Bavorský Les: Koncepce Divoké Přírody a Monitoring Rysa Ostrovida

26.12.2025

Národní park a chráněná krajinná oblast Šumava se nacházejí v jádru rozšíření tzv. česko-bavorsko-rakouské (z angličtiny „BBA“) populace chráněného a ohroženého rysa ostrovida. Tato malá a izolovaná populace vznikla ze znovuvypuštění pár desítek rysích jedinců na bavorské a české straně hranice v osmdesátých letech 20. století. Od té doby jsou šumavští rysi monitorováni pomocí nejvhodnějších dostupných metod a to i v rámci různých přeshraničních projektů.

Rys je skrytě žijící, převážně noční druh, vyskytující se přirozeně ve velmi nízkých hustotách. Informace získané z náhodně nalezených pobytových známek jsou tedy bezesporu cenné, ale nestačí ke zjištění prostorových, habitatových a potravních nároků ani pro spolehlivé odhady početnosti populace a jejího stavu. Hlavní metody, které umožňují tyto cíle splnit, jsou telemetrie a tzv. fotomonitoring.

Současná vláda hájící zájmy jen části občanů a komplikující život těm ostatním, rozděluje lidi a nenaslouchá části společnosti, včetně odborníků, ani co se týče Národního parku Šumavu. Díky proto patří nadaci Heinricha Bölla a Kateřině Jacques, jež nedávno uspořádaly unikátní diskusi přímo v terénu, kde si vyměňovali názory zainteresovaní různých názorů. Osobně jsem už dlouho cítila, že ani v části nejcennějších míst Šumavy se kácet nemá, že příroda to vyřeší lépe než pily. Argumenty odborníků-odpůrců kácení pro mě i nyní při vycházce zněly přesvědčivěji než těch, kteří likvidaci stromů považují za řešení. Koncepce obou parků jsou dnes bohužel odlišné, i když parky spolupracují.

Telemetrie

Telemetrie je jedinou možností jak získat spolehlivé informace o ekologii velkých šelem. Spočívá v odchytu několika jedinců, jejich vybavení vysílacími obojky a jejich následné sledování. V 90. letech 20. století jsme ve spolupráci s personálem přírodního parku Bavorský les používali obojky s tzv. VHF vysílačkou. Tyto obojky vysílaly signál na konkrétní frekvenci, obojkované zvíře bylo sledováno pomocí antény a lokalizováno metodou triangulace. Od roku 2005 jsme začali používat ve spolupráci s NP Bavorský les nové obojky obsahující také GPS-GSM část, která pomocí satelitů lokalizovala obojkované zvíře v naprogramovaných intervalech. Informace se automaticky odesílaly jako SMS zprávy.

Sledování šumavských rysů a jejich hlavní kořisti pomocí GPS telemetrie vrcholilo v letech 2009-2013, kdy i díky evropskému projektu byla sesbírána přesná data o prostorových a habitatových nárocích rysa, o denních a sezonních rytmech aktivity, o potravní ekologii rysa a interakci s jeho kořistí. Hlavní nevýhodou telemetrického sledování však je, že se jedná o invazivní metodu, která vyžaduje odchyt a manipulaci se zvířaty. Navíc telemetrické obojky nesmějí být příliš těžké, aby obojkované zvíře neomezovaly. Proto je trvání telemetrického sledování omezené váhou baterie, která se vejde do obojků. Kvůli těmto důvodům není telemetrie vhodná pro dlouhodobý monitoring početnosti a stavu celých populací.

Čtěte také: Ochrana krajiny Plzeňského kraje: studie

Fotomonitoring

Fotomonitoring je zcela neinvazivní metoda, která spočívá v umístění fotopasti v terénu tak, abychom s maximální pravděpodobností vyfotili cílový druh. V případě druhů individuálně rozlišitelných na základě zbarvení, jako je rys, je fotomonitoring perfektní metodou pro dlouhodobé sledování osudu jednotlivých jedinců (včetně migrace a reprodukce) a početnosti celé populace. Pro tento účel je však nezbytné, aby byla co nejrozsáhlejší část areálu výskytu populace dlouhodobě a dostatečně hustě pokryta fotopastmi.

