Dopady Změny Klimatu: Analýza a Opatření v České Republice

14.03.2026

Dne 30. května 2019 se v Brně uskutečnila konference se zahraniční účastí Pyromeeting 2019. Odbornou konferenci organizuje MV - generální ředitelství Hasičského záchranného sboru ČR ve spolupráci s Českou asociací hasičských důstojníků a s Veletrhy Brno.

Za pořadatele se Pyromeetingu účastnil a konferenci zahájil generální ředitel HZS ČR genmjr. Drahoslav Ryba. Ten k tématu změny klimatu řekl, že musíme být připraveni poskytovat pomoc bez ohledu na druh a rozsah události. „Musíme tak vlastně být o krok napřed před veškerými změnami. Proto aktivně sledujeme všechny trendy, vedeme odborné diskuse a upravujeme naše postupy tak, abychom vždy uspěli. Jsem velmi rád, že můžeme přispět touto konferencí k rozsáhlé diskusi na téma změn klimatu. Toto téma Hasičský záchranný sbor hodně zajímá.

Přednášky a Diskuse na Konferenci Pyromeeting 2019

Přednášky byly rozděleny do dvou bloků. V prvním bloku se ve své přednášce nazvané „Přerušované rovnováhy a bezpečnost společnosti v 21. století“ prof. Mgr. Miroslav Bárta, Dr., prorektor Univerzity Karlovy a ředitel Českého egyptologického ústavu zabýval dlouhými časovými řadami, tak, jak je možné je studovat a vysvětlovat na základě současného vědeckého poznání.

Zaměřil se také na vnitřní dynamiku společnosti, mediální povahu informačních toků a jejich dopad na stav obyvatelstva, stejně jako lidské adaptace na změny klimatu s veškerými dopady na obranyschopnost a resilienci společnosti. Na něj navázal vědecký tajemník Českého hydrometeorologického ústavu RNDr. Jan Pretel, CSc., s prezentací „Projevy klimatických změn“.

Jeho přednáška zahrnovala nejvýznamnější projevy změn v četnosti a intenzitě extrémních povětrnostních jevů např. dlouhodobé sucho, povodně, přívalové srážky, vysoké teploty nebo větrné smrště zejména v Česku. V druhém bloku vystoupili zástupci Hasičského záchranného sboru ČR, kteří seznámili účastníky s dopady změny klimatu na Hasičských záchranný sbor ČR a opatřeními, které musí sbor přijímat. Závěr bloku byl věnován analýze orkánu Herwart ze dvou úhlů pohledu a to z pohledu operačního řízení a dále ochrany obyvatelstva.

Čtěte také: Zázraky přírody očima Dana Bárty

„Vzpomeňme třeba na orkán Herwart. To byla obrovská zkouška. A uspěli jsme. Nicméně jsme identifikovali řadu systémových změn, které povedou k ještě větší připravenosti a akceschopnosti hasičů.“ dodal k orkánu Herwart genmjr.

Vliv Odběrů Vod a Klimatických Změn na Vodní Zdroje v Česku

Analýza vlivu odběrů vod a klimatických změn na vodní zdroje v Česku ukazuje značnou regionální variabilitu. V některých oblastech, jako jsou jižní Morava, severozápadní Čechy a povodí Bíliny, byly zaznamenány výrazné změny v odběrech povrchových a podzemních vod, což může ovlivnit dostupnost vody.

Klimatické scénáře naznačují rostoucí teploty vzduchu, přičemž pesimističtější scénář SSP5-8.5 předpovídá nárůst teploty do konce století až o 5 °C. Co se týče srážek, obecně platí, že scénáře předpovídají variabilnější vývoj. Scénář SSP2-4.5 ukazuje na mírný nárůst srážek, zatímco scénář SSP5‑8.5 předpovídá výraznější změny s vyššími úhrny srážek v západní a jižní části Česka.

Výpočet SPI indexu potvrzuje výskyt extrémně suchých a vlhkých období, přičemž rozdíly mezi jednotlivými povodími naznačují potřebu přizpůsobit vodohospodářská opatření regionálním podmínkám.

Voda je nezbytná pro existenci všech živých organismů a určuje fungování lidské společnosti. V důsledku klimatické změny dochází stále častěji k extrémním výkyvům počasí, jež vedou k nedostatku srážek a vzniku sucha, nebo naopak k extrémním srážkám a povodním.

Čtěte také: Luboše Motla o klimatické změně

Vodnost většiny vodních toků v Česku je ovlivněna antropogenní činností, přičemž od padesátých let 20. století dochází všeobecně ve světě k extrémnímu nárůstu tlaku na vodní zdroje [2]. Hodnoty naměřené ve vodoměrných stanicích více či méně odrážejí lidské aktivity, které zahrnují odběry povrchových a podzemních vod pro potřeby zemědělství, zejména závlah, a pro zásobování obyvatelstva a průmyslu.

