Vědci vyzývají poslance, aby zvážili některé z pozměňovacích návrhů v novele o ochraně přírody a krajiny. Mohou podle nich naopak zhoršit stav ochrany přírody v chráněných územích a národních parcích. Podepsalo ji více než 350 vědců. ČTK o tom 20. května informovala Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy. Pod výzvu se podepsali členové odborných institucí, vysokých škol i neziskových organizací. Podle vědců by některé pozměňovací návrhy otevřely dveře necitlivé těžbě dřeva, developerským projektům a infrastrukturním zásahům.
Vědci rovněž varují před šířením podle jejich mínění dezinformací, například o vlivu bezzásahového režimu na vodní režim nebo klimatické funkce. Podle nich jde o účelově překroucené argumenty, které mají legitimizovat zásahy odporující vědeckému konsenzu i mezinárodním závazkům Česka v oblasti ochrany přírody. Například roli kůrovce ve fungování horských lesů vykreslují návrhy podle vědců zcela zavádějícím způsobem. Jeden z pozměňovacích návrhů by podle signatářů výzvy umožnil kácení i v nejcennějších přírodních zónách či lov zvěře tam, kde je dnes chráněna divoká příroda. Novelu zákona o ochraně přírody a krajiny na začátku května kritizovali také ředitelé všech čtyř národních parků v otevřeném dopise poslancům a poslankyním.
Kritika novely zákona o národních parcích
Vznik a projednávání tzv. národně parkové novely zákona před více než osmi lety provázel filosofický spor několika koncepcí i laických představ o národních parcích. Jednu z koncepcí reprezentovali zastánci konzervativních lesnických postupů užívaných při správě hospodářských lesů. K nim se přidaly zájmové skupiny, jejichž představu národního parku naplňuje za atraktivním logem schované území bez reálné ochrany, vždy k dispozici pro další a další zásahy do jeho celistvosti, stability, nebo přirozeného vývoje na základě často úzkých a ryze soukromých zájmů.
Proti tomu stála koncepce podpory přirozených funkcí ekosystémů na dostatečně velkém území, které bude představovat ostrov co nejméně narušovaných přírodních procesů a centrum biodiverzity v jinak výrazně pozměněné, poškozené a fragmentované krajině střední a západní Evropy. Součástí velmi poctivého a časově náročného projednávání novely před osmi lety byly také samosprávy. Nejaktivnější byly ty z Národního parku Šumava. Na základě jejich iniciativy došlo k několika důležitým úpravám, například ke změně vyhlašování zonace péče národních parků vyhláškou oproti původně navrženému opatření obecné povahy nebo k posílení role rad národních parků v případě procesu vyhlašování zonace, klidových území a zásad péče. Pouhé projednání strategických dokumentů bylo v průběhu legislativního procesu v textu zákona nahrazeno potřebou dohody na úrovni správy a rady národního parku.
Současné zákonné nastavení podoby rad národních parků z nich činí svého druhu samosprávný orgán, jenž si může svobodně upravovat své vnitřní poměry a jehož členové jsou nuceni k jednání, dohodám a kompromisům, což na místní úrovni představuje vůbec nejcennější devizu. Novela zákona o ochraně přírody a krajiny, vtělená do sněmovního tisku 878, upravuje strukturu rad národních parků tak, že de facto povinně zavádí systém dvou komor s právem veta komory členů delegovaných nebo členů jmenovaných orgánem ochrany přírody v případě hlasování o strategických dokumentech. Myšlenka dvoukomorové rady národního parku není nikterak nová, v Krkonošském národním parku takový model funguje. Vznikl ovšem po vzájemné dohodě uvnitř rady, kde členové pracují v sekci regionální a v sekci vědecké. I když je jednání někdy zdlouhavé a bolestivé, smysl rad národních parků spočívá právě v něm. Společně s místní znalostí a odbornou kompetencí.
