Vědci, ekologické problémy a možná řešení

Ekologie jako biologická vědní disciplína se zabývá vztahy mezi organismy navzájem a mezi organismy a jejich prostředím. Z hlediska vědy, jakou je ekologie, není vůbec jasné, zda je, či pomalu přichází ekologická krize. Samozřejmě, obsáhlé oblasti jsou ničeny, ubývají živočichové či rostlinné druhy či celá společenstva. Neexistuje však kritérium, podle něhož by tyto jevy nebyly jen souborem konkrétních problémů (které tu v určité míře byly vždy), ale projevem globální, kvalitativní změny. Představa blížícího se konce světa se v historii objevila mnohokrát. Nechci tím říci, že žádná krize není a nehrozí, chci pouze poukázat na to, že ani v tomto bodu nemáme jistotu.

Ekologie se v posledních třiceti letech velice rychle vyvíjela a měnila, její vývoj byl však v jistém ohledu opačný než u mnoha jiných věd. Zatímco například některé společenské vědy se problematikou ohrožení přírody zabývají až v poslední době, ekologie se snažila v těchto otázkách zaujmout jednoznačné a rozhodné stanovisko v letech šedesátých a dnes od toho upouští. V šedesátých letech se ekologie snažila vědecky zdůvodnit, proč je ničení přírody špatné a proč je ochrana přirozených celků nutná a dobrá. Velice populární byla tehdy koncepce vztahu diverzity (rozmanitosti) a stability společenstev, která předpokládala, že čím je společenstvo rozmanitější, tím bude také stabilnější.

Diskuse na toto téma plnila stránky odborných časopisů a později vedla k radikálnímu přehodnocení výchozích předpokladů. V té době se totiž začaly objevovat názory (které se později zcela prosadily), že sama stabilita společenstva není o nic lepší než nestabilita. Setkáváme se tedy opět s tím, že věda nemá a ani nemůže mít nějaká hodnotící kritéria, která by určovala, co je dobré a co je špatné.

Ochrana biodiverzity

V posledních asi deseti letech se hovoří o ochraně biodiverzity. Biodiverzita je považována za hodnotu samu o sobě, kterou je potřeba chránit z mnoha důvodů, od čistě utilitárních až po čistě etické. Přestože jde nesporně o značný pokrok v našem uvažování, stále ještě je tento vědecký přístup poněkud problematický. Nikdo totiž neví, co pojem biodiverzita vlastně znamená. Nejsou známy zdroje biodiverzity ani její význam. Problém je asi ještě hlubší. Pojem biodiverzity vznikl z čistě lidské potřeby zdůraznit význam každé jednotlivosti, každého konkrétního organizmu, společenstva, jevu, ale zároveň z čistě vědecké potřeby zobecňovat.

V této souvislosti je podstatné, že sama ekologie jako věda (a koneckonců celá biologie) teprve nyní postupně doceňuje význam konkrétností. Ekologové dnes velmi dobře vědí, že organizmy, populace či společenstva nelze vytrhnout z konkrétního kontextu a nelze o nich hovořit příliš obecně. Tato rezignace na obecnosti se projevuje například i v praktické ochraně přírody, kdy pro ochranu určitého druhu nejsou rozhodující obecné (vědecké) zásady o velikosti a managementu rezervací, ale hluboká a třeba i nevědecká znalost daného druhu.

Čtěte také: Fakta o ovlivnění klimatu člověkem

Dnes se poměrně často setkáváme s názorem, že problémy současného světa nevyřeší věda, ale pouze změna hodnotové orientace člověka, která je dána náboženstvím a kulturou. Věda bude mít tedy význam jen tehdy, stane-li se imanentní součástí kultury. Díky rezignaci na obecnost a zdůrazňování konkrétních jevů a situací by ovšem mohla mít právě věda (byť už trochu jiná než dříve) v rámci kultury důležitou roli, která by spočívala nikoli v hlásání pouček a návodů založených na apriorních hodnotících kritériích, ale v poukazování ke konkrétním (možná lze říci dokonce hmotným) skutečnostem v bezprostředním vztahu ke konkrétním jevům přirozeného světa.

Jaké je tedy východisko ze současné situace, ať už je či není krizová? Zkušenosti z nedávné historie ukazují, že podstatná nejsou nějaká obecná řešení, ale hluboký a odpovědný vztah jedince ke každému konkrétnímu organizmu, ke každému konkrétnímu jevu, ke každé jednotlivosti. Věda zde má nezastupitelnou roli, protože na tyto jednotlivosti ukazuje.

