Výskyt taurinu v přírodě a jeho zdroje

Živiny, neboli nutrienty, jsou látky, které tvoří energetickou a biologickou hodnotu potravin.

Vířníci jako zdroj potravy v akvaristice

Vířníci v moderní akvaristice hrají významnou roli. Slouží jako krmivo pro potěr ryb, vyžadující velmi drobnou živou stravu. V současné době boom kultivace tohoto zdroje potravy pro akvarijní ryby je zejména v mořské akvaristice, velká perspektiva je i pro akvaristiku sladkovodní.

Vířníci (Rotatoria, Rotifera, Rotifers, Radertiere) jsou považováni za samostatný živočišný podkmen nebo třídu, je jich mnoho druhů (přibližně 1000, v ČR asi 600) v různých velikostech, ale obvykle v rozměrech od 40 mikronů, vyhovujících krmení nejmenších potěrů. Jsou to mnohobuněční živočichové s vytvořenými orgány.

Většina je sladkovodních, někteří tolerují brakickou vodu, mírně se vyskytují na pevnině hlavně ve vlhku, omezeně žijí i v mořské vodě. Největší druhy jsou ale již pro nejmenší potěry příliš velké, od půl do dvou milimetrů a dají se s nimi krmit větší ryby. Někteří velcí vířníci jsou draví (Asplanchna) podobně jako buchanky a napadají potěr a ostatní plankton, někteří mají tvrdou nepoživatelnou schránku.

Většina vířníků požaduje dostatečně okysličenou vodu, ale někteří snášejí vodu poměrně znečištěnou organickými látkami, což bývá pro masovou kultivaci nejvýhodnější. Proto je nutné jejich vhodnost napřed prověřit, zda se dají uměle kultivovat v podmínkách vyhovujících chovateli rybek, dále ve vodě určitých chemických parametrů podobných, jako má nádrž s potěrem, a potom vyzkoušet také vhodnost jejich zkrmování na méně důležitém odchovu nebo menší skupině potěru.

Čtěte také: Přírodní zdroje soli

Některé druhy vířníků plavou ve volné vodě, některé žijí přisedle na povrchu kamenů, rostlin apod., a mají význam pro výživu potěru obírajícího dno a povrch rostlin, např. sturisomy, lorikárie a podobně.

U vířníků se rozlišují menší krátkověcí samci a větší samice. Někteří vířníci jsou potravní specialisté a vysávají obsah živých řas. Vířníci se rozmnožují vajíčky, při dobré výživě jich tvoří více. K tvorbě vajíček někdy dochází i dlouhodobě bez přítomnosti samců (partenogeneze).

Tvar vířníků je velmi často podobný různým typům pohárků s nožkou. V horní části, kde je pohárek otevřený, jsou vířivé zatažitelné brvy, zajišťující pohyb a přihánějící potravu do hltanu, odkud se přesouvá do mastaxu. Mastax je (kvůli tvrdosti) zvápenatělý žvýkací orgán, který drtí stravu, která se do něj dostane, a odtud jde do žaludku.

V přírodě hlavní potravou jsou řasy a detrit. V těle vířníka je dále vylučovací soustava a pohlavní orgány. Délka života vířníka je přibližně 3 a půl až 4 a půl dne. Pohlavní dospělost nastává po 12 až 36 hodinách a samice poté kladou vajíčka každé čtyři hodiny, čili během života vyprodukují asi 10 generací.

Takzvaný "červený vířník“ neznačí konkrétní druh vířníka, ale znamená, že vířníci jsou zbarvení sezónním výskytem určitého nanoplanktonu, kterým se živí v přírodním prostředí.

Čtěte také: Výskyt rtuti v přírodě

Základní snahou každého chovatele při odchovu potěru je co nejúspěšnější překonání kritického období v prvních týdnech od vykulení z jiker do stadia počínajícího vybarvení mladých rybek. Pokud vyloučíme krmivové specialisty, tradičně velmi ceněným "prachovým“ krmivem pro první dny až týdny krmení jsou vířníci.

Největší výhodou vířníků je to, že pokud jsou vířníci podáni jako krmivo do vody přibližně stejných parametrů, tak dlouhodobě přežívají a při vhodném dávkování jsou potěru jako krmivo trvale v dispozici, aniž by hrozilo znehodnocení vody nebo jiná rizika, naopak jsou schopni vodu částečně čistit. Vířníci v akvarijních podmínkách nehynou brzy jako artémie a nezvyšují obsah soli ve vodě, nebo během dvou dnů nedorostou do velikosti nebezpečné pro potěr jako některé buchanky.

