Zázraky přírody: Holografický princip vesmíru

V roce 1982 se na univerzitě v Paříži odehrála pozoruhodná událost. Výzkumný tým vedený fyzikem Alainem Aspectem provedl experiment, který by se mohl ukázat jako jeden z nejvýznamnějších experimentů ve 20. století. Aspect a jeho tým odhalili, že za jistých okolností jsou subatomární částice, jako například elektrony, schopny okamžitě komunikovat spolu navzájem bez ohledu na vzdálenost, která je odděluje.

Nějakým způsobem se zdá, že každá částice ví, co ta druhá dělá. Problém je, že takovýto akt porušuje dlouho udržovanou Einsteinovu zásadu, že žádná komunikace nemůže probíhat rychleji než je rychlost světla. Poněvadž cestování rychleji než rychlost světla je stejné jako zlomení časové bariéry.

Hologram jako klíč k pochopení

Abychom porozuměli, proč Bohm činí toto překvapující tvrzení, musíme nejdříve trochu porozumět, co je hologram. Aby byl vytvořen hologram, předmět, který je fotografován, je nejprve zalit světlem laserového paprsku. Když je film vyvolán, vypadá jako nesmyslná změť světelných a tmavých čar. Tří-rozměrnost takového obrazu není jediná pozoruhodná charakteristika hologramu.

Vskutku, dokonce jestliže tyto poloviny budou znovu děleny, každý kousek filmu bude vždy obsahovat menší, ale nedotčenou verzi původního obrazu. "Celek v každé části" , jež je přirozenou vlastností hologramu nám poskytuje úplně nový přístup k porozumění organizaci a řádu života. Hologram nás učí, že k některým věcem ve vesmíru nemůžeme přistupovat tímto způsobem. Tento vhled nabídl Bohmovi jinou cestu k porozumění Aspectova objevu.

Bohm věří, že důvod, proč subatomární částice jsou schopny zůstat spolu v kontaktu, bez ohledů na oddělující vzdálenost, není proto, že si posílají nějakých druh záhadných signálů sem a tam, ale protože jejich oddělenost je iluze. Představme si akvárium obsahující rybu. Jak se díváme na dva televizní monitory, možná budeme předpokládat, že ryby na každé z obrazovek, jsou oddělené entity. Konec konců, protože kamery jsou nastaveny v různých úhlech, každý obraz bude lehce rozdílný.

Čtěte také: Gaussova křivka a příroda

Když se jedna otočí, další také udělá lehce rozdílnou, ale odpovídající otočku; když jedna směřuje dopředu, druhá vždy směřuje ke straně. Podle Bohma, zřejmé spojení nadsvětelnou rychlostí mezi subatomárními částicemi, nám říká, že zde je hlubší úroveň reality, které se neúčastníme, mnohem komplexnější dimense za naší vlastní, která je analogická akváriu. Takové částice nejsou oddělené částice, ale aspekty hlubší základní jednoty, která je konečná (ultimately) jako holograf a nedělitelná jako předtím zmíněná růže.

Důsledky holografického vesmíru

Vedle jeho fantomové přirozenosti, takový vesmír by měl i jiné dosti překvapující rysy. V holografickém vesmíru nemohou být čas a prostor dále nazírány jako fundamentální. V jeho hlubší úrovni je realita jakýsi druh superhologramu, v kterém minulost, přítomnost a budoucnost existují současně. Co ještě superhologram obsahuje je otevřená otázka. Dejme tomu, že superhologram je matrice (matrix), který dává zrod všemu ve vesmíru, obsahuje každou subatomární částici, která byla nebo bude - každé utváření hmoty a energie, které je možné, od sněhových vloček ke kvasarům, od velryb ke gamma paprskům.

Ačkoli Bohm připouští, že neznáme zatím žádný způsob, jak poznat, co ještě jiného může ležet ukrytého v superhologramu. Odvažuje se též říci, že nemáme žádný důvod předpokládat, že neobsahuje více.