Voda je často brána z jednoho povodí a vypouštěna do jiného o několik kilometrů dále. Např. v povodí Svitavy je podzemní voda odebírána pro zásobování brněnské aglomerace pitnou vodou a po využití sváděna do čistírny odpadních vod v Brně-Modřicích, ústící do Svratky [4].

Jelikož je vodní tok hlavní proměnnou, která spojuje složky ekosystému pomocí hydrologických, biologických i geomorfologických procesů a procesů kvality vody, odhad přirozeného průtoku (u nás tzv.

Tato práce se zaměřuje na analýzu vlivu odběrů, vypouštění a akumulace vody na průtoky ve vodoměrných stanicích na území Česka za referenční období 1991-2020. Součástí práce je také zhodnocení regionálních rozdílů v hydrologickém režimu českých povodí a identifikace oblastí, kde dochází k výrazným změnám v dostupnosti vody.

Vedle činností ostatních členů konsorcia prezentovaných již v [6] byla v DC 1.1 hlavním úkolem ČHMÚ analýza ovlivnění průtoků na území Česka užíváním vod. Základem byla měsíční data o celkovém ovlivnění průtoků ve vodoměrných stanicích, vyjádřeném v procentech jako poměr změn průtoku ku QNE.

Čtěte také: Klimatická změna: podrobný pohled

Pracovně byla tato proměnná (a její časová řada) označena zkratkou OVLTOT. DELTA představuje celkové ovlivnění manipulacemi na nádržích v povodí nad danou stanicí (resp.

Každá proměnná související s ovlivněním byla napřed přepočtena na m3 · s-1 a opatřena adekvátním znaménkem. Záporné hodnoty OVLTOT pak značily převahu odběrů (včetně zadržování vody v nádržích), zatímco kladné hodnoty byly spjaty s převažujícím vypouštěním (včetně upouštění vody z nádrží).

Pro zachování homogenity časových řad vstupují do výpočtu charakteristiky SUMA jen územně příslušné objekty s povolením odebíraného nebo vypouštěného množství nad 6 000 m3 za rok, resp. 500 m3 za měsíc. Charakteristika DELTA zohledňuje pouze nádrže s povoleným objemem povrchové vody akumulované či vzduté větším než 1 000 000 m3. Zároveň byl v ČHMÚ vyvíjen R skript pro vlastní výpočet řad QNE.

S koncem prací na WP 1 (červen 2024) již byla pro umístění objektů uvažována nejpodrobnější vrstva rozvodnic zveřejněná k 1. červenci 2024 na webových stránkách ČHMÚ s otevřenými prostorovými daty [7, 8]. Tato vrstva byla zkonstruována nad Digitálním modelem reliéfu České republiky 5. generace (DMR 5G; [9]). Prováděla se také analýza vodních ploch, kde může zároveň docházet k reportování odběrů jak z vodní plochy, tak z vodního toku. Proto byly lokalizovány objekty odběrů, jež se nacházejí v těsné blízkosti vodních nádrží.

Pro mapové výstupy celkového ovlivnění byla zvolena vrstva rozvodnic 3. řádu, zahrnující 346 vybraných vodoměrných stanic s kompletní časovou řadou o celkovém procentu ovlivnění pro hydrologické období 1991-2020. Kompletní byly taktéž časové řady ostatních zkoumaných prvků.

V další fázi byla provedena analýza trendu s cílem zjistit, zda ve vybraném období existují statisticky významné graduální změny v časových řadách prvků týkajících se ovlivnění průtoku českých řek. Aplikován byl Mannův-Kendallův test pro přítomnost trendu [11-13] a jeho modifikace navržená v článku [14] tak, aby docházelo v případě významného autoregresního koeficientu při předpokládaném autoregresním modelu prvního řádu ke korekci rozptylu testové statistiky [15-17].

Za využití gridů průměrné denní teploty a denních úhrnů srážek produktu 1) byl proveden výpočet denních časových řad gridů potenciální evapotranspirace (PET; dle [32]) a klimatické vodní bilance (zde jako rozdíl mezi srážkami a PET). Pro analýzu byly použity pouze dva scénáře, neboť jiné k dispozici ještě nebyly: střední klimatický scénář SSP2-4.5 a pesimističtější scénář SSP5-8.5. ČHMÚ následně využil rastry těchto scénářů pro zjišťování situace v povodích 3. řádu.