Čtěte také: Fakta o ovlivnění klimatu člověkem
Zjednodušeně řečeno, členové rady by se místo snahy o dohodu soustředili na zajišťování podpory pro své postoje u jednotlivých ministrů. Přesun rozhodování ve sporných bodech na úroveň vlády by znamenal vytvoření prostoru pro lobbisty, nebo pro extrémisty. Ale především by vzdálil rozhodování o výjimečných místech, kterými národní parky jsou, místním lidem a kompetentním odborníkům. V souvislosti s radami národních parků si ale dovolujeme upozornit především na pozměňovací návrh 6623 poslanců Jany Krutákové, Petra Bendla a Jana Bureše. Ten vtěluje do přechodných a závěrečných ustanovení zákona možnost znovu projednat a dohodnout v nově postavených radách národních parků již jednou dohodnuté a nyní platné a účinné strategické dokumenty. Jde o úpravu zjevně retroaktivní a navržený postup, použit obecně, by efektivně rozvrátil právní systém České republiky. Strategické dokumenty národních parků, tedy zonace, vymezení klidových území a zásady péče, byly ve všech národních parcích dohodnuty (jeden z dvanácti nebyl o hlas dohodnut) v radách národních parků a následně schváleny na úrovni Ministerstva životního prostředí. Rady národních parků fungují, jejich stávající model se osvědčil. Nejlepším důkazem pro to je právě proces dohadování strategických dokumentů v uplynulých letech.
Případné dopady schválení pozměňovacího návrhu 6623 poslanců Jany Krutákové, Petra Bendla a Jana Bureše by se pravděpodobně projevily i v mezinárodním měřítku. Všechny naše stávající národní parky jsou bilaterální, mají svůj přeshraniční protějšek. Nečekaná změna strategických dokumentů by takovou spoluprací logicky otřásla a Českou republiku by postavila do pozice nespolehlivého partnera. Stále moderní zákon 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, dnes dává chráněné české přírodě prostor naplno ukázat svůj potenciál, dynamiku a nadobyčejnou krásu. Aktuálním zhmotněním snah o revizi v letech 1992 nastoupené a v roce 2017 potvrzené cesty ochrany národních parků v Česku a nástrojem reálné likvidace nejcennějších území u nás je pozměňovací návrh 6497 poslance Jana Bureše.
Pozměňovací návrh 6497 poslance Jana Bureše necílí ničivě jen na lesy národních parků. Ve své pro-developerské části snižuje ochranu druhotného bezlesí, konkrétně květnatých luk. Ty jsou ovšem předmětem ochrany nejen národních parků, ale také Evropsky významných lokalit (EVL), kterými naše národní parky zároveň jsou. Pozměňovací návrh se tak střetává s evropským právem, chránícím soustavu Natura 2000. Na pozměňovací návrh 6497 poslance Jana Bureše, konkrétně na jeho pro-developerskou část, bezprostředně navazuje pozměňovací návrh 6621 rovněž poslance Jana Bureše. Zdánlivě logický a opticky jen zpřesňující návrh znamená ve spojení s předchozím otevření cesty k živelnému zastavování národních parků. Požadavek na povinné vydání výjimky odporuje správnímu řádu. Identickou roli sehrává pozměňovací návrh 6544 poslance Jana Bureše, který je kombinací požadavku na povinnost vydat výjimku a omezení předkupního práva státu.
Spor o suché dřevo a lesní požáry
Jeden z pozměňovacích návrhů se týká také těžby suchého dřeva. „Mrtvé dřevo, které za normálních podmínek v národním parku spadne na zem a zetlí, je zcela klíčové pro fungování přirozených ekosystémů. Když budeme tyto stromy kácet a odstraňovat, tak tím způsobíme velké narušení přírodních procesů,“ varoval Frouz.
