Význam ochrany přírody v Severní Americe

Ochrana přírody formou rezervací a parků má v USA dlouholetou tradici. Národní parky USA jsou jednou z hlavních zastávek většiny cestovatelů.

Historický pohled na ochranu přírody

Řada lidí má dnes pocit, že se o ochraně životního prostředí sice hodně mluví, ale reálně se nic nedělá. A že dříve měli lidé k přírodě daleko blíž než dnes. Nabízíme vám proto zajímavé srovnání, které vám ukáže reálný stav ochrany přírody zhruba před zhruba 150 lety. Protože i když se Yellowstone svým založením 1. března 1872 stal celosvětově prvním národním parkem, tak k ochraně přírody ve dnešním pojetí měl velmi daleko.

Nikde nebylo tak řáděno dle pořekadla »po nás ať přijde potopa«, jako právě v poříčí Mississippi. Nikdy před tím nevázla plavba po řece tak, nebylo tolik písčin a mělčin, jako nyní a nikdy nebyly povodně větší než nyní, načež pak zase nastane nedostatek vody. Jakkoliv zní to neuvěřitelně, jest přece pravda, že množství vod jezer kanadských, jež byla považována za nevyčerpatelná, stále ubývá.

Na Superior-lake a na jezeře Michiganu objevují se každoročně nové mělčiny a řeka St. Louis, jež u Duluthu vtéká do Superior-lake a jež, soudě dle jejího koryta, musila kdys míti ohromné množství vody, jest nyní nepatrnou říčkou. Na cestě z Toleda poloostrovem michiganským do Sagniaw City viděl celé čtverečné míle pařezů. Stromy byly poraženy pro velké továrny nábytku v Grand Rapids a Kalamazoo, ale nikoliv způsobem hospodárným, nýbrž plýtváno zúmyslné nejlepším dřívím.

Když známý cestovatel Hesse-Wartegg r. 1887 jel Wisconsinem a později přes Fargo k Yellowstone-parku, jel po celý den hořícím pralesem. V Sieře Nevadě v Kalifornii nalezl semenáře, jenž dobýval bohaté semenné tobolky wellingtonie (Sequoye gigantea) tím, že obrovské ty stromy dole podpálil a tak strom porazil. V Severní a Jižní Karolíně jel mnoho mil smrkovými lesy, kdež kmeny byly do dvou třetin tlouštky proťaty, aby se získalo terpentinu. To jsou jen některé případy pustošení lesů v Americe, jež se musí strašně pomstít.

Čtěte také: Ekologický význam srnce

Co nahoře v lesích Minnesoty, Wisconsinu atd. zhřešeno, postihuje těžce plavbu na řece St. Louis a v jiných městech na Mississipu. Na sta čtverečních mil půdy bylo v posledních letech zbaveno lesů, holá půda vody více nezdržuje a tak povstávají velké povodně, na něž zase následuje sucho a nedostatek vody v řekách.

Významné chráněné oblasti a národní parky

Národní park Grand Canyon

V celém NP Grand Canyon žije 80 druhů savců, asi 300 druhů ptáků a 50 druhů plazů a obojživelníků. Turisté se tu mohou nejčastěji setkat s mezky nebo ovcemi tlustorohými, vzácněji pak s vlky, kteří obývají severní okraj rokle. Pro milovníky vody a adrenalinu je v NP Grand Canyon možné absolvovat sjíždění řeky Colorado na raftu, kdy Vás čeká skutečně nezapomenutelný zážitek. Na úseku dlouhém 365 km tu je více než 160 míst s peřejemi, přičemž nejvyšší měří více než 11 metrů!

Národní park Sequoia

Nejnavštěvovanější část národního parku Sequoia v USA, kde se nachází další obří sekvojovec , je General Sherman. Sekvojovce v parku dosahují výšky kolem 100 metrů a jsou staré až 3000 let. Majestátní sekvojovec General Grant je jedním z nejstarších a nejmohutnějším v parku.

Národní park Everglades

Národní park Everglades v USA je domovem aligátorů amerických a jeho krajinu tvoří ekosystém propojených mokřadů, jezírek a močálů. Kromě aligátorů se tu nachází další chráněné druhy zvířat, mezi nimi třeba puma floridská nebo karibský plameňák.

Národní park Mesa Verde

Jde o jediný park ve Spojených státech, který byl zřízen na ochranu lidských výtvorů již v roce 1906 prezidentem Theodorem Rooseveltem. Archeologové v národním parku objevili 5 000 archeologických památek včetně 600 obydlí pod převisy, z nichž 75 % je tvořeno jen 1-5 místnostmi. V roce 1994 byl zahájen Archeologický záchranný program určený pro zabezpečení a výzkum obytných komplexů.

