Dopady znečištění řek

Voda je fascinující živel, což si uvědomíme při pohledu nejen na širý oceán, ale také na majestátní řeky, před kterými je často nutné mít respekt. Řeky dokážou být krásné, ale také zrádné i nebezpečné.

Význam řek a rostoucí problémy

Říční síť zprostředkovává transport sedimentů, organického uhlíku, dusíku a řady dalších živin, které si život v oceánech pro sovu existenci žádá. Řeky tak vlastně spojují ekosystém moří s pevninou. Pochopitelně, tento kontakt dvou různých světů nemusí být nutně jen pozitivní. Z pevniny proudí řekami do moří i znečišťující látky, včetně nyní tolik diskutovaných plastových odpadků.

Když se řekne „majestátní řeka“, většině lidí nejspíš vytane na mysli Amazonka. Její povodí zaujímá více než 7 milionů kilometrů čtverečných a její průtok je větší, než má sedm dalších největších samostatných řek dohromady. Jenže i Amazonka má - stejně jako další velké světové toky - svoje problémy, z nichž velkou část mají na svědomí lidé. Podle aktuálních statistik se v povodí Amazonky nachází 412 přehrad, z toho 151 na šesti nejvýznamnějších přítocích. Brazilská vláda přitom plánuje další projekty, protože vidí velký potenciál v tvorbě elektřiny pomocí hydroelektráren.

Ty sice na první pohled působí jako relativně čistý zdroj energie, který má ale na pohled druhý spoustu nezamýšlených důsledků na životní prostředí. Horší je však narušení ekosystémů a biodiverzity, nucené zaplavení velké plochy území a s tím spojené násilné vystěhování nejen zvířat, ale i lidí, obzvláště v zemích s ne až tak demokratickým zřízením. I místní funkcionáři tak otevřeně hovoří o erozi a sesuvech půdy na březích řeky, a dokonce i konfliktech kvůli nedostatku půdy v okolí přehrady.

Globální znečištění a jeho alarmující dopady

Řeky jsou kritickou součástí ekosystému, poskytují vodu miliardám lidí a jsou domovem mnoha ryb a zvířat.

Čtěte také: Jak změna klimatu ovlivňuje české zemědělství?

Antibiotika v řekách

V některých světových řekách se našla koncentrace antibiotik, která je třistakrát vyšší než bezpečná úroveň. Uvádí to první globální studie tohoto druhu na světě. Bezpečnou úroveň nejvíc překročil lék metronidazol, který se používá k léčbě bakteriální infekce včetně kožní a ústní. Na jednom místě v Bangladéši jeho koncentrace přesáhla bezpečnou hladinu třistakrát. Nejčastěji se objevovala látka trimethoprim, která byla zjištěna na 307 ze 711 zkoumaných míst. Používá se k léčení infekcí močového traktu. Třeba lék ciproflaxacin, který léčí bakteriální infekce, tuto hranici překračoval na 51 místech.

Podle výzkumného týmu byla bezpečná úroveň nejčastěji překročena v Asii a Africe, ale poměrně často i v Evropě a Severní a Jižní Americe. Situace je podle badatelů velmi vážná a znečištění antibiotiky lze považovat za celosvětový problém. Nejhorší je v Bangladéši, Keni, Ghaně, Pákistánu a Nigérii. Z Evropy je tam tom nejhůř jedno místo v Rakousku. Studie ukázala, že riziková místa se většinou nacházejí nedaleko čističek odpadních vod, septiků nebo tam, kde dochází k politickým střetům, jako například na izraelsko-palestinských hranicích.

Výsledky jsou velmi znepokojivé, protože ukazují, že říční systémy jsou antibiotiky znečištěné víc, než se myslelo. Asijský Mekong, Amur, Perlová řeka, Ganga, Hai, Žlutá řeka, Indus, Jang-c’-ťiang a v Africe Niger a Nil.

Plastové odpady v řekách

Řeky nenesou do moří jen život, ale také odpadky. Zdaleka ne rovnoměrně. Jak potvrzuje výzkum německých hydrologů, devět desetin objemu plastových odpadků v oceánech má na svědomí jen deset řek. Jen deset řek světa je odpovědných za 90 % vstupu plastových odpadků do oceánu. A ne, žádná z této desítky se nenachází v Evropě nebo ve Spojených státech. Plasty do moří dlouhodobě masivně přesouvá osm řek v Asii a dvě v Africe.

