Ovlivnění klimatu člověkem: Fakta a čísla

Globální problém změny klimatu se samozřejmě týká i České republiky. Pokud chcete vědět cokoli o suchu, potažmo o změně klimatu, je nejlépe vydat se do Brna, kde sídlí Ústav výzkumu globální změny AV ČR (CzechGlobe).

„Častokrát se mě lidé ptají: ‚Ale u nás je to ještě dobrý, že jo?‘,“ vypráví s úsměvem ředitel prof. Michal V. Marek a hned zvážní. „Dodal bych, že se jmenujeme Ústav výzkumu globální změny, a ne regionální změny. Protože globální problém je problém všech, dokonce i těch, kteří o něm nevědí. Dokonce i těch, kteří jej nezapříčinili! A musí se řešit na globální úrovni,“ připojuje se prof.

Právě jižní Moravu ohrožuje v ČR změna klimatu potažmo sucho ze všech oblastí nejvíce. Brzy se tamější podmínky v letním období mohou blížit těm, které dnes panují ve Středomoří. „Alespoň co se týče sucha,“ vysvětluje Zdeněk Žalud. „Protože rychlost suchých period, které nastupují, je 2-3× větší, než jsme čekali před 15 lety. Od roku 2012 do roku 2016 se v České republice vyskytlo 16 agrometeorologických extrémů, které nějakým způsobem významně poškodily zemědělství. Jsou to povodně, mrazy - holomrazy, jarní mrazíky - a také sucho.

Podle Mezivládního panelu pro změny klimatu (IPCC, Intergovernmental Panel on Climate Change) víme s 95% jistotou, kdo za klimatickou změnu může. Způsobuje ji lidská (industriální) činnost. Stále existuje podíl i neantropického ovlivňování klimatu. Je naprosto korektní říci, že to není stoprocentně lidská vina,“ konstatuje Michal Marek.

„Začínal jsem měřit fotosyntézu v roce 1980, tehdy bylo ve vzduchu kolem 330-340 ppm CO2. Dnes je v něm 400 ppm. Ta změna je drastická, evidentní, o tom není co diskutovat.

Čtěte také: Příčiny a důsledky vlivu na životní prostředí

„Zkoumali jsme vliv různých faktorů - sluneční, vulkanické činnosti apod. - na častější výskyt sucha v ČR. Ale jako jediná statisticky průkazná nám vyšla závislost na koncentraci CO2 v ovzduší,“ pokračuje Zdeněk Žalud, který si je naprosto jistý, že za změnou je lidská aktivita. Samo zvýšení množství CO2 v atmosféře způsobila lidská činnost zcela určitě, tuto skutečnost vědci ani nezpochybňují. Globální změna tu prostě je a způsobuje (nebo přinejmenším zhoršuje) ji člověk.

Pro laika je nejočividnějším ukazatelem každoroční nárůst průměrné teploty Země. Rok 2016 byl tedy - nikoli překvapivě - nejteplejším v historii měření (třebaže v Česku drží rekord rok 2015, bilance za celou planetu je neúprosná). Důsledkem, který se často zdůrazňuje, je větší počet extrémních projevů počasí. Například v Česku nezaznamenáváme zvýšení nebo snížení ročního úhrnu srážek, ale změny v jejich distribuci. Jinými slovy, za rok sice naprší stejné množství vody, ale srážkových dnů je méně.

„U nás se víceméně srážky nemění. Česko je na rozhraní dvou oblastí - středomořské, kde dochází k úbytku srážek, a severní Evropy, kde srážek naopak přibývá,“ upřesňuje Miroslav Trnka. Řada klimatických modelů se proto neshoduje v prognóze, jaké u nás budou roční srážkové úhrny.