Čtěte také: Proč je ekologická výchova důležitá

I když hlavním posláním parku je ochrana a výzkum sídel původních indiánských kmenů, velká pozornost je také věnována ochraně přírodního prostředí. V jižní části parku byla vyhlášena Výzkumná přírodní oblast, ve které probíhá výzkum ekosystémů, monitoring sukcese a dalších ekologických změn. Geologická a geomorfologická rozmanitost území spolu s geografickou izolací vytváří i přes semiaridní klimatické podmínky určitou různorodost stanovišť a slušnou biodiverzitu.

Mesa Verde se nachází na pomezí Sonorské provincie a Skalistých hor. V parku najdeme čtyři hlavní vegetační pásma. Na dnech kaňonů, v nejnižších, nejsušších a nejteplejších oblastech se rozkládá křovinatá step (mountain shrub community) s dominantním pelyňkem Artemisia tridentata a hvězdnicovitým keřem Ericameria nauseosa. Svahy kaňonů a plošiny nižší nadmořské výšky jsou porostlé křovinami borovic a jalovců (pinyon-juniper woodlands) s dominantním jalovcem Juniperus osteosperma a borovicí Pinus edulis.

Ve výšce nad 2 286 m n. m. se napříč parkem od východu na západ táhne pásmo horských křovin (mountain shrub community). Typickým zástupcem této vegetace je dub Quercus gambelii s hluboce rozeklanými listy a signalizující vyšší vlhkost půdy. Nejvyšší patra parku patří douglaskové dubině (Gambel oak-Douglas-fir woodland) s douglaskou tisolistou Pseudotsuga menzeseii, dubem Quercus gambelii a borovicí těžkou Pinus ponderosa.

V Mesa Verde se nachází i vlhkomilná vegetace. Přítoky řeky Mancos, odvodňující Mesa Verde, doprovází břehová vegetace s javorem kanadským Acer negundo, topolem Populus deltoides a šeferdií Shepherdia canadensis. Různorodost biotopů poskytuje podmínky pro život vzácných i běžných druhů živočichů, obzvláště ptáků.

V parku žije více jak 74 druhů savců, 200 druhů ptáků, 16 druhů plazů, 5 druhů obojživelníků, 6 druhů původních ryb a 1 000 druhů hmyzu, z nichž některé jsou vázané na výskyt endemických druhů rostlin (např. motýl otakárek Papilio polyxenes). Podél cest se běžně pohybují jelenci ušatí Odocoileus hemionus, vzácností není ani setkání s medvědem baribalem Ursus americanus, kojotem Canis latrans, pumou americkou Puma concolor, jelenem wapiti Cervus canadensis či ovcí tlustorohou Ovis canadensis.

Čtěte také: Klíčová role bakterií v přírodě

I přes velmi přísnou ochranu se management parku musí potýkat s nepříznivými vlivy, jež způsobují degradaci ekosystémů. Poměrně vysoká roční návštěvnost parku, která se pohybuje okolo 550 000 lidí, s sebou nese rizika související s údržbou a opravou nezbytné návštěvnické infrastruktury. Ekosystémy jsou také ohrožovány imisemi z nedaleké uhelné elektrárny a dochází k znečišťování vodních zdrojů v důsledku intenzivní zemědělské činnosti na hranicích parku.

Velkým problémem je pronikání koní a dobytka z přilehlých pastvin a indiánské rezervace Ute Mountain. Největším nebezpečím pro národní park jsou však požáry. Požár v r. 1989 zničil 146 km2 starých lesů a křovin. Bodlák nící Carduus nutans se v parku objevil kolem r. 1970 a velmi rychle začal obsazovat prázdné niky podél cest a archeologických vykopávek. Sveřep střešní Bromus tectorum se šíří především na místech po požárech.

Národní park Mesa Verde spravuje National Park Service za vydatné finanční a výzkumné pomoci nadace Mesa Verde Foundation, muzea Mesa Verde Museum Association a řady dalších institucí a organizací včetně dobrovolníků. Do národního parku se návštěvník dostane autem po silnici 160 a přes nové návštěvnické a výzkumné centrum. Velmi promyšlená architektura a umístění centra respektuje okolní krajinu i stavby pueblanských předků a splňuje velmi přísné standardy zeleného stavění (LEED).