Možná proto se studie Helmholtzova centra stala předmětem kontroverzí. „Máme tu deset řek, u kterých by snížení znečištění o 50 % vedlo ke globálnímu poklesu znečištění oceánů o 45 %,“ říká na základě počítačových modelů Schmidt. Asijský Mekong, Amur, Perlová řeka, Ganga, Hai, Žlutá řeka, Indus, Jang-c’-ťiang a v Africe Niger a Nil sice disponují vpravdě obřím povodím i ohromují i svou délkou toku, ale povětšinou vedou jen jednou zemí. Ročně v oceánech končí říční cestou kolem osmi milionů tun plastových odpadků. A jen Jang-c’-ťiang a Ganga (obě se přetahují o první místo na pozici největšího znečišťovatele oceánů) přispějí 900.000 tunami. „Jen pro srovnání, roční přínos Londýnem protékající řeky Temže ke znečištění oceánů plasty je kolem devatenácti tun,“ říká Schmidt.

Čtěte také: Čad čelí klimatickým změnám

Příklady znečištěných řek

Řeka Ganga

Nejposvátnější řeka v Indii a zároveň třetí největší řeka na světě je základnou takřka dvou miliard lidí, ale i přesto je masivně znečištěna v důsledku vypouštění surových odpadních vod a chemikálií. Vědci popsali změny řeky, na které je závislý průmysl, zemědělství i náboženství v nejlidnatější zemi světa. Za vysychání podle nich mohou změny klimatu i znečištění.

Řeka Ganga je některými uctívaná jako bohyně, která přináší život, očišťuje a přináší klid a mír. Životodárná tepna, kterou proudí voda pro přibližně 600 milionů lidí v Indii i sousedních zemích, teď ale vysychá. Podle mezinárodní studie zažívá nejhorší období sucha za posledních třináct set let a hlavním viníkem je člověk.

Vědci upozorňují, že současné vysychání řeky je závažnější než jakékoli zaznamenané sucho v její historii. Zjistili to poté, co rekonstruovali průtok řeky právě za období třinácti set let a vytvořili pak časovou osu. Autoři tvrdí, že vysychání řeky Gangy v letech 1991 až 2020 je o 76 procent horší než předchozí nejhorší zaznamenané sucho, ke kterému došlo v šestnáctém století. Řeka je totiž nejen celkově sušší, ale sucha jsou nyní častější a trvají déle. I když podle nich ve změnách hrají roli některé přirozené klimatické vzorce, hlavní vliv má oslabení letního monzunu. A za to je zodpovědná lidská aktivita.

Negativní vliv má rovnou několik lidských aktivit: těmi hlavními jsou oteplování Indického oceánu a také znečištění ovzduší antropogenními aerosoly. Jedná se o drobné kapičky a jemné pevné částice, které pocházejí mimo jiné z továren, automobilů a uhelných elektráren a které mohou snižovat množství srážek. Autoři studie navrhují dva hlavní postupy, pomocí nichž by chtěli situaci alespoň částečně řešit. Tím nejjednodušším by mělo být zlepšení klimatických modelů, které selhávají v tomto konkrétním předvídání daného problému.

Řeka Citarum

Řeka Citarum, klíčová vodní tepna Západní Jávy v Indonésii, si vysloužila smutnou pověst nejznečištěnější řeky na světě. Její hladina je na mnoha místech téměř neviditelná pod vrstvou plovoucího odpadu. Navzdory těmto intenzivním snahám se problém každým rokem zhoršuje.

Čtěte také: Problémy spojené s palmovým olejem

Jedním z hlavních zdrojů znečištění jsou stovky textilních továren, které vypouštějí chemikálie přímo do vody, včetně těžkých kovů, jako je rtuť nebo olovo. K tomu se přidává komunální a zemědělský odpad, včetně plastů a pesticidů. Pro více než 25 milionů lidí žijících v povodí Citarumu představuje řeka paradoxní zdroj - poskytuje vodu, ale zároveň vážně ohrožuje jejich zdraví. Kontaminace vody způsobuje kožní nemoci, infekce a další zdravotní komplikace. Indonéská vláda v roce 2018 zahájila ambiciózní program Citarum Harum s cílem revitalizovat řeku. Plán zahrnuje výstavbu čistíren odpadních vod, regulaci průmyslových emisí a zalesňování břehů.

Přesto je pokrok pomalý a místní obyvatelé si stěžují na nedostatečnou podporu i kontroly. „Potřebujeme větší zapojení komunit a průmyslu, aby se situace zlepšila,“ uvedla organizace Clean Currents Coalition, která na projektu spolupracuje. Řeka Citarum zůstává výstražným symbolem toho, jak lidská činnost ničí přírodní zdroje. Mnozí odborníci upozorňují, že podobné problémy by mohly brzy postihnout i další řeky, pokud se globálně nezmění přístup k hospodaření s odpady a ochraně vodních zdrojů.