Na české straně Šumavy jsme fotopasti používali nejdříve jen příležitostně (např. u náhodně nalezených stržených kořistí), a to již kolem roku 2006. Zhruba ve stejné době byly v Přírodním parku Bavorský les pokryty fotopastmi první lokality s vysokou pravděpodobností výskytu rysa. Na podzim 2008 přišel první bod zlomu, kdy byla v Národním parku Bavorský les poprvé aplikovaná koncepce tzv. intenzivního fotomonitoringu rysa vyvinutá ve Švýcarsku.

Dle této koncepce je studijní území rozděleno do čtvercové sítě 2.7 x 2.7 km a v každém druhém čtverci je vybraná jedna monitorační lokalita, většinou na nevyužívaných lesních cestách, trasách, pěšinkách, kde je dle dostupných dat vysoká šance občasného výskytu rysa. V ideálním případě jsou v každé lokalitě instalovány dvě fotopasti (s bílým bleskem a s co nejvyšší rychlostí spouště) proti sobě tak, aby bylo možno dobře dokumentovat kresbu na obou bocích procházejícího rysa. Každý rysí jedinec je tedy po prvním vyfocení identifikovaný a je mu přidělen unikátní identifikační kód. Protože zbarvení rysího kožichu zůstává stejné od narození do smrti, takto identifikovaný (označený) jedinec bude identifikován pokaždé, kdy se jej podaří znovu vyfotit.

Proto je možné data sesbíraná v této husté síti statisticky analyzovat, podobně jako se analyzují data z tzv. capture-mark-recapture studií (tj. odchyt-označení-znovu-odchyt). Tímto způsobem je možno získat kvalitní odhad hustoty populace rysa ve studijním území. Tento intenzivní fotomonitoring rysa probíhá od podzimu 2009 v celém Národním parku Bavorský les a v severozápadní části Národního parku Šumava (zhruba 2/3 plochy národního parku). Celková plocha takto monitorovaného území pokrývá okolo 700 km2.

Proč data z národních parků slouží ke kalkulaci hustot, nikoli počtů jedinců? Je to proto, že i tak zdánlivě velké studijní území je v případě druhů jako rys příliš malé na to, aby bylo smysluplné spočítat, kolik jedinců v této oblasti žije. Na základě dat z telemetrie, na základě velikosti rysích domovských okrsků a na základě dat z fotopastí umístěných mimo výše popsané studijní území je totiž prokázáno, že prakticky žádný rys, vyskytující se v národním parku, nežije výhradně uvnitř jeho hranice. Navíc, popis stavu populace v jádrové oblasti nemusí reprezentovat stav populace na jejích okrajích.

Čtěte také: EU bez emisí: Nová koncepce

Z toho vyplývá, že pokud je cílem získat spolehlivý přehled o stavu a početnosti celé česko-bavorsko-rakouské rysí populace, je nezbytné sbírat data z fotomonitoringu v celé oblasti jejího výskytu. První pokus přeshraničně standardizovat sběr dat fotomonitoringu v celé oblasti výskytu BBA populace proběhl v letech 2013-2015 v rámci mezinárodního evropského projektu TransLynx. V rámci tohoto projektu bylo prokázáno využití některých migračních koridorů vytipovaných na základě modelování telemetrických dat. Potvrzena byla i pravidelná reprodukce rysa v některých okrajových oblastech. První dvě roční zprávy o stavu celé BBA populace byly připraveny ze všech dat získaných v oblasti o velikosti zhruba 7000 km2.

Časová jednotka, na základě které byla skupena a analyzována data z celé oblasti výskytu BBA populace, byla nastavena nikoli dle kalendářního roku, ale dle biologického cyklu života rysa. Tzv. rysím rokem je období od 1. 5. do 30. 4. následujícího roku. Navíc, i když byl fotomonitoring primárně nastavený a provedený tak, aby produkoval co nejvíc dat o rysech, byla díky němu získaná i velmi zajímavá data o výskytu jiných druhů, včetně těch vzácných, jako kočka divoká nebo los evropský, anebo o nepůvodních druzích, jako je mýval severní a jelen sika. Byla tak zdokumentovaná první fáze rekolonizace BBA oblasti vlkem obecným.