Byla zkoumána změna průměrné měsíční teploty vzduchu a průměrného měsíčního úhrnu srážek oproti normálu za období 1991-2020 podle obou scénářů. Dále byl počítán index SPI (Standardized Precipitation Index), jenž slouží k odhadu vlhkých a suchých podmínek na základě úhrnu srážek. V tomto případě byl zvolen index SPI12, vypočítaný pro 12měsíční časové okno s gama distribucí.

Jak ukazuje obr. 1, nejvyšších hodnot celkového ovlivnění povrchových vod dosahovala povodí na jižní Moravě a povodí Osoblahy, Labe od Orlice po Loučnou a zejména povodí Bíliny (v tomto povodí však vstupovala data pouze z jedné vodoměrné stanice); nejnižších hodnot naopak povodí Rybné a Lužnice od Rybné po Nežárku, Sázavy od Želivky po ústí a Dyje od Svratky po ústí. Při zahrnutí odběrů z podzemních vod byly vysoké hodnoty zjištěny opět u povodí na jižní Moravě a dále v povodích západních a severozápadních Čech. Nejvyšší hodnoty míry ovlivnění lze pozorovat u povodí Loděnice, Osoblahy a Oslavy.

Z analýzy trendů pro referenční období 1991-2020 lze u odběrů a vypouštění vod vypozorovat rozdílné chování ve vybraných vodoměrných stanicích, často vytvářející nápadné shluky v několika oblastech (obr. 2). Z celkového hlediska však převládá napříč odběry a vypouštěním vod nulový trend.

V případě odběrů povrchových vod včetně podzemních byl pozorován mírně klesající a mírně rostoucí trend u zhruba 8 % ze všech sledovaných stanic. Stejný poměr byl naměřen u stanic s významně rostoucím trendem. U 47 stanic byl pak zjištěn významně klesající trend (necelých 14 % ze všech stanic), tvořící nápadné shluky u stanic v severních Čechách (zejména povodí Ploučnice) a východních Čechách (povodí Metuje, Orlice od soutoku Divoké a Tiché Orlice po ústí a Loučné a Labe od Loučné po Chrudimku).

Dalšími povodími s převahou významně klesajících trendů jsou povodí Moravské Sázavy a Moravy od Moravské Sázavy po Třebůvku, Třebůvky a Svitavy. Shluky mírně klesajících trendů lze pozorovat taktéž u povodí ve Slezsku (Opava po Moravici, Olše a Odra po Opavu).

V případě odběrů jenom povrchových vod bylo naopak zjištěno pouze minimum stanic s rostoucím trendem. Klesající trendy byly zaznamenány u necelých 30 % sledovaných stanic, které jsou poměrně rovnoměrně rozloženy po celém území Česka. Převahu významně klesajících trendů lze opět pozorovat v oblasti severních Čech, zejména v povodích Lužické Nisy po Mandavu, Jizery a Kamenice.

U vypouštění vod byla zjištěna mírná převaha rostoucích trendů (celkem 62 stanic) oproti trendům klesajícím (34 stanic). Oblasti s převahou rostoucích trendů tvoří povodí západních Čech (Mže po soutok s Radbuzou či Otava po Volyňku), jižní Moravy (Svratka a Svitava) a východní Moravy (Vsetínská a Rožnovská Bečva či Ostravice).

Teploty vzduchu jsou, na rozdíl od srážek, dle očekávání rovnoměrněji rozloženy mezi jednotlivými povodími, což umožňuje analyzovat jejich změny pro celé území Česka. Ve srovnání s normálem z období 1991-2020 oscilují změny průměrné měsíční teploty mezi 0 °C a +2 °C u obou scénářů přibližně do roku 2055 (obr. 3). Od tohoto roku lze pozorovat výraznější nárůst změny teplot vzduchu u obou scénářů, zejména u pesimističtějšího scénáře SSP5-8.5.

Zatímco se změna průměrné měsíční teploty vzduchu oproti normálu pohybuje v prvních čtyřech dekádách (mezi lety 2020-2060) v celorepublikovém měřítku okolo +1 °C, v dekádě 2060-2070 překračuje u scénáře SSP5-8.5 hodnotu +2 °C a průběžně roste až k extrémním +5 °C ke konci století.

U srážek jsou predikce více variabilní, přičemž průběh podle různých scénářů se výrazně liší (obr. 4). Z celorepublikového hlediska se podle scénáře SSP2-4.5 měsíční úhrn srážek dlouhodobě pohybuje okolo průměru referenčního období 1991-2020 (59,9 mm/měsíc).

Naopak scénář SSP5-8.5 naznačuje výraznější změny, podobně jako tomu bylo u vývoje teplot vzduchu. Kolem roku 2055 dochází k pozitivní změně měsíčního úhrnu srážek oproti normálu z let 1991-2020.

