Koeficient ekologické stability zemědělské půdy

Na základě funkčního rozdělení území se dá stanovit, zda je území z ekologického hlediska stabilní. Jedná se o tzv. koeficient ekologické stability (KES). Ten udává poměr ekologicky stabilnějších ploch (lesy, travní porosty, vodní plochy a další plochy přispívající k ekologické stabilitě) k plochám ekologicky méně stabilním (orná půda a zastavěné území a další méně stabilní plochy). Čím vyšší KES je, tím je území ekologicky stabilnější.

Význam indikátoru z hlediska udržitelného rozvoje: Ekologická stabilita je významná z hlediska nosné kapacity prostředí. Aby krajina mohla odolávat větším či menším změnám (stresům, zátěži apod.), musí dosahovat určité úrovně ekologické stability. Ekologickou stabilitu území lze považovat přímo za jeden z klíčových principů (environmentální) udržitelnosti.

Výpočet koeficientu ekologické stability

Nejjednodušší koeficient ekologické stability (KES) je poměr rozlohy ploch relativně ekologicky stabilních (S) k rozloze ploch relativně nestabilním (L). Tento výpočet umožňuje vypočítat KES přesněji, s rozlišením ekologické významnosti jednotlivých kategorií využití půdy.

Plochy je možné klasifikovat podle významu plochy z hlediska ekologické stability - tzv. stupeň ekologické stability. Stupnice nabývá šesti hodnot (0 - bez významu, 1 - velmi malý význam, 2 - malý význam, 3 - střední význam, 4 - velký význam, 5 - výjimečně velký význam). Následně lze určit zastoupení jednotlivých kategorií ES v řešeném území. Souhrnné hodnocení pro celé území získáme váženým průměrem, kde váhy k jednotlivým kategoriím (0-5) představují jejich relativní podíly na ploše území.

KES je bezrozměrné číslo. Lze prezentovat pro vybrané subjekty v číselné podobě (tabulka) nebo např. Data o životním prostředí mohou sledovat nejen přírodní či geografické poměry v území, ale také například statistiky odpadového hospodářství.

Čtěte také: Trh s biopotravinami v ČR

Interpretace indikátoru

Čím vyšší je hodnota KES, tím vyšší ekostabilizační potenciál území vykazuje. Ani vysoká hodnota KES však vysokou stabilitu území nezaručuje - indikuje pouze vhodné podmínky pro její vytvoření. KES byl původně navržen pro tzv. bioregiony (v ČR jich je vymezeno 91); pro větší území jeho výpovědní hodnota klesá.

Spolehlivost indikátoru

Spolehlivost, resp. přesnost indikátoru je závislá na zdroji dat. V případě KES zpracovaném ČSÚ je přesnost střední - data jsou odvozována z druhu pozemků uvedených v katastru nemovitostí a nemusí být ve všech případech přesná a aktuální. Je obecně známý fakt, že mnoho pozemků je v KN vedeno pod jiným druhem než je tomu ve skutečnosti.

Další faktory ovlivňující ekologickou stabilitu

Ekologická stabilita je schopnost ekologického systému přetrvávat i za působení rušivého vlivu a reprodukovat své podstatné charakteristiky v podmínkách narušování zvenčí. Tato schopnost se projevuje minimální změnou za působení rušivého vlivu nebo spontánním návratem do výchozího stavu, respektive na původní vývojovou trajektorii po případné změně. Protikladem ekologické stability je ekologická labilita (nestabilita).

Eroze

Eroze se projevuje destrukčním účinkem vody a větru na půdní povrch. Dochází k rozrušování a odnosu půdní hmoty zemského povrchu a k jejímu ukládání v místech poklesu účinnosti erozních faktorů. Zároveň dochází k transportu chemických látek uvolněných z půdy tekoucí vodou, jež způsobují v mnoha případech výrazné zhoršení jakosti povrchových i podzemních vod a současně ztrátu živin pro vegetaci.

K určování ohroženosti zemědělských půd vodní erozí a k hodnocení účinnosti navrhovaných protierozních opatření se používá Univerzální rovnice pro výpočet dlouhodobé ztráty půdy erozí (USLE). Dosazením zjištěných hodnot pro vyšetřovaný pozemek se určí dlouhodobá průměrná ztráta půdy vodní erozí.

Čtěte také: Zemědělství v Žatci

Vodní retence

Celková přirozená vodní retence povodí je definována jako množství vody dočasně zdržené na povrchu terénu, v půdě, v korytě toku a jiným přirozeným způsobem (bez retence v umělých vodních nádržích). Je to proměnlivá veličina, kterou ovlivňuje řada faktorů spojených většinou s fyzikálními vlastnostmi povodí.

Zvyšování retence vody v krajině je možné prostřednictvím správně navržených protierozních a protipovodňových opatření. Pro výpočet odtokové ztráty v povodí se užívá metoda čísel odtokových křivek - CN (Curve Number). Je určena pro stanovení přímého objemu odtoku a kulminačního průtoku z návrhového přívalového deště o zvolené četnosti výskytu v nepozorovaných profilech, především v zemědělsky využívaných povodích, či jejich částech. Jedná se o jednoduchý model s poměrně snadno dosažitelnými vstupy, dostatečně přesný, použitelný pro stanovení přímého odtoku.

Ekonomické hodnocení ekosystémů

Ekonomické hodnocení ekosystémů a jejich mimoprodukčních funkcí - přestože je často z různých důvodů kritizováno - má potenciál stát se silným nástrojem k ochraně přírody. Nejenže umožňuje porovnávat ekologické hodnoty a ekonomické zisky ve stejných jednotkách a tím napomáhá k pádnější argumentaci při rozhodování, ale je možné ho využít například pro určení konkrétního rozsahu ekologické újmy a vyčíslení její náhrady.

Abychom byli schopni spočítat peněžní hodnotu určitého území, je nutné přiřadit jednomu bodu konkrétní finanční částku. Metoda NATURA 2000 zahrnuje vlastní individuální hodnocení biotopů. K převodu mezi metodami lze přistoupit dvěma způsoby. Prvním z nich je získání přímo výsledného číselného koeficientu individuálního hodnocení na základě kombinace hodnot reprezentativnosti a zachovalosti. Tento postup je velmi rychlý a jednoduchý a vychází z předpokladu, že ačkoliv se kritéria hodnocení metody NATURA 2000 a Hesenské metody přesně neshodují, mají obě hodnocení podobnou vypovídací hodnotu o kvalitě biotopu.

Expertní systémy pro hodnocení ekologické stability

Expertní systém lze definovat jako počítačový systém hledající řešení problému v rozsahu určitého souboru tvrzení anebo jistého seskupení znalostí, které byly formulované experty pro danou specifickou aplikační oblast. V každém expertním systému je možné rozlišit tři základní složky: interferenční mechanismus, báze znalostí, báze údajů (báze faktů).

Čtěte také: Výroba kompostu v zemědělských podnicích

• Interferenční mechanismus: Je tvořený systémem kooperujících programů zabezpečujících procedurální složku expertního systému, provádí vykonavatelé instrukce programu.
• Báze znalostí: Obsahuje reprezentaci všeobecně platných poznatků z dané problematiky pomocí symbolů.
• Báze faktů: Uchovává reprezentaci symbolů konkrétních faktů (údajů) souvisejících s právě řešeným problémem.

tags: #zemedelska #puda #koeficient #ekologicke #stability

Oblíbené příspěvky:

• Srovnání poplatků Kladno a Slaný
• Vlastnosti a použití teaku
• Výběr správného koše Brabantia
• Klimatická změna a Malta
• Prezentace o geologii a ekologii