Význam lesa jako zdroje obnovitelných surovin v České republice

Vzhledem k průmyslovému charakteru země a hustotě obyvatelstva mají lesy mimořádný význam jako součást životního prostředí, ale i jako zdroj obnovitelné, ekologicky šetrné suroviny - dřeva, které patří k těm málo surovinám, jež jsou ještě v českých zemích k dispozici. Mnohá ložiska rud (stříbra, zlata i železa) byla v minulých staletích vyčerpána, takže nyní se zde těží jen hnědé a černé uhlí, vápenec, kaolín a sklářské písky.

Les je soubor biocenóz, jehož determinantou jsou dřeviny stromového vzrůstu. Jedná se o velmi složitý lesní ekosystém, tvořený složkou rostlinnou (fytocenóza), živočišnou (zoocenóza) a abiotickým prostředím (biotopem). Dle obecně přijímané lesnické definice je za les považováno území (lesní porost), v němž rostou dřeviny (stromy), které dorůstají minimální výšky 5 metrů a zápoje korun alespoň 25 %. Lesy dělíme na smíšené, listnaté a jehličnaté.

Funkce lesa

Kromě produkční funkce, tedy jako zdroj obnovitelné, ekologicky šetrné suroviny - dřeva, musí lesy uspokojovat stále rostoucí nároky na mimoprodukční, tzv. veřejné funkce, tzn. na funkci vodohospodářskou, půdoochrannou, krajinotvornou, klimatickou, rekreační. Jejich funkce v krajině je nezastupitelná - zpomalují odtok povrchových vod, zabraňují erozi, snižují vysychání půdy či rychlost větru, ovlivňují klima ve svém okolí a v neposlední řadě pohlcují CO2 a produkují kyslík.

To však není všechno, lesy jsou od nepaměti zdrojem inspirace pro mnohé umělce - malíře, skladatele, sochaře, plní funkci rekreační, kdy se stávají se oázou klidu či naopak přírodním sportovištěm. To vše vedlo už v minulosti k diferenciaci hospodaření v lesích a jejich členění na kategorie. V současné době se lesy člení na kategorii lesů hospodářských (77,7 %), ochranných (3,6 %) a zvláštního určení (18,7 %).

Vyvážený vzhled krajiny, kde se v pestrém sledu střídá les s poli, loukami a rybníky (je zde na 50 tis. ha rybníků), je výsledkem tisíciletého kultivovaného vztahu, který vyjadřují i slova státní hymny, a intenzivní péče obyvatel české kotliny. Příznivé rozmístění lesů i horských masivů a tradiční obliba obyvatelstva v navštěvování lesů ve všech ročních obdobích klade na rekreační funkci lesů velké nároky a mnohdy působí i poměrně značné škody (v létě jízda na horských kolech či na koních mimo vyznačené trasy, v zimě lyžování mimo vyznačené sjezdovky či při nedostatku sněhu).

Čtěte také: Ekologický význam srnce

• odpařováním vody z nadzemní části stromů se uvolňuje kapacita pro příjem dalších srážek - lesní porost odčerpá za 24 hod.
• každý strom sám o sobě je životním prostředím pro další organismy např.

Druhové složení lesů v ČR

V České republice jsou nejvýznamnějšími lesními dřevinami podle porostní plochy: smrk ztepilý (52,4%), borovice lesní (17%), buk lesní (7%), duby (6,8%), modřín opadavý (3,9%), bříza bělokorá (2,8%) a jedle bělokorá (1%), Ostatní listnáče (javory, jeřáby, jasany, jilmy ...) potom zaujímají 7,9% plochy a ostatní jehličnany 0,2%. Plocha jehličnatých dřevin se mezi lety 2000 - 2008 zmenšila o 2,31 procentního bodu. Z toho se zmenšila plocha smrku o 34 808 ha. Je to výsledek úsilí lesníků o přírodě bližší druhovou strukturu lesů ČR a cílené finanční podpory státu zaměřené na zabezpečení nezbytného podílu melioračních a zpevňujících dřevin při obnově lesních porostů. Ovšem zásadnější změna druhového složení je vázána především na obnovu lesů (částečně i na výchovné zásahy).

