Ekologické zemědělství v České republice: Studie ČZU a jeho postavení ve společnosti

30.11.2025

Každý někdy pravděpodobně slyšel spojení ekologické zemědělství. V širším pojetí je tento pojem chápán jako alternativní model zemědělství, který si klade za cíl vyrovnat se s enviromentální krizí začleněním udržitelných procesů do svých zemědělských aktivit. Naproti tomu stojí konvenční zemědělství převládající zejména v průmyslově vyspělých zemích.

Ekologické zemědělství je součástí dílčích cílů udržitelného rozvoje OSN. V mezinárodním prostoru se tomuto alternativnímu modelu hospodaření dostává značné podpory. Dílčím úspěchem může být například ekologická strategie Farm to Fork přijatá Evropským parlamentem, která je jádrem evropské strategie pro ekologické zemědělství. Tato strategie je také součástí Zelené dohody pro Evropu, jež má přispět k dosažení uhlíkové neutrality v Evropě do roku 2050. Cílem je v tomto případě dosáhnout alespoň 25 procent zemědělské produkce udržitelnou a ekologickou cestou.

Na první pohled může být patrné, že přechod na šetrný způsob zemědělství je vzhledem k aktuální environmentální situaci více než žádoucí. Vždyť samotné funkce ekologického zemědělství podporují celosvětovou vizi udržitelné budoucnosti. Jedná se o oblasti zdraví půdy a zvířat, vyšší biodiverzitu fauny a flóry, produkci biopotravin, údržbu krajiny nebo ochranu životního prostředí.

Pokud se ovšem blíže podíváme na celosvětovou zemědělskou produkci, zjistíme, že podíl ekologického zemědělství je stále zanedbatelný. Stejně jako v jiných sektorech je i v zemědělství vysoká míra konkurence. Ekologické zemědělství v tomto prostředí soutěží s konzervativnějšími zemědělsko-potravinářskými modely. Koncept udržitelného zemědělství totiž nabourává pilíře konvenčního způsobu hospodaření, kde častokrát vítězí kvantita nad kvalitou. Myšlenka šetrného zemědělství tak pod tíhou maximalizace zisku ztrácí svou dynamiku.

Je však potřeba zmínit, že i přes vysokou konkurenci dosáhlo ekologické zemědělství v posledních třiceti letech několika významných úspěchů. Bohužel je stále řadou odborníků považováno za původně úspěšnou strategii, které již není účinná. Hodnocení role ekologického zemědělství na globální úrovni ovšem není tak jednoduché. Zejména s ohledem na různorodost jednotlivých regionů a vybraných zemí, kde se ekologické zemědělství aplikuje. Díky této geografické, socioekonomické a politické rozmanitosti je vytvořen široký prostor pro interpretaci, zda je ekologické zemědělství adekvátní danému prostředí, nebo není.

Čtěte také: Datum a notářský zápis emise akcií

Studie ČZU: Pohledy na ekologické zemědělství

Vědci z České zemědělské univerzity se v nedávné studii zaměřili na postavení ekologického zemědělství ve společenském diskursu. Zvláštní pozornost věnovali vztahu mezi alternativními proudy ekologického hnutí a konvenčním zemědělstvím. Studie se prováděla na území České republiky, která patří v otázce ekologického zemědělství k nejlépe hodnoceným zemím v Evropě. Ve zmíněné studii vědci z ČZU zkoumali pohledy lidí, kteří jsou do ekologického zemědělství zapojeni. Výzkumný vzorek poté rozdělili na tři skupiny podle odlišného vnímání role ekologického zemědělství ve společnosti.

Skupiny respondentů a jejich pohledy:

První skupina: Zastává i přes nízkou produkci (v porovnání s konvenčním způsobem) biopotravin názor, že biopotraviny jsou zdravější a ekologičtější než konvenčně vyráběné potraviny. Ekologické zemědělství je pro ně spojeno se základními hodnotami, jako je zdraví, kvalita potravin a šetrné výrobní procesy. Kritiku typu „ekologické zemědělství musí být produktivnější, ekologické zemědělství vyžaduje příliš velkou spotřebu půdy za cenu minimálních výnosů“ však odmítají. Tím zároveň ignorují nově vznikající problémy například v podobě celosvětového obchodu s biopotravinami.
Druhá skupina: Souhlasí se zásadním vlivem ekologického zemědělství na lidské zdraví. Podle nich by měly být výživné biopotraviny více začleněny do společnosti, do stravy ve školách, v nemocnicích a celkově do veřejného stravování obecně. Současně si však uvědomují jejich jistou exkluzivitu. Vysoká cena totiž činí z biopotravin luxusní zboží a omezuje tak jejich dostupnost pro širší populaci.
Třetí skupina: Vnímá ekologické zemědělství jako protiváhu ke konvenčnímu zemědělství. Tito lidé opět věnují velkou pozornost zejména biopotravinám. Spotřebitelé by dle nich měli mít větší pochopení k práci spojené s výrobou biopotravin. To se projeví zejména ve vyšší ceně, která by ovšem mohla přispět ke snížení plýtvání potravinami. Skupina spoléhá na dobrou informovanost spotřebitelů, kteří vědí, co kupují. Poptávka po biopotravinách ve skutečnosti není omezena vysokou cenou nýbrž nedostatečnou informovaností o kvalitě biopotravin.

Konflikty a potenciál pro budoucnost

Ačkoliv má konvenční a ekologické hnutí společné dílčí cíle na bázi potenciálně sdílených hodnot udržitelnosti, názory jejich stoupenců se výrazně liší. Hlavně pokud jde o roli ekologického zemědělství ve společnosti. Kritika se snáší zejména na dlouhodobou skepsi vůči produkci ekologického zemědělství, které v porovnání s konvenčním zemědělstvím výrazně zaostává, co se produkce týče. Vysoké nároky jsou také kladeny na proces schvalování biopotravin před jejich distribucí. To logicky odrazuje potenciální zemědělce, kteří by chtěli do své aktivity začlenit alternativní a udržitelné způsoby zemědělství.

V neposlední řadě je významným aspektem „a priori“ opoziční charakter vzájemného postavení ekologického a konvenčního zemědělství, jež by při dostatečné snaze mohlo dosáhnout chytré kombinace ekologických a konvenčních metod. Toto spojení by v budoucnu mohlo přispět k větší udržitelnosti zemědělství jako takového.

Čtěte také: Příklady Pozorování Přírody

Čtěte také: Podmínky vydání akcií dle českého práva

tags: #ekologické #zemědělství #czu