Vyšší teplota v atmosféře je vlastně jen indikátorem vyšší energie. Energeticky bohatší systémy, zvlášť když jsou tak neuspořádané jako náš atmosférický systém, mají tendenci produkovat nepříjemné jevy, například tropické bouře nebo zimní bouře ve střední Evropě. Všechno to do sebe zapadá. Z pohledu jednoduché fyziky se při vyšším zahřátí zemského povrchu předává více energie do vzduchu, otepluje se spodní vrstva atmosféry a zesilují stoupavé proudy, které drží ve vzduchu kapky vody, na něž působí gravitace. Když je konvektivní proud (směr nahoru) v důsledku vyšších teplot silnější, udrží větší kapky. Ty pak vnímáme jako intenzivnější deště. Na mnoha místech ovšem menších dešťů ubývá, intenzivnějších přibývá a současně se prodlužují intervaly mezi srážkovými dny. Matoucí je ovšem fakt, že za každý měsíc v součtu naprší přibližně stejné množství vody jako v minulosti. Rozdíl je v tom, že dříve bylo srážkových dní více než v současnosti.

Voda, přesněji řečeno vodní pára, je vlastně nejdůležitější skleníkový plyn. To se příliš nezdůrazňuje, protože lidská činnost její množství v atmosféře víceméně neovlivňuje. Proč je to ale důležité? Kvůli zvýšenému množství CO2, který vypouštíme do ovzduší, se atmosféra otepluje. Teplejší vzduch udrží více vodní páry, a ta zvýší skleníkový efekt. Kvůli tomu se více oteplí atmosféra, která zase pojme větší množství vodní páry, a tak dále. „To už je přírodní proces, i když člověkem nastartovaný,“ dodává Zdeněk Žalud.

Čtěte také: Vliv člověka na přírodní prostředí

Jiným příkladem jsou ledovce a sníh. Ze zemského povrchu mizí bílé plochy. Čerstvý sníh přitom odrazí zpět až 90 % záření. Jenže když kvůli oteplení atmosféry odtaje část ledové pokrývky, odkrytá půda pohltí mnohem větší záření (odrazí třeba jen 5 %), čímž více ohřeje okolní vzduch, který opět způsobí tání další části sněhu či ledu. A to nejsou jediné spirály, které jsme roztočili, v přírodě existuje mnoho podobných, tzv. Naštěstí existují i negativní zpětné vazby (jedna událost zapříčiní druhou, která ovšem utlumí tu první). Například oteplení oceánů způsobí roztání ledovců. Tím se voda v daném místě „naředí“, a protože méně slaný oceán zamrzá při menším mrazu, led se zase obnoví. Naprosto přesná znalost všech vazeb ale není v možnostech současné vědy, takže nelze zcela detailně předvídat chování klimatického systému.

Sucho škodí ve všech čtyřech ročních obdobích. Když je suchá zima (nenapadne dost sněhu), nedoplní se hladina podzemní vody. Ta se přitom naplňuje především v prosinci, lednu a únoru. Jak škodí sucho na jaře a v létě, snad není třeba popisovat. Jenže škodlivé je i na podzim, kdy zemědělci vysévají ozimé plodiny - zejména pšenici nebo řepku. Nedostatek podzimních srážek po zasetí může snížit úrodu obou těchto našich klíčových plodin.

Jedním z problematických důsledků klimatických změn je prodloužení vegetačního období rostlin - probouzejí se dříve, protože v březnu bývá tepleji než kdysi, jenže dubnové mrazy je pak ničí. Toho jsme byli letos svědky u švestek a meruněk na jižní Moravě a v jižních Čechách. Průměrně teplejší je poslední dobou také podzim. „Vinaři jsou nadšení, u vína se zvyšuje cukernatost, protože v září a říjnu bývá nádherné počasí. Jenže z hlediska uhlíkové bilance je to průšvih,“ upozorňuje ředitel Marek. „Na podzim už totiž výrazně klesá sluneční záření, čímž se razantně snižuje fotosyntéza. A fotosyntéza je jediný přirozený mechanismus, jak lze odebírat z atmosféry CO2. Právě tohle je zásadní problém, který zpětně ovlivňuje globální klimatickou změnu. Rostliny nám totiž kvůli ní pomáhají čím dál méně: delší vegetační období znamená, že více dýchají (více CO2 vydávají do ovzduší) a v celkové bilanci je tudíž méně pohlceného CO2 ročně.

