Vztah štiky v přírodě

Vnímání reality však bylo v minulosti trošku jiné, než jaké máme my, moderní lidé. Člověk v dávných dobách žil v tajemném světě plném záhad a nevysvětlitelných jevů.

Voda lidem od nepaměti přinášela obživu, ale zároveň z ní měl člověk také strach a respekt. Je to přirozené - do vody není vidět, je proto jako hluboká tajemná studna, jejíž poklady prohlédneš jedině sítí nebo rybářským prutem.

Ale i v našem „středoevropském rybníčku“ mohou žít zajímaví a tajemní tvorové. Historky o velkých štikách však známe i z našeho prostředí a některé přetrvaly i dodneška. Stále „živá“ je lipenská štika Apolena, měřící prý kolem 2 metrů.

Jiřího Hadsche zaujala v 16. století především štika: „Je obdivuhodně obratná při opatřování žrádla. Stojí ve vodě proti proudu, a co jí přijde do cesty (...)vše ukořistí. (...)Je jisté, že žere psy i kočky, které se hodí do vody.

Mnoho léků poskytovala štika. Roztlučené štičí kosti a zuby se používaly proti píchání v boku, tlučené kosti smíchané s vařeným celerem pak vypuzovaly ledvinové kameny.

Čtěte také: Příroda v nacistickém Německu

Štičí zuby se nosily také v amuletech, např. proti padoucnici. Naopak sušené jikry se podávaly jako projímadlo a štičí tuk léčil nemocné dnou. Proti horečce se pak užívalo štičí srdce.

S křesťanstvím souvisela představa, že v hlavě štiky se nacházejí všechny nástroje, použité při umučení Páně (kříž, dvě kopí, kladiva, háčky z bičů, hřebíky). Štika má totiž v hlavě kůstky, které tyto nástroje připomínají.

Konečně některé představy ovlivňovaly i chov a lov ryb, například se věřilo, že kapr se má do rybníka nasazovat za úplňku. Pokud je měsíc „rohatý“ nebo tmavý, ryby hynou.

Laterální migrace je typ migrace, který je definován směrem. Tyto faktory mohou být jak biotické (druh ryby, vývojové stádium, výskyt predátorů), tak abiotické (sezónní změna počasí, koncentrace kyslíku, denní doba).

Tímto ekosystémem jsou periodicky zaplavované nivy řek, na něž jsou některé druhy přímo specializované. Z našich ryb je možné jmenovat například štiku obecnou (Esox lucius), která tyto oblasti využívá ke tření (Hanel & Lusk 2005) a jako potravní stanoviště (Sandlund et al. 2016).

Čtěte také: Česká republika a nové zákony o odpadech

Zničena nebo prakticky odříznuta od hlavního toku, což ovlivnilo mnoho druhů ryb i dalších vodních organismů. Obnova laterální migrace má ve svém důsledku schopnost snížit počty invazních druhů, zlepšit kvalitu vody a celkový ekologický stav vodního toku v jeho širším chápání, tedy včetně aktivní části údolní nivy.

Břímě, které si neseme z minulosti, není pouze fyzické podoby, nýbrž i v nastavení pohledu a nedostatečné výměně znalostí. Příkladem lze uvést popovodňovou úpravu břehů řeky Bečvy, která v konečném důsledku také snižuje retenční prostor a podporuje zvyšování rychlosti vody při budoucích povodních (Obr. 2).

Obnovu ztracených ekosystémů a jejich služeb obecně zajišťují dva principy. Prvním je přirozená renaturace. Její největší výhodou je, že probíhá sama právě teď na ploše všech vodních toků a míří z pohledu přírody k ideálnímu stavu vodního toku.

Revitalizacím využívají dva největší správci vodních toků - Podniky povodí, s. p. (správce 56 % délky vodních toků), a Lesy ČR, s. p. (správci 39 % délky vodních toků) - téměř výhradně tento program. Důvodem je, že má (na rozdíl od většiny ostatních) pro revitalizační akce na vodních tocích dobře nastavené podmínky, především pak dostatečnou délku období, na kterou je vypisován.

Propojení tůně s řekou mělo v tomto případě obdivuhodný efekt, kdy jednak díky výměně vody již nebyly zaznamenány dlouhodobější kyslíkové deficity v tůni a dále došlo k extrémní proměně rybího společenstva, kdy z dřívějšího společenstva dominovaného nepůvodní střevličkou východní bylo již po dvou letech zaznamenáno společenstvo dominované původními druhy - cejnkem malým (Blicca bjoerkna) a ploticí obecnou (Ruttilus ruttilus), s četným výskytem dravých druhů, z nichž mnohé - např. bolen dravý (Leuciscus aspius), okoun říční (Perca fluviatilis) - původně v tůni vůbec nebyly zaznamenávány.

Čtěte také: Projevy krize ve vztahu

Problémy přetrvávají zejména na rybnících s neurovnanými vztahy mezi vlastníkem a ochranou přírody. Ekologický stav našich řek je historicky významně poškozen a bohužel se stále nedaří naplňovat přijaté environmentální cíle vedoucí k dosažení dobrého ekologického stavu v souladu s Evropskou legislativou.

Štiky jsou známé tím, že si rády pochutnají i na veliké porci. Požírají hady, kachny, a dokonce jiné štiky, nemluvě o všech druzích ryb, které jsou jejich hlavním cílem.

Podle něj je pravděpodobnější, že obě ryby spolu bojovaly. Je také známým faktem, že se štiky muskalungy na jaře třou na, obvykle od poloviny dubna do poloviny května.

tags: #vztah #v #prirode #organismu #stika

Oblíbené příspěvky:

• Množství a využití recyklátu
• Způsoby detoxikace ovzduší
• Recenze: Hipocentrum Koryčany
• Inspirace přírodou v umění
• Přilákejte motýly do zahrady