Koncem března tohoto roku se konala pozoruhodná konference s podtitulem „o roztříštěnosti a dogmatizmu ve vědě, o odpovědnosti za vědu“. Zvláštní bylo už to, že kdokoli se snažil hovořit přímo o tématu - totiž o oné roztříštěnosti a dogmatizmu - setkal se s naprostým nepochopením, ne-li nepřátelstvím. Nejnápadnější byla asi paradoxní kombinace kritiky vědy chápané jako prostředek manipulace a zároveň touha po tom, aby věda touto manipulací byla, ale v tom „správném“ směru. Víra v jakákoli obecná řešení přináší vždy zlo. Právě věda, která měla ambice takováto řešení předkládat, se bude muset dost snažit, aby její obraz nezůstal na úrovni odpovídající dobám minulým. Věda není ani cestou ke spáse, ani cestou k záhubě.

Vědci z celé Evropy varují před způsobem rozdělení zemědělských dotací Evropské unie. Návrhy dotací dle nich neřeší a dokonce mohou zhoršit klimatickou změnu, kritický stav biodiverzity i živobytí zemědělců samotných. Již v březnu vydalo 3600 evropských odborníků a vědců zprávu, která doporučovala významnou proměnu podoby zemědělských dotací, ale Evropská komise ji nezohlednila. Vědci varují, že pokud se zemědělské dotace a praxe významně nepromění, budou zemědělci „v nebezpečné situaci vzhledem ke klimatickým změnám, environmentální degradaci i socioekonomickým změnám” a nebudou se moci na změny adaptovat.

Ve svém stanovisku kritizují například tzv. přímé platby na hektar, které nejenom zhoršují stav krajiny a půdy, ale také zvyšují nerovnosti mezi menšími a většími zemědělci. Ministr Toman ve své odpovědi na Otevřený dopis ekologických organizací k přípravě českého Strategického plánu Společné zemědělské politiky napsal, že „je naší povinností zajistit, aby se z veřejných prostředků nepodporovaly intervence s negativními vedlejšími důsledky na životní prostředí”.

Čtěte také: Varování vědců: Stoupající hladina

Zemská atmosféra obsahuje nejvíc oxidu uhličitého za poslední nejméně dva miliony let. Projevy globálního oteplování budou stále vážnější a proto je třeba razantně snížit emise všech skleníkových plynů. Podle autorů Šesté hodnoticí zprávy Mezivládního panelu pro změny klimatu (Sixth Assessment Report) dosáhneme mezinárodně dohodnuté hranice oteplení o 1,5 stupně Celsia oproti předindustriální úrovni v roce 2040, ne-li dříve. Překročení hranice podle vědců přinese ještě extrémnější projevy počasí a další nevratné důsledky. Jediné řešení je ihned přijmout účinná opatření.

Panel OSN svou zprávou apeluje na politiky i firmy, aby významně upravili svůj přístup k pojetí ekonomiky. Změnit své chování, které přispívá k oteplování, by měli samozřejmě i jednotlivci. Podle zprávy do roku 2100 stoupne hladina oceánů o 28 až 188 centimetrů.

Dopady klimatických změn v České republice

Podle Pavla Zahradníčka z Ústavu výzkumu globální změny AV ČR je klimatická změna bezesporu největší environmentální hrozba současnosti. Na základě grafu s průměrnou roční teplotou v České republice za posledních 245 let vědec ukázal, že se u nás střídají chladnější a teplejší roky. Nejvíce z toho vyčnívají roky 2011 až 2020. Vůbec nejteplejší roky v tuzemském i globálním měřítku byly 2014, 2015, 2018, 2019 a 2020. Současně prezentoval dva hypotetické scénáře do budoucna. Do poloviny století stoupne teplota o 1,4 až 1,9 stupně. Do roku 2100 půjde podle Pavla Zahradníčka o dva až čtyři stupně. Nejvýrazněji se přitom bude měnit zimní sezona, což středoevropské krajině přinese více deště a méně sněhových srážek.

