Vývoj sportu v přírodě: Historie a současnost

Historie sportu je historií sportovních pohybových aktivit. Existuje bezpočet záznamů o různých formách takovýchto fyzických činností, které se přirozeně měnily i v souladu s povahou okolního světa a nárocích na povahu lidského snažení. Historikové tvrdí, že pohybové herní aktivity existovaly ve všech známých kulturách.

Je přirozené, že v prehistorických dobách sport v dnešním smyslu slova a významu neexistoval. Fyzické aktivity byly pevně odvozovány z často osudových výzev vycházejících z prostého prvku přežití a později i jako výraz vyjádření náboženské víry. První formy organizovaných her proto byly odvozovány z kombinace fyzické činnosti čelící silám přírody a pohybových aktivit spojených s náboženskými rituály.

Počátky organizované turistiky

Historie turistiky jako volnočasové aktivity souvisí s rozvojem materiálně - technické základny a množstvím volného času, který má jedinec k dispozici. Turistiku s moderním cílem a charakteristikami můžeme poprvé situovat do období renesance, kdy nastává ve 14. století návrat člověka k přírodě a jejímu poznávání. Zeměpisné objevy charakterizují 15. a 16. století. Ty měly vliv na renesanční pedagogy a filosofy. Mezi zástupce této generace patří např. Francois Rabelais nebo J. A. Komenský. V této době byl pobyt v přírodě doporučován v souvislosti s přirozeným vývojem člověka.

Na výše zmíněné osobnosti pak navázal Jon Locke, který vytvořil první moderní teorii tělesné výchovy, a francouzský pedagog Jean Jacques Rousseau. Na pohyb a pobyt v přírodě kladl velký důraz, stejně jako na cestování. V díle „Emil čili o vychování“ zevrubně pojednává o významu pobytu v přírodě a jeho vlivu na výchovu potomků. Německý filantropista J. Ch. Guths-Muths položil ve své knize „Gymnastik für die Jugend“ základy pro obhájení významu důležitosti tělesné výchovy dětí a mládeže.

V období romantismu značně vzrostl zájem o přírodu a kulturní památky. Mezi zástupce, v jejichž díle se tyto trendy dokumentují, patří K. H. Mácha, G. G. Byron nebo J. W. Goethe. Turistika v organizované formě se spolu s dalšími formami pobytu v přírodě začala formovat koncem první poloviny 19. století. Její rozvoj souvisel s již zmíněnou technickou revolucí.

Čtěte také: Vývoj znečištění moří v Evropě

Taktéž existence kartografie, informačních prostředků a zvýšení množství volného času dalo impuls k rozvoji tohoto druhu pohybové aktivity a rozvoji masového provozování turistiky. Zejména v anglofonním světě vznikaly dětské a mládežnické organizace zaměřené na turistiku a různé formy pobytu v přírodě (Vyškovský 1997).

Rozvoj turistiky v českých zemích

V českých zemích došlo k rozvoji turistiky začátkem 19. století. Prví vycházky a výlety se začaly organizovat v uzavřených společnostech nebo malých skupinách. Cílem těchto výletů byly nejen romantické oblasti, ale i kulturní cíle např. Říp, Blaník, Radhošť. Roku 1862 vzniká zásluhou Miroslava Tyrše tělovýchovná organizace Sokol, v jejichž stanovách se dle Mosera (1986) vyskytuje i pořádání výletů a jejich kulturně vzdělávací význam.

Podobně jako v jiných evropských zemích, tak i v Čechách rozvoj turistiky významně ovlivnila industrializace a budování železniční sítě. Významným desetiletím byla osmdesátá léta 19. století. Roku 1884 vzniká ve Frenštátu pod Radhoštěm první česká turistická organizace Pohorská jednota Radhošť. Dne 11. června 1888 pak byl založen Klub českých turistů (dále KČT), prvním předsedou byl zvolen Vojtěch Náprstek. Tento rok je přelomový vzhledem k vzniku a rozvoji organizované turistiky v našich zemích.

Klub budoval stezky, vytvořil unikátní značení, podobně jako alpské kluby hledal a zpřístupňoval atraktivní turistické cíle. Kromě toho zakládal turistické ubytovací objekty a noclehárny, vydával tištěné průvodce a mapy. Hlavním cílem klubu bylo organizování výletů, které byly vedeny školenými průvodci.