V pozměňovacích návrzích je obsažena i povinnost umisťovat na lesní cesty každé tři kilometry nádrže na vodu pro případné hašení požáru. „To je úplně flagrantní ukázka toho, jak špatně jsou tady chápány přírodní procesy,“ prohlásil Frouz. Podle něj k rozsáhlým lesním požárům v Českém Švýcarsku došlo kvůli rozsáhlým nepůvodním smrčinám, kde se nashromáždilo velké množství odumírajícího opadu po kůrovcové kalamitě. „Kdyby tam byly lesy bližší přírodě, tak by nikdy nedošlo k tak rychlému šíření požáru,“ řekl Frouz. „Požár v Českém Švýcarsku jsme si vyrobili lidským managementem, který tam byl ještě před tím, než vznikl národní park - nikoliv činností národního parku.“
Čtěte také: Možná řešení ekologických problémů
„Požár v Českém Švýcarsku vznikl kvůli tomu, že tam zůstalo velké množství suchého dřeva, které shořelo,“ prohlásil Bureš. Vědci vyzývají poslance, aby zvážili některé z pozměňovacích návrhů v novele o ochraně přírody a krajiny. Mohou podle nich naopak zhoršit stav ochrany přírody v chráněných územích a národních parcích. Podepsalo ji více než 350 vědců.
Podpora přírodě blízké obnovy těžebních prostorů
My, níže podepsaní vědci a další odborníci vyjadřujeme podporu vyššímu zastoupení přírodě blízké (též ekologické) obnovy těžebních prostorů a průmyslových deponií.
Přírodě blízká obnova vytváří pestré prostředí, které obývá celá plejáda běžných i ohrožených druhů, jež původně žily především na bezlesých stanovištích s malým množstvím živin v půdě či vodě. Ochrana přírody se v tomto případě nevylučuje ani s extenzivním rekreačním využitím. Někdy přistupujeme k cílené péči o místa s výskytem ohrožených organismů, např. V roce 2008 vzniklo prohlášení tří stovek odborníků na podporu přírodě blízké obnovy, které podpořily nevládní organizace věnující se ochraně přírody i Těžební unie, která sdružuje české těžební firmy. Přestože vědci, nevládní organizace i těžební firmy byli v této otázce zajedno, narážely jejich snahy na řadu úskalí, především na zastaralou legislativu, stereotypy v rozhodování některých úřadů nebo zájmy rekultivačních firem. Díky úsilí mnoha lidí a institucí se postupně daří problémy překonávat. Česká ekologie obnovy získala dobré jméno v zahraničí.
Proměna těžebního prostoru na hospodářský les, kulturní louku nebo pole má však s obnovou přírodního ekosystému pramálo společného. Přírodě blízká obnova naopak vede ke vzniku mozaiky stanovišť, z nichž mnohá v naší krajině zoufale chybějí a stávají se útočišti ohrožených druhů. Naším úkolem je najít rovnováhu mezi hospodářským využitím obnovené krajiny, volnočasovými aktivitami a ochranou přírody. Proto plně podporujeme návrh na vyhlášení chráněného území v části Lomu ČSA (a následně Lomu Vršany či v dalších plochách území ovlivněného povrchovou těžbou uhlí) , kde dosud převládaly rekultivace technického typu. Potenciál přírodě blízké obnovy je zde značný, jak dokládá více než čtyřicet let vědeckého zkoumání i řada zahraničních příkladů.
Přírodě blízká obnova má potenciál levně vytvořit cenná stanoviště, která se jinak uměle vytváří složitě a nákladně. Drahými technickými a dalšími následnými rekultivacemi obvykle vznikají jen běžná stanoviště, biologicky málo hodnotná. Těžební prostory zanášejí do současné zplanýrované a eutrofizované krajiny novou dynamiku členitějšího geologicky pestrého území bez nadbytku živin, což je předpoklad vysoké biodiverzity. Není však univerzálně použitelné řešení odvézt těžební techniku a území nechat být. Zejména u rozsáhlých lomů jsou určité technické úpravy potřebné. Každou lokalitu je žádoucí řešit individuálně, využít potenciál pro některé cenné organismy a podle možnosti v ní sukcesní plochy podporovat již během těžby. V řadě případů může mít jiné využití uvolněného území přednost.
