Dopady klimatických změn na ekonomiku

16.03.2026

Globální oteplování a extrémní povětrnostní jevy představují významnou hrozbu pro ekonomiku a finanční stabilitu, a to i v Evropě. Firmy i finanční sektor se tak musejí vypořádat s rostoucími riziky. Klimatická změna představuje pro globální ekonomiku systémové riziko. Její negativní dopady se postupně šíří do reálné ekonomiky, ovlivňují produkci podniků, zvyšují jejich náklady a brzdí rozvoj.

Celkové ekonomické ztráty způsobené událostmi souvisejícími s počasím a klimatem ve 38 členských a spolupracujících zemích Evropského hospodářského prostoru (32 členů EEA a šest zemí západního Balkánu) přesáhly 790 miliard eur v letech 1980 až 2023. Nejvyšší ekonomické ztráty zaznamenali v Německu (180 miliard eur), Itálii (135 miliard) a Francii (130 miliard). Pojištěno přitom bylo méně než 20 procent celkových ztrát v Evropě.

Jen v USA bylo loni potvrzeno 28 velkých povětrnostních nebo klimatických katastrof, přičemž každá měla ztráty přesahující miliardu dolarů. Účet za přírodní katastrofy v USA v letech 2018 až 2022 dosáhl téměř 600 miliard dolarů. Jen v roce 2022 zasáhlo USA 18 samostatných povětrnostních a klimatických katastrof, z nichž každá stála nejméně jednu miliardu dolarů. Například v roce 2021 zachvátila Zimní bouře Uri stát Texas, který utrpěl pojistné ztráty přes 10 miliard dolarů. Tato událost ochromila továrnu společnosti Samsung v Austinu v Texasu, která tratila 268 milionů dolarů. V roce 2021 tajfun Hagibis, který zasáhl Japonsko, Rusko a Aljašku, způsobil ztráty ve výši 17 miliard dolarů.

Dopady na firmy a průmysl

Hodnotu firemních aktiv poškozují vysoké teploty nad 30°C a nízké teploty pod 10°C, uvádí studie Climate Risk and Corporate Value: Evidence from Temperature Bins and Panel Regression z letošního roku. Extrémní počasí obzvláště silně dopadá na těžký průmysl, jako je ocelářství, a na výrobu pro sektor informačních a komunikačních technologií. Tyto dva obory mají obvykle vysoké náklady na úpravu výroby a vykazují cenovou nepružnost. Problémy se dotýkají ale i módního průmyslu. Vlny chladu v Mongolsku například měly loni za následek pozdější a nižší sběr kašmíru. Ten probíhá obvykle na jaře, kdy se kašmírské kozy zbavují své zimní podsady.

Zranitelnost firem vůči změně klimatu brzdí ziskovost a celkovou produktivitu podniků. Společnosti působící v zemích s větší zranitelností vůči změně klimatu mají obtížnější přístup k dluhovému financování, a to i když musejí počítat s vyššími úrokovými sazbami. Klimatická změna výrazněji dopadá na menší firmy, zejména v rizikových odvětvích a zemích se slabší adaptační kapacitou.

Čtěte také: Změny v jet streamu v důsledku klimatu

„Může se jednat o mnoho scénářů - vlna veder ochromí továrnu vašeho dodavatele a vaše regály zůstanou prázdné. „Podniky a vlády by měly přizpůsobit svá každodenní rozhodnutí měnícímu se klimatu. Firmy potřebují přetvořit svou výrobu z uhlíkově náročných na bezuhlíkové metody.

Rizika klimatických změn

Rizika klimatických změn lze rozdělit do dvou kategorií: fyzická rizika a rizika přechodu. Reálné škody způsobené fyzickými klimatickými riziky nejsou jen mýtem a dají se podle Dun & Bradstreet relativně přesně vyčíslit.

Rizika vyplývající z dopadů klimatické změny lze rozdělit na „hmotná“, související s extrémními povětrnostními jevy, a na „přechodová“, odrážející změny klimatické politiky. Mezi hmotná rizika se řadí různé typy přírodních katastrof i negativní dopady vysokých teplot na lidské zdraví, což může dále vést k migraci velkého počtu obyvatel a geopolitickým konfliktům. Všechna tato rizika ovlivní agregátní nabídku i poptávku.

