Trestný čin ohrožování mravní výchovy mládeže podle § 217 trestního zákoníku: Výklad

Trestný čin ohrožování mravní výchovy mládeže podle § 217 písm. a) tr. zák. může být spáchán úmyslně i z nedbalosti. Vyplývá to ze slov „byť i z nedbalosti“ obsažených v návětě § 217 tr. zák., v nichž jsou zahrnuty obě formy zavinění.

Proto je třeba v konkrétním případě vždy zjistit a odůvodnit, zda trestný čin podle § 217 písm. a) tr. zák. byl spáchán úmyslně nebo z nedbalosti, a to jednak ve vztahu ke znaku vydání osoby mladší než osmnáct let nebezpečí zpustnutí a jednak ve vztahu k jednání, které takové osobě umožňuje vést zahálčivý nebo nemravný život.

Formu zavinění je třeba vždy zjišťovat, a to jak ve vztahu k znaku „vydá osobu mladší než osmnáct let nebezpečí zpustnutí“, tak i ve vztahu k znaku, že pachatel „umožní takové osobě vést zahálčivý nebo nemravný život“.

Náležité zjištění formy zavinění má tu význam nejen pro určení stupně nebezpečnosti činu pro společnost z hlediska míry zavinění při výměře trestu, ale i pro posouzení podmínek zvlášť nebezpečné recidivy podle § 41 písm. b) tr. zák., dále pro aplikaci ustanovení § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák.

Nedostatkem je, že ve výroku ani v odůvodnění napadeného usnesení není uvedeno, zda skutek, ohledně něhož bylo trestní stíhání zastaveno a v němž obvodní soud spatřoval trestný čin podle § 217 písm. a) tr. zák., obviněná spáchala úmyslně nebo z nedbalosti. Jen z toho, že obvodní soud zastavil trestní stíhání podle článku IV písm. b) rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii z 9. května 1980, který se týká trestných činů spáchaných z nedbalosti, lze soudit, že obvodní soud měl za to, že trestný čin byl spáchán z nedbalosti.

Čtěte také: O Epikurejském výkladu přírody

Obvodní soud měl z hlediska formy zavinění hodnotit zprávy zvláštní školy v Praze 9, odboru sociálních věci a zdravotnictví a odboru školství a kultury Obvodního národního výboru v Praze 9 a Místního oddělení Veřejné bezpečnosti v Praze 9 - Prosek, z nichž je zřejmé, že zanedbávání povinné školní docházky synem obviněné i jeho další nedostatky v péči a výchově projevující se v tom, že chodil neupravený, nečistý a v potrhaném oblečení a dopouštěl se drobných krádeží, byly s obviněnou vícekrát projednávány ředitelkou školy a třídní učitelkou, přičemž obviněná byla opětovně upozorněna na povinnost posílat syna do školy.

Záškoláctví syna bylo s obviněnou projednáno i před komisí péče o rodinu a děti Obvodního národního výboru v Praze 9, kde obviněná proti pravdě tvrdila, že její syn nechodí do školy jen v době nemoci a dokonce tam předložila dvě padělané omluvenky; na základě toho komise dospěla k závěru, že obviněná svého syna v záškoláctví ještě podporuje a že proto je nutno uvažovat o umístění nezletilého ve výchovném ústavu.

Podle uvedených zpráv tato opatření nevedla k nápravě, ale problém záškoláctví syna obviněné se ještě zhoršoval, což dokazuje to, že od 26. 11. Tyto důkazy svědčí o tom, že obviněná neposílala svého syna do školy ani potom, co byla na povinnost dbát na jeho školní docházku opětovně upozorňována ze strany školy a příslušného orgánu národního výboru.

Za tohoto stavu, jestliže by obviněné bylo prokázáno, že spáchala trestný čin podle § 217 písm. a) tr. zák. zanedbáváním povinné školní docházky dítěte, nešlo by o nedbalost, ale obviněná by jednala úmyslně, když ani po uvedených opatřeních nezajistila docházku dítěte do školy.

