Změna klimatu se týká nás všech. Nejvíce ale dopadá na ty, kdo ji ovlivňují nejméně. Obzvláště patrné jsou důsledky klimatických změn v regionu Blízkého východu a velké části Afriky. Tyto oblasti se oteplují rychleji než zbytek světa.
Extrémní výkyvy počasí už teď způsobují výrazné rozdíly ve srážkách, což se bude nadále zhoršovat. Většina farmářů v Africe je přitom závislá na dešťových srážkách pro své zemědělství. Výkyvy počasí také ovlivňují zemědělství, na kterém závisí více než dvě třetiny obyvatel rozvojových zemí. Právě farmáři ale silně pociťují dopady měnícího se klimatu.
Na místech, kde se ještě před několika lety dalo díky drobnému zemědělství bez problémů uživit, je dnes těžké či dokonce nemožné s farmařením pokračovat. Kvůli nepředvídatelným změnám počasí nemohou farmáři spoléhat na srážky, a mají tak mnohem menší úrodu. Intenzivní deště zaplavují pole a ničí úrodu, málo srážek zase vede k suchu a nedostatku vody.
Až polovina světové populace trpí alespoň po část roku vážným nedostatkem vody. Očekává se, že se číslo bude zvyšovat. Kvůli nedostatku vody nemají lidé ve zranitelných regionech přístup k nezávadné vodě pro pití a základní hygienu, ať už v domácnostech, ve školách, ale i ve zdravotnických zařízeních. Nedostatek vody vede k selhání kanalizačních systémů.
Obrovský dopad klimatických změn na zemědělství a nerovnoměrné srážky způsobují nedostatek úrody. To vede ke zvyšování cen potravin a k natlačení dalších milionů lidí do chudoby. Nedostatek potravin, vody a dalších faktorů vede miliony lidí k útěku ze svých domovů.
Čtěte také: Start-Stop a životní prostředí
Klimatická krize už dnes znemožňuje život v řadě oblastech světa. Už nyní každoročně opustí své domovy kvůli přírodním katastrofám na 20 milionů lidí. Odhaduje se, že do roku 2050 bude na světě až 1,2 miliardy klimatických uprchlíků. Lidé opouštějí své domovy, protože se kvůli měnícímu klimatu nedokážou uživit.
Afrika a Blízký východ, regiony výrazně zasažené měnícím se klimatem, se již potýkají s mnoha uprchlickými krizemi. Nedostatek vody, sucho a extrémní výkyvy počasí donutí k útěku další miliony lidí. Měnící se klima nezpůsobuje jen uprchlické krize, ale přímo dopadá na bezpečnostní situaci ve zranitelných regionech. Rostoucí konkurence o zdroje, jako je úrodná půda a čistá voda, způsobuje či prohlubuje konflikty v daných oblastech.
Klimatické změny zvýšily riziko nákazy u téměř 60 procent všech známých infekčních onemocnění, včetně nemocí přenášených klíšťaty a komáry, jako je borelióza a horečka dengue, a dalších infekcí přenášených potravinami a vodou. Hrozí, že riziko se bude nadále zvyšovat s rostoucími teplotami a dalšími důsledky změny klimatu. Zejména rozvojové země také nemají dostatečné zdroje a často i fungující systém veřejného zdravotnictví, aby se s následky infekčních onemocnění dokázaly vyrovnat.
Globální oteplování a změny klimatu způsobují nejen rychlejší tání ledovců či větší výkyvy počasí, představují také velkou hrozbu pro potravinovou bezpečnost a nebezpečí šíření tropických nemocí na sever, včetně Evropy. Vyplývá to ze zprávy Lancet Countdown, zveřejněné v odborném časopise The Lancet.
Klimatická změna zásadně mění nejen životní prostředí, ale i socioekonomickou stabilitu České republiky. Extrémní výkyvy počasí jako povodně a sucha totiž výrazně zasahují do procesů v zemědělství, průmyslu a oblasti veřejného zdraví. Podle odborníků čelí Česko stejně jako zbytek Evropy prudkým změnám teplot, což přináší vyšší rizika sucha, povodní a dalších extrémních výkyvů počasí ohrožujících nejen zemědělství.
Čtěte také: Více o vlaštovičníku větším
Podle dat Evropské agentury pro životní prostředí (EEA) se četnost a intenzita veder a záplav bude nadále zvyšovat. Projekce na základě klimatických scénářů IPCC pak ukazují, že se sucho a nedostatek vody projeví zvláště v oblastech s vysokou teplotou a nízkými srážkami, jako je jižní Morava. Příkladem může být vznik samostatné České republiky, od kterého byly v České republice zaznamenány patery velké povodně, konkrétně v letech 1997, 2002, 2006, 2013 a 2024.
Na druhou stranu Česko pravidelněji postihují dlouhodobá, až extrémní sucha, která se kumulují a vytváří dlouhodobý nedostatek vláhy v půdě. Tento jev byl spouštěčem například i kůrovcové kalamity v letech 2017-2019, během které v mnoha oblastech, zejména na Vysočině, přestaly prakticky existovat smrkové monokultury.