Ačkoli výhledy celorepublikových průměrných měsíčních úhrnů srážek mohou působit poměrně optimisticky, průměry pro jednotlivá desetiletí vykazují významné rozdíly mezi povodími 3. řádu. Z mapových výstupů pro oba analyzované scénáře (obr. 5 a 6) lze na první pohled rozpoznat opakující se vzor napříč jednotlivými dekádami.

Dopady Tání Permafrostu na Sibiři

„Permafrost na Sibiři roztává stále rychleji. Jenže tím se stává půda nestabilní, domy kolabují, vznikají tam nová údolí,“ popisuje bezprostřední dopady globálního oteplování na Sibiři mikrobiolog Jiří Bárta z Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity. Studiem permafrostu, tedy zmrzlou půdou, která neroztála dva roky, se zabývá už deset let. Permafrost sice periodicky rozmrzá, teď se ale zvětšuje hloubka tohoto rozmrznutí.

„Na Sibiři zkoumáme pohřbený organický uhlík a mikroorganismy, které tam mohou způsobovat rozklad. A právě oxid uhličitý a metan jsou hlavními produkty tohoto rozkladu,“ popisuje svoji roli ve výzkumu půdy na severu Bárta. Studie, které na základě toho výzkumníci sepíšou, mohou posloužit třeba klimatologům nebo matematikům. Ti mohou na základě dat z terénu zpřesňovat svoje modely.

„Místní říkají, za čtyřicet let stoupla na Sibiři teplota o čtyři pět stupňů. To je poměrně dost,“ shrnuje mikrobiolog. V permafrostu je ale v podobě organické hmoty uloženo zhruba dvojnásobné množství uhlíku, než jaké je dnes v atmosféře. „Mikroorganismy to rozkládají a mohou tím významně přispět ke zvyšování metanu i oxidu uhličitého v atmosféře.

Některé mikroorganismy, které se nachází v tajícím permafrostu, navíc mohou lidi ohrozit. „To se může stát kdekoliv, kde nedodržujete principy aseptické práce. Infikovat se můžete i v laboratoři. Jeden kolega ale zkolaboval, probudil se s transplantovanými játry a dodnes se neví, co se stalo. Na expedici prodělal nějakou chřipku,“ popisuje mikrobiolog Bárta.

Známé jsou také případy, kde se v oblastech na Sibiři objeví antrax, jehož mikroorgaismy přežily v tělech zvířat, která byla dlouho zmrzlá. „Při našich expedicích se snažíme, aby se nestalo, že takové nemoci přivezeme. Ale vyloučit se to nikdy nedá,“ říká s tím, že v permafrostu se ale dají nalézt třeba i noví producenti antibiotik.

Česká Věda a Arktický Výzkum

Přední čeští polární vědci se zúčastnili prestižní Svalbard Science Conference v Oslo. Čeští výzkumníci se v severských zemích po desetiletí podílejí na projektech zaměřených na klimatickou změnu a její dopady na arktické prostředí. Porozumění procesům probíhajícím v Arktidě je klíčové pro hodnocení dopadů na životní prostředí v celosvětovém měřítku i pro zavádění udržitelných technologií.

„Jedním z hlavních center arktického výzkumu je norské souostroví Svalbard, kde působí Česká výzkumná stanice spravovaná Jihočeskou univerzitou. Každé dva roky propojuje mezinárodní vědeckou komunitu působící na Svalbardu prestižní Svalbard Science Conference. Letošní ročník proběhl 28.-30. října 2025 v Oslo.

Aktivní účast expertů z Centra polární ekologie, doc. Ing. Jiřího Bárty, Ph.D., a Mgr. Jana Kavana, Ph.D., navázala na více než desetiletou existenci České arktické výzkumné stanice. Doc. Jiří Bárta se na konferenci zapojil do jednání pracovní skupiny Ny-Ålesund Terrestrial Ecology Flagship, kde představil příspěvek české vědy k ochraně životního prostředí a projednal další zapojení stanice do mezinárodních projektů.

Dr. Jan Kavan prezentoval unikátní data o tání ledovců a vzniku nového pobřeží na Svalbardu. Na stejné téma vystoupil 27. „Díky konferencím se čeští vědci zapojují do mezinárodních týmů. V každé přednášce kolegové nastiňují své plány a hledají další lidi, co by jim pomohli se sběrem dat,“ říká vedoucí Centra polární ekologie doc. Bárta. s důrazem na českou stanici na Svalbardu, která je otevřená také vědcům z jiných zemí.

Velvyslanectví České republiky podpořilo účast dvou vědců z Centra polární ekologie Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích prostřednictvím projektu zaměřeného na prezentaci české vědy na Svalbard Science Conference 2025.