Vyhláška o Recyklaci Solárních Panelů v České Republice


13.12.2025

V České republice se recyklace solárních (fotovoltaických) panelů řídí principem rozšířené odpovědnosti výrobce (EPR), tedy podobně jako u ostatních elektrozařízení, například ledniček nebo televizí. Výrobce nebo dovozce panelu je povinen zajistit, že produkt bude po skončení své životnosti správně zlikvidován a recyklován. V tomto článku si vysvětlíme, kdo hradí náklady na likvidaci a recyklaci odpadu z fotovoltaických elektráren a popíšeme krok za krokem, jakým způsobem budou majitelé vysloužilých fotovoltaických elektráren postupovat při jejich likvidaci. Na úvod jedna dobrá zpráva: za zpětný odběr a recyklaci všech fotovoltaických panelů na střechách i na polích v ČR již bylo dopředu zaplaceno. Zaplatil za ni výrobce panelů nebo jejich dovozce, u starších elektráren zaplatili jejich provozovatelé.

Velkou výhodou solárních panelů je neexistence pohyblivých částí a elektroniky, které by měly nepříznivý vliv na jejich životnost. Jediné co jejich životnost ovlivňuje je pouze velmi postupná a lineární degradace článků (PN přechodů) vlivem působení slunečního záření, které z PN přechodů vyráží elektrony. Tato degradace je však pouze 0,8% ročně tj. Tato nízká degradace je navíc garantována výrobci solárních panelů, které koupíte u i4wifi.cz na minimálně 25 let (vybrané modely i 30 let). Detailní informace k této garanci jsou součástí popisu konkrétního panelu a naleznete je v souvisejících dokumentech v popisu produktu. Neznamená to však, že solární panel po 25 letech přestane fungovat. I z pohledu vyhlášky o recyklaci solárních panelů může být vyvozen dojem, že panel bude sloužit 25let a poté je nutné jej zničit/recyklovat. Pokud si koupíte v roce 2018 nový solární panel s nominálním výkonem 300Wp, pak ještě za 50 let tj. v roce 2068 bude jeho nominální výkon 120Wp.

Legislativní rámec

Základním právním předpisem na úrovni Evropské unie je směrnice 2012/19/EU o odpadních elektrických a elektronických zařízeních (OEEZ). Od srpna 2012 tato směrnice výslovně zahrnuje i solární panely. V České republice byla směrnice původně implementována novelou zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech, konkrétně v části § 37p, a související vyhláškou č. 352/2005 Sb. o nakládání s elektrozařízeními a elektroodpady.

Zásadní změna však nastala k 1. lednu 2021, kdy vstoupil v účinnost nový zákon č. 542/2020 Sb., o výrobcích s ukončenou životností. Tento zákon převzal veškerou agendu spojenou s elektroodpadem, včetně solárních panelů a nahradil předchozí právní úpravu v této oblasti. Praktické detaily provádění tohoto zákona upravuje vyhláška č. 16/2022 Sb. o podrobnostech nakládání s některými výrobky s ukončenou životností. Ta mimo jiné stanoví pravidla pro nakládání s vybranými výrobky s ukončenou životností, včetně fotovoltaiky a určuje například výši finančních záruk (8,50 Kč/kg), které musí výrobci odvádět, i způsob, jakým mohou být tyto prostředky investovány v rámci kolektivních systémů zpětného odběru.

Solární panely jsou legislativně klasifikovány jako elektrozařízení, přestože elektrickou energii nespotřebovávají, ale naopak vyrábí. Smyslem této klasifikace je podřazení solárních panelů pod regulaci směrnice 2012/19/EU, která tak i ve vztahu k nim zavádí princip tzv. Rozšířená odpovědnost výrobce znamená, že výrobcům určitých výrobků je stanovena odpovědnost za celou životnost daných výrobků, a nikoliv pouze do okamžiku jejich prodeje, resp. okamžiku skončení záruky.

Čtěte také: Vyhláška o odpadech: Důležité změny a dopady

Povinnosti Výrobců a Provozovatelů

Výrobci solárních panelů jsou finančně i organizačně odpovědni mj. za zajištění budoucího sběru a recyklace solárních panelů. Solární panely tedy nemohou být likvidovány jako „netříděný“ odpad, ale musí s nimi být nakládáno zvláštně, s cílem zajištění jejich maximálního materiálového, popřípadě energetického využití.

Každá osoba, která uvádí na trh v ČR solární panely, musí plnit celou řadu zákonných povinností. Zejména musí mít za tímto účelem uzavřenou smlouvu o kolektivním plnění s některým z existujících kolektivních systémů, hradit na budoucí recyklaci solárních panelů recyklační příspěvky, a zároveň musí být evidována v tzv. Seznamu výrobců elektrozařízení.