Nárůst teploty se projevuje také větším počtem tropických dnů. V šedesátých letech 20. století nastalo čtyři až pět takových dnů za rok. Nyní jich je 13 až 14. Došlo tedy k trojnásobnému nárůstu. Také se mění četnost, a hlavně intenzita jak extrémního sucha, tak i povodní. Za posledních 24 let zažila Česká republika asi 19 větších hydrometeorologických extrémů. Sucha v letech 2015 až 2020 byla podle něj největší za posledních 500 až 2000 let. Viditelnými dopady změny klimatu budou nižší výnosy plodin. „Do budoucna by se u nás mohla pšenice stát nerentabilní. Dopadů na zemědělství ale bude podstatně více,“ varuje vědec.

Mezi nejpalčivější environmentální problémy ČR označují ekologové sucho, boj s jednorázovými plasty či stav českého průmyslového zemědělství. Mezi hlavní globální problémy se jednoznačně řadí klimatické změny. Známé také jako globální oteplování. Za to může podle většiny vědců vypouštění skleníkových plynů (především oxidu uhličitého neboli CO2) do atmosféry. Mezi další palčivé globální environmentální problémy se řadí odlesňování a degradace půdy. Znečišťující látky kvůli průmyslové výrobě, zemědělství a dopravě zaplavují svět. Nemalý vliv na životní prostředí má i spotřeba energie.

Čtěte také: Fakta o ekologii

Přístup Čechů k ochraně životního prostředí

Za posledních cca 15 let se přístup Čechů k ochraně životního prostředí výrazně proměnil k lepšímu. Vidět je to především na třídění odpadu. Vlivem vysoké inflace v ČR a výraznému zvýšení cen energií, začali Češi více šetřit plynem a elektřinou. Mezi hlavní problémy životního prostředí v ČR se podle ekologů řadí sucho a znečištění vzduchu spalováním ropy a uhlí. V neposlední řadě ekologové varují před přemírou plastů (a mikroplastů), hlavně těch jednorázových, nerecyklovatelných. Vědci proto apelují na změnu celého systému, který by v dokonalém ekologickém světě vypadal v podtatě tak, že by neexistovaly jednorázové plasty.

Většina české populace vidí stav životního prostředí u nás jako dobrý. Vyplývá to z průzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění (z r. 2021), kde uvedlo 69 % dotázaných, že jsou životním prostředím v Česku spokojeni. U všech výše zmíněných environmentálních problémů platí, že by pomohlo prosazení účinných řešení, jako je snížení fosilních paliv a systémová změna, která by vedla k šetrnějšímu hospodaření v lesích a zemědělství, zákazu pesticidů či dbání na znovuvyužití obalů. V neposlední řadě se ale musíme chovat zodpovědně vůči životnímu prostředí především my sami. Třídit a minimalizovat odpad, zodpovědně zahradničit, nahradit jednorázové obaly za ty znovuvyužitelné či méně jezdit auty se spalovacími motory.

Harnessing Plants Initiative

Profesorku Joanne Choryovou trápily dva problémy: klimatická krize a rostoucí lidská populace, kterou v budoucnu nebude jednoduché uživit. A se svým týmem ze Salk Institute nabízí řešení, které by podle ní mohlo zabít dvě mouchy jednou ranou. Choryová v rámci projektu Harnessing Plants Initiative chce pomocí genetické manipulace upravit rostliny tak, aby ve svých kořenech zachytávaly a ukládaly více uhlíku z atmosféry, než činí přirozeně, a současně by za sebou zanechávaly úrodnější půdu, která by přispívala k vyšším výnosům.

V projektu Joanne Choryové hrají klíčovou roli ve zmírňování dopadů změny klimatu světově nejrozšířenější plodiny. Zjednodušeně řečeno, rostliny absorbují oxid uhličitý a zároveň produkují kyslík. Choryová si položila otázku, zda by rostliny nemohly absorbovat uhlíku více, než doposud? A nemohly by při tom navíc ještě obohacovat půdu, ve které rostou, aby byly výnosy plodin vyšší? Odpovědí je podle ní suberin, hlavní složka korku, bohatá na uhlík, která se nachází v buněčné stěně kořenů vyšších rostlin a odolává rozkladu (tudíž neuvolňuje uhlík zpět do atmosféry). Joanne Choryovou napadlo upravit genetický kód rostlin tak, aby vyvíjely delší a mohutnější kořenové systémy, které budou absorbovat z atmosféry větší množství uhlíku než doposud a následně ho ukládat v půdě ve formě suberinu.