Jako první tělovýchovná organizace u nás byl r.1862 M. Tyršem, J. Fugnerem, JUDr. J. Grégrem, prof. E. 1919 Svaz junáků - skautů a skautek ČR apod. Některé z těchto organizací musely svoji činnost z politických důvodů přerušit, avšak po r. 1989 ji opět obnovily. S podporou materiálně technické základny včetně map a průvodců prostřednictvím KČT se vedle tradiční pěší turistiky začínají prosazovat v našich podmínkách další druhy turistiky jako cykloturistika, vodní turistika a mototuristika.

Čtěte také: Český dluhopisový trh: Přehled

Rozvoj turistiky zabrzdily obě války, v přelomovém roce 1948 následovalo spojení spolků v jeden celek. Jistým způsobem a více organizovaně narostlo centrální pojetí turistické přípravy a vyšší podíl zaznamenala příprava fyzických schopností a dovedností pro výkon turistiky. Z mládežnických organizací byla typická organizace Pionýr, mládežníci se družili v oborové jednotě „TOM“. V roce 1984 bylo díky neustálému nárůstu členské základny turistů a také díky vzniku Českého svazu tělesné výchovy v roce 1957 organizováno bezmála 90 tisíc turistů v Československu (Moser, 1986).

Vývoj sportu na Českokrumlovsku a Kaplicku

Na počátku české tělovýchovy v Kaplici je 6. kdy byla založena tělocvičná jednota Sokol. Brodě, Benešově nad Černou a Horním Dvořišti. z blízkých českých vesnic. dramatický kroužek. organizovaná odbíjená. župního přeboru. německého fotbalového klubu. vojáci 1. pěšího pluku Jana Husi. postupně začal probouzet sportovní život. Sportovní klub Loučovice zaměřený na kopanou. výchova byla provozována v TJ Sokol Loučovice. projevili zájem především o stolní tenis a odbíjenou. kabinami a sprchami, atletická dráha, 2 kurty na odbíjenou). 1963 byla dokončena dvoudráhová kuželna. období svízelné. dosídlení ustálily. založili oddíl kopané. kopané mužů a žáků. tenisu a v roce 1967 zahájil činnost oddíl odbíjené. košíkové. místní základní školy (Havelec, Majer, Románková).

Poměrně dlouhou tradici má naopak tělovýchova na Křemežsku. 12. jednoty Sokol Křemže. činnost značně omezena. otevřena nově postavená sokolovna ve Křemži. byla sportovní činnost plně obnovena. odbíjenou. sportovní akademie, které byly pravidelně pořádány od roku 1951. Holubov-Křemže. průkopníky Jiřím Frendlem, MUDr. Koruně, Besednici, Kaplici, Chvalšinách a Loučovicích. spjaty se založením tělocvičné jednoty Sokol v roce 1909. odbor Československého Orla a Dělnický tělocvičný spolek. Dobrovolná sportovní organizace Spartak. košíkové, juda a šachu. nezachovalo mnoho poznatků. Český Krumlov. pěstovali i turistiku, vodní sporty a lyžování. hlavně zájemce o kopanou. odbíjené, tenisu, stolního tenisu a turistiky. v Domoradicích. německém hřišti v Rozsypu. hřiště proti vlakovému nádraží. organizační překážky. kopaná v osmdesátých letech 20. Slavoj. pro hru si pronajali prostorný sál zimní jízdárny. družstva žen se oddíl věnoval mužům a dorostencům. vrchol se muži dostali v roce 1976, kdy postoupili do II. rozšířil sáňkařský sport. pracovnice OV ČSTV. šedesátých létech.

pošumavská. organizaci. nadšenci ustavil 8. 3. Procházka. Růže, navenek Sokol vystupovat nesměl. Sokola v ulicích města se uskutečnilo až 1. Krumlově a Zlaté Koruně Dělnické tělocvičné jednoty (DTJ). dlouho, teprve 12. května 1920. pěší turistika apod.). provozováním ubytoven a nocleháren. jejím prvním starostou byl radní Jan Jakeš. roce 1938 a již nikdy nebyla na Českokrumlovsku obnovena. tenis) a kulturně osvětovou. představení na vlastním jevišti. Jednota byla součástí II. jihočeské orelské župy Jana Valeriána Jirsíka. odbíjená - volejbal zásluhou průkopníka JUDr. okrese. organizováni v tělocvičné jednotě Sokol. úspěchu dosáhlo místní družstvo 12. mužstev z jižních Čech.