Holografický model mozku

Bohm není jediný badatel, který našel důkaz, že vesmír je hologram. Pribram došel k holografickému modelu při uvažování nad hádankou jak a kde je uložena v mozku paměť a vzpomínky. Po sérii zásadních experimentů v roce 1920, mozkový specialista Karl Lashley objevil, že bez ohledu jako část mozku krysy odstranil, nebyl schopen vykořenit její pamět jak provést komplexní úkol, který se naučila před operačním zákrokem.

Pak v roce 1960 se Pribram setkal s holografickým modelem a uvědomil si, že našel vysvětlení, které vědci hledali. Pribram věří, že vzpomínky nejsou zakódovány v neuronech, nebo malých seskupeních neuronu, ale ve vzorcích nervových impulsů, které křižují mozek skrz na skrz stejně tak vzory laserové interference křižují celou oblast filmu, který obsahuje holografický obraz. Pribramova teorie také vysvětluje, jak lidský mozek může hromadit tolik informací v tak malém prostoru.

Čtěte také: Objevte Zázraky Přírody

Podobně, bylo objeveno, že vedle jeho jiných schopností, hologram vlastní ohromující kapacitu pro ukládání informací - jednoduše při změně úhlu, pod kterým dva paprsky zasáhnou kus fotografického filmu. Tak je možné zaznamenat mnoho různých obrazů na ten samý povrch. Naše záhadná schopnost rychle si vybavit jakoukoliv informaci, kterou potřebujeme z ohromného množství uskladněných informací se stává mnohem více pochopitelnější, jestliže mozek funguje podle holografických principů.

Jestliže se váš přítel zeptá, aby jste mu řekli co vám přijde na mysl, když řekne slovo "zebra", nemusíte nemotorně třídit pozpátku skrze ohromné a buněčné abecední soubory abyste dospěli k odpovědi. Vskutku, jedna z nejvíce udivujících věcí kolem lidského myšlenkového procesu je, že každý kus informace se zdá být okamžitě souvztažný s každým ostatním kouskem informace. Protože každá část hologramu je nerozlučně navzájem propojená s každou další částí.

Uskladnění paměti není jediná neurofyziologická hádanka, která se stává více jasnější ve světle Pribramova holografického modelu mozku. Další je, jak mozek může překládat lavinu frekvencí, kterou přijímá přes smysly (světelné frekvence, zvukové frekvence, a tak dále) do konkrétního světa našeho vnímání. Kódování a dekódování frekvencí je přesně to, co hologram dělá nejlépe.

Další rozšíření holografického modelu

Působivé množství důkazů naznačuje, že mozek užívá holografický princip. Argentinsko-italský badatel Hugo Zucarelli nedávno rozšířil holografický model do světa akustických jevů. Rozpačitý z faktu, že lidé mohou lokalizovat zdroj zvuků, aniž by museli pohnout hlavou, i když jen naslouchají jedním uchem. Výzkumníci odhalili, například, že naše zraková soustava je citlivá na zvukové frekvence, že náš smysl čichu je částečně závislý na tom, co je dnes nazvané "osmické frekvence", a dokonce buňky v naších tělech jsou citlivé na širokou řadu frekvencí.

Ale ještě překvapivější výsledek dostaneme, když spojíme Pribramův holografický model mozku spolu s teorií Davida Bohma. Co se stane? Řečeno zcela jednoduše, přestává existovat. Tento překvapující nový obraz skutečnosti, syntéza Bohmova a Pribramova pohledů, byla pojmenována jako holografické paradigma, a ačkoli mnoho vědců se k němu postavilo se skepticismem, jiné to přitáhlo.