Vířníci mohou být podle druhů menší i větší, takže je možno mít menší i větší druhy pro potěr různé velikosti, je však nutné množit je v oddělených kulturách. Kultivace vířníků je v případě praktického zvládnutí velmi výhodná, protože vířníci, zejména s použitím bioenkapsulace představují atraktivní krmivo, které se dá dobře množit a používat poměrně dlouho od nejmenšího až po dost velký potěr nebo až dospělé ryby s úzkým hltanem.

Významnou výhodou vířníků je to, že se v nádrži pohybují poměrně klidně, na rozdíl od nauplií žábronožek a buchanek, které se pohybují skokem. To je výhodné pro krmení potěrů ryb, které nejsou obratnými lovci.

Někteří akvaristé dokonce rozmnožování ryb časově směrují do období, kdy se v přírodě objevuje masový výskyt vířníků. Je to dáno tím, že na rozdíl od jednobuněčných organismů používaných jako krmivo (Paramecium, Blepharisma, Euglena) jsou to vícebuněčné organismy s diferencovanými orgány a někteří akvaristé se domnívají, že tím pádem mají vyšší výživnou hodnotu, což nemusí být vždy pravda. Speciální technické vybavení zavedený akvarista nepotřebuje.

Čtěte také: Recyklace kyseliny tereftalové

Je vhodné mít nějaký mikroskop, nemusí být moc výkonný, stačí nejlevnější, který se prodává pro děti, nebo jsou vhodné stereoskopické lupy. Běžným okem nebo obyčejnou lupou nelze dost dobře vířníky ve vodě přesněji identifikovat. Potom je nutné mít vhodnou síťku s velmi malými oky, která se používá na lovení "prachu“, například z tkaniny pro sítotisk nebo z monofilu s uhelonovou špičkou. Síťka z běžného monofilu dokáže zachytit jen vířníky, kteří jsou pro nejmenší potěry příliš velcí.

Kromě toho je nutné mít síta, používaná k cezení jemného planktonu, aby byli vytříděni vířníci požadované velikosti a byl od nich oddělen větší plankton.

Důležité je vědět, že vířníky lze najít prakticky celoročně v přírodě v každé sladké vodě, ale jejich množství závisí právě na podmínkách daných okolním prostředím. Vířníci se ve velkém množství objevují typicky v cyklech, když jsou pro ně podmínky výhodné.

Protože v přírodě jsou jejich hlavní potravou řasy, tak největší množství vířníků je na jaře v době, když se prodlouží den a zvýší teplota vody, takže se začnou množit řasy. Potom dojde k masovému výskytu vířníků. Jenže potom jejich stav klesne (zdánlivě zmizí), protože buďto požerem omezí výskyt řas a hladoví a málo se množí, nebo vířníky potlačí jejich predátoři nebo konkurenti, obvykle jiný živočišný plankton.

Vířníci jsou uzpůsobeni na neustálý nutný přísun potravy. Trávicí cyklus od příjmu potravy po vyloučení nestrávených zbytků trvá 10 - 20 minut. Při déletrvajícím hladovění nad 48 hodin se po opětovném příjmu stravy trávicí cyklus zpomaluje až na 30 - 90 minut.

Nemohou si vytvořit extrémně větší zásobu živin, jako například obratlovci (podkožní tuk, glykogen, aminokyseliny, proteiny), takže pokud vířník nepřijímá potravu, tak podle teploty vody již po několika hodinách je kriticky vyhladovělý a výrazně se snižuje jeho hodnota jako zdroje živin. Během jednodenního hladovění vířníci ztratí i více než čtvrtinu svojí tělesné hmotnosti a zhoršují se jejich parametry biochemické využitelnosti.

To je i potom hlavním důvodem špatných zkušeností některých akvaristů. Pokud odpoledne nalovení vířníci zůstanou bez dalšího krmení v zásobní nádrži bez živin a krmí se jimi ráno, tak jejich výživná hodnota je podstatně nižší.

Dlouhodobý přísun živin a jejich kvalita ovlivňuje i celkovou vnitrodruhovou velikost, rozdíly velikosti mohou být až 15%. Jako komerční násada se dají nejčastěji sehnat obrněnky, a to Brachionus plicatilis, který potřebuje slanou vodu, nebo sladkovodní Brachionus calyciflorus.