Práce, která začala v rámci tohoto projektu, byla dále rozšířena, doladěna a optimalizována od roku 2017 v rámci dalšího mezinárodního evropského projektu s názvem 3Lynx. Díky němu byl od podzimu 2017 do podzimu 2020 provedený fotomonitoring rysa koordinovaně v oblasti o velikosti zhruba 13 000 km2. Projekt tak pokrýval skutečně skoro celý rozsah vhodného rysího habitatu s jeho trvalým výskytem v BBA regionu. Na dosažení tohoto cíle se podílely veškeré organizace zabývající se monitoringem rysa v regionu, včetně institucí, které nebyly přímo zapojené do samotného projektu. Spolupracoval i personál místních lesních správ, členové místních mysliveckých spolků a řada dobrovolníků, kteří přispěli externími daty. Všechna dostupná data byla shrnuta do dalších dvou zpráv o stavu BBA rysí populace v rysích letech 2017 a 2018.

Aktuální Stav a Budoucí Výzvy

Díky všem datům z intenzivního sezonního fotomonitoringu v národních parcích i z celoročního (foto)monitoringu z celé oblasti výskytu lze říci, že v současné době je stav BBA rysí populace stabilní, s mírným pozitivním trendem v početnosti. Výskyt rysa byl pravidelně potvrzen v oblasti o velikosti 9000-9600 km2 a nejaktuálnější data ukázala, že BBA populace čítá zhruba 120 samostatných jedinců (tj. jedinci starší než 1 rok, nezávislí na matce), z nichž 33 byly reprodukující se samice, které porodily (prokazatelně) 66 koťat.

Nicméně expanze do přilehlých oblastí, kde je stále volný vhodný habitat, se zdá být velmi pomalá, což naznačuje, že vnitropopulační tlak je ještě nízký. Navíc, genetická variabilita zůstává nízká a populace je stále izolovaná, tedy velmi zranitelná. V okrajových oblastech je pravděpodobnost přežití podstatně nižší než v jádru, což je pravděpodobně způsobeno vyšší mírou nelegálního lovu, který stále reprezentuje hlavní příčinu mortality rysa. V posledních letech napříč celým BBA regionem ale také rostla mortalita spojená s dopravou, nejspíše i kvůli zvyšujícímu se tlaku turistického ruchu, který přivádí stále větší počet aut i na dříve málo frekventované silnice jádrové oblasti. Rozšiřující a zintenzivňující se nabídka rekreačních aktivit v celé oblasti také může vést ke ztrátě klidných lokalit, které rys vyhledává pro denní odpočinek a pro odchov mláďat.

Čtěte také: Ochrana přírody a krajiny v Praze

Zástupce starostů 22 obcí Hůlka řekl, že v obcích kolem národního parku i přímo v něm vládne nezaměstnanost. Dával to do souvislosti s národním parkem. V diskusi ale padl názor, že právě přírodní Národní park Šumava může být výzvou pro pracovní příležitosti v oblasti cestovního ruchu, protože je turistickým lákadlem, stejně jako Bavorský les. Lidi láká víc opravdová příroda, než zvažované zavedení lanovky v části parku.

Oč strašidelnější pak druhý den, na besedě v Praze, byla slova dočasného ředitele Národního parku Šumava Jana Stráského, který řekl, že kácet se v „zásahových“ (rozuměj i těch cenných) zónách bude znovu. Pražské besedy se vedle Stráského zúčastnili ministr životního prostředí Chalupa, místopředseda Senátu Pithart, bývalí ministři životního prostředí Bursík a Miko, emeritní profesor Fanta, ekolog Bláha, ředitel Krajského úřadu Jihočeského kraje Průša či předseda Svazu obcí Národního parku Šumava a starosta obce Horní Planá Hůlka. Fundovaná byla i slova ředitele Národního parku Bavorský les Franze Leibla, který se ujal výkladu při procházce Bavorským lesem - v roce 2027 bude na německé straně sedmdesát procent bezzásahového území parku, nejvzácnější zóny se stále zvětšují.

