Morčata jsou oblíbenými domácími mazlíčky, známá pro svou přátelskou povahu a relativně snadnou péči. Nicméně, abychom jim zajistili kvalitní život, je důležité porozumět jejich přirozeným instinktům, potřebám a chování.
Podívejme se v krátkosti do přírody, k divokým předkům našich domácích morčat. Morče v přírodě, jako většina býložravců, slouží jako potrava predátorům. Je to tedy zvíře lovené, a proto jej příroda obdařila potřebnými instinkty, aby mělo šance na přežití.
Divoká morčata obývají Jižní Ameriku od Venezuely až po Argentinu. Žijí v nížinách nebo v horách a to až do výšky téměř 5000 m n. m. Možnosti úkrytů jsou tedy velmi rozmanité. Některá morčata si vyhrabávají jednoduché nory nebo obsazují opuštěné nory po jiných zvířatech. V horských oblastech slouží jako úkryt štěrbiny skal, na travnatých a křovinatých pampách se skrývají v podrostu nebo mezi kameny.
Původní obyvatelé Jižní Ameriky - jihoameričtí indiáni dodnes chovají morčata jako domácí užitková zvířata. Jejich „chovatelská zařízení“ bývají venkovní a zajímavé je, že většinou kopírují jejich vlastní obydlí. Proto se výrazně liší dle jednotlivých oblastí. Indiáni z hor používají jako stavební materiál kámen. Indiáni v nižších polohách používají ke stavbě domečků pro morčata hlínu a rostlinný materiál. U indiánů žijících u jezera Titicaca připomínají malá týpí z rákosů…
Ať už tedy žijí morčata kdekoliv, vždy mají úkryt.
Čtěte také: Ekologický význam srnce
Morče, stejně jako jiné druhy domácích mazlíčků, si zachovalo své vrozené, základní instinkty a mezi ně bezpochyby patří i pud sebezáchovy. Může se leknout a Vy ani nebudete vědět čeho. Vyhodnotí nějaký pohyb nebo zvuk jako potenciální nebezpečí a bude mít potřebu se někam schovat a zachránit si život.
Nicméně pokud se nemá kam schovat pokaždé, když to samo uzná za vhodné, tak se ocitá v dlouhodobém stresu. A jak je obecně známo, stres je spouštěčem a příčinou mnoha zdravotních komplikací u lidí i zvířat. V případě morčat je to vždy oslabení imunity a s tím spojené nemoci, nejčastěji kožní onemocnění (plíseň).
Obzvláště důležité jsou domečky či jakékoliv úkryty u morčat, která žijí sama nebo u morčat dosud neochočených, která se lidí bojí, nejsou zvyklá na kontakt nebo na ruch domácnosti. A je jedno zda se jedná o mláďata nebo dospělá morčata. U takovýchto jedinců je domeček naprostou nutností a jejich jedinou jistotou. Tím, že jim domeček poskytnete, předejdete právě dlouhodobému stresu a zraněním při případném panickém útěku před "nebezpečím".
Ideální vnitřní rozměr domečku pro dvě dospělá morčata je 30 x 20 cm. Nejlepší je, když má každé morče svůj vlastní domeček/úkryt. Obecně lze tedy říci, že čím více morčat v ubikaci bydlí, tím více domečků a úkrytů by tam mělo být. Důležitým rozměrem je výška domečku, která by měla být okolo 15 cm.
Tvar a vzhled prodávaných domečků je velmi pestrý. Klasika je obdélníkový tvar, který se hodí do každé klece. Existují i domečky s rampou nebo ve tvaru stanu. Nabídka je opravdu velmi široká. Pokud je domeček bezpečný a dostatečně velký, tak pak už záleží jen na Vašem osobním vkusu a preferencích. :o)
Čtěte také: Proč je ekologická výchova důležitá
Ideální velikost vchodu je šířka cca 10 cm a výška cca 12 cm. Můžete se setkat i s domečky, které mají dva vchody. Velmi vhodný je takový domeček u morčat, která mezi sebou mají časté neshody. Ráda bych ještě zmínila domečky do venkovních výběhů. Pokud máte tu možnost a můžete morčátka přes léto pouštět do výběhu či na pastvinu, tak v tomto případě je domeček nutností.
Venkovní domeček by měl být opravdu prostorný, aby se do něj pohodlně vešla všechna morčata, případně by každé morče mělo mít domeček svůj vlastní. Měl by být schopen také sám odolávat nepřízni počasí. Takže by měl mít nepromokavou střechu a měl by být ošetřen ekologickou, nezávadnou barvou.
Morčata jsou společenská zvířata a mají ráda společnost. Funguje to ale nejlépe, když jsou s morčaty, se kterými vyrůstala od dětství. Pokud máte víc než jedno morče, dejte dohromady morčata stejného pohlaví, aby se nerozmnožovala. Každé morče by také mělo mít svou skrýš nebo domeček, aby mohla mít trochu soukromí.
Morčata ve skupině mezi sebou komunikují čichem, hmatem a zrakem, ale ani jejich hlasová komunikace se nedá opomenout. Ze smyslů vyniká u morčete sluch, je to živočich audiosenzitivní. Nejcitlivěji morčata vnímají zvuky o rozpětí 500 až 8 000 Hz. Jsou však schopná slyšet i vysoké frekvence.