Tyto komerční násady se dají sehnat buďto od výrobců nebo distributorů, někdy jsou nabízeny na akvaristických burzách. Mají čtvrtinovou až poloviční velikost ve srovnání s čerstvě vylíhnutou artémií.

Brachionus plicatilis je vířník, který potřebuje slanou vodu v rozpětí 5 - 40 ppt (neboli promile), tedy 5 - 40 g soli na litr vody. Jeho kultivace se doporučuje na dolní hranici 5 ppt, zejména pokud se zkrmují sladkovodnímu potěru.

Pokud se získá násada, mohou být problémy s jejím převodem do vody kvůli šoku z rozdílné slanosti násady a vody v kultivační nádobě. U násady je tedy nutno změřit slanost hustoměrem nebo konduktometrem a upravit na to slanost roztoku v kultivační nádobě.

Také je možno bez tohoto vybavení postupovat tak, že se do nádoby nasype sůl odpovídající dávce asi 5 - 10 ppt. Tedy například na třílitrovou láhev od okurek se do vody nasypou dvě zarovnané polévkové lžíce soli (celkem 15 g), lépe mořské (stačí potravinářská). Sůl se ve vodě nemíchá, a ihned po nasypání soli se násada nalije do této vody, kde se ještě sůl nestačila rozpustit. Tato nasypaná sůl ve vodě se ani potom nemíchá, ale nechá se na dně, kde se postupně rozpustí. Tím vznikne koncentrovaný roztok soli, který je u dna nejhustší a u hladiny nejřidší.

Potom se co nejdříve vířníci začnou přikrmovat, nejlépe mikrořasami chlorella, nebo podobnými. Za vhodnou se považuje živá Dunaliella nebo různé slanovodní mikrořasy Nanochloropsis salina, Chlorella marina, Isochrysis galbana, ale mohou se používat i řasy sladkovodní nebo sušené.

Také je možno přikrmovat droždím (živými kvasinkami), ovšem je nutná zvýšená opatrnost, protože při předávkování se znehodnotí voda a vířníci zahynou, kvasinky mají ve slané vodě kratší životnost. Kultivační roztok se záměrně nemíchá, ale běžnou manipulací a přikrmováním postupně dojde k promísení vrstev a vířníci mají čas se slanosti přizpůsobit.

Pokud se slanovodní vířník předávkuje droždím nebo jiným krmivem a voda zůstává zakalená, znamená to, že vířníci nestačili dost rychle sežrat krmivo a to se rozkládá a množí se baktérie. Hrozí zkolabování kultury. Jako okamžité opatření je možno zvýšit slanost o několik promile, například do třílitrové láhve se přidá mírně navršená lžíce soli (asi 15 g), která se nechá pomalu rozpustit bez míchání. Sůl omezí růst baktérií, ale nevadí vířníkům, nesmí se však překročit celkové nejvyšší možné dávkování 40 g na litr vody.

Následně je nutno co nejdříve založit novou kulturu, protože voda v původní kultuře bude mít rizikové limity odpadních látek vzniklých rozkladem nespotřebovaného krmiva. Slanomilný vířník se může výhodně kultivovat společně v nádrži s žábronožkou solnou, pokud se žábronožka nechává dorůst a množit podobně jako jiný zooplankton.

Obvyklá velikost sladkovodní obrněnky B. calyciflorus je 200 - 360 mikronů. Dalším velmi podobným a příbuzným vířníkem je slanovodní Brachionus rotundiformis, který je asi o třetinu menší. V komerčních kmenech vířníků jsou různé velikosti a nabízejí se v různých typech. I vířníci této velikosti se pouze částečně zachytí na sítu vel. č.

Kultivace sladkovodního vířníka Brachionus calyciflorus probíhá podle obecných zásad uvedených níže. Snáší mnohem vyšší koncentrace amoniaku, doporučuje se, aby hodnota nepřekročila 12 mg na 1 litr.

Výše uvedení vířníci rodu Brachionus mají obvyklou velikost mezi 150 až 350 mikrony, což je příliš mnoho pro odchovy nejmenších potěrů některých druhů ryb.

Získávání násady vířníků z přírody

Je vhodné udělat si přehled zdrojů stojaté vody, kde se pokud možno nevyskytují ryby a vodní ptáci (riziko přenosu nemocí). Z jiného zooplanktonu v kultuře vířníků zejména vadí buchanky (Cyclops), které jsou predátory vířníků, nebo perloočky (Daphnia) či vznášivky (Calanoida) jako potravní konkurenti, ale tento větší plankton se dá postupně od vířníků oddělit. Také je vhodné oddělit ještě menší nálevníky, kteří také potravně konkurují.

