrem a měnily se na malé částice - uhelné částice PM2,5.

„Ve studii zveřejněné v časopise Science jsme s kolegy zmapovali, jak se emise z uhelných elektráren v USA šíří atmosférou, a poté jsme propojili emise z jednotlivých elektráren se záznamy o úmrtích Američanů starších 65 let, kteří využívají zdravotní péči.“ uvádí Henneman. Poté pomocí statistického modelu propojili expozici uhelným částicím PM2,5 s lékařskými záznamy téměř 70 milionů lidí z let 1999 až 2020.

Ve statistickém modelu vědci kontrolovali i ostatní zdroje znečištění a zohlednili mnoho dalších známých rizikových faktorů, jako je kouření, místní meteorologické podmínky a výše příjmu. Počet úmrtí v souvislosti s jednotlivými elektrárnami závisel na mnoha faktorech - na tom, kolik emisí elektrárna vypouští, z jaké strany fouká vítr a kolik lidí znečištění vdechuje. Bohužel americké energetické společnosti umístily mnoho svých elektráren po větru k velkým populačním centrům na východním pobřeží.

Čtěte také: Uhelné elektrárny v Německu a emise

Odborníci již několik let navrhují účinné čističky a další zařízení na omezování znečištění, která mohou snížit emise z uhelných elektráren. Výsledky jsou doslova dramatické. V zařízeních, která oznámila instalaci čističek, se emise oxidu siřičitého snížily přibližně o 90 %. Celostátně se emise oxidu siřičitého od roku 1999 snížily dokonce o 95 %.

Půl milionu mrtvých je ohromující číslo, ale studie přináší i dobré zprávy: od poloviny roku 2000 se počet úmrtí spojených s emisemi uhelných elektráren v USA prudce snížil. „Podle našich zjištění bylo v roce 1999 v USA 55 000 úmrtí způsobených znečištěním ovzduší spalováním uhlí. Do roku 2020 se tento počet snížil na 1 600.“ konstatuje Henneman. V USA je uhlí při výrobě elektřiny vytlačováno zemním plynem a obnovitelnými zdroji.

Celosvětově jsou však vyhlídky uhelných elektráren značně smíšené. Předpokládá se, že celosvětově spotřeba uhlí v nadcházejících letech poroste.

Podle nové studie expertů ze Stuttgartské university a na ní navazující publikace Greenpeace Tiší zabijáci jsou evropské uhelné elektrárny každoročně zodpovědné za předčasné úmrtí třiadvaceti tisíc lidí. Znečištění ovzduší způsobené uhelnými elektrárnami zapříčiní každý rok předčasnou smrt téměř 23 000 Evropanů, uvádí nově zveřejněná studie, na níž se podílela mimo jiné německá pobočka Světového fondu na ochranu přírody (WWF).

Studie, která pracuje s daty za rok 2013, uvádí, že jen německé uhelné elektrárny každý rok způsobí 4350 předčasných úmrtí, téměř 2500 z nich přitom mimo území spolkové republiky. Ještě hůře z měření vychází Polsko. Prach z komínů jeho uhelných elektráren každoročně vede k předčasné smrti 5830 Evropanů, z nichž 4690 zemře mimo Polsko. Občany okolních států ale negativně ovlivňují také uhelné elektrárny v České republice, které podle studie stojí za předčasnou smrtí 1410 Evropanů, včetně 110 Čechů.

Čtěte také: Nové Biotopy v Sokolovsku

Provoz českých uhelných elektráren a tepláren zkrátí podle výsledků studie životy Evropanů o 18 088 roků života, což odpovídá 1 686 předčasným úmrtím. Mezi hlavní zdravotní komplikace související se spalováním uhlí patří onemocnění dýchacího ústrojí, infarkty, rakovina plic a astma.

„Uhelné elektrárny jsou tichý zabiják. Zatímco havárie jaderných elektráren či ropných tankerů jsou dramaty, která si každý zapamatuje, uhlí nás zabíjí nepozorovaně a pomalu,“ uvedl Jan Rovenský z české kanceláře Greenpeace. Zdůraznil, že aktuální studie německých vědců vyvrací mýtus, kterak modernizované a odsířené uhelné elektrárny jsou čisté.

