Člověk je od přírody zlý: argumenty a pohledy na lidskou přirozenost

Otázka, zda je člověk od přírody zlý, je téma, které se prolíná filozofií, ekologií a morálkou. Zkoumání tohoto tématu odhaluje různé pohledy na lidskou přirozenost a její dopad na svět kolem nás.

Ekologické argumenty a lidská činnost

Ekologové často zdůrazňují, že se musíme chovat k přírodě ohleduplně. Je důležité zkoumat, zda činnost člověka nepoškozuje přírodu a hospodárně nakládat s jejími zdroji, abychom je příliš brzy nevyčerpali. Některých živočišných druhů ubývá a přírodu ohrožují faktory jako ozónová díra nebo globální oteplování.

Činnost člověka by neměla poškozovat přírodu. Rozvoj lidské aktivity je třeba vyrovnávat a obnovovat tak přírodní „rovnováhu“. Tyto myšlenky jsou často slýchány od ekologů a vedou k triviálním a celkem přijatelným závěrům. Mnoho lidí s nimi souhlasí a ekologické hnutí podporuje.

Kritika altruisticko-kolektivistické filozofie

Nicméně, někteří autoři poukazují na to, že za ekologickými argumenty se skrývá altruisticko-kolektivistická filozofie a morálka. Tato filozofie často upřednostňuje obětování cílů a hodnot jednotlivce ve prospěch celku, ať už se jedná o společnost nebo přírodu. Malthusiánské argumenty ekologů jsou falešné.

Podle kritiků, aktivistů je jejich (implicitní) pojetí hodnoty. Přírodě je přisuzována velkou „vnitřní“ hodnota. Hodnota vždy existuje pro někoho, za nějakým účelem. Hodnotitele není pojmem nýbrž prázdným nesmyslným zvukem. Mimo vztah objektu a subjektu se přírodě hodnota nedá přisoudit, pokud ji izolujeme od toho, kdo jí hodnotí.

Čtěte také: Argumenty o vztahu člověka k přírodě

Altruistická morálka má největší zázemí mezi intelektuály a je předním tématem politické levice. Aktivisté volají, abychom se uskrovnili. Jenže existuje někdo, kdo je přijímá. Protože získávají respekt veřejnosti a politiků), není nic překvapivého.

Role člověka v přírodě

Člověk je rozumová bytost, která začala přetvářet přírodu k rozvoji svého blahobytu. Surovin je nevyčerpatelný. Člověk se prohlásil za pána nad přírodou a stal se jejím vykořisťovatelem. Řešení spatřuje v nastoupení „druhé doby osové“ - kdy si lidstvo uvědomí tento svůj fatální omyl, kdy si člověk přizná, že oproti přírodě není žádnou prioritní bytostí, nýbrž naopak příroda je existenčně prioritní vůči němu.

Je ovšem pravda, jak jsme se zmínili hned na začátku, že po celá tisíciletí jako by na tom nezáleželo. Naše svoboda jakoby neměla globální následky. Proto základní změnu technologického věku nevidím v odcizení člověka od přírody a přirozenosti. Co se změnilo, je, že v technologickém věku se stal početný, náročný a mocný.

Ekologická krize není krizí z odcizení. Je krizí z nezodpovědnosti. Přijali jsme svobodu, nestarali jsme se o odpovědnost. Člověk je od prvopočátku svého lidství svým vlastním lidstvím nepřirozený. Lidské vyčlenění z přírody není následkem „pádu“ či „odcizení“. Patří neodmyslitelně k našemu lidství. Proto také soudobou ekologickou krizi nemůžeme řešit návratem k údajnému nenarušenému prvotnímu stavu.

Kritika názoru, že člověk není o nic vyšší tvor než příroda

Jeden z argumentů proti pocitu exkluzivity člověka uvádí, že neexistuje žádný kvalitativní rozdíl mezi člověkem a ostatní přírodou. Jestliže člověk není o nic vyšší tvor nežli ostatní příroda, jestliže neexistuje žádný kvalitativní rozdíl mezi dejme tomu mozkem Einsteina a nervovou soustavou moučného červa - pak ani není žádného rozdílu mezi bakterií a rozkvetlým sadem, mezi měňavkou a mezi delfínem. Zkrátka: jestliže popíráme jakékoli kvalitativní rozdíly uvnitř biosféry, pak vůbec není důvodu provozovat nějakou ekologii: ať totiž člověk s přírodou udělá cokoliv, bakterie to nakonec přežijí vždycky.

Čtěte také: Cesta k Sobě: Inspirace z Článku

Alternativní pohledy a řešení

Navzdory některým negativním efektům lidské činnosti, příroda má schopnost se s nimi vyrovnávat. Je třeba si uvědomit, že se musíme vyrovnávat se s nejrůznějšími ekologickými regulacemi a omezeními. Obětováním svých cílů a hodnot. Lidí je víc než naše planeta může uživit. Má všechny zvířecí vlastnosti, ale vypěstoval si i takové návyky, že už není schopen v přírodě žít... A tak dále až k nejčernějšímu pesimismu, takže na jakoukoliv bílou tam nezbývá místo.

Skutečným řešením nemůže být to, že člověk popře svou vlastní výlučnost. Naopak: pouze tím, že si člověk v plné míře přizná a uvědomí tuto svou exkluzivitu - teprve poté dokáže přijmout svou plnou odpovědnost vůči přírodě. Člověka nelze degradovat na úroveň předvědomé přírody a popřít evropskou kulturu od časů antiky a křesťanství.

Přijali jsme výhody spalování, nestarali jsme se o kouř. Přijali jsme výhody výbušných motorů a jaderného štěpení, nestarali jsme se o výfukové plyny a radioaktivní odpad. Je ovšem pravda, jak jsme se zmínili hned na začátku, že po celá tisíciletí jako by na tom nezáleželo.

Čtěte také: Význam propuštění z přírody

tags: #člověk #je #od #přírody #zlý #argumenty

Oblíbené příspěvky:

• Kompozice v Umění
• Zajímavosti o buvolech
• Jak fotit erotiku venku?
• Zubr evropský v české krajině
• Konference OSN o změnách klimatu