Z těchto vodních zdrojů se získá základní násada vířníků síťkou s tkaninou vysoké hustoty na lovení "prachu“. Nemusí to být velká vodní nádrž, naopak větší louže trvalého výskytu, lesní tůňky, malé požární nádrže apod. jsou nejlepší.

Vhodné je také snažit se získávat vzorky vířníků z nádrží eutrofizovaných, tedy s velkým obsahem organických živin (blízko ustájených zvířat, nádrže se silnou vrstvou spadaného listí apod.), je u nich předpoklad odolnosti ve vodě s vysokou biologickou spotřebou kyslíku a předpoklad lepšího přežívání intenzívní kultivace.

Jestliže v různých takovýchto nádržích je voda, kde začíná růst zelená plovoucí řasa, je předpoklad, že se zde začnou množit vířníci. Pokud v nich je delší dobu relativně čistá voda bez zeleného zbarvení plovoucí řasou a bez výskytu většího planktonu (buchanky, perloočky), je předpoklad, že zde vířníci jsou, ale řasu vyžíráním udržují v malém množství ve vodě.

Voda v některých nádržích také bývá někdy chudá na živiny, řas moc neroste a tedy ani vířníků moc nebude. Proto je někdy vhodné rozvoj řas podpořit, což se dobře dělá zejména v malých objemech vody. Nejjednodušší je zvýšit obsah živin (pokud se nejedná o dostatečně vyhnojenou vodu kachnami, dobytkem, zahnívajícími zbytky rostlin a pod).

Stačí přidat do vody močovinu (prodejny pro zahrádkáře, drogerie), která je pro mikroorganismy nejvhodnějším zdrojem dusíku, protože na metabolizaci dusíku přednostně využívají amoniové ionty. Pro počáteční rozvoj vhodného typu řas (plovoucí kulovité) je optimální dávka odpovídající 13 mg dusíku a 2 mg fosforu na jeden litr.

Následně po rozvoji vhodné mikrořasy je účelné dávkování živin výrazně zvýšit, teoreticky se může dávat i 50 g močoviny na 10 litrů vody, ale prakticky se dávkují 1 - 2 kávové lžičky močoviny do 10 litrů vody, ale zejména ve větších nádržích stačí i méně.

Může se použít i hnojivo pro zelené rostliny nebo hnojivo používané na začátku vegetace, dávkování stačí poněkud nižší než podle návodu na obalu, nebo jej lze s močovinou kombinovat v libovolném množstevně úměrně upraveném (sníženém) poměru.

Močovinu a hnojivo nepoužívat do vody, kde jsou ryby nebo jiní vyšší živočichové, nebo když se tato přihnojená voda ve významnějším množství může dostat do jiných vodních zdrojů.

Potom se sleduje tvorba řas a občas vizuálně nebo síťkou na "prach" zjišťuje, zda se zvýšil výskyt vířníků alespoň do té míry, aby se získal dostatečný počet jedinců pro kultivaci. Je vhodné takto se z různých nádrží během roku snažit získat různé druhy vířníků a zkusmo je odděleně kultivovat.

Nemusí to být velké kultivační nádoby, stačí 0,7 l zavařovací sklenice nebo větší 3 l láhve od okurek. Získají se tím různí vířníci, ale vhodnost jejich kultivace a použití pro krmení ukáže pouze praxe. Zdroje se evidují a získá se tím potom i trvalá zásobárna násady, ovšem je nutno počítat s tím, že během roku se výskyt některých vířníků může měnit.

Při troše šikovnosti se potom dají nakultivovat vířníci i v zimě z odebraného bahna z této (i vyschlé) nádrže apod., zejména pokud před zimou se tato původní vodní nádrž přihnojuje, aby populace vířníků byla dostatečně hustá a bylo hodně tzv. Podobným způsobem lze vyzkoušet získání a kultivaci přisedlých vířníků. Tedy se do vhodné kultivační nádoby z vytypovaného zdroje vloží trochu povrchového bahna, kámen nebo submerzní části rostlin nebo se například menší skleněná nádoba vloží na několik dnů do přírodního zdroje s vířní...

tags: #výskyt #taurinu #v #přírodě #zdroje

Oblíbené příspěvky:

• Psychologické souvislosti environmentálního žalu
• Povinnosti živnostníků v oblasti odpadového hospodářství
• Oslava života v italském stylu
• Vše o nákladních výtazích
• Montáž odpadní chromové rozety