Zákon o výrobcích s ukončenou životností stanovuje výrobcům solárních panelů povinnost vytvoření veřejně dostupné sítě míst zpětného odběru. Konkrétně je stanoveno, že v každé obci s počtem obyvatel vyšším než 10 000 musí být zřízeno minimálně jedno (funkční) veřejné sběrné místo. Tato sběrná síť je nicméně určena především pro provozovatele menších solárních elektráren (zákon konkrétně zmiňuje limit do 30 kWp). U větších instalací se předpokládá, že zpětný odběr nefunkčních solárních panelů bude probíhat odvozem panelů přímo z míst vzniku samotných odpadů.

Výrobci mají povinnosti ve vztahu k solárním panelům uvedeným na trh po dni 31. 12. 2012. Povinnosti ve vztahu k solárním panelům uvedeným na trh před tímto datem mají plnit provozovatelé solárních elektráren, na kterých jsou dané solární panely instalovány. Provozovatelům solárních elektráren tak byla legislativně stanovena povinnost uhradit za účelem budoucí recyklace 8,50 Kč na 1 kg solárního panelu s tím, že tyto příspěvky musí být uhrazeny v pěti pravidelných ročních splátkách, nejpozději do konce roku 2018. Zároveň byl stanoven „tabulkový“ výpočet hmotnosti instalovaných solárních panelů z jejich nominálního výkonu, a to vzorcem 0,11 kg/Wp x Wp.

Kolektivní Systémy

Výrobců a dovozců různých elektrozařízení, včetně solárních panelů, baterií nebo měničů, jsou tisíce. Produkty všech těchto dodavatelů se po skončení své životnosti stávají elektroodpadem. Vybudovat a provozovat vlastní síť pro zpětný odběr a recyklaci by bylo pro jednotlivé výrobce velmi nákladné a organizačně neefektivní.

Čtěte také: Odpady v ČR

Z tohoto důvodu se výrobci a dovozci elektrozařízení sdružují do tzv. Kolektivní systémy určené pro oddělený sběr, zpětný odběr, zpracování, využití a odstranění elektrozařízení a elektroodpadu jsou financovány z účelových fondů. Do těchto fondů směřují recyklační poplatky, které výrobci a dovozci hradí při uvedení zařízení na trh. Ekologický poplatek za recyklaci solárních elektráren se platí ještě předtím, než jsou panely fyzicky umístěny na střechu rodinného domu nebo firmy.

V České republice funguje přibližně deset kolektivních systémů, které se mimo jiné zabývají i recyklací odpadů z fotovoltaických elektráren. Loga některých z těchto kolektivních systémů můžete znát z návštěv sběrných dvorů, protože se zabývají i recyklací jiných druhů elektroodpadu.

Zpětný Odběr a Recyklace

Zajištění zpětného odběru je hlavním předpokladem k tomu, aby mohly být solární panely dále předány k (řádnému) zpracování a recyklaci. Samotný pojem „zpětný odběr“ označuje nejen povinnost, vymezenou ve vztahu k výrobci, resp. provozovateli solárních panelů, ale především vymezuje určitý zvláštní systém sběru těchto odpadů (tříděný sběr). Zpětný odběr solárních panelů tak může probíhat např. zajištěním odvozu nefunkčních panelů přímo z místa jejich vzniku (solární elektrárny) nebo může být realizován na speciálně vytvořených místech zpětného odběru (sběrná síť).

Konečným uživatelům solárních panelů je delegována jedna zásadní povinnost, a sice povinnost předání vysloužilých či rozbitých solárních panelů na místo k tomu určené. Konečný uživatel by tedy měl v okamžiku, kdy se chce zbavit solárních panelů, kontaktovat kolektivní systém, který za dané solární panely inkasoval recyklační příspěvek, a ten mu předá informaci, jak správně panely předat na místo zpětného odběru. Konečný uživatel solárních panelů by tak měl ve vlastním zájmu disponovat informací, který kolektivní systém drží za dané solární panely recyklační příspěvek.

Každý, kdo má v úmyslu se zbavit solárních panelů, by tak měl kontaktovat ten kolektivní systém, který za dané solární panely při jejich uvedení na trh vybral od výrobce recyklační příspěvek, a ten mu sdělí podmínky provedení zpětného odběru. Informaci, jaký kolektivní systém je držitelem recyklačního příspěvku ve vztahu ke konkrétním panelům, by měla být vždy součástí dodacích dokladů.

Čtěte také: Zákaz skládkování v ČR

Technologie Recyklace

Nejrozšířenějším typem panelů pro výrobu elektřiny jsou monokrystalické a polykrystalické fotovoltaické panely. Solární panely s články z krystalického křemíku jsou vzhledem ke své velikosti a charakteru zařazeny do kategorie elektrozařízení s kódem 20 01 36. Podle čl. 11 směrnice OEEZ 2012/19/EU a podle přílohy V stejné směrnice musí být u fotovoltaických panelů dosaženo minimálně 85 % celkového hmotnostního využití (zahrnující opětovné použití, recyklaci a energetické využití). Z toho nejméně 80 % hmotnosti panelu musí být skutečně recyklováno, tedy materiálově znovuvyužito. Moderní recyklační technologie však dnes umožňují dosáhnout více než 95% celkové účinnosti zpracování.