V této souvilsosti připomněl, že Greenpeace prosazuje, aby zachování územních ekologických limitů a postupné snižování současné silné závislosti České republiky na uhlí bylo výchozím a nezměnitelným předpokladem státní energetické koncepce. Autoři v těchto dnech publikované studie použili k výpočtu negativních dopadů mezinárodně uznávanou metodiku ExternE a oficiální údaje o znečištění způsobeném jednotlivými elektrárnami z evropského Integrovaného registru znečištění.

Stejnou metodiku použili loni i odborníci z Centra pro otázky životního prostředí univerzity Karlovy k výpočtu externích nákladů, které by vyvolalo spálení hnědého uhlí blokovaného územními ekologickými limity těžby v Severních Čechách.

Pouhých 91 uhelných společností mělo v roce 2016 na svědomí 7 600 předčasných úmrtí, 3 320 nových případů bronchitidy, 137 tisíc astmatických záchvatů a až 22 miliard eur v nákladech na zdravotní péči. Uvedla to ekologická organizace Greenpeace. Řídila se pravidly Světové zdravotnické organizace, která se věnuje vyhodnocování zdravotních dopadů znečištěného ovzduší.

Čtěte také: Výhody tepelného čerpadla

Studie Poslední nádech spočítala, že uhelné společnosti jsou odpovědné za významné náklady na zdravotní péči pro evropské státy. Jejich emise způsobily podle vědeckých odhadů 5 820 hospitalizací a přes dva miliony ztracených pracovních dnů. Náklady na zdravotní péči tak dosahují v průměru zhruba stejné výše jako samotná cena elektřiny.

Mezi největší znečišťovatele patří i česká společnost ČEZ. V žebříčku Greenpeace obsadila čtvrté místo, ale česká stopa vede ještě o dvě příčky výš. Německá firma EPH, vlastněná Čechem Danielem Křetínským, se nachází těsně za absolutním vítězem německou RWE. Uhelné společnosti našeho západního souseda obsadily celkově čtyři místa v první desítce. RWE a EPH doplňuje na pátém místě Uniper a na osmém STEAG. Do první desítky se vešly i tři polské energetické společnosti PGE, ENEA a ZE PAK.

Nejhorší výsledky se týkají především německé RWE. Podle výpočtů Greenpeace způsobuje 65 % veškerých škod na zdraví obyvatel čtyři hnědouhelné elektrárny v Severním Porýní-Vestfálsku.

Legislativa a omezování emisí v ČR

Jedním z důležitých zdrojů znečištění ovzduší v České republice je sektor energetiky, zejména uhelné elektrárny. Ty mají rozhodující podíl na emisi skleníkových plynů, ale i dalších znečišťujících látek, jako jsou oxid dusíku (NOX), oxid siřičitý (SO2), prach a také rtuť (Hg).

Potěšující zpráva je, že množství škodlivin, které elektrárny emitují, se postupně snižuje. Podle rozhodnutí Komise (EU) 2017/1442 ze dne 31. července 2017, kterým se stanoví tzv. Závěry o BAT (Best available techniques - nejlepší dostupné techniky, zkráceně BAT) a podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/75/EU pro velká spalovací zařízení, které byly promítnuty do naší legislativy, musí elektrárny plnit od letošního srpna zpřísněné emisní limity a podmínky BAT.

Legislativa umožňuje za velmi přísných podmínek udělit ve správním řízení, které vede krajský úřad, výjimku z emisních limitů spojených s nejlepšími dostupnými technikami. Toho využili téměř všichni provozovatelé velkých elektráren a požádali o výjimku z plnění limitu zejména pro rtuť.

Elektrárny jsou nejvýznamnějším emitentem rtuti a díky nim je Česká republika 4. největším znečišťovatelem rtutí v Evropě z energetiky. Pokud by všechny elektrárny získaly výjimku, tak se ročně vypustí do ovzduší navíc 1600 kg rtuti.

Největšími zdroji emisí rtuti v ČR jsou elektrárny Chvaletice a Počerady, které provozuje Severní energetická (Sev.en EC a.s.), jejíž vlastníkem je Pavel Tykač.