Další znečištěné řeky

• Žlutá řeka (Čína): Díky specifické barvě je známá po celém světě.
• Řeka Salto (Itálie): Jedná se o nejznečištěnější evropskou řeku. Průmyslové a zemědělské odpady způsobily, že řeka je toxická.
• Řeka Pasig (Filipíny): Znečištěna četnými koželužnami a skládkami. Na hladině plave vrstva nerecyklovatelných materiálů z plastu a ve vodě jsou i těžké kovy.
• Řeka Mississippi (USA): Z důvodu neustálého uvolňování odpadu do řeky voda změnila barvu na hnědo. V důsledku úniku ropy se v řece dramaticky snížil život.
• Řeka Nil (Egypt): Mezi nejčastější nemoci v Egyptě patří bakteriální průjem, břišní tyfus a schistosomiáza. Všechny nemoci spojuje závadná voda v řece a špatná hygiena. Do řeky jsou navíc v dolním Egyptě vypouštěny odpadní vody z průmyslu.

Příčiny znečištění vody

Znečištění vody má závažné následky a měli bychom se mu snažit vyhnout. Naše společnost však dělá pravý opak. Co jsou hlavní příčiny znečištění vody?

Zemědělství

Zemědělský sektor je největším spotřebitelem globálních sladkovodních zdrojů a také vážným znečišťovatelem vody. Zemědělství a živočišná výroba využívá přibližně 70 procent zásob povrchové vody na Zemi. Po celém světě je zemědělství hlavní příčinou degradace vody. Ve Spojených státech je zemědělské znečištění hlavním zdrojem kontaminace v řekách a potocích, druhým největším zdrojem v mokřadech a třetím největším zdrojem v jezerech. Rovněž významně přispívá ke kontaminaci ústí řek a podzemních vod. Pokaždé, když prší, splachují se hnojiva, pesticidy a živočišný odpad z farem, s čímž unikají i patogeny a viry do našich vodních cest. Znečištění živinami způsobené přebytkem dusíku a fosforu ve vodě nebo ve vzduchu je celosvětově největší hrozbou pro kvalitu vody a způsobuje především rozkvět řas, z nichž mnohé mohou být nebezpečné.

Kanalizace a odpadní vody

Použitá voda se nazývá odpadní voda. Vychází z našich dřezů, sprch a toalet i z komerčních, průmyslových a zemědělských činností. Termín také zahrnuje odtok dešťové vody, ke kterému dochází, když srážky přinášejí do našich vodních cest silniční soli, olej, mastnotu, chemikálie a úlomky z nepropustných povrchů. OSN uvádí, že více než 80 procent světových odpadních vod proudí zpět do životního prostředí, aniž by byly čištěny nebo znovu použity; v některých nejméně rozvinutých zemích dosahuje toto číslo až k 95 %. Ve Spojených státech zpracovávají čistírny odpadních vod denně zhruba 34 miliard galonů odpadní vody. Tato zařízení snižují množství znečišťujících látek, jako jsou patogeny, fosfor a dusík v odpadních vodách, stejně jako těžké kovy a toxické chemikálie v průmyslovém odpadu, před vypuštěním upravených vod zpět do vodních toků. Podle odhadů některých odborníků však stárnoucí a snadno přemožené systémy čištění odpadních vod, s kterými v současnosti lidstvo pracuje, také každoročně uvolňují jen v USA více než 850 miliard galonů nezpracované odpadní vody.

Znečištění ropou

Spotřebitelé představují drtivou většinu znečištění ropou v našich mořích, včetně ropy a benzínu, které denně kapají z milionů osobních a nákladních automobilů. Kromě toho téměř polovina z odhadovaného 1 milionu tun ropy, která se každoročně dostane do mořského prostředí, nepochází z úniků tankerů, ale z pozemních zdrojů, jako jsou továrny, farmy a města. Na moři tvoří úniky tankerů asi 10 procent ropy ve vodách po celém světě, zatímco pravidelná provozování odvětví námořní dopravy - prostřednictvím legálních i nelegálních vypouštění - přispívá asi jednou třetinou.

Radioaktivní látky

Radioaktivní odpad je jakékoli znečištění, které emituje záření nad rámec toho, co je přirozeně uvolňováno prostředím. Generuje ho těžba uranu, jaderné elektrárny a výroba a testování vojenských zbraní. Dále také jako univerzity a nemocnice, které používají radioaktivní materiály pro výzkum a medicínu. Radioaktivní odpad může přetrvávat v životním prostředí po tisíce let, což činí jeho ukládání velkou výzvou. Náhodné uvolnění nebo nesprávná likvidace kontaminantů ohrožují podzemní vody, povrchové vody a mořské zdroje.

Obohacování prostředí o živiny

Další vskutku globální problém představuje obohacování prostředí o živiny, zejména dusík a fosfor, lidskou činností. Dlouhodobé používání syntetických hnojiv a těžba fosfátu navýšily přísun do prostředí u fosforu dvakrát a u dusíku třikrát. Ve vodním prostředí eutrofizaci charakterizuje nadměrný růst sinic, řas a cévnatých rostlin. Jejich biomasa, označovaná jako „vodní květ“, ničí ekonomicky významný rybolov a ohrožuje produkovanými toxiny zdraví nejen volně žijících živočichů a hospodářských zvířat, ale i člověka.

