Lékařská etika a zázraky přírody: Pohled MUDr. Tomáše Doubka

28.03.2026

Lékařská etika není jen záležitostí lékařů, ale také předmětem zájmu filozofů a teologů. Stále více lidí se obává, že v případě onemocnění budou „uzavřeni v izolaci velkých nemocnic, kde se stanou lístečkem v kartotéce“. Podle Hanse Künga roste obava, že vysoký počet přístrojů a databank nahrazuje zájem o živého pacienta jako osobu.

Varování před „nelidským lékařstvím“ se stává v moderní době stále naléhavějším. Zkušenost, že se s člověkem zachází jako s věcí, je běžná pro pacienty i zdravotníky. Díky všeobecné necitlivosti a lhostejnosti tento vývoj pokračuje navzdory upozorněním z různých stran.

Hans Küng v knize „Věčný život?“ klade otázku, zda lze tento vývoj zvrátit. Jako teolog obrací pozornost k náboženství a hledá odpověď v konfrontaci náboženské víry s „nelidským lékařstvím“.

Lékařský pokrok a jeho kontext

Lékařský vědecko-technický pokrok je třeba vnímat v kontextu vývoje vědy jako takové. Před člověkem se otevírají dosud nemyslitelné možnosti sebeuskutečnění, ale i nepředstavitelná katastrofa. Panuje rozpor mezi enormním vědeckotechnickým potenciálem moderní společnosti a nedostatečnou schopností lidí tento potenciál morálně a politicky využít.

Pokrok současného lékařství je obdivuhodný, avšak vyvolává i strach. Lékařství se přiblížilo k cíli léčit nemoci a zachovávat život v míře, o níž se nám dříve ani nesnilo. Nicméně, Alexander Mitscherlich varuje před „nelidským lékařstvím“, které s člověkem zachází jako s výrobkem na běžícím pásu.

Čtěte také: Gaussova křivka a příroda

Lékaři dnes mají možnosti, které přesahují míru toho, co smějí, a často ani nevědí, co by měli dělat. Ne všechno, co je technicky možné, je eticky správné. To je dnes základní postulát lékařské etiky. Lékař dnes často řeší rozpor mezi tím, co je schopen provést, a tím, za co unese odpovědnost. Otázkou zůstává, zda lékař slouží životu způsobem, který je hoden člověka, a zda napomáhá pacientovi důstojně umírat.

Lékařská etika a náboženství

Při hledání odpovědi klade Hans Küng současným lékařům otázku, kterou položila Markéta doktoru Faustovi: „Jakpak to s náboženstvím máš?“ Hledá odpověď na otázku, zda existuje lékařská etika bez náboženství.

Küng hledá objektivně závazný a všeobecně zavazující způsob jednání, souhrnnou etiku, která reflektuje předpoklady, podmínky a důsledky. Konstatuje, že není snadné čistě racionálně zdůvodnit bezpodmínečně zavazující etiku. Lze snad pouze pomocí rozumu zdůvodnit, proč by člověk měl za každou cenu jednat dobře, tedy lidsky?

Pokud je rozum sám o sobě velice pochybnou instancí zdůvodnění, pak nelze zapomínat na význam a funkci náboženství jako zásadní veličiny pro etickou základnu a orientaci člověka. Ne náhodou hippokratovská přísaha začíná i končí vzýváním bohů. Dnes se etici ptají, zda lze tuto přísahu považovat za dostatečně širokou základnu pro stále složitější lékařsko-etické problémy.

Podle Hanse Künga, o bezpodmínečném absolutním závazku k určitému jednání nelze uvažovat bez předpokladu existence něčeho bezpodmínečného, absolutního. To znamená, že bez předpokladu náboženství není možné bezpodmínečně mravné jednání, není možná ani lékařská etika. Příklon k víře v pravého Boha znamená právě pro lékaře, že by měli bojovat proti nemocem a za zdraví lidí na novém základě: na základě eticky fundovaného lidského lékařství.