Hospodaření v lesích

Lesy České republiky, s. p. jsou nejvýznamnějším producentem trvale obnovitelné suroviny - dřevní hmoty na území České republiky. Roční výše těžby dřeva se pohybuje kolem 7,5 mil. m3. Cílem provádění těžby dříví je zvyšování stability, odolnosti, kvality a druhové rozmanitosti lesa v mladším věku - tzv. těžba výchovná a včasné zahájení přirozených procesů obnovy lesa novými odolnějšími, kvalitnějšími a druhově pestřejšími následnými lesními porosty u porostů starších - tzv. těžba obnovní. Dalším důležitým cílem provádění těžby v lesích je odstranění stromů nemocných, poškozených a napadených různými škůdci a chorobami proto, aby bylo zabráněno šíření těchto škůdců a chorob na další zdravé stromy.

Prvním dochovaným dokumentem, týkajícím se území nynější České republiky (ale i Střední Evropy), který dokládá existující veřejný zájem o stav lesů, jejich ochranu, a snahu o omezení jejich využívání, byl kolem roku 1350 připravovaný zákoník Karla IV. Nikdy sice nevstoupil v platnost, ale stal se vzorem pro lesní řády, které vydala řada velkých vlastníků lesů - zejména některá města.

Za počátek systematického hospodaření v českých, moravských a slezských lesích se považuje vydání zemských lesních řádů (Čechy a Morava roku 1754, Slezsko roku 1756). Jejich dodržování bylo problematické, protože chyběli kvalifikovaní lesníci - lesní hospodáři. Proto bylo v roku 1850 vydáno nařízení o státních zkouškách pro lesní hospodáře a o zkouškách osob určených k ochraně lesů. V té době také dochází k rozvoji lesnického školství. Mezníkem otevírajícím moderní historii hospodaření v lesích se stal Rakousko-Uherský zákon č. 250/ 1852, který v pojetí lesního hospodářství zakotvil ekonomické procesy, které pak vedly k vytvoření lesního hospodářství jako samostatného hospodářského odvětví (na území nynější České republiky tento zákon platil až do roku 1960).

V 19. století nebyla známá nebezpečí spočívající v ohrožení stejnověkých monokulturních lesů hmyzími škůdci nebo extrémními výkyvy počasí (bořivý vítr, mokrý sníh, sucho...) takže byly zakládány většinou lesy monokulturní a stejnověké. Došlo tak k zásadní změně druhového složení našich lesů. Byly zakládány borové a smrkové monokultury, které v důsledku tehdejších finančně výnosových teorií byly pokládány za nejvýnosnější. Převládal holosečný hospodářský způsob a uměle založené kultury byly vychovávány šablonovitě.

Čtěte také: Proč je ekologická výchova důležitá

Po roce 1989 byla asi nejvýznamnější změnou restituce (navrácení) zhruba 40% rozlohy lesů původním vlastníkům. Během 90. let minulého století skokově vzrostly pravomoce státních orgánů ochrany přírody (přijetí zákona 114/92Sb.) a byl také přijat nový zákon o lesích (289/1995 Sb.).

Od počátku tak lesnictví spočívá v jednotě hospodářského využívání a ochrany lesů. V počátcích lesnictví, kdy byl kritický nedostatek dříví a jiných produktů lesů, dominoval požadavek na rychlé zvýšení produkce, s následným zajištěním její trvalosti, vyrovnanosti a jistoty. Trvalost produkce a ekologická stabilita porostů jsou tak dvě strany téže mince, a nelze je od sebe odtrhovat.