V tom případě by nebylo možno použít aboličního ustanovení, které, pokud jde o úmyslné trestné činy, se týká jen těch trestných činů, na něž je stanoven trest odnětí svobody nepřevyšující 1 rok (čl. IV písm. a/ rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii z 8. 5. 1980). Na trestný čin podle § 217 tr. zák.

Čtěte také: Bratr v ohrožení domu: Výklad snu

Pod pojmem zpustnutí ve smyslu § 217 tr. zák. je třeba rozumět osvojování si takových povahových vlastností, zájmů a návyků jednotlivcem, které se v jeho životě projevují způsobem odporujícím základním principům soužití platným v socialistické společnosti.

Osoba mladší 18 let je z hlediska ustanovení § 217 tr. zák. vydávána v nebezpečí zpustnutí takovým jednáním pachatele, které je podle své povahy a intenzity i podle zkušeností společenské praxe způsobilé vzbudit a upevnit v takové osobě návyky, zájmy a povahové vlastnosti projevující se nakonec v některé ze shora uvedených forem závadného způsobu života.

Ze znaku „nebezpečí zpustnutí“ plyne, že zpustnutí nemusí nastat, stačí, jestliže tento stav hrozí. Zahálčivý život je způsob života charakterizovaný příživnickými rysy. Nemravný život je takový způsob života, který je v příkrém rozporu se socialistickou morálkou. Mezi oběma způsoby bývá souvislost.

Páchání trestné činnosti je nemravným životem a současně může být projevem zahálčivého života, zejména slouží-li trestná činnost k získání prostředků obživy. Umožnění vést zahálčivý nebo nemravný život je takové jednání pachatele, které vytváří pro osobu mladší 18 let prostředí nebo podmínky, v nichž si taková osoba navyká vést zahálčivý nebo nemravný život. Zpravidla tu půjde o déle trvající působení na výchovu takové osoby.

Svádění k zahálčivému nebo nemravnému životu znamená takové působení pachatele na osobu mladší 18 let, které je svou povahou a intenzitou způsobilé ovlivnit tuto osobu k tomu, aby vedla zahálčivý nebo nemravný způsob života. Přitom půjde zpravidla o působení trvající delší dobu, případně o působení projevující se opakovaným jednáním; může však jít i o jednorázové nebo krátkodobé působení, které svou intenzitou a ovlivněním sváděné osoby má stejný účinek jako působení trvající delší dobu, případně jako působení opakovaným jednáním.

Čtěte také: Výklad světa a přírody

Z pojmu „svádění“ vyplývá, že jednání, jímž se má docílit závadného výsledku u osoby mladší 18 let, musí být úmyslné, i když v návětě § 217 tr. zák. se připouští, že k vydání nebezpečí zpustnutí stačí nedbalost. Přitom k naplnění svádění stačí i úmysl eventuální. Svádění má tu širší obsah než navádění, neboť do něho spadá nejen přímé svádění, nýbrž i takové jednání pachatele před osobou mladší 18 let, které může u ní, a to i při jejím pasívním chování, vyvolat takové zájmy a návyky, které zpravidla vedou k zahálčivému nebo nemravnému životu.

Vyplývá to z poznatku, že mravní výchova dětí je ovlivňována i chováním jiných, zejména věkově starších osob, neboť děti jejich chování napodobují a neuvědoměle si je osvojují. U svádění bývá formou zavinění zpravidla nepřímý úmysl. Přitom nezáleží na tom, zda osoba mladší 18 let v době jednání pachatele již následkem jiných vlivů vedla zahálčivý či nemravný život. V tomto případě má jednání pachatele charakter utvrzování takové osoby v nemravném nebo zahálčivém způsobu života.