Pro elektrárnu Chvaletice výjimku pro vypouštění nadlimitního množství oxidů dusíku (NOx) a 3,5násobné překračování limitu pro rtuť vydal Pardubický krajský úřad již v loňském roce. Na základě odvolání obcí, místních spolků a ekologických organizací Ministerstvo životního prostředí výjimku zrušilo a pro podjatost převedlo Olomoucký krajský úřad. Ten výjimku vydal ve stejném rozsahu a Ministerstvo životního prostředí na základě odvolání, ji opět zrušilo a vrátilo Olomouckému krajskému úřadu k projednání. V dalším řízení musí provozovatelé podle ministerstva žádosti přepracovat.

Dne 17. 8. 2021 vstoupily v účinnost nové emisní limity pro uhelné elektrárny. Aby provozovatelé uhelných elektráren nové emisní limity splnili, museli do často zastaralých provozů nainstalovat nové technologie. V České republice převážná většina provozovatelů provedla potřebné investice a ke dni 17. 8. 2021 nové emisní limity splnila.

V některých případech však byly další investice vyhodnoceny jako nepřiměřeně vysoké a provoz daných elektráren byl ke dni 17. 8. ukončen. Pouze v několika případech provozovatelé požádali o dočasnou výjimku, která jim měla poskytnout dodatečný čas na instalaci potřebných technologií. V řízení museli prokázat, že oddálením investice nedojde k závažnému znečištění životního prostředí.

Pouze v případě Elektrárny Chvaletice a Elektrárny Počerady mělo znečištění životního prostředí nad rámec nových limitů přesáhnout hranici více než jedné tuny rtuti na každý z těchto zdrojů. Jedná se o tak významné množství toxické látky, že pro něj podle právního názoru expertní skupiny Frank Bold nelze výjimku v souladu se zákonem udělit. Ministerstvo životního prostředí pod vedením tehdejšího ministra Richarda Brabce však bezprecedentní výjimky pro tyto elektrárny potvrdilo. Přestože dal krajský soud žalobě nevládních organizací za pravdu a rozsudkem ze dne 21. 12. 2022 nezákonnou výjimku pro Elektrárnu Chvaletice zrušil, v reálném světě se nic nezměnilo.

Provozovatel i nadále znečišťoval životní prostředí v rozsahu, jako by pro něj emisní výjimka stále platila. Není to bohužel poprvé, kdy je k provozovateli Elektrárny Chvaletice v případě dodržování nových emisních limitů přistupováno jinak než ke všem ostatním. Zatímco převážná většina uhelných elektráren musela nové emisní limity k 17. 8. splnit, Elektrárna Chvaletice byla v roce 2023 druhým největším znečišťovatelem rtutí v celé ČR.

Alternativy a budoucnost energetiky v ČR

27. 7. 2020BIC Brno ve spolupráci se Svazem moderní energetiky publikoval rozsáhlý výzkum zaměřený na vztah Čechů a Češek ke zdrojům energie včetně preferovaných modelů vlastnictví. Ze studie vyplynulo, že až 74 % lidí souhlasí s tím, že je potřeba mít zdroje energie, které mohou nahradit současné uhelné elektrárny a zároveň budou šetrné vůči životnímu prostředí. Dle dalších závěrů studie by se 86 % Čechů rádo zbavilo závislosti na uhlí především kvůli zastavení ničení naší krajiny a znečišťování ovzduší. Nejvíce jsou Češi (89 %) přesvědčeni o tom, že je potřeba zajistit náhradní zdroje, protože ty současné docházejí.

Z výzkumu také vyplynulo, že zelenou energii vnímá česká veřejnost jako nutnou k ochraně klimatu, české krajiny a vlastního zdraví.„Výzkum potvrdil, že lze rozvoj obnovitelných zdrojů stavět na pozitivních přínosech těchto technologií. Drtivá většina veřejnosti vidí v obnovitelných zdrojích řešení pro zlepšení životního prostředí a ničení krajiny povrchovými doly. Stavět lze na tom, že právě obnovitelné zdroje vnímá česká veřejnost jako zdroje pro budoucnost. Pouze naprosto zanedbatelná část veřejnosti vnímá zelenou energetiku jako zbytečnost,” komentuje výsledky průzkumu Martin Sedlák, vedoucí projektového týmu a programový ředitel Svazu moderní energetiky.

