Emise oxidu uhličitého (CO2) jsou v současnosti jedním z klíčových témat. I když se jedná o obsáhlé téma, základní výpočet množství CO2, které je vypouštěno, je poměrně snadný.
Ministerstvo životního prostředí stanovuje podmínky pro zjišťování emisí skleníkových plynů na základě zákona č. 695/2004 Sb., o podmínkách obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů.
Pro zařízení podle § 5 odst. 2 zákona se ustanovení vztahují na zařízení, u kterých je prahová hodnota překročena alespoň u jedné z činností podle přílohy č. 1 k zákonu.
Emise se zjišťují postupem založeným na výpočtu, postupem založeným na měření nebo kombinací obou metod v případě stanovení emisí z různých dílčích zdrojů a zdrojových toků spadajících pod jedno zařízení.
Při tomto kombinovaném stanovení emisí provozovatel zařízení zajistí, aby nedošlo k vynechání nebo ke dvojímu započítání emisí.
Čtěte také: Biologická kontrola a ochrana
Provozovatel zařízení zjišťuje emise v souladu se zásadami stanovenými v příloze č. 1 k vyhlášce č. 696/2004 Sb. ze dne 21. února 2004 č. 13 Příloha č. 1 zákona č.
Provozovatel zařízení vytváří podrobný popis postupu zjišťování pro své zařízení, který je součástí žádosti o povolení k emisím skleníkových plynů podle § 4 zákona.
Provozovatel zařízení vypočte emise CO2 jako součin aktivitního údaje, emisního faktoru a oxidačního nebo konverzního faktoru nebo použije specifické výpočty uvedené v příloze č. 8 až 17 k této vyhlášce.
CO2 neemitovaný z daného zařízení, ale přemístěný jinam jako čistá substance, jako složka paliva nebo jako vstupní surovina pro chemický nebo papírenský průmysl, se od vypočtené úrovně emisí odečte a vykáže odděleně jako zvláštní položka.
V případě emisí ze spalování je aktivitní údaj založen na spotřebě paliv. Množství paliva se vyjadřuje v jednotkách energetického obsahu v TJ.
Čtěte také: Oxid hořečnatý a emise
Skutečnost, že během spalování se převážná část uhlíku obsažená v palivu zoxiduje na CO2, přičemž část uhlíku může zůstat nezoxidovaná v popelu nebo se tvoří saze, se zohlední oxidačním faktorem vyjádřeným jako podíl zoxidovaného uhlíku, kdy jeho maximální hodnota je rovna jedné.
Emisní faktor v sobě může zahrnovat i faktor oxidační, v tom případě se oxidační faktor již nevyjadřuje.
Podrobnosti o způsobu výpočtu jsou uvedeny v příloze č. 2 k této vyhlášce.
V případě emisí z procesů jsou aktivitní údaje založené na spotřebě suroviny, prosazení nebo vyrobeného produktu v tunách nebo obvyklých metrech krychlových.
Uhlík obsažený ve vstupní surovině, který není přeměněn na CO2 během procesu, se zohlední v konverzním faktoru.
Čtěte také: Emisní faktor v bilanční metodě
V případě převedení veškerého uhlíku v surovině na CO2 je konverzní faktor roven jedné.
Obsahuje-li emisní faktor v sobě faktor konverzní, konverzní faktor se již nevyjadřuje.
Množství vstupního materiálu lze vyjádřit buď hmotnostně nebo objemově.
Podrobnosti o způsobu výpočtu jsou uvedeny v přílohách č. 8 až 17 k této vyhlášce.
Úroveň přesnosti slouží k určování proměnných, jimiž jsou aktivitní údaje, emisní faktory, oxidační nebo konverzní faktory. Zvyšující se číslo úrovně přesnosti znamená vyšší přesnost, v případě stejné úrovně přesnosti za použití rozdílných přístupů jsou tyto přístupy rozlišeny písmeny.
Pro stanovení všech proměnných použije provozovatel zařízení u všech zdrojových toků ve všech zařízeních kategorie B nebo C pro účely zjišťování a vykazování nejvyšší úroveň přesnosti.
Nejvyšší úroveň přesnosti nemusí být použita u oxidačních faktorů a pro komerční standardní paliva u výhřevnosti a oxidačních a emisních faktorů.
Nižší úroveň přesnosti pro příslušné proměnné v rámci zjišťovacího postupu je možné použít pouze, pokud se prokáže, že nejvyšší úroveň přesnosti není technicky proveditelná, nebo vyžaduje nepřiměřeně vysoké náklady.
Pokud je to technicky proveditelné, použije provozovatel zařízení pro všechny proměnné všech významných zdrojových toků minimálně ty úrovně přesnosti, které jsou uvedeny v příloze č. 3 k této vyhlášce.
Při zpracování ročních výkazů o emisích CO2 pro obchodování s emisemi skleníkových plynů (systém ETS - Emission trade system) se používají tzv. emisní faktory (dále též EF).
Emisní faktor je vlastně měrný ukazatel, který určuje, kolik se uvolní oxidu uhličitého spálením jednotkového množství paliva.
Metodika pro zpracování výkazů o emisích pak předepisuje konkrétní postupy pro výpočet emisí CO2.
Významné zdroje mají povinnost stanovit své individuální EF pro každé použité palivo a to i pro jeho jednotlivé dávky do spalovacího zařízení.
Jinak je tomu ovšem pro méně významné zdroje, u kterých není požadována vyšší přesnost údajů. V těchto případech se používají tzv. Tento přístup však může vést k určitým nepřesnostem při vykazování emisí CO2 v porovnání se skutečností.
Pro orientační výpočet úspor emisí oxidu uhličitého dosažených změnou druhu paliva nebo sníženou spotřebou paliva lze použít údaje z tabulky:
| Druh paliva | Emisní faktor |
|---|---|
| Hnědé uhlí | 0,36 t CO2/MWh výhřevnosti paliva |
| Černé uhlí | 0,33 t CO2 /MWh výhřevnosti paliva |
| Těžký topný olej | 0,27 t CO2 /MWh výhřevnosti paliva |
| Lehký topný olej | 0,26 t CO2 /MWh výhřevnosti paliva |
| Zemní plyn | 0,20 t CO2 /MWh výhřevnosti paliva |
| Biomasa | 0 t CO2 /MWh výhřevnosti paliva |
| Elektřina | 1,17 t CO2 /MWh elektřiny |
Pramen: Vyhláška č. 425/2004 Sb.
Provozovatel zařízení vykazuje množství emisí skleníkových plynů ze zařízení na formuláři pro vykazování výsledků zjišťování emisí ověřeném autorizovanou osobou, jehož vzor je uveden v příloze č. 5 k této vyhlášce.
Zvlášť se vykazují položky, které se nezapočítají do celkového součtu emisí.
Paliva a odpovídající emise se vykáží podle přílohy č. 4 k této vyhlášce.
Emise pocházející z různých zdrojů jednoho zařízení patřící ke stejnému typu činnosti podle přílohy č. 1 zákona se vykazují souhrnně a přiřazeny k této činnosti.
Emise se vykazují zaokrouhleně na tuny.
Každá činnost uvedená v příloze č. 1 zákona vykonaná v zařízení musí být označena oběma kódy uvedenými v příloze č. 7 k této vyhlášce.
tags: #vzorec #pro #výpočet #emisí #CO2 #z