Soudní praxí jsou zahrnována pod skutkovou podstatu trestného činu podle § 217 tr. zák. určitá typická jednání, jimiž pachatel umožňuje vést osobě mladší 18 let zahálčivý nebo nemravný život a opět jiná jednání, která splňují formu svádění k takovému životu. Pod písm. a) § 217 tr. zák. soudní praxe v zásadě zahrnuje jednání rodičů, kteří závažným způsobem zanedbávají výchovu svých nezletilých dětí. Nejčastější případy spočívají v tom, že rodiče neposílají své děti po dlouhou dobu do školy, a tím jim umožňují vést zahálčivý život.

Umožňování vést zahálčivý, případně nemravný život je dále soudy spatřováno i v jednání rodičů, kteří nedbají na to, aby jejich dítě po skončení školní docházky se zapojilo do pracovního procesu. Trestní postih podle písm. a) § 217 tr. zák.

Podle § 217 písm. a) tr. zák. jsou dále trestně stíhána jednání jiných osob než rodičů, které osobám mladším 18 let umožňují vést zahálčivý život, a tím je vydávají v nebezpečí zpustnutí. Pod skutkovou podstatu § 217 písm. a) tr. zák. Větší měrou jsou v praxi postihována závadná jednání jako svádění k zahálčivému nebo nemravnému životu osob mladších 18 let. V těchto případech soudy vesměs kvalifikují jednání pachatelů podle § 217 písm. b) tr. zák.

Dále pod skutkovou podstatu § 217 písm. b) tr. zák. spadají i jednání jiných pachatelů než rodičů, případně osob majících povinnost při výchově dětí, kteří svádějí osoby mladší 18 let k zahálčivému a nemravnému životu.

Ve zkoumaných případech bylo zjištěno, že okresní soudy se dostatečně nezabývají subjektivní stránkou trestného činu podle § 217 tr. zák., a to především v tom směru, zda čin byl spáchán úmyslně či z nedbalosti ve vztahu ke znaku vydání osoby mladší než 18 let nebezpečí zpustnutí. Stejně tak nezjišťují, zda jednání umožňující takové osobě vést zahálčivý nebo nemravný život ( § 217 písm. a) tr.

Průzkum dále ukázal, že soudy dost důsledně nepřihlížejí k tomu, zda zjištěné jednání je do té míry pro společnost nebezpečné, aby mohlo být posuzováno jako trestný čin podle § 217 tr. zák. Jde tu o materiální podmínku tohoto trestného činu. To platí zejména u trestných činů podle § 217 písm. b) tr. zák., u nichž v tomto směru je rozhodná intenzita jednání pachatele majícího znak svádění k nemravnému životu, a to zvláště tam, kde k svádění dochází jednorázovým působením.

Jak již bylo vpředu uvedeno, o trestný čin půjde tehdy, jestliže jednorázové nebo krátkodobé svádění je takové intenzity, že může vzbudit u sváděné osoby rozhodnutí vést nemravný život. Z hlediska zájmu společnosti na ochraně mládeže před mravním narušením je však nutno i takovéto jednání považovat za nebezpečné pro společnost. Takové jednání může být posouzeno jako přečin proti socialistickému soužití podle § 9 odst. 1 písm. a) zák. č. 150/1969 Sb. za podmínky, že by šlo o recidivu ve smyslu dovětku k § 9 odst. 1 tohoto zákona.

Pokud se týká trestního postihu, průzkum ukázal, že soudy při ukládání trestů vesměs podceňují stupeň společenské nebezpečnosti tohoto trestného činu, zejména z hlediska chráněného zájmu, tj. zájmu společnosti na řádné mravní výchově mládeže.

tags: #trestný #čin #ohrožení #mravní #výchovy #mládeže

Oblíbené příspěvky:

• Využití odpadu drahých kovů
• Poplatky za Odpady
• Arne Naess a hlubinná ekologie
• Třídění Odpadu v Mikulově
• Ochrana biodiverzity