Vodní sporty na Lipně

podmínky pro rozvoj jachtingu. Českých Budějovic, Prahy nebo Neratovic. začal usilovat o vytvoření zázemí na Lipně. oddílu, z nichž jenom dva byli místní. loděnice a v srpnu již byla zastřešena. Pošumaví konaly krajské i celostátní závody v jachtingu. 1973 byl skutečným svátkem. mistrovství Evropy. dosahovalo skvělé sportovní výsledky. Švýcaři, Belgičané a další. oddílu patřili mezi první propagátory windsurfingu. Polesnou, členku TJ Lipno. získala 6 zlatých, 9 stříbrných a 4 bronzové medaile. nejkrásnějším sportovním zážitkům patřilo X.

Čtěte také: Vliv prostředí na vývoj

jistě nezahrnuje všechny události, které se skutečně staly. sportovní úspěchy. končí, to podle místní podmínek a zájmu.

Ochrana přírody a rekreační aktivity

Dlouhá historie rekreace a různých druhů sportů na území České republiky je úzce spjata i s chráněnými územími, která zde postupně vznikala. Díky tomu mají orgány ochrany přírody vždy vcelku jasnou představu, jaké aktivity provozované lidmi při rekreaci a sportu jsou přínosné, u kterých je negativní vliv zanedbatelný a kdy je třeba přikročit k omezením nebo zákazům. Vývoj však přináší nové způsoby provozování sportovních a rekreačních aktivit a někdy i úplně nové disciplíny, se kterými zatím zkušenosti chybějí nebo jsou velmi omezené. Zároveň se zásadně mění (zvyšuje) jejich intenzita.

A tak se nezřídka stává, že dva orgány ochrany přírody posuzují stejnou aktivitu odlišně, a to nejenom díky tomu, že se projevuje na jimi spravovaných územích rozdílně, ale i proto, že každý z orgánů na ni nahlíží jinak. Dotčené subjekty, o jejichž zájmech se rozhoduje, přitom málokdy upozorní na rozdílnost přístupu obou orgánů, s chutí však hlasitě kritizují ten, který je k nim přísnější. Chce-li státní správa ukázat svou přívětivou tvář, je v takových případech velice obtížné prosazovat přísnější nebo alespoň kompromisní řešení, když už jednou bylo přijato benevolentnější, byť s horšími dopady na přírodu nebo krajinu.

Jak ale zjistit, zda přísnější rozhodnutí konkrétního orgánu nebylo vydáno jen z obavy před potenciálním rizikem, které se už jinde ukázalo jako liché? Nebo naopak, zda přívětivá tvář za sebou nezanechává nenapravitelné škody?

Orgány ochrany přírody ve všech případech mají rozhodovat na základě zjištění stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, v souladu s veřejnými zájmy, zároveň však tak, aby umožnily subjektům uplatňovat jejich oprávněné zájmy. Pokud jde o případy ne zcela běžné, např. o činnosti u kterých s vyhodnocením jejich vlivu na přírodní prostředí nemá orgán ochrany přírody žádné zkušenosti, nutně stoupá míra subjektivity, s jakou jsou věci posuzovány. Zde je na místě čerpat informace z dostupných odborných studií a z literatury, ale i ze zkušenosti jiných orgánů ochrany přírody. Rovněž mohou být využity poznatky shromážděné Odbornou skupinou pro rekreaci, sport a turistiku AOPK ČR (OS RST).

Nejdůležitějším východiskem při práci odborné skupiny je snaha nebránit člověku v pobytu v přírodě, respektive umožnit lidem zažít v přírodě příjemné chvíle. Představu, že by praktická ochrana přírody a krajiny byla jednodušší, kdyby do přírody stále někdo nevstupoval (ať už jako návštěvník, investor nebo v jiné roli), je třeba kategoricky odmítnout. Nemůžeme totiž čekat pochopení pro ochranářské snahy od veřejnosti, která by všechen čas trávila jen uvnitř měst prací na počítači nebo sledováním televize. Takové veřejnosti bychom jen stěží dokázali vysvětlit, že je třeba šetřit s pitnou vodou nebo neodhazovat odpadky z okénka auta. Chtít po ní, aby pochopila, že je třeba investovat z vybraných daní do záchrany tetřeva, by nejspíš byla naprostá utopie. Kvalitním prožitkem přitom může být už jen nerušený odpočinek v tichu sluncem zalité lesní mýtiny při zpěvu ptáků.

