Otázka omezení vzniku odpadů a způsobů jejich bezpečného, environmentálně přijatelného a ekonomicky výhodného využití či odstranění patří dnes k nejpalčivějším hospodářským i politickým problémům na celém světě. Přestože ve výrobní i spotřební (společenské) sféře množství produkovaných odpadů stále narůstá, teprve v posledních 20-30 letech se začaly průmyslově vyspělé země intenzivně zabývat jejich zpracováním i možností omezit jejich vznik.
U nás byl teprve v r. 1991 přijat zákon o odpadech (č. 238/1991 Sb.), který dal této závažné a u nás dříve opomíjené problematice závazný právní podklad. V průběhu následujících let byly přijaty další zákony o odpadech, z nichž zákon č. 185/2001 Sb., v platném znění, se zvláštním důrazem na předcházení vzniku odpadů, je již plně kompatibilní s odpovídající právní úpravou Evropské unie.
Historický vývoj nakládání s odpady
V prvobytně pospolné společnosti lidé po určitém stupni zamoření prostředí odpadem toto prostředí opustili a přesídlili se dál po jejich plánované cestě. V pozdějších dobách byly odpady koncentrovány na jednom místě, zpravidla za sídlištěm. Ve starém Řecku a Římě již existovaly přesně stanovené komunální služby, které byly vykonávány převážně válečnými zajatci. Navíc existovala v Římě forma občanského generálního úklidu a úpravy ulic a místních prostranství. Tyto akce přispívaly vedle pravidelného skrápění vozovek a čištění kanalizací také k zajištění vyhovujících hygienických podmínek v Římě.
Byly řešeny i tak náročné problémy jako likvidace odpadů od návštěvníků Kolosea, kterých se sešlo i sto tisíc na jednom místě. Významná kanalizační stoka v Římě je známá pod označením kloaka maxima. Jedná se o stoku vystavěnou z tufových kvadrátů, určenou nejen pro odvodnění římského fóra, kdy vládl Tarquinius Superbus (datováno 6 tis. let. př. n. l.).
V 18. a 19. století se začínají v Řecku a Římě stavět kanalizace a na počátku 20. století dochází k organizovanému odvozu odpadu z měst. Jediný způsob likvidace odpadů, včetně zvířecích a lidských fekálií, byl v jejich vyvážení před dům, kde se vrstvil v nezpevněném povrchu ces a následně se tak dostávaly ke zdroji pitné vody. Zdravotní problémy ve formě vysoké nemocnosti a šíření epidemií byly toho samozřejmým důsledkem. S postupným dlážděním hlavních ulic se začalo ve 12. století v Paříži a v řadě dalších velkých měst ve 13. - 14. století.
Čtěte také: Co znamená evropský zákaz skládkování?
Ve zvláště bohatých městech, která si zakládala na své upravenosti, se přikročilo v 15. a 16. století k soustavnějšímu řešení problematiky odpadů. Teprve však v 18. století, především druhé polovině 19. století, přináší konkrétní opatření organizačního i technického charakteru ke zlepšení hygieny a pořádku v čištění komunikací a odvážení odpadů. Největší purkrabí hrabě Karel Chotek (1783- 1868) vydává řád o čištění ulic pro Prahu. Regulovalo se již i zacházení se stavebním odpadem a zavedly se i přesypné nádoby na domovní odpad, došlo k zavedení kanalizace.
Na počátku 20. století je již technologicky i organizačně zvládnut odvoz odpadů z měst a prosadily se zásady omezování prašnosti při sběru a svozu odpadu. V Praze se však ještě v roce 1920 používalo 170 v podstatě otevřených vozů k vyvážení odpadků ze smetiště na kraj Prahy. Nádobový systém byl zaveden postupně od roku 1923 a používání Kuka vozů (Keller und Knappich Augsburg) od roku 1930.
Intenzifikace zemědělství po 2. světové válce má za následek, že z dřívějšího konzumenta celé řady odpadů z průmyslu, městských odpadů a čistírenských kalů se stal velmi významný producent odpadů ze zemědělské velkovýroby, zejména živočišné. Současně s chemizací a mechanizací zemědělství se dostává do přírodního prostředí řada toxicky a organolepticky (pachově i chuťově) závadných látek (pesticidy, pohonné hmoty apod.).
Kompostování jako alternativa skládkování
Řízené odstraňování organicky rozložitelného odpadu započalo již v období před 8 až 10 tis. lety, což je přisuzováno kočovnému způsobu života. Technologie kompostování se tedy rozvíjela postupně s nastupující zemědělskou činností. První zmínka o kompostu na našem území je datována k datu 1915, kdy se jednalo o kompostování čistírenských kalů, popele, uličních smetků a rašeliny. V ČSSR byl významný rozvoj kompostování, a to až do roku 1987, kdy byla zaevidovaná maximální produkce kompostu 2,8 mil. t. Od 90. let se dostalo do popředí podporování skládkování a spalování odpadů.