Existují různé metody recyklace solárních panelů:

  1. Tepelná metoda: Při této metodě jsou solární panely po odstranění hliníkových rámů zahřívány na teplotu přesahující 500 °C. Při této teplotě se odpaří všechny plastové části, které panel obsahuje. Zbývající materiály se následně separují ručně. Až 85 % článků z nepoškozených panelů lze opětovně využít při výrobě nových fotovoltaických modulů.
  2. Mechanická metoda: Tato metoda spočívá v mechanickém rozdrcení panelů po předchozím odstranění hliníkových rámů. Rozemletý materiál se následně zpracovává na separačních linkách. Kovy jako stříbro a další drahé kovy se získávají pyrometalurgickými procesy. Výsledná druhotná surovina je oproti tepelné metodě méně kvalitní, ale proces je celkově méně náročný na ruční práci.

V České republice je v současnosti provozováno několik zařízení, která se zabývají recyklací solárních panelů. Většina z nich disponuje technologiemi drcení panelu či frézování krycího skla. Ani jedna z technologií proto neprodukuje sklo v kvalitě požadované sklárnami. Nejčastějším způsobem využití solárních panelů je tedy sejmutí a prodej hliníkového rámečku, nadrcení sendvičové konstrukce, příp. separace barevných kovů, a využití zbylé drtě jako náhrady kameniva ve stavebnictví.

Ekonomika Recyklace

Celkové reálné náklady na zpracování se dnes pohybují kolem 17 - 23 Kč/kg, přičemž recyklační poplatek, který inkasovaly kolektivní systémy, činil 8,50 Kč/kg. Bude recyklační poplatek dostatečný pro zajištění zpracování vysloužilých FV panelů po roce 2020? Zpracování FV panelů je nesmírně důležité kvůli značné spotřebě křemíku, skla, hliníku a plastů při výrobě. Nelze také opomenout vzácné prvky, jako je stříbro, selen, zinek, telur, indium, germanium, nebo toxické kovy jako je kadmium. Recyklace v sobě skýtá nejenom ekonomický aspekt kvůli hodnotě a malému zastoupení těchto vzácných kovů na planetě, ale především ekologický aspekt. Energetická náročnost recyklace je nižší, než výroba nových FV panelů, dochází také k eliminaci možných dopadů na životní prostředí, kdy by veškeré prvky musely být znovu vytěženy a upraveny do potřebné kvality.

Ekonomiku recyklace je možné ukázat na reálných číslech z provozu recyklační linky. Sklo tvoří 70 - 80 % hmotnosti FV panelu a jeho výtěžnost činí 90 %. Zbylá hmotnost je tvořena především hliníkem a stříbrem s recyklační účinností 99 %, a mědí, které se zpětně vytěží na 90 %. Dále to jsou plasty, které se nerecyklují kvůli emisi halogenů, a křemík, který se také nerecykluje kvůli své ceně okolo 40 Kč/kg. K roku 2020 recyklační poplatek činil 8,5 Kč/kg. A je započítán v ceně solárních panelů, tudíž ho platí výrobce. Naše nejčastěji používané panely Sunova 410 W váží 22,5 kg. Pro majitele FVE do 30 kWp je zákonem určená možnost vysloužilé panely ZDARMA odevzdat v nějakém odběrovém místě, což jsou sběrné dvory v obcích a městech. Solární panely mají standartní životnost 25 let. Po zvážení a potřeby likvidace je tu zákon o odpadech resp. vyhláška č. 185/2001, která stanovuje minimální míru recyklace solárních panelů z 85 % jejich hmotnosti. Ovšem s dnešní technologií dosahujeme recyklace až z 97 %. Likvidace baterií používaných ve vaší FVE funguje jako recyklace klasických automobilových baterií. Pokud vaše baterie doslouží, lze odevzdat ve sběrném dvoře.

Tabulka: Klíčové body vyhlášky o recyklaci solárních panelů

Oblast Popis
Legislativa Zákon č. 542/2020 Sb., vyhláška č. 16/2022 Sb., směrnice 2012/19/EU
Odpovědnost Rozšířená odpovědnost výrobce (EPR)
Poplatky Recyklační poplatek hrazený výrobci/dovozci, 8,50 Kč/kg (údaj k roku 2020)
Sběr Sběrné dvory, kolektivní systémy, zpětný odběr
Recyklace Minimálně 80 % hmotnosti panelu, moderní technologie až 95 %

tags: #vyhláška #recyklace #solárních #panelů

Oblíbené příspěvky:

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Kontakt

Zelaná Hrebová, z.s.

[email protected]
IČ: 06244655
Paskovská 664/33
Ostrava-Hrabová
72000

Bc. Jana Veclavaková, DiS.

tel. 774 454 466
[email protected]

Jaena Batelk, MBA

tel. 733 595 725
[email protected]