Ekologická krize ve Velké Británii: Příčiny, důsledky a řešení

V době mnoha různých krizí, od změny klimatu přes bytovou krizi a geopolitickou nestabilitu až po úpadek demokracie, nástup autoritářství a mnohé další, představuje mezinárodní klimatické hnutí důležitý prostor solidarity a odporu vůči represivním systémům založeným na vykořisťování a nerovnostech. Na spojitostech mezi ekologickými a sociálními tématy se však mnohdy neshodne ani samotné klimatické hnutí. V Česku však kromě klimaskeptiků a obránců kapitalismu stojí v cestě skutečně transformativním řešením spravedlivým pro lidi i přírodu také slepá víra v technický pokrok, antikomunismus a antifeministické nálady.

Na základě výzkumu nedávno publikovaného v časopise Gender, Place & Culture, se v následujícím článku pokusím představit některé úvahy nad překážkami a příležitostmi pro budování širokých koalic napříč různými sociálními hnutími, která by společnými silami mohla v Česku efektivněji prosazovat udržitelnější a spravedlivější řešení klimatické krize.

Depolitizované řešení je asociální a neúčinné

V Česku jsme si po vzoru jiných „vyspělých zemí“ zvykli vnímat řešení klimatické krize především jako technickou a veskrze apolitickou otázku. Řešení preferovaná neoliberálními vládami se typicky omezují na nahrazování fosilních paliv bezemisními zdroji a spoléhají na šíření nových technologií pomocí volného trhu. Přistupují k přírodě i planetě jako k pasivním objektům odděleným od lidské společnosti, které je třeba chránit jen tehdy, pokud to přináší (nebo alespoň neohrožuje) ekonomický zisk. Ve skutečnosti je však tento zdánlivě neutrální přístup k řešení klimatické krize hluboce politický: jeho cílem je zachovat stávající ekonomickou hegemonii „vyspělých“ států a spolu s ní i koncentraci bohatství v rukou nejsilnějších ekonomických aktérů.

Tento technokratický přístup ke klimatické krizi lze bez nadsázky označit za příčinu jejího dalšího prohlubování a zároveň za hlavní překážku skutečné ochrany klimatu. Jak píše Ondřej Kolínský ve svém článku o zeleném populismu, elitářské zelené politiky šité na míru bohatým a korporacím masivně přehlížejí zájmy chudých lidí. V době, kdy se sociální stát pod tíhou neoliberálních politik rozpadá, není s podivem, že se ochraně klimatu brání především vrstvy nízkopříjmových obyvatel, které systém již nyní nechává na holičkách a v nejistotě. Ekologickými požadavky jim situaci pouze dál stěžuje. Místo aby odpor zranitelných skupin sloužil jako motivace k zavedení spravedlivějších opatření, neoliberální vlády jej raději využijí jako výmluvu na mizivé pokroky v ochraně klimatu a zakrytí vlastního nezájmu se klimatickou krizí skutečně zabývat.

Sociálně spravedlivá ochrana klimatu

Depolitizovaný přístup k ochraně klimatu je rozšířený v celé euroatlantické oblasti, a ve světě se proto v posledních letech začínají objevovat nové aktivistické iniciativy, které se tento přístup snaží změnit. Klimatickou spravedlnost se snaží artikulovat i uvádět v praxi s pomocí systémové kritiky a programů navrhujících řešení, která by vedla nejen k ochraně podmínek umožňujících život na Zemi, ale také by byla sociálně citlivá a inkluzivní. Navrhované programy a politiky vycházejí ze spolupráce skupin a kolektivů s různými identitami, požadavky, politickou agendou i strategiemi. V USA například vznikla široká koalice prosazující tzv. feministickou Zelenou dohodu a podobné uskupení bylo založeno též ve Velké Británii. V obou případech jde především o iniciativy feministických aktivistek za klimatickou spravedlnost. Realita i vědecká data totiž ukazují, že na ženy klimatická krize dopadá mnohem více a ochrana klimatu jim také více leží na srdci.

Čtěte také: Objevte přírodní krásy Velké Británie

Feministicky pojatá Zelená dohoda nabízí intersekcionální pohled na klimatickou spravedlnost, jejíž součástí je také spravedlnost genderová, reprodukční, migrační, rasová, ekonomická a pracovní. Tento pohled ukazuje, že odpovědnost za klimatickou krizi a její dopady nejsou nerovnoměrně rozloženy jen mezi jednotlivými státy, zejména mezi globálním Jihem a Severem, ale rozdílné jsou i dopady na životy lidí na základě jejich socioekonomické třídy, rasy, etnicity, pohlaví, původu a dalších faktorů utvářejících jejich identitu a odlišný stupeň diskriminace či přístupu k privilegiím. Zranitelnost některých sociálních skupin vůči dopadům měnícího se klimatu může dále prohlubovat či naopak zmenšovat také různý přístup ke vzdělání a zdravotní péči, náboženská příslušnost a další okolnosti související s tím, kde a v jakých podmínkách se tito lidé narodili, kde a jak žijí, jaké získali v životě příležitosti, zdroje a tak dále.