Kvůli klimatické změně potřebujeme šetrnější zdroje energie, které zároveň nepřispívají k dalšímu oteplování planety. Z dat studie vyplývá, že jsou pro 61 % lidí obnovitelné zdroje energie (OZE) nutností pro budoucnost. S ochranou ovzduší a krajiny si je spojuje 55 % české veřejnosti, a naopak jako zbytečnost je vidí jen 2 % lidí.

Pro Českou republiku se nabízí několik možností obnovitelných zdrojů energie, které jsou šetrné vůči životnímu prostředí. Studie se proto zaměřila na preference mezi řešeními z těchto technologií zelené energetiky. Z výzkumu nejlépe dopadly vodní elektrárny, které mají nejvíce pozitivních emocí (83 %). Druhé nejoblíbenější jsou pro 61 % Čechů větrné elektrárny, ke kterým má negativní vztah pouhých 19 % lidí. Pro 61 % lidí působí pozitivně solární elektrárny. Nejhůře dopadly zdroje spalující biomasu (štěpku) a bioplyn: silnou pozitivní emoci má ke každé z nich jen 5 %, celkově pozitivní 35 % lidí.

Studie se zaměřila na postoje k možnému budoucímu rozvoji solárních a větrných elektráren z pohledu umístění. Respondenti si měli představit, že se jedná o okolí jejich obce. V případě, že by si mohli vybrat jen jednu z možností, tak by pro umístění nových solárních elektráren zvolili brownfieldy (36 %) a bývalé skládky či povrchové doly (34 %). Kromě umístění solárních elektráren se studie zaměřila i na umístění větrných elektráren. Téměř polovina (45 %) veřejnosti by souhlasila s umístěním větrné elektrárny 700 metrů od obce, třetina (35 %) lidí souhlasí i se vzdáleností 350 metrů od posledního domu obce.

„Tato zjištění jsou klíčová z pohledu budoucího rozvoje moderní energetiky. Česko se potřebuje zbavit uhlí a bez nových projektů obnovitelných zdrojů to nepůjde. Průzkum ukazuje pro veřejnost nejvíce akceptovatelné lokality pro výstavbu solárních a větrných parků. Právě tímto směrem by se měla soustředit také komunikační a podpůrné kroky vlády, které povedou k restartu výstavby obnovitelných zdrojů v Česku,” komentuje výsledky výzkumu Martin Sedlák.

Klíčovou částí moderní energetiky je také nástup aktivních spotřebitelů energie. Ti se mají stát základním kamenem změn na energetickém trhu a na mapování jejich potenciálu v Česku se bude zaměřovat další fáze výzkumného projektu. Proto se také sociodemografická studie zaměřila na preference zájemců o formu vlastnictví obnovitelných zdrojů energie. Zkoumány byly tři kategorie: přímé vlastnictví (typicky solární elektrárna na střeše rodinného domu), komunitní vlastnictví (typicky společná solární elektrárna na střeše bytového domu, kterou mohou také doplnit baterie) a obecní vlastnictví, kdy do obnovitelného zdroje investuje obec a obyvatelé mají možnost si koupit v projektu podíl nebo obec získává prostředky do svého rozpočtu od provozovatele obnovitelného zdroje.

Nejvíce respondentů zaujalo právě obecní řešení. Češi v něm vidí nejvýhodnější a nejjednodušší formu zapojení. Na druhém místě z hlediska zájmu je vlastní zdroj. Nejmenší zájem vyvolalo řešení se sousedy. Vytvořit energetickou komunitu, ať už v bytovém domě nebo v sousedství rodinných domů, vidí jako nejnáročnější možnost jak po technické stránce, tak i z časových důvodů.

„V Německu, Rakousku, Francii i řadě dalších evropských zemí se již delší dobu rozvíjí rozličné formy podpory aktivních spotřebitelů, ať už jde o odstranění zbytečných administrativních překážek, vhodné nastavení investiční nebo provozní podpory. Všem systémům je však společná snaha udělat výrobu elektřiny pro vlastní spotřebu co nejjednodušší. Česko by se mělo v tomto směru inspirovat,” dodává Martin Ander, analytik ze Svazu moderní energetiky.