Čtěte také: Fascinující sněhové vločky

Malá, ale rostoucí skupina výzkumníků věří, že to může být jeden z nejpřesnějších modelů reality, ke kterému věda dosud dospěla. Více jak to, většina věří, že může řešit některá mystéria, která nebyla vědou předtím vysvětlitelná a dokonce ustanovit paranormální jevy jako součást přírody. Je mnohem snazší porozumět, jak informace může cestovat, od mysli osoby "A" k mysli osoby "B" na daleké vzdálenosti a pomáhá pochopit mnoho neřešitelných hádanek v psychologii.

Dopady na psychologii a biologii

V roce1950, zatímco vedl výzkum LSD jako psychoterapeut, Grof měl jednu pacientku, ženu, která náhle došla k přesvědčení o totožnosti ženy s druhem prehistorického plazu. Skutečnost této ženy nebyla ojedinělá. Během průběhů jeho výzkumů se Grof setkal s příklady pacientů indentifikujících se vlastně s každým druhem na evolučním stromě. Regrese do zvířecího království nebyli jedinou hádankou psychologických fenoménů, se kterými se Grof setkal.

Také měl pacienty, kteří se zdáli proniknout do jakéhosi druhu kolektivního nebo rasového nevědomí. Lidé s malým nebo žádným vzděláním náhle dávali detailní popis pohřebních praktik z dob Zarathustry a scén z Hinduistické mytologie. V pozdějším výzkumu, Grof se setkal s tím samým rejstříkem fenoménů i u terapeutických sezení, které nezahrnovali užití psychedelických látek.

Ačkoli do nově založené Asociace transpersonální psychologie vstupovalo stále více podobně myslících profesionálů, a přestože se stala transpersonální psychologie respektovanou větví psychologie, ani Grof ani ostatní nebyli schopni dlouho poskytnout vysvětlení pro takové bizarní psychologické fenomény, kterými byli svědky.

Holografické paradigma má také dopady pro takzvané tvrdé vědy jako biologie. Keith Floyd, psycholog ve Virginii, poukázal, že jestliže pevná realita je jen holografická iluze, nemůže být déle pravdivé tvrzení, že mozek produkuje vědomí. Takový obrat v způsobu v náhledu na biologické struktury způsobil, že výzkumníci poukazují, že medicína a naše porozumění léčícímu procesu může být též transformován holografickým paradimagmatem.

Jestliže zřejmá fyzikální struktura našeho těla je jen holografická projekce vědomí, je jasnější, že každý z nás je více zodpovědný za naše zdraví, než původní medicínské znalosti připouštějí. Dokonce vize a zkušenosti zahrnující "nadpřirozené" skutečnosti, se stávají vysvětlitelné holografickým paradigmatem.

Ve své knize "Dary neznámých věcí", biolog Lyall Watson popisuje jeho setkání s Indonéskou šamankou, která vykonávající rituální tanec, byla schopna vytvořit úplný háj stromů náhle mizejících ve vzduchů. Jestliže toto je pravdivé, bude mít holografické paradigma hluboké důsledky, neboť to znamená, že takové zkušenosti jako jsou Watosnova nejsou obecnou zkušeností jen proto, že naše mysli jsou programovány vírou, že to nejde.

Co my vnímáme jako realitu je jenom plátno, čekající na nás, aby jsme na něj mohli kreslit obrazy, které chceme. Vskutku, dokonce naše základní názory na realitu se stávají podezřelé, neboť v holografickém vesmíru, jak Pribram poukázal, že i náhodné události musí být viděny jako založené na holografických principech a tak i determinovány.

Zda-li Bohmovo a Pribramovo holografické paradigma bude přijato vědou nebo bude ignorováno zůstává otázkou, ale jisté je, že už mělo vliv na myšlení mnoha vědců.

tags: #zázraky #přírody #hologram #princip

Oblíbené příspěvky:

• Obnovitelné zdroje v ČR
• Aktuální stav znečištění ovzduší
• Změny v zákoně o prevenci ekologických škod
• Základní charakteristiky hornin a nerostů
• Stáhnout skripta o ekologii a architektuře