Jakmile se podaří vyvinout požadované změny na modelových rostlinách, bude se pokračovat na změně genetického kódu na šesti světově nejčastěji pěstovaných plodinách: kukuřici, sóje, rýži, pšenici, bavlníku a řepce. V rámci projektu se nyní pracuje na vývoji zařízení, které by bylo schopné simulovat klimatické podmínky kdekoli na zemi. Zařízení pomůže odhalit genetické rysy, které rostliny využívají k adaptaci ve stresovém prostředí.

Výsledky zasedání Mezivládní platformy pro biologickou rozmanitost a ekosystémové služby (IPBES)

Ve Windhoeku právě skončilo 11. plenární zasedání Mezivládní platformy pro biologickou rozmanitost a ekosystémové služby (IPBES). Výsledkem zasedání bylo přijetí dvou důležitých hodnotících zpráv, které se zaměřují na transformativní změnu a na vzájemné vazby mezi biodiverzitou, vodou, potravinami a zdravím. Na jejich přípravě se významně podílely i vědkyně z Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd ČR (CzechGlobe). Současně se svět potýká i s dalšími vzájemně propojenými krizemi. Zhoršující se dostupnost vody a potravin, rostoucí problémy se zdravím lidí a klimatická změna jsou problémy, které se vzájemně posilují a ovlivňují. Zpráva zdůrazňuje, že tyto krize nelze řešit izolovaně. Naopak, je nutné je řešit společně, s ohledem na všechny faktory, které se vzájemně ovlivňují.

Globální hodnotící zpráva IPBES z roku 2019 také poukázala na to, že k zastavení globální krize biodiverzity je potřeba zásadní transformativní změna ve způsobu, jakým organizujeme naše společnosti. Smysluplnou změnu však může vytvořit každý z nás skrze svoje individuální rozhodnutí a aktivní zapojení v rámci svého nejbližšího okolí. Výsledné shrnutí druhé globální hodnotící zprávy o biologické rozmanitosti a ekosystémových službách by mělo být předloženo ke schválení na 15. zasedání IPBES v roce 2028. Do přípravy zpráv IPBES má možnost se zapojit i vědecká komunita z České republiky.

Setkání vědců zaměřené na klimatickou změnu

Dne 14. října se v Praze z iniciativy Centra pro klimatické právo a udržitelnost Ústavu státu a práva AV ČR konalo setkání vědkyň a vědců z oblasti společenských věd, kteří se ve své expertize věnují klimatické změně. Jedním ze závěrů sympozia byla shoda na potřebě vzájemné komunikace, spolupráce a propojování poznatků jednotlivých vědních oborů, a to jak uvnitř společenských věd, tak mezi nimi a přírodními vědami.

Globální oteplování a související klimatické jevy ovlivňují stále výrazněji podobu a fungování planetárních ekosystémů, což má také zásadní dopady na každodenní životy lidí. Řešení klimatické krize vyžaduje zásadní změny v nastavení systému společenské správy a vládnutí, které je úzce propojeno se změnami v chování jednotlivců a společenských skupin. Bez podpory a spolupráce široké škály aktérů veřejného, soukromého i neziskového sektoru jsou však tyto změny pouze těžko představitelné a prosaditelné. V tomto směru hrají společenské vědy významnou roli. Umožňují porozumět fungování společnosti a chování jednotlivců, dávají důležité odpovědi ohledně antropogenních příčin a souvislostí klimatické krize i pro tvorbu účinných řešení.

Společenskovědní výzkum poskytuje cenné poznatky o souvislostech mezi ekonomickým růstem a emisemi skleníkových plynů, dopadech urbanizace, vlivech spotřebních vzorců (u výrobků i služeb), vlivech motivace individuálního a skupinového chování, dopadech demografických změn či důsledcích nerovností uvnitř jednotlivých států a regionů i nerovností globálních. Společenskovědní výzkum také studuje, jakými způsoby (např. změnami vzorců chování, výroby, spotřeby atd.) lze snižovat emise skleníkových plynů či jak účinně posilovat adaptaci a jak k těmto postupům motivovat. Zabývá se rovněž tím, jak budou navrhovaná opatření dopadat na různé společenské skupiny a jak na ně budou lidé reagovat, což může podpořit zavádění vhodných nástrojů.

tags: #vědci #ekologické #problémy #řešení

Oblíbené příspěvky:

• Zajímavosti Vysokého Mýta
• Správné třídění odpadu
• Ekologické souvislosti myrmekochorie
• Možnosti recyklace
• Odpad do podlahy KOLO Rimfree