Vyšší teploty neznamenají jen delší vegetační období (v Česku začíná průměrně o dva týdny dříve než v šedesátých letech), ale také větší potřebu vody v krajině během teplejších dnů. Zásoba vody od dubna do června tak u nás za padesát let klesla o pětinu. Celková bilance je tedy jasná, v Česku bude sucha přibývat.

Na druhou stranu ne všechny oblasti zasáhne klimatická změna negativně. Některé regiony z ní budou naopak těžit. V rámci našeho státu je takovou oblastí například Českomoravská vrchovina, kam se pomalu přesouvá zemědělská produkce. Třeba i jarní ječmen zmíněný v úvodu. „Dnes se tam úspěšně pěstuje. Vysočina má v současnosti nejstabilnější produkci,“ konstatuje Miroslav Trnka. V některých oblastech sice globální oteplování tamnímu zemědělství pomůže, ale v celosvětové bilanci produktivní orné půdy ubyde.

Čtěte také: Co je klimatický summit?

Změna klimatu, která zapříčiňuje současné sucho v našich krajích, byla předmětem už několika mezinárodních dohod. Asi nejznámější je ta z Paříže z roku 2015. Ptám se třech předních českých klimatologů, zda závazek z Paříže, že lidstvo udrží hranici oteplení pod 2 °C oproti předindustriální době, je reálný. Všichni tři se shodují, že není. Koneckonců z oněch dvou stupňů už jsme více než polovinu vyčerpali, do konce tisíciletí by tedy teplota směla stoupnout již jen o necelý stupeň.

„Situaci by mohlo změnit, kdyby se klimatický systém začal chovat ještě divočeji nebo nepředvídatelněji než doposud. Možná by to hlavně velké země přimělo k tomu, aby ostřeji stouply na brzdu,“ spekuluje Miroslav Trnka. Potíže jsou zejména politické. Některé země se klimatickým dohodám brání - historická zkušenost ukazuje, že snížení emisí vždy znamená ohrožení ekonomického růstu.

„Bez emisí to neumíme. Podobnou situaci si lze představit i v regionálním měřítku, např. že by v Česku platil stát majiteli lesa za absorbci CO2. „To není žádná chiméra,“ upozorňuje Michal Marek, že nejde o výhled nereálný. „Jde o celospolečenskou funkci. České lesy dokáží navázat asi 10 % CO2, které se v ČR ročně vyprodukují.

Průmyslovou revolucí jsme spustili řadu změn v přírodě, o jejichž důsledcích se vědci snaží intenzivně bádat až poté, co se rozběhly.

Dopady změn klimatu v ČR

Poslední zpracované scénáře klimatické změny odhadují, že průměrná roční teplota vzduchu u nás stoupne do roku 2050 o 1-3 °C. Nejvyšší zvýšení teploty připadá na zimní období - v zimních měsících by teplota mohla stoupnout o 1-4,5 °C, v letních o 1-3,5 °C. Na podzim připadá zvýšení o 1-3 °C a pro jaro jsou odhady změny nejmenší (0,5-2 °C).

V celkovém ročním součtu by se srážkový úhrn moc měnit neměl. Je ale pravdou, že úbytek srážek na jaře a na začátku léta nelze vyrovnat nárůstem srážek v zimě - alespoň z hlediska rostlin, pro které je vláha ve vegetačním období základní podmínkou života.

V zemědělství se dá očekávat prodloužení vegetačního období. Znamená to, že by u nás mohly dozrávat i rostliny, které potřebují delší bezmrazové období ke svému dozrání. Sklizeň tradičních plodin by mohla být o 10-14 dní dříve. Samotné zvýšení teploty bez zvýšení srážek navíc bude znamenat pro nejúrodnější oblasti ohrožení suchem.

Nezmění-li se dlouhodobý průměr srážkových úhrnů, pak zvýšení teploty vzduchu o 2 °C by způsobilo ve většině povodí pokles průměrného průtoku o 10 až 15%. Snížená akumulace vody ve formě sněhových zásob navíc způsobí změny v ročním chodu odtoku. V zimě se odtok zvýší, na jaře zmenší, v pozdním létě a na podzim průtoky klesnou.