Ekonomický význam lesa

Postavení lesního hospodářství v celku národního hospodářství lze vyjádřit jeho podílem na tvorbě HDP, který se pohybuje v rozmezí 0,9 - 0,6 %. To v absolutním vyjádření představuje asi 10 mld. Kč. Protože však výkony lesního hospodářství jsou více méně stabilní a nelze je podstatně zvyšovat, bude s růstem národního hospodářství jeho podíl na HDP klesat. Význam lesů pro společnost nelze ovšem posuzovat jen podle ekonomických údajů.

Lesy poskytují řadu ještě ne zcela doceněných přínosů, například jsou základním krajinotvorným prvkem udržujícím stabilitu přírodního prostředí a mají schopnost vázat uhlík a zpomalovat tak proces změny klimatu. Tyto a další přínosy vedou k uznání jejich důležitosti pro hospodářský a sociální rozvoj společnosti a k nárůstu požadavků na zabezpečení trvale udržitelného obhospodařování lesů s cílem zachovat biologickou diverzitu, přírodní biotopy a jejich ekologické funkce.

Vlastní význam dřevoprodukční funkce lesa není z hlediska sociálně-ekonomického rozhodně malý v rámci venkovských oblastí. Ve srovnání se zemědělstvím dosahuje podíl HDP vytvořeného v lesnictví v průměru posledních pěti let kolem 25 %, podíl zaměstnanců 20 %, podíl investic 23 %. Kromě toho je lesní hospodářství, a tedy produkční funkce lesa v poměrech ČR, výrazně rentabilní - zisková oproti zemědělské výrobě, což má pro venkovské oblasti významný stabilizující účinek. Navíc les a lesní hospodářství svou dřevoprodukční funkcí přispívají - na rozdíl od většiny ostatních sektorů - výrazně pozitivně k zahraničně obchodní bilanci.

Čtěte také: Klíčová role bakterií v přírodě

Ochrana lesů v Česku

V Česku se lesní hospodaření řídí lesním zákonem. Jeho základním principem je pokud možno nesnižovat procentuální podíl lesů v zemi. Dále předepisuje např. určitý podíl melioračních dřevin, maximální velikost holiny 1 ha (až na výjimky), nutnost nově zalesnit do 2 let od vytěžení předchozího porostu, do 5 let pak provést tzv. zajištění porostu.

Každý les je chráněn podle zákona o ochraně přírody a krajiny jako významný krajinný prvek. Lesnictví je obor lidské činnosti, který se zabývá udržením a zvelebením lesů a plným využitím jejich užitků ve prospěch vlastníků i společnosti). Dalším cílem lesnictví je pak produkce dříví, jako důležité obnovitelné suroviny, prostřednictvím trvale udržitelného hospodaření v lese. Při tomto hospodaření les zároveň poskytuje významné kladné externatity.

Dřevo jako obnovitelný zdroj

Dřevo je pevné pletivo stonků vyšších rostlin, které označujeme jako dřeviny. Vzniká v rostlinách z meristémových buněk. Dřevo je a bylo pro lidi velmi důležitým materiálem. Každý druh dřeva má svoje zvláštní vlastnosti, což ovlivňuje možnosti jeho využití. Měkké dřevo je takové, které se snáze opracovává, pochází většinou z jehličnatých stromů, z listnatých například lipové, topolové, vrbové a další, zatímco tvrdé dřevo se získává hlavně z listnatých stromů (z jehličnatých stromů považujeme za tvrdé dřevo borovice, douglasky, tisu...)

Dřevo je zahrnováno mezi obnovitelné zdroje energie, jako jeden z druhů biomasy. Roční přírůst dřeva v českých lesích je přibližně 18 mil. m³, ročně se vytěží zhruba 14 - 15 mil. m³, ročně se tedy zvětší zásoby dřeva nejméně o 3 mil. m³. Zalesněná plocha naší republiky se za posledních 200 let zvětšila o celou třetinu. České lesy mají v současné době v zásobě asi 673 milionů metrů krychlových dřeva, k nimž každý rok přiroste dalších tři až šest milionů. Mezi evropskými státy zaujímá naše republika 12. místo v lesnatosti (33,5 %), 4. místo v zásobě dřeva na 1 hektar (245,8 m³/ha) a 6. místo v ročním přírůstu na 1 ha (7,8 m3/ha).

