Zákon o ochraně přírody a krajiny a prodej pozemků

Zákon České národní rady č. ze dne 19. Účelem zákona je za účasti příslušných krajů, obcí, vlastníků a správců pozemků přispět k udržení a obnově přírodní rovnováhy v krajině, k ochraně rozmanitostí forem života, přírodních hodnot a krás, k šetrnému hospodaření s přírodními zdroji a vytvořit v souladu s právem Evropských společenství1c) v České republice soustavu Natura 2000. Datum vyhlášení bylo 25. 3., datum účinnosti 1. 6. a datum účinnosti novely 1. 10.

Omezení vlastnických práv a finanční příspěvky

Ochrana přírody a krajiny je veřejným zájmem. Každý je povinen při užívání přírody a krajiny strpět omezení vyplývající z tohoto zákona. Pokud vlastníku zemědělské půdy nebo lesního pozemku nebo rybníka s chovem ryb nebo vodní drůbeže, nebo nájemci, který tyto pozemky oprávněně užívá, vznikne nebo trvá v důsledku omezení vyplývajícího z části třetí až páté tohoto zákona včetně prováděcích právních předpisů nebo rozhodnutí vydaného na jejich základě a nebo z omezení vyplývajícího z opatření v plánech systémů ekologické stability krajiny podle § 4 odst. 1 újma, má nárok na její finanční náhradu. Tento nárok trvá i v případě převodu nebo přechodu vlastnického práva nebo práva nájmu.

Finanční náhradu podle odstavce 2 poskytne z prostředků státního rozpočtu příslušný orgán ochrany přírody na základě písemného uplatnění nároku vlastníka zemědělské půdy nebo lesního pozemku nebo rybníka s chovem ryb nebo vodní drůbeže, nebo nájemce uvedeného v odstavci 2, jestliže je nárok na finanční náhradu a její výše prokázán doklady a podklady potřebnými pro posouzení nároku. Nárok na finanční náhradu zaniká, pokud uplatnění nároku nebylo příslušnému orgánu ochrany přírody doručeno do 3 měsíců od skončení kalendářního roku, v němž újma vznikla nebo trvala.

Ministerstvo životního prostředí společně s Ministerstvem zemědělství stanoví prováděcím právním předpisem podmínky poskytování finanční náhrady, vzor uplatnění nároku, jeho náležitosti a způsob určení výše náhrady v případech, kdy není stanoven zvláštním právním předpisem. Celková výše náhrady podle odstavce 2 nesmí přesáhnout částku, která je rozdílem mezi situací při uplatnění omezení podle odstavce 2 a situací, kdy by tato omezení nebyla uplatněna.

Zajištění pozemků a vyvlastnění

K zajištění podmínek pro vytváření systému ekologické stability se v dohodě s vlastníkem pozemku uskuteční opatření, projekty a plány podle § 4 odst. 1. Vyžaduje-li vytváření systému ekologické stability změnu v užívání pozemku, se kterou jeho vlastník nesouhlasí, nabídne mu pozemkový úřad výměnu jeho pozemku za jiný ve vlastnictví státu v přiměřené výměře a kvalitě jako je původní pozemek, a to pokud možno v téže obci, ve které se nachází převážná část pozemku původního.

Čtěte také: Zákon o odpadech: podrobný výklad

Vyvlastnit nemovitost či práva k ní za účelem ochrany přírody a krajiny lze v případech stanovených zvláštním předpisem. Při vyvlastňování podle odstavce 1 se postupuje podle zvláštních předpisů o vyvlastnění, a to na návrh orgánu ochrany přírody. Příslušnost hospodařit s majetkem k nemovitosti ve státním vlastnictví může převést orgán ochrany přírody z důvodů a v rozsahu uvedeném v odstavci 1 na sebe. Převod příslušnosti hospodařit s majetkem je bezúplatný; úplatně lze příslušnost hospodařit s majetkem převést pouze v případech, kdy převádějící nabyl nemovitost úplatně.