Na straně nabídky může zvyšující se průměrná teplota snižovat produktivitu i dostupnost pracovní síly stejně tak jako ničivé přírodní katastrofy a s tím související vynucená migrace. Extrémní události mohou rovněž fyzicky ničit kapitál a přesměrovávat investice od rozšiřování výroby do jeho rekonstrukce. Výpadky produkčních faktorů práce a kapitálu doprovázené častým narušováním globálních obchodních řetězců a dělby práce tak povedou ke snížení potenciálu a výrobních kapacit ekonomik světa.

Z hlediska poptávky hmotná rizika ovlivní preference a vzorce chování ekonomických agentů, zvýšená nejistota negativně dopadne na soukromou spotřebu (obezřetnostní úspory) a firmy (odložené investice). Hmotná rizika budou mít také negativní dopady na ceny aktiv a obecně na celý finanční sektor v podobě rostoucích problémů se zabezpečením úvěrů včetně velkých výzev například v odvětví pojišťovnictví.

Čtěte také: Klimatická změna: nevratné dopady

Přechodová rizika představují ekonomické náklady plynoucí z postupného přeorientování se na nízko emisní ekonomiky. Vznikají v důsledku změn v klimatické politice, nevyhnutelných technologických změn, které budou vyžadovat velké investice, nebo změn preferencí a zvyklostí spotřebitelů novým podmínkám. Může se jednat například o nové formy zdanění a regulatorní omezení, nárůst cen emisních povolenek, uhlíkovou daň a další. To může vyvolat pokles hodnoty určitých podnikových aktiv a také pokles ziskovosti podniků v některých odvětvích. Tyto změny tak rovněž představují rizika pro finanční systém s dalšími dopady na reálnou ekonomiku.

Evropská unie a klimatické změny

Evropská unie zveřejnila svou první zprávu o tom, jak změny klimatu ovlivní kontinent. Žádný jiný světadíl se neotepluje tak rychle jako Evropa. Může za to lidmi způsobená změna klimatu - rizika spojená s tímto procesem ohrožují energetickou a potravinovou bezpečnost, ekosystémy, infrastrukturu, vodní zdroje, finanční stabilitu i zdraví lidí.

„Extrémní horka, sucha, lesní požáry a záplavy, které jsme zažili v posledních letech, se v Evropě zhorší i při optimistických scénářích globálního oteplování a ovlivní životní podmínky na celém kontinentu,“ uvádí zpráva. „Naše nová analýza ukazuje, že Evropa čelí naléhavým klimatickým rizikům, která rostou rychleji, než je naše společenská připravenost. Podle dokumentu nestačí přijatá opatření držet krok s rychle rostoucími riziky. Některé evropské regiony jsou podle autorů zprávy ohnisky rovnou více klimatických rizik současně. Místem, kde mají změny nejsilnější dopady, je Jižní Evropa. Právě ta je obzvláště ohrožena požáry, dopady horka a nedostatku vody na zemědělskou produkci, práci venku i lidské zdraví.

Čtyřsetstránková zpráva rozeznává 36 hlavních klimatických rizik pro Evropu v pěti širokých skupinách: ekosystémy, potraviny, zdraví, infrastruktura a ekonomika a finance. Více než polovina hlavních klimatických rizik uvedených ve zprávě podle jejích autorů vyžaduje okamžité přijetí dalších opatření. Ekosystémové hrozby změny klimatu jsou podle vědců obzvlášť naléhavé; především se to týká těch v moři a kolem pobřeží.

Zpráva EEA připomíná, že ekosystémy poskytují lidem mnohostranné služby, a proto mají tato rizika vysoký potenciál kaskádového šíření do dalších oblastí, včetně možného nedostatku potravin, dopadů na lidské zdraví, infrastrukturu a hospodářství. Rizika spojená s horkem a suchem pro produkci plodin jsou v jižní Evropě už na kritické úrovni, varují vědci. Ohroženy jsou i země v Evropě střední. Zejména dlouhotrvající sucha, která postihují rozsáhlé oblasti, představují významnou hrozbu pro rostlinnou výrobu, potravinovou bezpečnost a zásoby pitné vody.

