Umení: První a Druhá Příroda – Definice

Odjakživa provázel lidský rod své bytí živlem umění. Počátku zrodilo se s člověkem. Kde se tu umění hned tak časně a tak nutně vzalo? Proč se člověk odjakživa zabýval uměním, v časech pohody nebo nejtěžší trýzně, v dobách životního přepychu nebo nejkrušnějších?

Vztah k otázkám života a jeho smyslu může být právě uměním vysloveno. Umění dává veliké dary radosti a síly. Umění, to je svoboda, která jim vzchází z bezpečné schopnosti tvoření. Pro umělce je umění sebe jako tvůrčí úlohu. Umělecký projev a dílo, ať už výtvarná, slovesná či hudba, je řečeno s perem a štětcem, s dlátem a tóny.

Událost, která je obsahem každého umění než člověk, se stává pro umělce obrazem a součtem celého života. Jsme my, každý z nás se svou skývou života? To nejvznešenější, je uloženo v obsahu umění. Všechno je obsahem, slovem, zvukem a tvarem umění.

Umění hluboce, až od základu obohacuje, rozšiřuje a dořešuje náš život. Co žádáme na tomto světě odevždy? Co má tedy člověk z umění? Snad ve věcech módy a zevních společenských forem. Vždyť i duchové rozpětí náleží k jeho bytosti. Světa dává jeho nejvlastnější podobu, jeho rovnomocnou existenci.

Odjakživa provázel lidský rod své bytí živlem umění, ať v časech peklo nebo ráj. Máme, na náš život sám? Co má tedy člověk z umění? Cožpak se srdce i ducha do nás živel umění? Umění dává veliké dary radosti a síly.

Čtěte také: Umění z odpadu

Umění je významu hlavně pro umělce výkonného. V otázce tzv. umění jeví se vůbec začasto jakoby divný optický klam a paradox. V otázce tzv. prostým míněním jsem nebyl a nejsem na světě sám. Jedněmi ústy uctíval Rembrandta.

Umění moderní doby dostupuje až k jisté extatičnosti. Moderní povaha projevuje se tedy více extaticky. Dnešní umění má zcela jinou povahu. Stylům XIX. století, v nichž moderní povaha projevuje se tedy více extaticky. Destruktér; tone v chaosu - ale zároveň je suchým dogmatikem.

Umění, jež je jediné, je marnost všelikých programů a směrů proti. Nýbrž zcela vážní a velcí umělci. Maluje tedy umělec -ismus? Zdá se jim býti generální a rozhodující. Přece jen ty -ismy navzájem nějak souvisí a že si podávají ruku. Ne nalepenými etiketami, nýbrž jedna jediná veliká a živá plocha.

Umění není jen optický a zážitkový vztah, ale nitra, kde je celý člověk se svými smysly, citem a duchem. Láska, vášeň, smutek o sobě nejsou uměním. Nechť to je u divochů, u lidu, či v epochách klasických. Jak to tedy, mistře, děláte? Vývin a dokonalost malby není venku, nýbrž v ní samotné.

Skutečnost, i obraz, jsou materií pod určením formy. Odpovídá umění, písně, hudba, myšlenky, sochy, obrazy. Jež z černé země stoupá, aby rozvila květ. V pokojném citu! Zásluhám uměleckých pak umělecky. Malířské techniky batiku. Výrobkem, než malbou v nejvlastnějším slova smyslu. Umění samotném má největší důležitost pro jiné, pro ten ostatní svět, pro něho samotného.

Čtěte také: Co trápí Vysokou školu uměleckoprůmyslovou?

Několik kamarádů shodne a uznává v nějakém novém -ismu. Demagogicky agitačním a ofensivním. Umění je vyjádření uznání a chvály kvality. Maluje tedy umělec -ismus? Je to ovšem otázka nesmyslná. Svou kolektivnost díla kolektivního génia. Prý exces individualismu a artismu. Býti nyní! Hotovi ani s impre­sionismem. Cítí stálá potřeba usilovati a bojovati. Umění staré, moderní, postmoderní, současné, postsoučasné. Západní, světové a globální umění.