Čtěte také: Varování vědců: Stoupající hladina
Naše dlouhodobé výzkumy z Ostravské pánve ukazují, že přírodě blízká obnova podporuje heterogenitu prostředí a přispívá pozitivně k ochraně biodiverzity. Protože podle podle dosavadních průzkumů druhové rozmanitosti organismů, včetně makromycetů, vím, že těžbou narušené biotopy jsou naprosto unikátní tím, že v nich nacházejí útočiště druhy, které jsou jinde v člověkem řízené a usměrněné krajině velmi vzácné. Plochy, narušené těžbou nahrazují procesy přirozených disturbancí v jinak člověkem intenzivně využívané krajině. Pokud nejsou upravovány technickou a lesnickou nebo zemědělskou rekultivací, jsou učebnicí pro poznání vývoje půdy, vegetace a přírodě odpovídajících porostů v daném území. Jsou ukázkou pro poznání a výzkum přírodních procesů při vzniku půd a přírodě blízkých porostů, při obnově rozmanitosti krajiny a současně poskytují i významný estetický požitek občanům, kteří je s oblibou navštěvují.
Přírodě blízká obnova těžebních prostorů má v současné krajině a době velký potenciál, bohužel vzhledem k dostupným plochám dosud téměř nevyužitý. Těžební prostory ať již funkční, postupně opouštěné či opuštěné, kde neproběhly technické rekultivace, vrací přírodě unikátní prostor, který jsme jí v minulosti naší činností vzali. Nákladné technické rekultivace zničí a již částečně ničí velkou část životního prostoru nejen tohoto druhu v České republice. Přírodě blízká obnova tak velkých území jako jsou lomy ČSA a Vršany je šancí udělat dobrou a správnou věc, jakých už v ochraně přírody na našem území mít mnoho nebudeme.
Přírodě blízká obnova vytvoří s minimálními náklady nádherné místo pro přírodu i člověka. Biologicky rozmanitá mozaika nejrůznějších biotopů, která vznikne přirozenou obnovou, může být jen obtížně vytvořitelná technickými rekultivacemi. A samozřejmě je to řešení daleko levnější a ušetřené prostředky je možno použít například na dlouhodobější udržení této biologicky rozmanité krajiny. Specializuji se na dlouhodobý vývoj a proměny krajiny a myslím si, že většinu procesů při obnově krajiny bychom měli ponechat přírodním procesům. Předchozí práce ukazují, že to takhle má smysl z hlediska pestrosti prostředí i jeho využitelnosti pro edukační a volnočasové aktivity. Navíc nákladově mohou ušetřit částky, které lze použít smysluplněji.
Nechme přírodu dělat, co umí...je to nejlevnější způsob se spoustou benefitů pro druhy, které zarůstající či intenzivně využívaná krajina již nepodporuje. Situace je zcela jasná - ekologická obnova je levnější a nesrovnatelně účinnější než technické rekultivace. Přírodě blízkou obnovu považuji za cenný a efektivní způsob obnovy narušených ekosystémů. Během našeho výzkumu na výsypkách po těžbě hnědého uhlí na Sokolovsku takové plochy vykazovaly ve srovnání s technickými rekultivacemi mimo jiné vyšší diverzitu společenstev drobných zemních savců.
Velká část současné krajiny je uzavřena do konzervované struktury chráněné různými zájmy (lesní hospodaření má svá pravidla, zemědělství taktéž), zároveň je na ni kladen stále se zvyšující tlak ekonomického využití každém hektaru. Díky tomu klesá možnost projevu dynamických procesů zajišťujících funkčnsot diverzity. Přírodě blízká obnova težebních prostorů je proto důležitým prvkem pro udržení krajinné i druhové rozmanitosti české přírody. Zároveň může umožňovat lepší akceptaci povrchových dopadů při těžbě. "Rekultivace" pochází od slova "kultivovaný". Bohužel kultivace v podání moderního zemědělství a lesnictví nevede k "vybroušené", "vytříbené" a "elegantní" krajině, ale k zelené poušti takřka bez života. Elegantní a bohatou krajinu umí vytvořit jen příroda sama.