Čtěte také: Jak změna klimatu ovlivňuje české zemědělství?

Častější a extrémní povětrnostní jevy zvyšují rizika pro různé druhy infrastruktury. Tedy evropské zastavěné prostředí a kritické služby, včetně energetiky, vodohospodářství a dopravy. Zatímco rizika pobřežních záplav se v Evropě daří relativně dobře zvládat, stoupající hladina moře a změny ve vývoji bouří mohou mít ničivé dopady na lidi, infrastrukturu a hospodářské činnosti. V jižní Evropě způsobují horka a sucha značná rizika pro výrobu, přenos a poptávku po energii. Všechny tyto různorodé důsledky se projevují tím, že řada druhů zboží i služeb zdražuje. Klimatické extrémy mohou například zvýšit pojistné, ohrozit majetek a hypotéky a zvýšit vládní výdaje a náklady na půjčky.

Ekonomické dopady extrémního počasí

Autoři uvádějí jako příklad povodně, které zasáhly před třemi roky Německo, Belgii a Nizozemsko a odhadem tam způsobily škody ve výši 44 miliard eur (asi 1,1 bilionu korun). Povodně ve Slovinsku v srpnu 2023 zase připravily tuto zemi o 16 procent národního HDP. Podle zprávy by vysoká úroveň globálního oteplování mohla do konce století způsobit ekonomické škody spojené s povodněmi za více než jeden bilion eur (25 bilionů korun) ročně.

Zimní lijáky jsou na Pyrenejském poloostrově a na severu Afriky stále silnější. Vědci identifikovali jasný trend, podle kterého jsou nejdeštivější dny nyní asi o třetinu deštivější než v minulosti. Jev podle nich souvisí s globálním oteplováním a přináší hlavně do Portugalska a Španělska extrémní deště, které poškozují ekonomiku a připravují lidi o životy. Podle nové analýzy organizace World Weather Attribution zvýšily klimatické změny způsobené člověkem intenzitu přívalových dešťů, které letos vedly k rozsáhlým povodním v západní části Středomoří. Silné bouřky přinesly do této oblasti jednak vítr o síle hurikánu, ale především obrovské množství srážek. Velká voda připravila ve Španělsku, Portugalsku a Maroku o život nejméně padesát lidí a způsobila škody v řádu miliard eur. Jen Portugalce stály letošní lednové a únorové deště asi jedno procento HDP.

V Grazalemě na jihu Španělska spadlo během několika dní více než celoroční očekávané množství srážek. Podobně v některých částech Maroka a Portugalska byly během bouře Leonardo zaznamenány denní srážky, které jsou tak extrémní, že by se daly očekávat nanejvýš jednou za sto let. Vědci v takzvané atribuční studii zkoumali pravděpodobnost a intenzitu nejintenzivnějších srážek ve dvou regionech, které pokrývaly nejvíce postižené oblasti všech tří zemí.

Podle klimatologů a meteorologů data ukazují jasný nárůst intenzity těch nejextrémnějších jednodenních srážek - o 36 procent v jižní studované oblasti a o 29 procent v severní studované oblasti. To znamená, že nejdeštivější dny jsou nyní asi o třetinu deštivější než v době před oteplením planety o 1,3 stupně Celsia. Aby určili lidský vliv na tuto změnu, vědci zkombinovali tyto pozorované nárůsty se simulacemi klimatických modelů a zjistili nárůst intenzity srážek v severní studované oblasti o přibližně 11 procent, který lze přímo připsat emisím uhlíku. V jižní oblasti ale klimatické modely tento pozorovaný trend nijak neodrážely.