Jsou ale i hospodářská odvětví, kde oteplení může znamenat přínos. Mezi ně patří i vytápění. Zvýšení teploty v zimním období by mělo být u nás v průběhu celého roku největší. Nároky na zimní vytápění se tedy budou snižovat. Kromě prostého snížení počtu denostupňů způsobeného zvýšením teploty, je ale třeba počítat i s tím, že souvislé zimní topné období se bude zkracovat. Na druhou stranu je pravděpodobné, že ostřejší výkyvy v teplotách v teplé polovině roku přinesou nutnost častějšího přitápění v chladném letním počasí.

Extrémní meteorologické jevy a změna klimatu

Změna klimatu způsobená člověkem vede k tomu, že extrémní meteorologické události jako vlny veder, silné přívalové deště, bouře či období sucha jsou v mnoha oblastech světa stále častější a intenzivnější. To ovšem neznamená, že pravděpodobnost výskytu stoupá u všech extrémních událostí - a navíc se v některých částech světa změny projevují více, jinde méně.

Změna klimatu nicméně může mít vliv na to, jak pravděpodobná a jak intenzivní určitá událost je, a tedy i jaký dopad má na osoby, majetek a přírodu. Novináři, jejichž úkolem je po proběhlé katastrofě uspokojit zájem veřejnosti, proto musí vědět, jak se na ní klimatická změna podílela.

Definice extrémní události není jednoduchá. Stejnou událost - například vlnu veder ve Velké Británii - lze totiž popsat několika způsoby: třeba jako tři dny v Londýně s teplotou nad 30 °C nebo jako deset dní v celé Anglii a Walesu s teplotou nad 25 °C. To, jak událost definujeme, se pak pochopitelně promítá do výsledků atribuční studie. Moderní přístup proto spočívá ve využití několika různých definic, přičemž výpočet se provede pro každou z nich zvlášť. Díky tomu vědci získají představu, jak se určitá definice extrémní události promítá do výsledků, a mohou tak svou studii lépe zaměřit na ten aspekt dané události, který je nejvíce spojen s dopady.

I bez existující atribuční studie je však možné o souvislostech mezi meteorologickými událostmi a změnou klimatu nějaké informace poskytnout. Čerpat se dají ze dvou zdrojů. Prvním je dřívější výzkum: pro řadu nových událostí už je po téměř 20 letech existence oboru atribuce k dispozici nějaká studie popisující podobné události v minulosti. Tam se lze o možném vlivu změny klimatu na tento typ události dočíst. A pak je tu Šestá hodnotící zpráva IPCC, resp. její část sestavená tzv. Pracovní skupinou 1, která byla zveřejněna v roce 2021. Ta poskytuje podrobný přehled změn, jež v současnosti u počasí pozorujeme.

Při informování o extrémních meteorologických událostech je také důležité zdůrazňovat, že bez ohledu na změnu klimatu se povodně, sucha či vlny veder stávají větší či menší katastrofou podle toho, do jaké míry jsou zranitelní lidé, kteří v dané oblasti žijí.

Globální uhlíkový rozpočet

Podobně jako rodinný rozpočet na dovolenou udává, kolik peněz je celkově možné utratit v průběhu dovolené, globální uhlíkový rozpočet říká, jaké množství CO2 může ještě lidstvo vypustit, aby nebyla překročena určitá hodnota globálního oteplení.

Velikost dopadů, s nimiž se budeme setkávat v následujících desetiletích, přímo závisí na tom, kolik skleníkových plynů do atmosféry ještě vypustíme.

Každý ekosystém má svůj „bod zlomu“, tedy moment, kdy začne být změna přírodních podmínek natolik významná, že už ji tento ekosystém není schopen dále zvládat a „zlomí se“ - podobně jako větev stromu při příliš velkém zatížení.

tags: #ovlivneni #klimatu #clovekem #fakta #a #cisla

Oblíbené příspěvky:

• Modernizace brněnského železničního uzlu
• Kompletní průvodce sběratelstvím lahví
• Složení komunálního odpadu
• Udržitelnější Domácnost ve Vsetíně
• Techniky kreslení tužkou pro podzimní krajinu