Spalování odpadů
První spalovny byly uvedeny do provozu koncem 70. let minulého století ve Velké Británii. První spalovny byly vybudovány v Brně v roce 1905 a její funkce skončila roku 1941. Důvodem byla druhá světová válka a bombardování významných budov na našem území. Tato spalovna měla své prvenství nejen u nás, ale i ve střední Evropě. Zajímavostí této spalovny bylo již tehdy využití spalování odpadů k výrobě elektrické energie. Pražská spalovna s kapacitou 2 000 tun odpadů za rok v roce 1933 patřila mezi nejmodernější v Evropě.
Čtěte také: Dopady zákazu skládkování komunálního odpadu
Řízené skládkování
Řízené skládky se poprvé objevily v Anglii před 70 lety. Jejich všeobecné prosazování jako jedině přijatelného způsobu deponování odpadů není však ještě dosud všude běžné.
Typy skládek
- Podzemní skládky: vytvořené dutiny pod povrchem země.
- Kombinované skládky: se základem pod úrovní terénu a převýšením nad jeho úroveň.
Technické požadavky na skládky
Skládky skupiny S-OO a S-NO odpovídajícím způsobem těsněny. Technicky nezajištěné skládky představují vážný ekologický problém. Není zajištěno odstraňování průsakových vod ani monitoring podzemních vod. Důležitá je kontrola a odpady mohou být i jednotlivě přemisťovány.
Těsnění skládek se provádí pomocí nepropustných materiálů (např.folie z PVC nebo polyethylenu) či jejich kombinací. Bariéra je většinou kombinovaná. Minerální těsnění má mít koeficient filtrace menší než 1.10-9 m.s-1. Je nutné odstranění smykových ploch a zdrsněná úprava.
Vznik výluhových vod
Výluhové vody vznikají v tělese skládky několika způsoby, včetně vody vzniklé biologicko-chemickými procesy při konsolidaci odpadů. Zvýšené riziko představuje větší množství biologicky rozložitelných látek.
Skládkový plyn
Skládkový plyn vzniká v důsledku anaerobních procesů. Pro tvorbu methanu jsou optimální pH 6,5-8, vlhkost vyšší než 20-30% a teplota 25-40°C.
Čtěte také: Zákaz skládkování v ČR
Rekultivace skládek
Rekultivace skládek zahrnuje vytvoření podmínek pro její zemědělské nebo lesnické využití. Pro zemědělské využití je vhodné použít různé druhy travin. Dále se doporučuje pokrýt rekultivované skládky silnější vrstvou ornice (až 1 m). Pro lesnické využití se doporučuje sázet například olši černou, břízu, akát, jasan, topol, lípu, jeřáb, vrby, javor atd.
Nejjednodušší a nejvýhodnější je účelová rekultivace, což je postup úpravy uzavřené skládky s cílem jejího využití ke zvláštním účelům, např. získávání plynu.
Fáze rozkladu odpadu na skládce
- Anaerobní stadium methanogenní nestabilizované.
- Anaerobní stadium methanogenní stabilizované.
Kyselinotvorná fáze se samovolně zahájena v důsledku vyčerpání kyslíku. V methanogenní fázi je životním parametrem vlhkost substrátu. Pokles teploty pod 30°C má negativní vliv na populaci methanogenů.
Kontaminace zemin
Kontaminace zeminy je nejčastějším důsledkem antropogenního působení. Kontaminanty mohou být anorganického i organického původu. Půda má schopnost zadržovat a imobilizovat chemické látky.
Metody dekontaminace zemin
- Fyzikální procesy (metody separační, izolační a koncentrační).
- Chemické procesy (neutralizaci, srážení, dechloraci, hydrolýzu, polymeraci atd.).
- Biologické metody (on-site, off-site a v bioreaktorech).
Biologické metody jsou závislé na okolních podmínkách (teplota, vlhkost , přísun živin). Dále existují fytoremediační techniky (fytoextrakce, fytodegradace, fytostabilizace).
tags: #6 #skladkovani #tuhych #odpadu #problemy #skladkovani
Oblíbené příspěvky:
Kontakt
Zelaná Hrebová, z.s.
[email protected]
IČ: 06244655
Paskovská 664/33
Ostrava-Hrabová
72000
Bc. Jana Veclavaková, DiS.
tel. 774 454 466
[email protected]
Jaena Batelk, MBA
tel. 733 595 725
[email protected]