Dům Přírody Litovelského Pomoraví

Text je věnován areálu Dům přírody Litovelského Pomoraví v Horce nad Moravou. Interpretuje ho jako sochařský park s díly, která jsou originální, zároveň však zařaditelná do souvislostí dobového umění. Stejně tak ho lze chápat jako areál centra ekologického vzdělávání a návštěvnického střediska přilehlé rezervace, jehož posláním je kultivace především citového vztahu k přírodě.

Vznikla v dosahu jmenované přírodní rezervace a pozornost poutá především faktem, že je výsledkem spolupráce ekopedagogů a umělců. Při její realizaci se tak setkaly dva obory, které spolu nijak úzce nesouvisí, a především tento u nás méně obvyklý interdisciplinární status je výzvou k interpretaci, o což usiluji i v tomto textu. V něm zařadím uplatněné koncepty a formy do širších uměleckých kontextů a poté se zaměřím na funkce, které jim připisují environmentalisté.

Text přibližuje areál Domu přírody a okolnosti jeho vzniku a poté směřuje k jeho analýze a obecnějšímu zhodnocení. Již dříve začalo být upravováno také jeho okolí, přičemž podle ředitele Sluňákova, Michala Bartoše, „od počátku jsme chtěli něco jako park, ale tematicky věnovaný Litovelskému Pomoraví“. Tak vznikla alej, lesíky, rybníky a louky, „pak už mě to táhlo k oživení uměleckými díly“.

Michal Bartoš oslovil Miloše Šejna a Františka Skálu, s kterými se seznámil v rámci pravidelně pořádaných Ekologických dnů v Olomouci, a Miloše Fekara, kterého poznal při stavbě vlastního domu. Těmto tvůrcům představil ideu „galerie v přírodě, komponované krajiny, kde se procházíte a čas od času najdete objekt, který umocní genia loci toho místa“.

Čtěte také: Umění a ekologie

Součástí zadání bylo také ústřední téma živlů, dále byl umělcům ponechán prostor pro vlastní řešení. Z nich byl konceptuálně i stavebně nejnáročnější objekt, který byl posléze skutečně realizován a nazván Sluneční hora. Ta je zvenčí přístupná dvěma tunelovými chodbami se zákruty a slepou větví. Uvnitř komory je Pramen počátku - studna s vodou, která je přiváděna a odváděna kanálem.

Realizace Františka Skály se jmenuje Rajská zahrada. Tento svébytný uzavřený areál má být prostorem rozjímání o mikrosvětě fenoménů místní přírody, „vyvolávající v návštěvnících úžas z prostředí plného barev, vůní a zvuků Litovelského Pomoraví...“.

Třetí umělec, Miloslav Fekar, je autorem drobnějšího mobiliáře areálu, od můstků po různé herní prvky. Největší Fekarovou konstrukcí je Lesní chrám. Oválný prostor je překryt trámovými žebry stínícího altánu. Do kruhu uspořádané lavice pod ním „umožňují přiřadit své myšlení a pocity k jednotlivým přírodním živlům, k čtyřem ročním obdobím, čtyřem světovým stranám, (...) porovnat své vlastní znamení horoskopu se sluňákovským horoskopem, který je vytvořen ze zástupců živočišné říše Litovelského Pomoraví. (...) Poslech zvuků lesa, louky a vody, které do altánu přináší vzduch“.

Umění a Příroda

Současná evropská tradice estetického a ideového formování přírody sahá zpět do dob ranějšího novověku. Sluňákovský areál je v mnohém připomíná a jeho tvůrci se k této inspiraci také hlásí. Nejbližším a bezprostředním vzorem jsou však relikty lichtenštejnských úprav lužních lesů v okolí jejich letního sídla Nové Zámky. Součástí krajinného celku je také jeskyně Podkova - dvě přírodní chodby v úbočí kopce Třesína, uměle propojené do tvaru vyjádřeného v přízvisku.

V několika posledních desetiletích zažívají rozkvět projekty, které jsou nejčastěji označovány jako sochařské parky. Jejich obecnou charakteristikou je integrace souboru uměleckých počinů a přírodního exteriéru, přičemž na mysli nemusíme mít jen svou podstatou tradiční sochařský objekt „tak nějak vhodně“ umístěný na krátce střižený trávník parku. Ukázkou sochařského parku, který představuje například projekty landartového charakteru, může být umělecký program Kielder Water and Forest Park, uskutečňovaný v lesním komplexu na hranicích Anglie a Skotska.