Ochrana návštěvnického prožitku nabývá na své důležitosti s tím, jak se zvyšuje počet návštěvníků a také množství zájmových skupin, které se od sebe liší nároky a vlivem na okolí (stačí si představit houbaře, jezdce na koni či na čtyřkolkách, když se potkají na jednom místě).

Pro objektivní posuzování je dobrá osobní zkušenost. Pokud ji nemá sám referent, který případ řeší, pomůže konzultace s kolegou nebo známým. U sportovních a rekreačních aktivit je běžné, že ti, kdo je nikdy nezkusili, jsou jejich odpůrci, protože vidí jen špatné následky (leckdy i jen teoretické, když faktické nejsou po ruce). Naopak aktivní provozovatelé těchto aktivit nejenže pro ně mají pochopení, ale vidí i pozitivní souvislosti. Řádně uvážit je potřeba obojí, nicméně dobrý státní úředník-ochranář se zapáleným sportovcem v jedné osobě si tyto rozpory dokáže srovnat vnitřně sám. Důležité přitom je, aby si v roli sportovce či rekreanta nepředstavoval sám sebe, ale vždy někoho jiného.

Příklad: Uvědomělý úředník-snowboardista chápe, proč ostatní „prknaři“ rádi jezdí mimo sjezdovky, při rozhodování však neeliminuje snowboarding jako takový, ale navrhuje vyčlenění strojově neupravovaných ploch a umístění překážek v plánovaném lyžařském středisku.

Princip předběžné opatrnosti je ochranáři ceněným výdobytkem zákona o životním prostředí (§ 3 zák. č. 17/1992 Sb). Při jeho aplikaci je ale třeba prokázat, že uvažované riziko je reálné. Pokud existují výsledky výzkumů, které říkají opak, nelze bezdůvodně hlásat, že v našem případě by tomu bylo určitě jinak. Uzákonění tohoto principu význam ochrany přírody velmi posílilo, jeho nadužívání však spolehlivě pozici ochranářů oslabuje.

Každý názor prezentovaný v rozhodnutí či jiném úředním aktu je třeba řádně zdůvodnit. Odůvodnění přitom musí být i pro laika srozumitelné a úderné (musí jít k jádru věci) a musí být zřejmé, že byly uváženy všechny relevatní okolnosti. Pokud je přitom rozhodnuto jinak než v jiném podobném případě, je dobré na rozdíly upozornit bez ohledu na to, zda na jiný případ žadatel sám upozorňuje či nikoli.

Aktivity a jejich vliv na přírodu

Základní rekreační aktivitou s nejdelší historií je v ČR pěší turistika. Protože až na naprosté výjimky není s ochranou přírody a krajiny ve střetu, nebyla zatím v rámci OS RST samostatně posuzována. Slouží však jako referenční aktivita při porovnávání vlivů, protože představuje tolerovanou míru disturbancí v místech, kde není vstup zakázán. V posledních letech je patrný postupný přechod veřejnosti od pěší turistiky k cykloturistice a nově také ke geocachingu.

Tyto dvě aktivity se spolu s horolezectvím staly prvními, které byly v roce 2008 zpracovány v podobě návodového metodického listu. Sportem takřka nedílně spjatým s přírodou je orientační běh, který vlastně ani nemá svou měkčí rekreační podobu a jeho profesionální podoba není se zájmy ochrany přírody nutně v rozporu. Další obdobou pěší turistiky je běžecké lyžování.

Jeho sesterská aktivita - sjezdové lyžování - je ale na rozdíl od všech předchozích aktivit již disciplínou tvrdou, která vyžaduje rozsáhlou infrastrukturu (sjezdovky, vleky, lanovky aj.) a zanechává znatelné následky nejen na přírodních fenoménech, ale i v měřítku celé krajiny. V rámci tzv. tvrdých forem rekreace nelze nezmínit motorismus, jehož provozování v přírodě se v poslední době věnuje hodně pozornosti. Čím má menší nároky na infrastrukturu (zejména moderní čtyřkolky), tím agresivněji a nepatřičněji působí v přírodě.

