Boj proti klimatické změně: Náklady a přínosy

Klimatická změna představuje velkou výzvu pro lidskou společnost. Odborníci se shodují, že v boji s klimatickou změnou lidstvo v posledních deseti letech zaznamenalo velké úspěchy. K dosažení vytyčených cílů to ale nestačí. Přitom bychom to skoro dokázali zvládnout s nástroji, které už máme k dispozici.

Příčinou klimatické změny je změna složení atmosféry. Koncentrace CO₂ se stále zvyšuje, což vede k tání ledovců, velkým suchům, zdražování potravin kvůli neúrodě, vlnám veder nebo hurikánům. S oteplováním souvisí také proměna složení lesů, ve kterých nebudou růst určité druhy rostlin, a naopak s lepšími podmínkami pro množení škůdců jako je například kůrovec.

Dopady klimatické změny

Změny klimatu způsobují nerovnováhu podnebí a zvyšují riziko povodní, vpádů studeného vzduchu a silných bouří. Dále ovlivňují zdroje pitné vody a turistický ruch. Některé regiony se stávají klimaticky příznivějšími.

Ekonomické aspekty boje proti klimatické změně

Odpůrci razantních klimatických opatření argumentují, že dekarbonizace je drahá a brzdí růst. Zastánci naopak tvrdí, že nečinnost by byla mnohem dražší. Aktuálnější analýzy uvádějí, že pokud by se oteplení nechalo vystoupat ke zhruba 3 °C do roku 2100, snížilo by to kumulativní globální HDP o 15-34 % (oproti scénáři omezení oteplení). Naopak investice cca 1-2 % HDP do mitigace a adaptace by mohly udržet oteplení kolem 2 °C a omezit ekonomické škody na "pouhé" 2-4 % HDP.

Klimatická změna má potenciál významně rozvrátit globální ekonomiku i stabilitu. Investice do prevence (mitigace) i přípravy (adaptace) jsou proto ekonomicky velmi opodstatněné.

Čtěte také: Příroda a krevní tlak

Evropská unie a snižování emisí

Evropská unie se dlouhodobě snaží převzít vedoucí úlohu ve snižování emisí skleníkových plynů. Výbor Evropského parlamentu pro životní prostředí (ENVI) podpořil návrh Evropské komise na snížení emisí skleníkových plynů o 90 % do roku 2040 ve srovnání s hodnotami z roku 1990. Tento mezník má být zásadním krokem k naplnění takzvaného Zeleného údělu, jehož součástí jsou investice do obnovitelných zdrojů energie, elektrifikace dopravy a modernizace průmyslu.

Evropský Green Deal představuje jednu z nejucelenějších strategií, jak čelit klimatické výzvě. Klade důraz na rychlou dekarbonizaci a věří v inovace, které přinesou čistý ekonomický růst.

Nástroje a strategie EU

• Evropský program proti změně klimatu (ECCP)
• Zvyšování podílu obnovitelných zdrojů energie a dosažení podílu 12% v roce 2010.
• Zlepšení efektivity dopravy.
• Podpora dekarbonizace ve využívání fosilních paliv.
• Zvyšování energetické účinnosti a snižování emisí CO2 v průmyslu.
• Využívání pohlcovačů uhlíku v zemědělství a lesnictví.

Snižování emisí v jednotlivých sektorech

Ke snižování emisí je nutné přistupovat ve všech sektorech hospodářství, které k emisím přispívají. Důležitá je regionální a mezinárodní spolupráce. Je třeba zapojit regionální a místní orgány, a také různé zájmové a dotčené skupiny.

V oblasti osobní automobility jsou nyní vyhlídky také lepší zejména se zvyšováním dostupnosti elektromobilů širšímu množství uživatelů. S průmyslovými procesy, které využívají hodně tepla, je situace komplikovaná. Procesy jsou energeticky velmi náročné a technologie jsou zastaralé, i když stále funkční.

O něco složitější už je stav v průmyslu, kde lze emise řešit postupnou elektrifikací. Nejde to ale všude. Například chemikálie jako jsou dusíkatá hnojiva, se vyrábí pomocí fosilních paliv. Je zde sice možnost dekarbonizace pomocí vodíku, ale ekonomicky to není zatím výhodné.

Čtěte také: Cesta k udržitelnosti

Alternativní zdroje energie a technologie

Přestože debaty o vodíku jako alternativě k fosilním palivům neutichají, jeho využití ve větším měřítku zatím stále dostupné není. Alespoň v automobilové dopravě je využití baterií levnější cesta. Vodík by se dal použít pro dekarbonizaci výroby vodíku samotného, která dnes tvoří dvě procenta emisí celosvětově. Vodík se dnes ve velké míře používá k výrobě hnojiv, rafinaci ropy a výrobě chemikálií. Nejvíce používaný je tzv. šedý vodík, který se vyrábí ze zemního plynu. Za využití elektrolýzy vzniká čistý zelený vodík, což je ale finančně i energeticky velmi drahé.

Náklady a přínosy

Ekonomické vyhodnocení snižování emisí je komplexní, neboť musí odrážet i náklady související s ochranou životního prostředí. Je třeba brát v úvahu, že mezi snížením emisí a jejich aktuální koncentrací v atmosféře existuje značný časový odstup.

Investice do snižování emisí se mohou vrátit ve formě snížení znečišťování ovzduší. Postupné snižování emisí plynů poškozujících ozónovou vrstvu (jako např.chlorfluorderiváty uhlovodíků), jejichž užívání bylo postupně zakázáno na základě Montrealského protokolu, je toho příkladem.

V boji s klimatickou změnou je důležité, aby snižování emisí probíhalo ve všech sektorech. Je třeba sladit akce a dlouhodobé plánování. Země s vysokým stupněm rozvoje a úrovní příjmů by měly v tomto procesu převzít vedoucí úlohu.

Čtěte také: Výzvy v boji proti plastům

tags: #boj #proti #klimatické #změně #náklady #a

Oblíbené příspěvky:

• Podívejte se na specifikace Kale Basic WC Kombi
• Historie znečištění řeky Chicago
• Obec a příroda v souladu
• Třídění odpadu v Bystrci
• Důsledky znečištění vody