Role centrálních bank a modelování dopadů

Bouřlivé léto 2021 - z pohledu frekvence i rozsahu přírodních katastrof ve světě - je opětovným důkazem, že změna klimatu je neoddiskutovatelnou realitou. Navazující otázkou pak je, jak silné budou dopady klimatické změny do jednotlivých ekonomik, jak budou rozloženy v čase a jaká by měla být reakce centrálních bank. Aktuálně dostupné pohledy centrálních bank, mezinárodních institucí a dalších výzkumných institucí zatím nedochází k jasnému závěru. Pomocí vlastních modelových simulací vybraných klimatických scénářů je naší snahou přispět k zodpovězení této otázky.

Námi provedené modelové simulace ukazují, že klimatická změna přinese v souhrnu stagflační tendence, na které bude třeba reagovat přísnější měnovou politikou. Výsledky provedených analýz dále ukazují, že volba a načasování globální klimatické politiky bude rozhodující pro další vývoj dopadů změny klimatu a s ní spojenými náklady. V případě včasné implementace globální klimatické politiky se lze vyhnout výraznějšímu poklesu reálné ekonomické aktivity za cenu krátkodobě vyšší inflace. Dále docházíme k závěru, že se tvůrci hospodářské politiky musí na zesilující dopady změny klimatu připravit.

Nad probíhající, a postupem času zesilující, změnou klimatu a nutností se na její dopady začít připravovat panuje v celosvětovém měřítku většinová shoda. Změna klimatu odráží zvyšování průměrné teploty v důsledku hromadění především oxidu uhličitého v atmosféře, který vzniká spalování fosilních paliv (uhlí, zemní plyn, ropa). To mimo jiné vede ke změnám počasí v podobě dramaticky se zvyšující frekvence výskytu a závažnosti přírodních katastrof ve světě, jako jsou dlouhá období sucha, záplavy, cyklóny nebo hurikány. Jedná se tak o velmi významné globální celospolečenské riziko.

Představitelé vlád i centrálních bank se zatím neshodnou v míře aktivity, kterou by v boji proti změně klimatu měli vyvíjet. Dostupné studie zabývajícími se makroekonomickými dopady klimatické změny zatím nepřinášejí jednoznačný závěr ohledně celkových dopadů tohoto šoku. Na druhou stranu existuje docela významná shoda na tom, že dopady změny klimatu je třeba zachytit analytickými nástroji, aby mohly být zakomponovány do rozhodovacích procesů, např. Cílem tohoto textu je přehled a popis modelových nástrojů zohledňujících změnu klimatu, které mají centrální banky v současnosti k dispozici včetně kvantifikace jejího dopadu na světovou ekonomiku.

Centrální banky se v současné době v rámci revizí strategie měnové politiky nově zaměřují na dopady změny klimatu na ekonomiku a s tím spojenými implikacemi na měnovou politiku a finanční stabilitu. To zahrnuje i aspekt makroekonomického modelování, které poskytne formální rámec.

Postupné zvyšování globálních teplot povede k přesměrování části zdrojů od výroby a inovací směrem k aktivitám spojeným s přizpůsobováním se změnám klimatu. V současné literatuře[2] panuje shoda, že dopady změny klimatu na nastavení měnové politiky budou významné. Obecně lze rozdělit dopady klimatické změny na dlouhodobé a krátkodobé.

Z dlouhodobého pohledu se studie víceméně shodují na tom, že opakovaný a častější výskyt přírodních katastrof povede k nižšímu globálnímu ekonomickému růstu a k omezení poptávky v důsledku vyšších opatrnostních úspor, a tak k nižší dlouhodobé přirozené reálné úrokové míře. Slábnoucí poptávka pak vede k potřebě nižších úrokových sazeb, resp. k používání nekonvenčních nástrojů v případě dosažení nulové dolní meze. Krátkodobě mohou hmotná i přechodová rizika působit na inflaci oběma směry v závislosti na tom, zda převáží dopad na nabídku, či poptávku (Batten a kol. (2020)).