Metodické listy (ML) AOPK ČR jsou určeny pro vnitřní potřebu organizace, ML s názvem Usměrňování vybraných rekreačních a sportovních aktivit v ZCHÚ jsou však v zájmu jednotnosti a objektivity rozhodování určeny k širokému využití i ostatním orgánům ochrany přírody. Formou ML byly dosud zpracovány horolezectví, cyklistika a geocaching. Každá aktivita řešená v ML obsahuje analytickou část (popis aktivity, její vliv na přírodu, cílová skupina, trendy a potenciál, infrastruktura, možnosti regulace, partneři a zastoupení v ZCHÚ) a metodická doporučení. V roce 2010 dojde k aktualizaci dosud vydaných ML a zároveň budou rozšířeny o další aktivity. Odborná skupina ve spolupráci s Ministerstvem životního prostředí zpracovává metodické materiály pro orientační sporty a motoristické soutěže.

J. Hušek je předsedou Odborné skupiny pro rekreaci, sport a turistiku AOPK ČR a O. Vítek jejím místopředsedou

Odborná skupina pro rekreaci, sport a turistiku AOPK ČR

• Byla založena v roce 2005 jako poradní orgán náměstka ředitele, v současnosti má 10-15 členů ze správ chráněných krajinných oblastí (CHKO) a národních parků (NP).
• Cíle: zmapování aktivit ve zvláště chráněných územích (ZCHÚ), sjednocení přístupu v rámci AOPK ČR i dalších orgánů ochrany přírody (OOP), dosažení vzájemné informovanosti OOP a partnerů.
• Činnost: monitorování situace v CHKO i v médiích, vydávání návodových metodických listů, zaujímání stanovisek ke konkrétním kauzám, pořádání seminářů, aktivní účast v diskusích vedených k problematice vlivu sportovních a rekreačních aktivit na ochranu přírody a krajiny, jednání s partnery, konzultační a poradenská činnost pro OOP.
• Členové jsou zpravidla aktivními sportovci, z řad odborné skupiny jsou pro vybrané sportovní a rekreační aktivity určeny kontaktní osoby.

Specifické aktivity a jejich dopady

Cyklistika

Cyklistika - obecně jízda na jízdním kole má mnoho podob: závodní cyklistika versus cykloturistika, silniční/horská/sjezdová (downhill) kola aj. V 90. letech 20. století nastal celosvětový boom horských kol, což v průběhu dvaceti let zcela změnilo charakter nejen trhu s jízdními koly, ale také návštěvnosti přírody. V Klubu českých turistů vzniká sekce cyklistiky a zavádí se zvláštní značení cyklotras a cykloturistických tras.

Fatálně se množí projekty na budovní asfaltových cyklostezek v dosud málo zasažených územích, vnášení městských urbanizačních prvků do přírody (osvětlení, lavičky a koše na odpočívadlech, přemostění drobných periodických toků apod.). Na druhé straně se objevuje aktivita České mountainbikové asociace (www.cemba.cz) při zřizování přírodě blízkých stezek jako nízkonákladové alternativy lépe odpovídající současným zájmům terénně cyklistické veřejnosti. Rozvíjí se nejen síť prodejců a servisů kol, ale také certifikované ubytování pro cyklisty (www.cyklistevitani.cz). Cyklistika má od roku 2010 vlastní monotematický veletrh (For Bikes, Praha). V současnosti dokonce počet cyklistů mnohde převažuje nad pěšími turisty. Rozdíly mezi oběma skupinami jsou v dostupnosti odlehlých míst a v rozložení počtu návštěvníků v průběhu dne. Specifikem cyklistických aktivit je zraňování hadů v některých lokalitách.

Kontaktní osoba pro cyklistiku za OS RST: Ivan Bartoš, SCHKO Poodří

Hipoturistika

Jízda na koni není dosud zcela běžná, přesto v místech rančů a stanic může být její vliv na přírodu a krajinu zřetelný. Přímé škody na přírodě, působené jedním jezdcem nebo skupinou, bývají vesměs zanedbatelné, i když mohou nastat, např. rušení zvláště chráněných druhů (ZCHD) živočichů či sešlap ZCHD rostlin. Jsou však vyváženy pozitivními aspekty - zejména zvyšováním pestrosti prostředí narušením povrchu či travního drnu kopyty a koňskými exkrementy coby stanovištěm pro koprofilní hmyz.