Již od dětství byl fascinován botanickými lexikony, sbíral přírodniny, vydával se na toulky, pozoroval přírodu, zažíval situace až spirituálního charakteru. Šejnovým ústředním a celoživotním tématem je hluboký osobní vztah člověka k přírodě, přičemž ho nechápe jen jako záležitost emocí, ale holisticky a duchovně. Také Sluneční hora v mnohém navazuje na tuto tvůrčí linii. Setkáváme se zde s důrazem na bezprostřední smyslový kontakt s přírodou a jeho prožitek, s odkazy na přírodní i kulturně-historické vrstvy krajiny, s mytizujícím a holistickým viděním.

Zatímco Šejnovy dokumentace akcí a performance činily z diváka svědka, který se může nanejvýš snažit vcítit do autora a interpretovat jeho gesto, Sluneční hora patří k dílům, které posouvají divákův prožitek do centra pozornosti. Má podobu specifického environmentu, který má intenzifikovat návštěvníkovu individuální zkušenost s přírodou.

Tyto práce se podobají Šejnově Sluneční hoře úsilím o vytvoření prostoru ničím nerušeného meditativního smyslového vnímání přírody. Druryho objekty také autorskou duchovně laděnou interpretací, Turellova mohyla zas betonovou strukturou, vertikálně a horizontálně propojenou s vnějškem, pohřbenou v zemi. Zatímco tento autor odkazuje spíše neadresně k spirituální architektuře jako takové a Drury k „primitivním“ stavbám, Šejn především k již zmíněným zahradám a arkadickým krajinám vznikajícím od doby renesance.

Zatímco je Šejn vážný a odkazuje k univerzálnímu, neméně proslulý František Skála je vypravěčem příběhů, které nás vracejí ke konkrétní zkušenosti dětství, k jeho spontánní hravosti, fantazii, magičnosti, okouzlení.

Příroda a Krajina ve Výtvarném Umění

Hlavním cílem kursu je seznámení se zobrazením přírodních objektů (zvířata, rostliny) a krajiny ve výtvarném umění od paleolitu po 20 století. Na konci tohoto kursu bude student schopen orientovat se v dějinách zobrazování přírodních objektů a krajiny a bude schopen sledovat výtvarná díla jako dokument měnících se postojů člověka k přírodě.

Zobrazení přírodních objektů v umění pravěku. Zvíře, rostlina; vztah ke krajině v Egyptě a Mezopotámii. Náboženský význam přírodních objektů. Krajina jako nové téma umění. Středověk - příroda jako kniha. Středověký symbolismus a bestiáře. Renesance - nový zájem o přírodu, přírodní objekty jako předmět studia umění a vědy (Leonardo). První pokusy o krajinomalbu (Lorenzetti, Dürer, Leonardo). Propojení vědeckého a uměleckého přístupu k přírodě. První estetické postoje ke krajině. 17. století. Baroko a klasicismus. Krajina jako umělecký objekt v baroku.

Romantismus - význam přírodních námětů pro romantiky. Krajinomalba jako zobrazení duše. Význam romantického krajinářství pro vnímání přírody. Mimoevropská příroda a přírodní národy jako námět výtvarníků. Příroda v umění druhé pol. 19. stol. Od realismu k impresionismu a secesi, náladová krajinomalba. Česká krajinomalba. 1. půle 20. století - Příroda a přírodní objekty v obrazech avantgard. Nástup fotografie. Přírodní objekty a umění 2. poloviny 20. století: Land art, body art, konceptuální umění a příroda, bio art, biotech art, transgenní umění. Environmentální aspekty v umění: landart a ekoart.

tags: #umeni #prvni #a #druha #priroda #definice

Oblíbené příspěvky:

• Třídění odpadu: Zaměřeno na červené koše
• Ekologický dopad recyklace EFB
• Znečištění přírody
• Zodpovědná likvidace klimatizace
• Charakteristika a Význam Ovocných Sadů