Konkrétní směr reakce měnové politiky na dopady změny klimatu je však v literatuře popsán velmi opatrně a nejednoznačně. Změna klimatu ovlivní cenovou stabilitu prostřednictvím svého dopadu na makroekonomické ukazatele, jako jsou inflace, produkce, zaměstnanost, úrokové sazby, investice, produktivita (ECB (2021)). Dále je nutné uvažovat opatření v oblasti fiskální politiky zacílená na zmírnění dopadů změny klimatu, která budou působit i na nastavení měnové politiky. Klimatická změna ovlivní i hodnotu a rizikový profil aktiv, což může vést k nežádoucímu hromadění finančních rizik, viz NGFS (2019a).

Narušení finančních trhů a s tím spojené přeceňování klimatických rizik může výrazně snížit cenu některých aktiv při přechodu na nízkouhlíkovou ekonomiku. Důsledkem budou korekce finančního trhu s přelivy do reálné ekonomiky s dopady na nastavení měnové politiky. Výrazné dopady klimatické změny na globální poptávku mohou rovněž zvyšovat pravděpodobnost dosažení efektivní dolní meze nominálních úrokových sazeb (NGFS (2019b)). Další studie NGFS (2020a) nebo Bylund (2020) potvrzují výše uvedené závěry, i když upozorňují, že rozsah a přenos těchto dopadů zůstává velmi nejistý.

Výzkumné práce[3] na téma klimatické změny naznačují potřebu přehodnotit a rozšířit modelový aparát centrálních bank. Např. studie Allen a kol. (2020) se zabývá ekonomickými dopady změny klimatu pomocí různých přístupů, mezi něž patří i semistrukturální makro model světové ekonomiky (NiGEM), vícesektorový model všeobecné rovnováhy a finanční mikro model (s vykázáním finančních poměrů a pravděpodobností selhání na úrovni firmy). Podle výsledků této studie klimatické změny sníží HDP v Evropské unii o 1,0 až 5,0 % (rozdíl od základního scénáře v podobě „řízeného“ přechodu k dosažení nulových emisí v roce 2050) v rozmezí let 2030 až 2040.

Mnoho prací[4] vyzývá k důraznější politické reakci na hrozbu měnícího se klimatu, včetně ambicióznějších snah o zmírnění příčin a dopadů klimatické změny. V rámci výzkumu v MMF uvedeného v Kahn a kol. (2019) je vyvíjen teoretický model růstu spojující odchylky klimatických proměnných od jejich historických průměrů s produktivitou práce a dlouhodobým ekonomickým růstem. Hlavní myšlenkou je oddělení dlouhodobých a krátkodobých dopadů změny klimatu na růst, což je zásadní pro návrhy vhodných politik pro zmírňování a přizpůsobování se těmto změnám. V důsledku tohoto rozlišení jsou pak odhadnuty podstatně větší dopady změny klimatu než v literatuře.

Nárůst průměrné teploty oproti historické normě o 0,04 °C ročně povede ke snížení světového reálného HDP na obyvatele o 7 % do roku 2100. Bez politiky přizpůsobení se změnám klimatu nebo zmírňování dopadů bude tedy ztráta reálného HDP na obyvatele velká, i když mezi zeměmi budou existovat značné rozdíly, a to od 2 % až do 15 % do roku 2100.

Prostřednictvím multiregionálních modelů vstupů a výstupů je možné odhadnout dopady na jednotlivé sektory. Práce Hebbink a kol. (2018) používá tento typ modelu k výpočtu cenových dopadů uhlíkové daně do jednotlivých sektorů, rovněž s přihlédnutím k cenovým efektům substituce mezi energiemi a primárními vstupy (kapitál a práce) a substituce mezi různými typy energií. Pro hospodářství jako celek zvýšení uhlíkové daně o 50 EUR za tunu za rok nemá zásadní dopad, přičemž HDP je zhruba snížen o 1 % v horizontu pěti let. Tato daň by však měla zásadní dopad na řadu průmyslových odvětví náročných na uhlík.