Jsou-li však pravidelné trasy vyjížděk v okolí farem vedeny po nezpevněných pěšinách s často vlhkým a blátivým povrchem, ztrácejí atraktivitu a někdy i schůdnost pro pěší návštěvníky. Další škody mohou způsobit nevhodně umístěné deponie sena či jiných materiálů souvisejících s provozem koňské farmy. Na nevhodně umístěných pastvinách nebo při nadměrné intenzitě pastvy může také dojít k likvidaci cenných biotopů nebo stanovišť ZCHD (jak se tomu stalo např. v Přírodní památce Zmrzlík na jz. okraji Prahy).

Celkově však jde o přírodě velice blízkou aktivitu, při které jezdec získá intenzivní prožitek v přírodě. Setkání s koněm může být ve většině případů příjemné i pro ostatní návštěvníky území. Dálkové hipotrasy jsou v České republice zatím v plenkách, i když jich již několik existuje nejen na papíře. Na vhodnost souběhu hipotras s trasami pro další zájmové skupiny však přetrvávají rozdílné názory a zde se jako klíčový faktor, který může využití pro různé uživatelské skupiny umožnit, jeví vhodný typ povrchu cesty.

Kontaktní osoba pro hipoturistiku za OS RST: Slávek Valda, SCHKO Kokořínsko

Cyklostezky a in-line bruslení

Cyklostezky jsou dnes leckdy z ne zcela zřejmých (nebo alespoň zatajovaných) důvodů projektované velice nákladně. Takřka samozřejmostí je hladký asfaltový povrch s ověřenými technologiemi únosnosti i pro nákladní vozidla. Často je snahou minimalizovat svažité úseky, jako by většina veřejnosti vlastnila silniční, a nikoli horská či treková kola. Investoři argumentují rodinami s malými dětmi a in-linisty, přitom malé děti se na takových cestách často nudí. Asfaltové pásy jsou projektovány často na březích řek a potoků, kde představují vážný zásah do břehů (ničí porost, reliéf i horninové podloží, často i přirozenost samotného toku) a přetínají přirozené cesty volně žijících živočichů k vodě.

Častým a naprosto zvráceným argumentem pro výstavbu asfaltových stezek v přírodě bývá to, že jsou budovány i pro in-line bruslení, které je vázané pouze na hladký zpevněný povrch, a tudíž dosud omezené jen na intravilány měst. Mimo ně se nikdy nedostalo ani po silnicích (typický bruslařský pohyb je v silničním provozu velmi nebezpečný). Je pochopitelné, že řada in-linistů možnost vyjížděk do přírody vítá, žádný legitimní nárok na takové rozšiřování však neexistuje. Zatímco ve městech lze in-line bruslení považovat za „měkkou“ rekreační aktivitu, mimo město se okamžitě stává „tvrdou“ pro svou potřebu technologicky náročné infrastruktury (asfaltová technologie je zvládnutá, ale představuje velmi výrazný zásah do přírodního prostředí). Bez přímé návaznosti na sídla navíc tato aktivita představuje požadavek na kapacitní parkoviště ve výchozích bodech. Naopak velmi vítané z pohledu ochranářů i rekreantů je pro in-line bruslení využití automobilových závodních okruhů v příměstských oblastech (např. Brno, Monza).

Motorismus

Motorismus je aktivitou velmi problematickou s řadou negativních vlivů na přírodní prostředí i strukturu krajiny (hluk, emise, úniky provozních náplní, eroze, ničení organismů, fragmentace krajiny atd.). Má mnoho podob, které se nutně nemusejí lišit mírou vlivu na přírodní prostředí, přesto jsou podstatné rozdíly v jejich akceptovatelnosti z pohledu ochrany přírody. Pracovní „motorismus“ (typický ve volné krajině pro zemědělské a lesnické hospodaření) je součástí běžného života dnešní společnosti, stejně tak motorismus tranzitní (doprava osob a nákladů z místa na místo). Zde je legitimní hledat způsoby provozu mechanismů, které minimalizují negativní vlivy. Naproti tomu rekreační formy motorismu, tedy sportovní a zážitkové, narážejí na hranice tolerovatelnosti v přirozeném konfliktu s veřejným zájmem na ochraně přírody a krajiny. Přijímat motoristické aktivity ve zvláště chráněných územích lze ... devadesátých let 19. století.

tags: #vývoj #sportu #v #přírodě #historie

Oblíbené příspěvky:

• Návod na dobrodružné poznávání přírody
• Řešení ochrany krajiny
• Jízda na koni v okolí Kunětické hory
• Základní školy a ochrana krajiny
• Klíčové body z klimatického summitu