Vodník v přírodě: Co to je?

Jednou z nejčastějších postav z pohádek a pověstí je vodník, původně vodní démon jakožto součást slovanského folkloru, obývající řeky, potoky, jezera a rybníky. Představy o vodníkovi jsou u Slovanů v základě podobné. Mívá podobu malého mužíka, dospělého muže či starce. Často mívá zelené vlasy i vousy.

U Západoslovanů a Slovinců bývá pěkně oblečený, nejčastěji v zelené či červené, takovou barvu mívá i kouzelný prut či metla, kterým ovládá vodu. Může se měnit v člověka, v tom případě jej však lze identifikovat podle vody kapající ze šosu.

Vodníkovo obydlí a zvyky

Obývá vodní hlubiny, obzvláště v blízkosti mlýnů, kde má svůj dům či křišťálový palác. Je aktivní především v noci, kdy na hladině tleská, hází sebou jako ryba nebo si na mlýnském kole rozčesává vlasy. Ve vodě je velmi mocný, zatímco na suchu zpravidla slabý. Vládne rybám, vodním zvířatům i vodními ptactvu.

Vodník je buď samotář, nebo má ženu a dcery. Jeho nevěstou je buď vodní panna, nebo dívka, kterou utopil či která byla prokleta svým otcem nebo matkou - ta je většinou lidem více nakloněna než její muž. Když jeho žena rodí, vybírá si vodník kmotry mezi lidmi, které za to odměňuje zlatem.

Vztah vodníka k lidem

Vztah vodníka k lidem je zpravidla negativní, ačkoliv v lidové a populární kultuře se později stal spíše komickou postavou. Často je obzvláště nebezpečný mlynářům. Západoslovanští vodníci přechovávají duše utopených v hrncích či hrníčcích. Obzvláště nebezpečný je lidem, kteří se koupou v poledne či o půlnoci, naopak neškodný měl být v pátek, což byl den, který mu byl zasvěcen.

Čtěte také: Dobrodružství s albatrosy v knihách

Český vodník má podobu malého muže se zelenými vlasy, hezky oblečeného do zelené či červené, kterému ze šosu kape voda. Podle jiného podání je to ošklivý starý zelený muž se žabími rysy jako široká ústa, blána mezi prsty nebo vypoulené oči, jindy má pravé oko rudé, voda mu neustále kape z vlasů a jeho tělo je měkké jako bláto.

Láká k sobě především děti a mladé dívky, například tím, že na břehu rozvěsí barevné stuhy a zrcátka, nebo se promění v dítě, které spadne do vody a svého zachránce utopí. Vodníka lze spoutat lýkovým provazem, barevnými tkanicemi, klokočím posvěceným o Květné neděli či houžví z devíti druhů dřev.

Může ho také zneškodnit odvážný člověk, když mu odstřihne jeho mokrý šos, který omotá růžencem a zakope v posvěcené zemi nebo na rozcestí. Vodník se stává vládcem vodního živlu, strážcem i hrozbou. V české krajině má skoro každý rybník svého hastrmana, osobu, která hlídá temnou hladinu a zrcadlí proměnlivost lidského světa.

V 19. století vstupuje vodník dokonce i do literatury. V moderních příbězích, jako je Hastrman Miloše Urbana, se mění v ekologického proroka, který trpce sleduje, jak lidé ničí jeho svět. Dětské knížky ukazují laskavé vodníky. V ilustracích Josefa Lady má dobrosrdečný úsměv a jeho svět je plný pohody. Slavný je samozřejmě jeho vodník Česílko.

Etnologové potvrzují, že víra ve vodníky byla kdysi samozřejmostí. Lidé si je nevymýšleli ze strachu, ale z potřeby pochopit sílu vody, a to záplavy, mlhy, záhadná zmizení.

Čtěte také: Více o rizicích v přírodě

Vodník a duše utopených

Všichni víme, že vodník duše utopených lidí pečlivě schraňuje pod pokličkami hrníčků. Vodník prostě sbírá duše. Vodníci obývají rybníky a řeky. Mohou dýchat ve vodě i na vzduchu. Čerpají svou kouzelnou moc z vody a z duší utonulých.

V pověstech národních se potkáváme také s vodními pannami a se ženami vodníkovými čili hastrmankami, kteréž si vodníci z lidí na zemi žijících vybírají. Lid český proto vypravuje o hastrmankách již jaksi více příznivě, nežli o vodnících samých, ač jim ostatně připisuje téměř stejné vlastnosti jako vodníkům, ale pokud se jen týče formy vnější… lidi netopí, že spíše duše utopených zachraňují.

Lid náš pohlížeje к ženám vodním s jakousi úctou, vybájil si pověsti, v nichž právě ženy jsou jako by prostřednicemi к tomu, aby nastřádané dušičky utopených došly svého zachránění.

Vodník se na nás díval smutně, až nás to zabolelo. Moc a moc nám kladl na srdce: „Povězte všem lidem! Žádný vodník nikdy nikoho neutopil a neutopí, proto ani nemůžeme mít žádné dušičky uzavřené v hrníčkách. To vše si o nás vymysleli lidé z neznalosti, ale taky spíše proto, že se jim hodilo, když některé své činy mohli svést na jiné. Moc nás mrzí, že si lidé o vodnících povídají jako o zlu a ne jako o bytostech, které rozdávají lásku a pomáhají přírodě i lidem samotným. Nemůžeme dělat nic jiného, než to, co musíme, a to je starat se o svěřený úkol, o vodu.

Čtěte také: Inspirace pro svatbu v přírodě

tags: #vodník #v #přírodě #co #to #je

Oblíbené příspěvky:

• Výlety v Budějovicku
• Film o přírodě
• Význam biodiverzity v zemědělské krajině
• Skládka Nasavrky: Prodloužení životnosti
• Seminář o environmentálních filmech