Čtěte také: Objevte Zázraky Přírody

Lékařství lidství neznamená posílení státních reglementací a kontrolních mechanismů, ani duševní masáž a pedagogiku. Usiluje o vícerozměrný pohled, který bude brát v potaz nejen celého člověka, ale i vědeckost, právní a morální stránku věci a nevyloučí při tom náboženství. Jedná se o lékařskou deontologii, o dobře zdůvodněnou lékařskou etiku, která drží krok s novými koncepčními, metodickými a technickými danostmi.

Vymezení lékařské etiky dle Künga:

Není to utilitaristická etika zájmů ani individuální situační etika.
Není to ani strnulá etika zákona.
Ale: realistická etika lidského smýšlení a činu.

Lékařská etika by měla být etikou, kdy se detailní znalost oboru doplňuje s morální odpovědností, kdy se vše podřizuje lékařství, jehož základem je střízlivá věcnost, osobní oddanost a úcta k lidské důstojnosti nemocného.

Náboženství a otázky života a umírání

Na otázky lékařské etiky a na otázky života a umírání nemá náboženství žádný spásný recept. Náboženství však může nepřímo, jakoby od základu, zasahovat i do nejaktuálnějších lékařských otázek, a to tak, že je obohacuje o základní přesvědčení, základní postoje, základní hodnoty a poskytuje poslední zdůvodnění, přesvědčivé motivace, nepodmíněné normy.

Skutečnost Boha zdůvodňuje, jaký postoj lze vůči nemocem a terapiím zaujmout, aniž člověk musí věřit v Boha, co současně nelze bez Boha nepochybně, bezpodmínečně, závazně zdůvodnit: imperativy lidství! Pro nemocné i pro zdravé, pro pacienty i lékaře.

Imperativy lidství z židovsko-křesťanské tradice:

Nový vztah k člověku: Lidská důstojnost není pouhý postulát, nýbrž nezpochybnitelná skutečnost zdůvodněná samotným Bohem. Humanitou se rozumí úcta k hodnotě každého člověka jako k osobě.
Nový vztah k nemoci: Nemoci nejsou pouze biologicko-chemické vyšinutí organizmu, ale nebezpečí, životní ohrožení, které se dotýká všech oblastí lidského bytí. Doba nemoci nemusí být zoufalým obdobím, nýbrž obdobím usebrání, prohloubeného lidství.
Nový vztah k terapii: Člověka je nutno brát vážně jako celek duše i těla, jako osobu. Člověk neztrácí plnou osobní hodnotu, je-li nemocný anebo když nedokáže plnit svou funkci. Každý lidský život má a bude mít smysl.
Nový vztah k umírání: Nemocný se nebude ustrašeně upínat na život jako na to poslední, ale oddá se poslední a zároveň pravé skutečnosti. Lékař se bude snažit umírajícího člověka doprovázet tak, aby když přijde smrt, nemusel vyklidit bojiště.

Pomoc umírajícím a eutanazie

Pomoc umírajícím v nejširším slova smyslu jsou všechna opatření vztahující se k tělu nebo k duši, která ulehčují umírání nevyléčitelně nemocným lidem. Terminologie spojená s pomocí umírajícím je matoucí: pravá nebo nepravá eutanazie, aktivní nebo pasivní, přímá nebo nepřímá.

Čtěte také: Fascinující sněhové vločky

Co je nesporné:

Obecně se zavrhuje pseudopomoc či pseudoeutanazie, kdy se bez souhlasu nemocného rozhoduje o ukončení života, který již pozbyl ceny. Nucená eutanazie je nepřípustná, v zásadním rozporu s lidskými právy.
Přijímaná je pomoc umírajícím, tj. reálná asistence při umírání bez zkracování života, kdy se lékař omezuje na podávání utišujících nebo znecitlivujících prostředků.
Obecně se schvaluje rovněž pasivní pomoc při umírání nebo eutanazie, při které dochází ke zkracování života jako vedlejšího účinku. Lékař není povinen použít mimořádné prostředky, aby pacientovi za každou cenu prodloužil život.