V Česku nelze lesy považovat za ohrožené nadměrnou těžbou. Od 30 let min. století dochází ke zvyšování jejich rozlohy (v 50. letech 20. století zejména vlivem zalesnění opuštěných luk a polí v Sudetech, Od 90.let. 20. století také v souvislosti s útlumem zemědělské výroby). Zároveň v České republice z ekonomických příčin (rychlé zvyšování nákladů lesního hospodářství a pokles cen dříví) roste i průměrná a celková zásoba dříví (měřená v m3). Oproti roku 1930 se údaj o celkové zásobě dříví v lesích v ČR zvětšil do roku 2008 na více než dvojnásobek (v r. 2008 - 676,4 mil.m3) .

V tomto trendu hraje roli i dovoz dříví a výrobků ze dřeva ze zemí, kde na lesnické hospodaření, ochranu krajiny a přírodního prostředí neberou takové ohledy jako v Evropě. Průměrná zásoba na 1 ha lesních pozemků byla v roce 2008 260,38 m3. Koncem 18. století byl podíl rozlohy lesů na celkové rozloze Česka pouze 23 %. Na počátku 2. tisíciletí dosahuje 34 % a předpokládá se, že do roku 2020 stoupne na 35-36 %.

Možnosti zpracování a využívání dřeva

V souvislosti s rostoucím zájmem o dřevostavby a výrobky ze dřeva se objevuje i řada studií, které zkoumají trendy a očekávání v sektoru zpracování dřeva. Definují oblasti pro zaměření strategických investic, změnu právních předpisů a norem, směrování výzkumu; mají ambice přispět k ochraně klimatu a zajistit vyšší přidanou hodnotu lesnicko-dřevařského sektoru a dosáhnout efektivního využívání dřeva vypěstovaného v našich lesích.

Na pravidla evropské surovinové politiky pro dřevo v návaznosti na Koncepci státní lesnické politiky do roku 2035 v oblasti zpracování a využívání dřeva upozornila aktuálně Hospodářská komora ČR (HK ČR), která za účelem sledování údajů zformovala vlastní sekci dřevozpracujícího průmyslu s cílem zlepšit hospodaření s českým dřevem a zvýšit jeho přidanou hodnotu zpracování.

„Podnikatelé chtějí české dřevo více zpracovávat v tuzemsku, ale narážejí na řadu překážek. Například na roztříštěnost průmyslu a zdlouhavé povolovací řízení či na národní normy požární bezpečnosti staveb, jež jsou mnohem přísnější než v zahraničí. Kvůli tomu jsou i domácí zpracovatelské kapacity nízké. Jedná se o dokument zvaný Surovinová politika pro dřevo z dílen ministerstev zemědělství, životního prostředí a průmyslu a obchodu a o Koncepci státní lesnické politiky do roku 2035.

V mezinárodním srovnání patří Česku 24. příčka z 27 států Evropské unie. „Česko je už roky největším unijním vývozcem surového dřeva, poté následují Německo, Polsko nebo Francie. Vysoký podíl neopracovaného dřeva, respektive kulatiny na objemu našeho vývozu, vede k významné ztrátě přidané hodnoty pro ekonomiku a Česko tak přichází až o desítky miliard korun ročně,“ komentuje analýzy Jan Matějíček a doporučuje některé změny: kupříkladu minimalizovat dopravní vzdálenosti mezi lesnickými činnostmi, zpracovatelskými zařízeními a konečným využitím dřeva.

tags: #vyznam #lesa #jako #zdroje #obnovitelnych #surovin

Oblíbené příspěvky:

• Tuhý šampon v přírodě: Recenze
• Nápady pro tvoření z odpadu
• Stav ovzduší v Bohumíně
• Proč je důležité trávit čas v přírodě
• Ochrana rejnoků