Intersekcionální klimatická spravedlnost

Jako nejtypičtější příklad toho, jak změna klimatu může dál multiplikovat křížící se osy různého znevýhodnění, bývají nejčastěji uváděny osudy negramotných a nemajetných žen v rozvojových státech, které pečují o své děti v podmínkách ztěžovaných suchem, hladomorem či povodněmi. Intersekcionální klimatická spravedlnost však ukazuje, že klimatická krize může nerovnoměrně dopadat také na lidi v bohatých státech. Může jít například o starší lidi s různými zdravotními potížemi a omezeními, kteří si nemohou dovolit bydlení s klimatizací, nebo o manuálně pracující agenturní zaměstnance nucené pracovat na poli či na stavbě na přímém slunci i v těch největších vedrech.

Různá znevýhodnění mohou být prohlubována také dopady sociálně necitlivé klimatické politiky. To má neúměrné dopady především na drobné zemědělce a pastevce, kteří sice sami na elektromobil nikdy nedosáhnou, zato v krajině zdevastované kvůli jeho výrobě přijdou o svou obživu. Bohatství, které nové projekty přinesou, se k těmto obyvatelům často nedostane vůbec nebo v zanedbatelné míře.

Nová dohoda a Energie lidem

O prosazování komplexnější a sociálně citlivější klimatické politiky informované intersekcionálním přístupem se přibližně od roku 2021 do určité míry pokouší také české klimatické hnutí. Nejvýznamnějším příkladem je program sociálně-ekologické transformace Nová dohoda, kterou ve spolupráci s dalšími aktivistickými kolektivy a organizacemi navrhla platforma Re-set. Nová dohoda v této podobě představuje zelenou politiku jako příležitost pro vytvoření lepšího světa nejen z hlediska ekologie, ale také společenského a ekonomického života.

Příkladem praktického prosazování sociálně-ekologické transformace byla nyní již ukončená kampaň Energie lidem, kterou zahájila skupina českých organizací a kolektivů napříč klimatickým a bytovým hnutím krátce po začátku ruské invaze na Ukrajině.

Čtěte také: Podnebí Velké Javořiny

Jako vysvětlení nezájmu běžných obyvatel o téma se nabízí absence veřejné diskuse o zelené politice, která by byla nepředpojatá a inkluzivní a zapojila by i dosud ignorované společenské skupiny. Odbory zatím kvůli neexistující diskusi a nejisté situaci pracujících vnímají zelenou politiku spíše jako hrozbu. V postsocialistických zemích, kde navíc levicová politika funguje jako strašák komunismu, toto platí dvojnásob. Situaci v Česku komplikuje i fakt, že kapitalismus pořád ještě řada lidí spojuje s výrazným zlepšením životního prostředí po roce 1989.

Spolupráce napříč sociálními hnutími

Přestože ani Česko podle Wallersteinovy teorie světových systémů nepatří k jádrovým ekonomikám a do značné míry funguje jako zdroj levné pracovní síly zejména pro Německo, pohled chudých a pracujících na kapitalismus a jeho dopady na životní prostředí je v našich podmínkách výrazně odlišný od zemí globálního Jihu. Tam naopak historická zkušenost s vykořisťováním přírodních i lidských zdrojů koloniálními mocnostmi a nadnárodními korporacemi, kombinovaná s vysokým podílem lidí závislých na samozásobitelství, vedla ke vzniku sociálních hnutí a širokých lidových koalic propojujících socioekonomické požadavky s těmi ekologickými.

Oproti tomu v Česku je široká koaliční spolupráce různých hnutí stále ještě v plenkách, byť první vlaštovky se tu a tam objevují a velmi slibně vypadá zejména spolupráce mezi různými kolektivy v Moravskoslezském kraji. Zkušenost s koaliční spoluprací ukazují, že problémy mohou nastat také kvůli nerovnému postavení různých koaličních partnerů nebo jejich odlišnému vztahu k politizaci řešení klimatické krize.