Morčata vydávají celkem 11 zvuků. Zvuky morčat se dělí na zvuky přivolávající ostatní členy skupiny, zvuky udržující kontakt s ostatními jedinci, zvuky, kterými se jednotliví členové skupiny vítají, stresové zvuky a zvuky výstražné.
Čtěte také: Klíčová role bakterií v přírodě
U morčat můžete slyšet taky cvakání zuby. Takové jemné poskřipování zuby například při hlazení nebo usínání je zvuk libosti, oproti tomu hlasité cvakání či vrzání zubů u morčete může značit bolest.
Morče je vegetarián. Krmíme ho trávou (v zimě senem), obilovinami, krmnou řepou, mrkví, jablky apod. Určitou zvláštností morčete je, že potřebuje tzv. objemové krmení. Musí mít po celý den k dispozici velké množství balastní potravy (seno, tráva), která obsahuje mnoho vlákniny, naplní dlouhá střeva a zabrání tak jejich zauzlení.
Morče si nedokáže vytvořit vitamín C z potravy. Stačí běžné krmení ovocem, zeleninou a trávou, při výhradně suchém krmení se však musí podávat uměle jako vitamínový preparát.
Základem krmené dávky morčete je seno, tráva a bylinky. Jako doplněk se podává zelenina a ještě méně granule. Ve výživě morčat je velmi důležité zmínit potřebu doplňování vitamínu C (kyseliny L-askorbové). Morčatům totiž chybí enzym L-gulonolaktonoxidáza, a proto si ho stejně jako my a další primáti nejsou schopna sama vyrábět a je třeba jim ho do stravy přidávat.
Morčata musí mít neustálý přístup k čerstvé vodě, některá raději pijí z misky, jiná z napáječky. Dále je třeba zmínit potřebu vitamínu D3. Pokud morče chováte doma a nevystavujete ho slunci, tedy UV záření, je třeba, abyste mu vitamín D3 doplňovali do krmné dávky, a to 400 U.I. jednou měsíčně do tlamičky, případně můžete morčeti svítit i UV lampou, kterou znáte z chovu plazů.
V místnosti můžeme morčata ubytovat do dřevěné bedýnky s pevným dnem, ale i do plastového terária, s podestýlkou ze slámy, hoblin apod. Jako úkryt morče ocení větší množství slámy nebo sena. Kromě toho se často doporučuje pořídit i boudičku, přestože platí, že morčata, která ji mají k dispozici, se hůře ochočují. V ubikaci morče nemá trávit veškerý svůj čas. Měli bychom mu dopřát každodenní procházky po bytě (samozřejmě pod pečlivým dohledem); v létě je ideální travnatý výběh na zahradě. Postačí ohrádka bez podlážky - morče se nesnaží podhrabat, přeskočit ani jinak uniknout.
Morče by mělo bydlet v místnosti, kde je stálá teplota vzduchu mezi 18 a 24°C a jeho relativní vlhkost 50-60 %. Jak poznáte, že je morčeti zima nebo horko? Obvykle se takové morče méně pohybuje a méně žere. Klec nebo box s morčaty byste měli umístit někam, kde je klid, ne na zem kvůli otřesům při chůzi a rozhodně ne do průvanu, k topení nebo na přímé slunce. Taky se nedoporučuje morče chovat v kuchyni kvůli zvýšené vzdušné vlhkosti při vaření. Za sebe nedoporučuji ani chovat morčata v ložnici, protože bývají hlučná i v noci.
Jako podestýlka pod morčata se mi nejvíce osvědčil Asan, ale počítejte s tím, že je dražší. Případně můžete zkusit dřevěné pelety a na ně dát vrstvu hrubých bezprašných hoblin. Osobně morčata čistím denně tím způsobem, že vyhazuji znečištěná místa v kleci a podestýlku případně dosypu. Jednou za týden až 10 dní pak celou podestýlku vyměním a klec/box umyju a vydesinfikuju. Jedině tak se dá předejít zápachu od morčat. Pokud budete morčata čistit jednorázově jednou týdně, tak počítejte s tím, že budou dosr cítít, o to výrazněji v letních měsících. Navíc některá morčata mohou být citlivá na amoniak z moči a mohou kýchat.
Morčata potřebují pravidelnou a systematickou preventivní péči, která pomůže předejít jejich zdravotním problémům a onemocněním. K další péči patří také pravidelné stříhání drápků a kontrola zubů, zda nepřerůstají. Nezapomínáme také na česání především u dlouhosrstých plemen a případně na koupání.
Morčatům zuby nepřetržitě rostou, proto by měla mít neustále co hlodat, aby se zuby pravidelně „opotřebovávaly“. Stejně jako zuby i drápky neustále rostou. K obrušování může docházet přirozenou cestou, např. na hrubé podlaze, nebo zastřiháváním drápků.
Vitamín C - jelikož si morče neumí samo vytvořit tento vitamín, je potřeba mu jej pravidelně dodávat ve formě zeleniny a ovoce, případně doplnit umělými přípravky.
Plemena morčat rozdělujeme podle srsti na krátkosrstá, dlouhosrstá a bezsrstá. Bezsrstá plemena jsou stále raritou, existují dvě - morče skinny a baldwin. Morče skinny má zbytky srsti na čumáku a tlapkách, kdežto baldwin je holý úplně.
Dodržováním těchto zásad můžete zajistit, že vaše morče bude šťastné, zdravé a dobře socializované.
tags: #význam #morčat #v #přírodě