Jsem příznivce efektivních a pokud možno přirozených či přírodě blízkých řešení, které obvykle mají ten nejlepší možný výsledek pro většinu z nás. V tomto případě mi přijde jen logické, že na místa, která dlouho trpěla těžkým průmyslem, se vrátí příroda a vzniknou biotopy, které u nás dlouho vůbec nebyly. Podporuji všechny projekty zaměřené na obnovu diverzity biotopů a potažmo i zvýšení biodiverzity organizmů včetně hmyzu. Přírodě blízká obnova či samovolný vývoj jsou na post-těžebních plochách v naprosté většině případů tou nejvhodnější cestou k obnově.
Smysluplné řešení, mnohem šetrnější k bezobratlým i dalším organismům než je technická rekultivace. V těžebních prostorech je na základě současných výzkumů a znalostí možné obnovit cenné přírodní biotopy. Je to nejlevnější a nejkvalitnější způsob obnovy území. Lidská společnost svým maximalizovaným využitím přírody a krajiny neumožňuje v dostatečné míře přirozený vývoj ekosystémů, který by poskytoval prostor pro druhovou diverzitu. Přírodě blízká obnova těžebních prostorů umožňuje tento deficit snižovat, navíc ekonomicky nenáročným způsobem.
V naší, převážně zemědělské, krajině dlouhodobě chybí pestrost biotopů, která by podporovala i výskyt rozmanitých organismů všeho druhu. Zejména těch vzácných a vázaných na raná sukcesní stadia rozličných ekosystémů. Dnes máme již dostatek vědeckých důkazů a širokého spektra příkladů z domova i ze zahraničí, že přírodě blízká obnova nejen těžebních prostorů je jednoznačně nejefektivnější, ekonomicky nejvýhodnější a hlavně vede k dlouhodobě udržitelné a pestré krajině. Máme tedy jedinečnou šanci alespoň jednou nekazit přírodě její záměr.
Provádím monitoring na lomech ponechaných přirozené sukcesi a na datech jasně vidím, jaký skvělý potenciál tato území mají. Pokud na nich n... ochranu přírody.
Stanovisko ředitelů národních parků
Ředitelé všech čtyř českých národních parků (NP) varují poslance před novelou zákona o ochraně přírody a krajiny, která by podle nich mohla ohrozit účinnou ochranu přírody. V otevřeném dopise poslankyním a poslancům, který má ČTK k dispozici, upozorňují, že navrhovaná úprava fungování rad národních parků podle nich může paralyzovat rozhodování o strategických dokumentech. Současné zákonné nastavení rad národních parků, kde zasedají jak zástupci obcí, tak odborníci jmenovaní správou parku, podle nich dobře funguje.
Ředitelé národních parků v dopise dále zdůrazňují, že obce mají již nyní v rámci rad zásadní hlas, a tvrzení, že bývají přehlasovávány, označují za nepravdivé. Autoři dopisu míní, že současný zákon o ochraně přírody a krajiny je jedním z pilířů české environmentální legislativy. Připomínají osobnosti jako ekolog a publicista Josef Vavroušek, bývalý ministr životního prostředí Ivan Dejmal či vědec a ekolog Bedřich Moldan, které se na jeho podobě podílely. Současnou novelu považují ředitelé národních parků za nebezpečný návrat ke sporům z minulosti. Připomínají, že již při schvalování takzvané národně- parkové novely před osmi lety vznikl střet mezi dvěma přístupy. Na jedné straně stáli zastánci přirozeného vývoje a podpory biodiverzity, na straně druhé příznivci hospodářských zásahů a soukromých zájmů.
Pozitivní příklady z fungujících národních parků podle signatářů dopisu inspirovaly vládu k závazku vyhlásit dva nové národní parky - Křivoklátsko a Soutok. V Česku nyní existují čtyři národní parky - Národní park Šumava, Národní park Podyjí, Národní park České Švýcarsko a Krkonošský národní park.