Instituce ochrany prostředí v USA

Ochranu životního prostředí v celostátním měřítku zabezpečuje „šedá“ Agentura ochrany životního prostředí Spojených států a dvě „zelené“, jmenovitě Správa Spojených států pro ryby, planě rostoucí rostliny a volně žijící živočichy a Správa národních parků Spojených států. Bez ohledu na omezení vládních výdajů zůstává rozpočet všech tří zmiňovaných federálních institucí stabilní.

Již od poloviny 90. let 20. století představuje koncepční rámec pro činnost všech federálních institucí zaměřených na životní prostředí péče o ekosystémy. Kromě vlastní rozsáhlé činnosti vyplývající z příslušných právních norem věnují uvedené organizace zvýšenou pozornost informování a vzdělávání veřejnosti i cílových skupin obyvatelstva s cílem získat jejich podporu pro trvalou péči o přírodu a životní prostředí.

Environmental Protection Agency (EPA)

EPA byla založena v roce 1970. Základním posláním EPA je chránit lidské zdraví a přírodní prostředí, tedy ovzduší, vodní prostředí a souš. Agentura navrhuje Kongresu témata, pro něž by měl být schválen nový zákon. Jakmile Kongres příslušnou legislativu schválí, EPA rozpracovává standardy, pravidla, koncepce, strategie, přístupy a návody k jejímu naplňování a vydává ke schváleným zákonům prováděcí předpisy.

Jak washingtonské ústředí, které zaměstnává více než polovinu všech pracovníků EPA, tak deset poboček rozmístěných po celých USA proto spolupracují s orgány státní správy, které v členských státech zodpovídají za ochranu životního prostředí. Nejenže jim poskytují odbornou pomoc, ale EPA vládám států uděluje i granty na konkrétní projekty. Již jsme zmínili, že pracovníci EPA působí jako federální inspektoři životního prostředí.

Fish and Wildlife Service (FWS)

Vznikla v roce 1940 sloučením Úřadu pro rybolov a Biologického průzkumu a společně se sesterskou organizací Správa národních parků Spojených států (USNPS) spadá pod ministerstvo vnitra. Jak ostatně vyplývá z jejího názvu, soustřeďuje se na péči o flóru, faunu včetně ryb a o přírodní biotopy. Nejdůležitější činností FWS zůstává naplňování zákona o ohrožených druzích.

National Park Service (NPS)

U jejího zrodu stála v roce 1916 skupina úspěšných obchodníků, umělců a vědců. V roce 1933 se do pravomoci NPS dostala i péče o památky občanské války, později i další kulturní a historické pamětihodnosti. V současnosti spravuje NPS území o rozloze 338 000 km2, přičemž jen 5 % z této plochy zabírají soukromé pozemky. Jedná se o celkem 397 lokalit, z toho 58 národních parků. Správa má na starosti přírodní a kulturní památky řazené celkem do 20 kategorií.

Zákon o ohrožených druzích (Endangered Species Act, ESA)

Bezesporu nejdůležitější právní normou na ochranu přírody ve Spojených státech zůstává zákon o ohrožených druzích (Endangered Species Act, ESA), schválený v roce 1973. Navíc zahrnuje nejen druhy, ale i poddruhy a v případě obratlovců dokonce ohrožené nebo potenciálně ohrožené místní populace. K 5. 5. 2012 se zákon o ohrožených druzích vztahoval na 1 913 ohrožených nebo potenciálně ohrožených druhů planě rostoucích rostlin, volně žijících živočichů a dalších organismů, z nichž 1 323 se vyskytuje v USA.

Uvedená právní norma jasně stanoví, že vyrušování, zraňování, usmrcování, lov, odstřel, odchyt chráněných organismů nebo jakýkoli pokus o takovou činnost jsou nezákonné. Pro každý ohrožený nebo potenciálně ohrožený druh má být vypracován a uskutečněn plán péče. Kromě vlastní ochrany jedinců, populací a uvedených taxonů zákon zavádí také ochranu kritického biotopu, což je nejmenší možná plocha poskytující cílovému druhu zdroje nezbytné pro přežití.

Přehled federálních institucí zabývajících se ochranou životního prostředí v USA

tags: #význam #ochrany #přírody #v #severní #americe

Oblíbené příspěvky:

• Chemie ovzduší VŠCHT – sylabus
• Jak na svoz odpadu v Chotěšově
• Co s použitým holicím strojkem?
• Trump a klimatická politika
• Rozdíl mezi emisemi vázanými na spotřebu a produkci