Změna klimatu v ČR se výrazněji projevuje také ve vodním hospodářství, které vykazuje zásadní nedostatky ve schopnosti zadržet vodu v krajině a vyrovnávat se s výkyvy v množství srážek. Klesající průtoky vodních toků povedou k častějším suchům a zároveň ohrozí zásobování pitnou vodou. Simulace ukazují, že průměrné průtoky podle optimistických scénářů klesnou o 15 až 20 %, v těch pesimistických dokonce o 25 až 40 %.
V lesnictví změna klimatu zase negativně ovlivňuje především monokultury smrku. Tyto porosty jsou náchylnější k napadení škůdci a špatně snášejí sucho. Proto se postupně rozpadají. Výsledkem je zvýšení rizika eroze půdy a narušení přirozené obnovy lesů.
Zranitelnost české společnosti je dobře patrná ve všech scénářích vývoje změny klimatu podle EEA. Zvýšené náklady a pokles životních standardů vynucené klimatickou změnou se v případě absence adaptačních opatření dotknou prakticky všech sociálních skupin. Starší osoby a děti se totiž mnohem hůře vyrovnávají se zdravotními komplikacemi spojenými s extrémními teplotami.
Čtěte také: Velikost ostrova z odpadků srovnatelná s Francií
Z akutních rizik u nás narůstá hlavně riziko povodní a vichřic. Vyšší průměrné teploty pak souvisí například s už aktuálním častějším výskytem lymské boreliózy - vyšší teploty podporují růst populace klíšťat.
Východiskem se tak pro Česko stává přijetí komplexních adaptačních opatření, která budou v souladu s klimatickým scénářem reflektujícím trajektorii objemu budoucích emisí skleníkových plynů. Řadí se mezi ně nejen pochopení hrozeb, kterým bude společnost čelit, a realizace nezbytných opatření, to jest záplavy a sucha budou častější a je tak zbytečné obnovovat obydlí v oblastech náchylných k povodním bez náležité úpravy infrastruktury, zejména snižování emisí skleníkových plynů, přechod na nízkoemisní a bezemisní zdroje energie, změny ve způsobech obhospodařování půdy, opatření k ochraně biodiverzity a mnoho dalších.
Implementace principů udržitelnosti a v budoucnu i principů obnovitelnosti, například zvyšováním podílu recyklovaných stavebních materiálů, posuzováním celoživotní uhlíkové stopy nemovitosti, od instalace technologií pro výrobu energií po sekvestraci do designu, stavby i provozu budov, přináší nesporné výhody. Z hlediska environmentálních kritérií je důležité zaměření na energetickou náročnost a odolnost nemovitostí před klimatickými riziky - již zmíněné zachycování a zasakování dešťové vody, například formou poldrů, přináší vícero pozitivních dopadů, od snižování spotřeby pitné vody (i ta má uhlíkovou stopu) nebo sucha po ochranu před záplavami, zátopami a tak dále.
Dlouhodobé plánování - Zásadní je také vytvoření krizových plánů a investice do adaptace na změnu klimatu. Důvody těchto kroků jsou pragmatické a empiricky doložené Zprávou o udržitelném rozvoji v Evropě 2023/2024 podle cílů udržitelného rozvoje OSN (17 SDGs). Jsou v ní zdůrazněny výzvy, kterým Česko čelí.
Česká veřejnost v prezentovaném výzkumu vyjádřila vysoké preference přírodním adaptačním opatřením v lesní a zemědělské krajině, stejně jako v oblasti vodního režimu a ekosystémů. Významným faktorem, prolínajícím se odpověďmi respondentů, je role státu v podpoře zavádění adaptačních opatření, ať už tuto podporu představovalo zavádění nových zákonů, či finanční pobídky.
Dopady změny klimatu nabývají na síle a čas, ve kterém můžeme zajistit udržitelnou budoucnost, se rychle krátí. Odborníci tvrdí, že je nutné se změnám přizpůsobit, stejně jako je nutné připravit se na přesídlení milionů lidí. Adaptace je klíčová, ale sama o sobě nestačí. Je potřeba zastavit klimatickou změnu.
Dopadem, který si už teď uvědomujeme, je dostupnost vody a s tím související sucho. Lidé ve městech si to možná moc neuvědomují, ale do mnoha vesnic v Česku se už musela voda dovážet, protože jim vyschly studny. V Česku je to kůrovcová kalamita a rozpad smrkových lesů. Úzce to souvisí s klimatickou změnou, protože teplejší zimy kůrovec snáz přežije a rychleji se množí. Vyhovuje mu i sucho, které bylo v posledních pěti letech velmi znát.
Už nyní zemědělci vědí, že sucho, povodně i další klimatické faktory způsobují, že velikost sklizně není pravidelná a předvídatelná. Výkyvy v produkci pak vedou k výkyvům v ceně potravin, nebo dokonce i k hladomorům v některých částech světa.
Jak dramaticky se klima otepluje, je vidět na tom, že posledním podprůměrným rokem byl rok 1996. Od té doby už je jen tepleji a nejteplejší roky byly loňský, předloňský a rok 2018.
tags: #větší #klimatické #změny #dopady