Pro hladký rozběh rozvoje obnovitelných zdrojů v Česku je také důležitým aspektem zvyšování důvěry veřejnost v toto ekologické řešení. Studie například odhaluje, že většina Čechů (62 %) nevěří, že se dají solární panely ekologicky zlikvidovat, naopak že to jde si myslí jen čtvrtina. Polovina lidí se obává, že životnost panelů je kratší než 20 let a 36 % je přesvědčeno, že nejsou dostatečně účinné.

Tyto mýty vyvrací Martin Sedlák: „Na trhu už několik let najdeme výrobce, kteří nabízejí prodlouženou záruku panelu po dobu 25 let. Navíc je solární panel plně recyklovatelný - je tvořen sklem, hliníkem, křemíkovou vrstvou a plasty. A pokud bychom se zaměřili na výkonnost panelů, tak běžný rodinný domek může mít tolik panelů, které pohodlně vystačí k pokrytí většiny jeho roční spotřeby elektřiny.

Modernizace a uzavírání elektráren

Další pozitivní zprávou pro kvalitu ovzduší je, že některé z těch největších zdrojů jsou postupně odstavovány provozovateli. Důvodem jsou nejen přísnější limity, které musí zařízení plnit ale i rychle rostoucí ceny emisních povolenek, které výrobu elektřiny spalováním uhlí ženou do červených čísel.

V loňském roce společnost Sokolovská uhelná, právní nástupce a.s. uzavřela tlakovou plynárnu Vřesová, která vyráběla plyn z hnědého uhlí a přitom emitovala ročně až 300 tun prachu. Právě u tlakové plynárny Vřesová tvořily náklady na nákup emisních povolenek téměř čtvrtinu nákladů.

Provoz ukončila i elektrárna Prunéřov I (440 MW) společnosti ČEZ s emisí téměř 200 tun prachu. Novější elektrárna Prunéřov II (3 x 250 MW) emituje poloviční množství prachu.

Skupina ČEZ plánuje odstavit na konci roku 2022 nebo nejpozději po topné sezóně 2022-2023 v elektrárně Dětmarovice tři uhelné bloky o celkovém výkonu 600 MW. Místo nich vybuduje výkonné kogenerační jednotky, které zajistí kombinovanou výrobu elektřiny a zároveň tepla z plynu.

Zavřela elektrárnu Prunéřov I (440 MW), ukončila provoz dvou bloků v elektrárně Ledvice (220 MW), prvního bloku v Dětmarovicích (200 MW) a černouhelný zdroj v Ostravě-Vítkovicích (80 MW) převedla na plyn, v příštích letech plánuje odstavit třetí blok hnědouhelné elektrárny Mělník (500 MW).

Uhlí využívají jako palivo i teplárny. Většina těch, které zásobují teplem obytnou zástavbu, má výkon významně nižší než elektrárny. Stát jim pomůže s modernizací i změnou paliva dotacemi z Modernizačního fondu, který je tvořen z plateb za emisní povolenky. Podle sdělení Ministerstva životního prostředí k dispozici v následujících letech by mělo být až 150 miliard Kč. První výzva zaměřená právě na teplárny je již vypsána.

Dopady a perspektivy

Zase se potvrdilo, že pokud je nastavena změna zákonem, tak se s ní průmysl dokáže vyrovnat. Pokud však jsou zákony benevolentní, tak provozovatele nic nenutí praxi škodlivou pro životní prostředí změnit a řada z nich jde tzv. „na hranu toho, co zákon povoluje“.

Změna prospěje nejen ovzduší, ale vytvoří prostor pro rozvoj nových technologií. Stát namísto skryté podpory nevyhovujících technologií, může podpořit ty nové, perspektivní. Může to být nejen z modernizačního fondu, ale např.

tags: #uhelné #elektrárny #znečištění #studie

Oblíbené příspěvky:

• Výběr pytlů na odpad
• Iva Pazderková: Cesta k fitness
• O recyklaci obalů od mléka v ČR
• Třídění odpadu ve fast foodech
• Recenze ekologické drogerie v Blansku