Nerovnosti, na které odkazuje politická intersekcionalita, se projevily také mezi členstvem v rámci již zmiňované koaliční spolupráce na kampani Energie lidem. Členstvo se na jednu stranu skvěle doplňovalo. Vzájemnou koordinaci však komplikovaly rozdílné pracovní podmínky profesionálních aktivistů a dobrovolníků, kdy jedni na kampani pracovali ve své pracovní době, druzí naopak ve svém volnu. Systémová kritika mladších aktivistických kolektivů, poukazující na příčiny a geopolitické důsledky energetické krize byla médii cíleně ignorována.

Solidární odpor proti destruktivnímu systému

Při již zmiňovaném výzkumu se ukázalo, že české klimatické hnutí je převážně bílé, vysokoškolsky vzdělané a středostavovské. Zásadním bodem rozporu je fakt, že zdaleka ne všechno členstvo sdílí progresivní kritiku současného systému. Zejména grassrootová část hnutí si nicméně stále více uvědomuje potřebu budovat koalice s jinými hnutími, iniciativami a kolektivy. Čím dál tím víc také klimatičtí aktivisté podporují místní komunity brojící proti těžbě lithia na Cínovci nebo výstavbě baterkárny v Dolní Lutyni. Ačkoliv se zdánlivě jedná o projekty důležité pro dekarbonizaci, jejich realizace zatím probíhá sociálně necitlivým a nespravedlivým způsobem.

Čtěte také: Fakta a příběhy o Matce Přírodě

Velká Británie řeší problematiku brownfieldů o desítky let déle, než je tomu v regionu střední Evropy. Spojené království má jeden z nejvyspělejších trhů logistických nemovitostí v Evropě. Stejně jako jiné země na světě se i Velká Británie potýká s požadavkem postavit více domů k bydlení a zároveň sladit cíle s kritérii ESG, což znamená, že výstavba na zelené louce je často neatraktivní z politického hlediska.

Výstavba na brownfieldech se v průběhu let stala klíčovou metodou budování skladových prostor podle různých schémat, která mají rozmanité formy. Nová výstavba často poskytuje občanskou vybavenost pro místní komunitu jako parky, tělocvičny, jesle a stravovací zařízení. Budovy jsou projektovány tak, aby splňovaly stavební normy WELL a zlepšily podmínky zaměstnanců, kteří v nich pracují.

Ekologičtí optimisté vs. pesimisté

Ekologičtí optimisté poukazují na pozitivní trendy kvality životního prostředí na mnoha místech na světě. Pesimisté naopak soudí, že globální ekologická krize je reálnou hrozbou, která nejen že nebyla zažehnána, nýbrž se prohlubuje a dříve či později hrozí skutečnou katastrofou. Zdůrazňují, že vzorce spotřeby a výroby zůstávají všude na světě trvale neudržitelné, populace roste a ještě dlouho poroste a její materiální nároky výrazně stoupají.

Tyto a mnohé další varující negativní trendy globálních systémů shodně potvrzují údaje všech relevantních mezinárodních institucí, ať už jde o organizace vládní jako je OSN, Světová banka, OECD nebo nevládní. Zmíněná zpráva konstatuje, že příznivý současný stav nebo jeho výraznější zlepšení v budoucnu není jisté ani u jednoho z parametrů prostředí. Ekologicky nepříznivým trendům je rozhodně třeba čelit.

Ekologická krize a nerůst

Klimatická krize, rostoucí nerovnosti, nedostupné bydlení, čím dál častější syndromy vyhoření či klesající víra v demokracii. Problémy současnosti jsou systémové povahy, což dokazuje fakt, že o krizích se bavíme ne v jednom či dvou aspektech naší společnosti, ale v jejich většině. Nerůst je krom aktivistického hnutí také akademický proud, slogan, vize lepší budoucnosti, životní styl či provokativní slovo, které svým samotným zněním zpochybňuje růstové předpoklady, na kterých stojí naše civilizace.

Navzdory populárnímu příběhu, že globální Sever rozvíjí globální Jih, situace je opačná. Rozevírající se nůžky mezi chudými a bohatými nejsou jen globálním, ale také českým problémem. A jelikož je náš daňový systém degresivní, na růst orientovaný kapitalismus je speciální v tom, že chudoba a velké nerovnosti zůstávají součástí našich ekonomik, navzdory tomu, jak velké bohatství daná země vyprodukuje.

Růstová ideologie dominuje jak na politické pravici, tak levici a takřka nikdo ji nahlas nezpochybňuje. Pro růstovou ideologii je klíčové vytěsnit jakékoliv představy o dostatku. Dostatek nikdy nestačí. Více je vždy lépe. Žijeme ve společnosti, která svobodu vnímá jako svobodu vlastnit víc a víc, bez limitů - i když je taková svoboda možná jen na úkor dalších lidí na planetě či budoucích generací.