Národní park mezinárodních parametrů na Šumavě dokázalo vytvořit ministerstvo životního prostředí v době, kdy jej vedl Martin Bursík. Ani při orkánu Kyrill, který Šumavu postihl v roce 2007, se nesnížil k tomu, aby byly cenné zóny rozřezány pilami. S kůrovcem si poradil jinak - dal na odborné analýzy a nechal rozestavět třeba 30 tisíc feromonových lapačů, které vytvořily nárazníkovou zónu a zajistily bezpečí pro okolí. Na to stávající vedení parku a ministerstva rezignovala.

Diskuse byly unikátní v tom, že otevřely plno témat a byly startem toho, aby divoký kus země nepřejely buldozery lidské pýchy… Pozváni byli zástupci různých názorů, což bylo patrné na první pohled a což se zcela nekorektně při pražské diskusi pokoušel popřít starosta Hůlka. Současná vedení parku a ministerstva, jež naslouchají více lesníkům a developerům než odborníkům, bohužel nejsou zárukou toho, že se situace na Šumavě bude ubírat správným směrem. Odborné názory, které zazněly při procházce i v Domě OSN, by přitom mohly být dobrým základem.

Pro akceptování národního parku se v Bavorsku udělalo mnohé: vznikl Dům divočiny, dva výběhy zvířat, jeskyně z doby kamenné, byla postavena unikátní stezka korunami stromů u NeuchĂ¶nau. U nás nic takového nevzniklo, protože podobné projekty jsou u nás z neznámých (patrně rádobyekologických) důvodů bojkotovány.

Další existence Národního parku Šumava je dnes, bohužel, v rukou nátlakových skupin, nikoli v rukou lidí, kteří tu žijí nebo sem jezdí. Kabinetní politika správy šumavského parku začala v roce 2007, kdy po orkánu Kyrill využili radikální ekologové krytí minstrem Bursíkem situace k nárazovému vyhlášení bezzásahových území na 30 procentech plochy parku (jinak zváno šoková terapie šumavských lesů). Původně mělo toto rozšíření proběhnout v horizontu 10, 30 a 50 let, na čemž se dohodli biologové, zoologové a lesníci v roce 2005. Škrtnutím nul u vědecké zonace byla dána před vědou přednost ideologickému nadšení fundamentálního environmentalismu. Všechno bylo jinak, aniž by veřejnost mohla cokoli ovlivnit. Od té doby není projednána a schválena ani koncepce tzv. Divokého srdce Evropy (základ pro vyhlášení divočiny podle kategorie 1b), ani koncepce bezzásahových území.

Nátlakové skupiny operující na Šumavě hrozí na jedné straně obrovskou nezaměstnaností (Zemanovci), na druhé (ekologická sdružení) se farizejsky ptají: Chceme na Šumavě dřevaře nebo turisty? Přitom právě tato sdružení už léta bojkotují vstup turistů do přírodně nejzajímavějších míst NP Šumava a snaží se, aby bavorská strana vydala podobné zákazy. Kauza „divočina” koneckonců ukázala, že i bavorská strana je schopna jednat „o nás bez nás”.

To, že v Národním parku Šumava a v Národním parku Bavorský les probíhají drastické těžby, které nemají v historii obou parků obdoby, o tom se u nás cudně mlčí. A mlčí se i o tom, že po Schengenu v Národním parku Šumava vznikla rozsáhlá území se zákazem vstupu a po vzniku „divočiny” v centrální Šumavě nenechají na sebe další zákazy dlouho čekat. Došlo už k bezprecedentnímu uzavření hraničního chodníku mezi horou Luzný a Roklan, který patřil mezi nejkrásnější turistické trasy na Šumavě.

Občanské sdružení Zachraňme Šumavu sáhlo k razantním opatřením a protestuje před budovou správy NP Šumava ve Vimperku.Hnutí Duha proti vší logice a proti své bezzásahové filozofii přestalo organizovat protesty protimasivním těžbám po celém území Národního parku Šumava (jejich bavorský protějšek protestuje, co může). Ekologové tedy de facto kryjí tunelování Šumavy desítkami harvestorů a velkým množstvím těžké techniky. Další vývoj na Šumavě je těžko odhadnutelný.