Předkupní právo státu

Česká republika má předkupní právo k nezastavěným pozemkům ležícím mimo zastavěná území obcí na území národních parků, národních přírodních rezervací, národních přírodních památek a pozemkům souvisejícím s jeskyněmi. Vlastníci těchto pozemků jsou povinni v případě jejich zamýšleného prodeje přednostně nabídnout tyto pozemky ke koupi orgánu ochrany přírody, a to i v případě, že se tyto pozemky nacházejí v předmětných územích jen zčásti. Pokud orgán ochrany přírody neprojeví o tyto pozemky do 60 dnů od doručení nabídky pozemku ke koupi písemný zájem, mohou vlastníci zamýšlený prodej uskutečnit.

Podle § 61 odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny jde o zákonné předkupní právo, tedy o nabídkovou povinnost stanovenou zákonem, nikoliv o vyvlastnění či jiné odebrání vlastnického práva ve smyslu čl. 11 odst.

Zcizování pozemků a staveb ve vlastnictví státu

Pozemky ve vlastnictví státu nacházející se na území národních parků, národních přírodních rezervací a národních přírodních památek nelze prodat, darovat ani jinak úplatně nebo bezúplatně převést na jinou osobu. Právní jednání učiněná v rozporu s tím jsou neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Existují však výjimky, například pro zastavěné stavební pozemky, spoluvlastnické podíly státu, směny pozemků odůvodněné naplňováním cílů ochrany přírody a krajiny, pozemky, o jejichž trvalé nepotřebnosti rozhodla správa národního parku nebo Agentura.

K převodům podle odstavce 2 písm. a) až e) je třeba souhlasné stanovisko Ministerstva životního prostředí. Souhlasné stanovisko Ministerstva životního prostředí je dále třeba k převodu pozemku ve vlastnictví státu, který se nachází na území chráněné krajinné oblasti, přírodní rezervace nebo přírodní památky.

Čtěte také: Lesní zákon a stavby

Důsledky pro majitele pozemků

Majitelům pozemků v národních parcích, přírodních rezervacích nebo památkách hrozí, že by mohli o majetek přijít. Může se tak stát v případě, že původní vlastník nejprve nenabídl svůj pozemek státu, jak nařizuje zákon o ochraně přírody a krajiny. Kupní smlouva, díky které získali pozemky na Šumavě, ale i v dalších národních parcích či přírodních rezervacích jejich současní vlastníci, může být neplatná. Paragraf 61 zákona o ochraně přírody a krajiny stanoví předkupní právo státu.

Majitelé pozemků se shodují, že o povinnosti předchozích vlastníků nabídnout pozemky státu neměli ponětí. „Vím, že neznalost zákona neomlouvá, ale kdyby v katastru nemovitostí bylo předkupní právo vyznačeno, bylo by také respektováno,“ řekla deníku jednatelka realitní společnosti Jiřina Müllerová.

Přístup do krajiny a omezení vstupu

Veřejně přístupné účelové komunikace, stezky a pěšiny mimo zastavěné území není dovoleno zřizovat nebo rušit bez souhlasu příslušného orgánu ochrany přírody. Každý má právo na volný průchod přes pozemky ve vlastnictví či nájmu státu, obce nebo jiné právnické osoby, pokud tím nezpůsobí škodu na majetku či zdraví jiné osoby a nezasahuje-li do práv na ochranu osobnosti či sousedských práv. Práva podle odstavce 2 se nevztahují na zastavěné či stavební pozemky, dvory, zahrady, sady, vinice, chmelnice a pozemky určené k faremním chovům zvířat.

Hrozí-li poškozování území v národních parcích, národních přírodních rezervacích, národních přírodních památkách a v první zóně chráněných krajinných oblastí nebo poškozování jeskyně, zejména nadměrnou návštěvností, může orgán ochrany přírody po projednání s dotčenými obcemi opatřením obecné povahy omezit nebo zakázat přístup veřejnosti do těchto území nebo jejich částí.

Čtěte také: Omezení ohrožení v ČR

tags: #zákon #o #ochraně #přírody #a #krajiny

Oblíbené příspěvky:

• České lesnictví
• Historie Kryštofova Údolí
• Fakta a možnosti jak na odpadky
• Rozsudek Frydl
• Vyhláška o TP a ME v ČR