Jak lze dané problémy řešit?

Takřka všechny státy na světě se snaží vyřešit problémy růstové ekonomiky dalším, v ideálním případě zeleným a inkluzivním růstem. I Evropská unie prosazuje tzv. Zelenou dohodu, která má vést ke zmiňovanému zeleném růstu. Ten stojí na představě, že rostoucí ekonomiku lze pomocí technologických inovací a ekologické modernizace oddělit od jejích negativních dopadů na životní prostředí. Pokud by růst pokračoval stejnou rychlostí jako doteď, do konce století by naše ekonomika byla 10násobná a to by planeta neunesla.

Snižování spotřeby, které je pro efektivní řešení klimatické a ekologické krize nezbytné, ale představuje obrovskou výzvu pro současný ekonomický systém, který je na růstu závislý. Jsme v bodu, kdy tento systém čelí mnoha krizím, na něž není schopen sám dát odpověď. Ekonomický růst úzce souvisí s ničením životního prostředí, v západních zemích už nepřispívá ke zvyšování spokojenosti se životem, zvyšuje nerovnosti a dává obrovskou politickou moc úzké skupině lidí. Jak je tedy možné, že pořád usilujeme o růst?

Společnost kvality, ne kvantity

Na výše položené otázky už několik dekád hledá odpověď hnutí tzv. nerůstu, představuje vizi ekonomiky a společnosti, která umožní žít dobrý život všem uvnitř planetárních limitů, tedy společnosti, kde nikdo nemá příliš málo a nikdo příliš mnoho. Společnost kvality, ne kvantity. V nerůstové ekonomice jde dle Kate Rarowth o to, aby každá osoba dosáhla na tzv. „sociální základnu“, tedy uspokojila svoje základní (nejen materiální) potřeby, jako přístup k vodě, energii či jídlu, ale disponovala také politickým hlasem, vzděláním či rovností na úrovni genderu. Zároveň je ale klíčové, aby nikdo (a to jak na úrovni státu, tak jednotlivců) nepřekračoval tzv.

V nerůstové společnosti by lidé měli zajistit, aby každá osoba mohla uspokojit svoje základní potřeby, tedy měla nepodmíněný přístup k jídlu, bydlení, vzdělávání, zdravotní péči, dopravě, internetu, aby byla zajištěna bezpodmínečná péče o děti i starší. Uspokojování základních potřeb by neměla být investiční příležitost.

Politická opatření nerůstu

Nerůst je spravedlivý. Cílem nerůstové transformace je ukončit extrémní chudobu, ale také extrémní bohatství. Nerůstová transformace by měla zajistit kvalitní a důstojný život všem, aby měl každý člověk přístup k naplnění svých základních potřeb. Naopak jednotlivá politická opatření by měla zamezit tomu, aby malá část populace žila na úkor ostatních. Snižování spotřeby by mělo začít snižováním luxusní spotřeby nejbohatších. Nerůst je feministický. Nerůst je dekoloniální.

Vzhledem k tomu, že velikost ekonomiky úzce souvisí s objemem využité energie a materiálu, nerůst má za cíl zmenšit ekonomiku tak, aby se zmenšil i její materiálový a energetický průtok. Pokud bychom snižovali spotřebu v rámci růstové závislé ekonomiky, způsobilo by to ekonomickou recesi, která má negativní sociální dopady, zvyšuje nerovnosti a dopadá na ty nejchudší. Proto je pro snižování spotřeby potřebná komplexní ekonomická transformace, která nám zajistí růstovou nezávislost.

Evropský parlament o hospodářské krizi, energetické bezpečnosti a klimatických změnách

Poslanci EP jednali s předsedou EK J. M. Barrosem a A. Vondrou, zástupcem Evropské rady, o přípravách na jarní zasedání Evropské rady. Zasedání bude zaměřeno na tři klíčová témata: hospodářská krize, energetická bezpečnost a klimatické změny. Většina poslanců se shodla na tom, že pro řešení hospodářské krize je klíčová solidarita mezi členskými státy a že je třeba vyhnout se protekcionismu. EP přijal soubor zpráv a usnesení týkajících se hospodářské krize.

tags: #velka #britanie #ekologicka #krize #priciny #dusledky

Oblíbené příspěvky:

• Příroda a hranice: Česko-Slovenské zážitky
• Příklady ekosystémů
• Obnovitelné zdroje v zemích
• Seriál o divoké přírodě
• Ochrana životního prostředí v Německu