Nové keynesiánské modely doplněné klimatickým blokem mohou přispět ke studiu dopadů klimatické změny na měnovou politiku. Jedno z možných rozšíření nového keynesiánského modelu spočívá v zavedení energie jako produkčního faktoru do produkční funkce, například jako v Economides a Xepapadeas (2018). Spotřeba energie v tomto modelu generuje emise, které zvyšují koncentraci skleníkových plynů v atmosféře a vedou ke globálnímu oteplování. Dále je produkční funkce upravena o proměnnou v podobě teplotní odchylky od předindustriálního období, aby bylo možné sledovat negativní dopady změny klimatu na výrobu.

Dalším možným rozšířením nového keynesiánského modelu je přidání šoků v podobě přírodních katastrof, aby bylo možné vyhodnotit jejich dopad na měnovou politiku. Práce Cantelmo (2020) přispívá k probíhající debatě o makroekonomických dopadech přírodních katastrof z pohledu ex ante a ex post na přirozenou reálnou úrokovou míru a inflaci. Ex ante vyšší riziko přírodních katastrof zvyšuje tlak na pokles přirozené reálné úrokové míry a inflaci přes negativní očekávání ekonomických agentů. Ukazuje se, že tyto účinky jsou značné a nelineární, pokud se extrémní přírodní katastrofy stanou častějšími.

Další práce analyzují dopady uhlíkových daní, dotací a způsoby využití rozpočtových příjmů z uhlíkových daní. Např. v Aguilar a kol. (2021) se analyzuje použití výnosu z uhlíkové daně jako dodatečného vládního příjmu. Z provedené analýzy vyplývá, že pokud bude tento výnos použit ke snížení daní z příjmu, může mít pozitivní dopad na nabídku pracovní síly a v konečném důsledku vyvolat pozitivní dopad na růst reálného HDP a zaměstnanosti.

Z pohledu stability finančního systému se zdá být konsenzus[5] nad důsledky klimatické změny v podobě hromadění rizik ve „špinavých“ odvětvích produkujících vysoké emise oxidu uhličitého. To bude v těchto odvětvích vytvářet tlak na pokles cen aktiv, vyšší míru bankrotů a zpomalí hospodářský růst. S tím budou rovněž spojeny vyšší nároky a zodpovědnost dohledových orgánů v oblasti finanční stability.

Rizika spojená se změnou klimatu se již odráží v cenách aktiv, budou zvyšovat rizikovou prémii a podstatně snižovat účast na trzích s aktivy náročnými na uhlík. Tento závěr přináší článek Karydas a Xepapadeas (2019), který předkládá teoretický model pro dva typy aktiv a pro makroekonomické a environmentální šoky. V něm jsou nejprve oddělena „hnědá aktiva“ (která souvisejí s činnostmi náročnými na uhlík) a „zelená aktiva“ (zbytek). Dále tento model předpokládá, že politická opatření pozitivně korelují s intenzitou ekologických katastrof.

Rizika spojená se změnou klimatu povedou k postupnému přeceňování aktiv a hodnoty firem podnikajících ve „špinavých“ odvětvích ve prospěch firem působících v „čistých“ odvětvích. Např. v Donadelli a kol. (2019) je hlavním východiskem předpoklad, že „špinavé“ firmy jsou negativně zasaženy environmentálními politikami. Nejprve je vytvořen index povědomí o riziku prostřednictvím sledování výskytu výrazu „riziko změny klimatu“ v literatuře a na internetu. Výsledky naznačují, že rostoucí povědomí o rizicích spojených se změnou klimatu od roku 2005 způsobilo, že se hodnota firem pohybujících se významně v oblasti fosilních paliv snížila ve srovnání s ostatními firmami v ekonomice.

Do úvah o financování a investicích vstupují hned dvě neznámé: náklady na zastavení změny klimatu, tedy kolik bude stát celosvětová transformace k nízkoemisní společnosti, a dále ekonomické dopady změny klimatu, tedy kolik nás bude stát, pokud změnu klimatu nezastavíme dostatečně rychle. Obě neznámé je dnes těžké odhadovat, obojí náklady však budou pravděpodobně značné. Proto je klíčové, abychom zvolili jak efektivní mitigační opatření snižující náklady transformace, tak efektivní adaptační opatření, která omezí klimatické škody.