Reakce politiků a samospráv
Zničení národních parků, nebo vytvoření lepších podmínek pro obyvatele a ochranu lesů? Pozměňovací návrhy k aktuálně projednávané novele zákona o ochraně přírody vyvolávají ostré reakce. Proti jsou vědci i zástupci všech čtyř tuzemských národních parků. Naopak některé samosprávy po změně legislativy volají. Poslanecká sněmovna by ještě v průběhu června měla ve třetím čtení projednat novelu zákona o ochraně přírody a krajiny. Poslanci za ODS v čele s Janem Burešem předložili několik pozměňovacích návrhů ve vztahu k fungování národních parků, které kritizují vědci, ekologové i samotné národní parky. Zastánci legislativních změn naopak volají po lepších podmínkách pro obyvatele.
„Můj návrh vůbec není proti tomu, aby byly některé části národního parku ponechány svému vlastnímu osudu, ale na druhou stranu je také potřeba přemýšlet nad tím, že do toho národního parku chodí lidé. Ale hlavně, že zde žijí,“ uvedl Jan Bureš v pořadu Pro a proti Českého rozhlasu Plus. K němu se přidává advokátka Jana Marečková, která pro pozměňovací návrhy připravovala konkrétní připomínky obcí. „Obce setrvale vyjadřují svou nespokojenost se suchými lesy, jak na Šumavě, tak třeba i v Českém Švýcarsku. Občané si uvědomují, kolik lesů zahynulo a kolik je ztrát na ekosystémových a mimoprodukčních funkcích. Jsou to závažné důsledky pro životní prostředí celé okolní krajiny,“ upozorňuje.
S touto argumentací nesouhlasí ředitel Správy národního parku Šumava Pavel Hubený. Podle něj měly obce spolu se zástupci krajů zásadní slovo například během schvalování aktuálně platné zonace v roce 2020, kde jsou požadavky samospráv zohledněné přesně tak, jak si je samy definovaly. Zároveň odmítá, že by uschlé lesy uvnitř parku ohrožovaly okolí.
„Máme dost přesná čísla z pozorování jak u nás, tak u sousedů v Bavorsku. Přes třicet let sledujeme povodí včetně výparu. Pokud se ponechá odumřelé dřevo, místní ekosystém okamžitě začne fixovat vodu. Říkat, že na Šumavě odumřely nějaké smrky, a to ovlivnilo nejbližší lesy mimo park, je skutečně nesmysl,“ oponuje. Mezi dlouhodobé kritiky Správy Národního parku Šumava patří nezávislá starostka městysu Strážný na Prachaticku Jiřina Kraliková, předsedkyně Svazu šumavských obcí. Pozměňovací návrhy k novele zákona o ochraně přírody a krajiny podporuje.
„Jde nám o posílení hlasů samospráv v radách národních parků, a také o nastavení měřitelné a vymahatelné odpovědnosti správ národních parků za jejich činnost. Starostové odpovědnost mají a musí se chovat s péčí řádného hospodáře, tak proč by ji nemohly mít i národní parky,“ odůvodňuje svůj postoj. Starosta Kvildy na Prachaticku Radek Thér naopak stávající legislativu považuje za dostatečnou a spolupráci se správou parku označuje za dobrou. Nejvýše položená obec v Česku má na svém katastru celkem pět maloplošných zvláště chráněných území. Ročně ji navštíví přes jeden milion lidí.
„Přes území pod naší správou masivní kůrovcová kalamita prošla zhruba před sedmnácti lety. Obnovené porosty jsou již vyšší, než je výška člověka. Vznikají tak zde nové pralesy, jako například kolem pramene Vltavy, které jsou druhově pestré. Je radost nyní sledovat proměnu tohoto lesa.
tags: #vedci #proti #novele #zakona #o #ochrane
Oblíbené příspěvky:
Kontakt
Zelaná Hrebová, z.s.
[email protected]
IČ: 06244655
Paskovská 664/33
Ostrava-Hrabová
72000
Bc. Jana Veclavaková, DiS.
tel. 774 454 466
[email protected]
Jaena Batelk, MBA
tel. 733 595 725
[email protected]