Znečišťování umělými hmotami

V poslední době se stále častěji hovoří o znečišťování prostředí umělými hmotami. Plasty se splachem dostávají do vodních toků, které je přenášejí do moře, kde se v místech styku mořských proudů hromadí v podobě často rozsáhlých odpadkových skvrn. Větší kusy umělých hmot se ve vodním prostředí rozkládají na mikroplasty, jež obvykle mívají v průměru méně než 5 milimetrů. Dostávají se do potravních řetězců s výrazně negativním dopadem na vrcholového konzumenta - člověka. V důsledku chemického složení a výrazného poměru mezi povrchem a objemem vychytávají z okolního prostředí těžké kovy a organické látky včetně jedovatých sloučenin a karcinogenních látek. Řeky dopraví v celém světě do moře každoročně 0,5-1 milion tun plastů.

Následky znečištění vod

Znečištění vod má negativní dopady na lidské zdraví a životní prostředí.

Lidské zdraví

Znečištění vody zabíjí. Ve skutečnosti podle jistých studií způsobilo v roce 2015 1,8 milionu úmrtí. Znečištěná voda způsobuje ale i nemoci. Nebezpečná voda každoročně způsobí onemocní přibližně jedné miliardě lidí. A komunity s nízkými příjmy jsou nepřiměřeně ohroženy, protože jejich domy jsou často nejblíže nejvíce znečištěným průmyslovým oblastem. Vodou přenosné patogeny ve formě bakterií a virů způsobujících choroby z lidského a zvířecího odpadu jsou hlavní příčinou nemocí z kontaminované pitné vody. Mezi nemoci šířené nebezpečnou vodou patří cholera, giardia a tyfus. Dokonce i v bohatých zemích náhodné nebo nezákonné úniky ze zařízení na čištění odpadních vod, stejně jako odtok z farem a městských oblastí, přispívají k šíření škodlivých patogenů.

Životní prostředí

Aby se zdravé ekosystémy mohly rozvíjet, spoléhají na složitou síť zvířat, rostlin, bakterií a hub - které všechny přímo či nepřímo interagují. Poškození kteréhokoli z těchto organismů může způsobit řetězový efekt a narušit celé vodní prostředí. Když znečištění vody způsobí rozkvět řas v jezeře nebo mořském prostředí, šíření nově zavedených živin stimuluje růst rostlin a řas, což zase snižuje hladinu kyslíku ve vodě. Tento nedostatek kyslíku, známý jako eutrofizace, dusí rostliny a zvířata a může vytvářet „mrtvé zóny“, kde jsou vody v podstatě bez života. V určitých případech mohou tyto škodlivé květy řas také produkovat neurotoxiny, které ovlivňují divokou zvěř, od velryb po mořské želvy.

Chemické látky a těžké kovy z průmyslových a komunálních odpadních vod také kontaminují vodní toky. Tyto kontaminanty jsou toxické pro vodní organismy - nejčastěji snižují délku života a reprodukční schopnost organismu - a dostávají se do potravinového řetězce, když dravec žere kořist. Takto tuňák a další velké ryby hromadí velké množství toxinů, jako je rtuť. Mořské ekosystémy jsou také ohroženy mořskými úlomky, které mohou zvířata uškrtit, udusit a vyhladovět. Hodně z těchto pevných úlomků, jako jsou plastové sáčky a plechovky od sody, je zameteno do kanalizace a bouřkových odtoků a nakonec do moře. Naše oceány se tak pomalu ale jistě mění v odpadkovou polévku. Oceány sice absorbují přibližně čtvrtinu uhlíkového znečištění vytvářeného každý rok spalováním fosilních paliv, ale jsou stále kyselejší. Tento proces ztěžuje vytváření měkkýšů a jiných druhů a může ovlivnit nervový systém žraloků, klaunů a dalších mořských tvorů.

Možnosti ochrany vodních ekosystémů

Vnitrozemské vodní ekosystémy poskytují lidstvu celou řadu nenahraditelných ekosystémových služeb, jako je pitná voda, voda na zavlažování, pro průmysl a domácnosti, potraviny (40 % všech bílkovin získávaných ve světě z ryb), zachycování živin, snižování znečištění prostředí, regulace mikroklimatu, příležitosti pro rekreaci, regulace složení plynů v ovzduší a ukládání uhlíku mimo atmosféru. Pečlivý přístup k vodním zdrojům je klíčový pro trvalé udržení vodních ekosystémů.

Legislativa a prevence

Legislativa ES se zaměřuje na minimalizaci vnosu živin a nebezpečných látek do vodního prostředí, udržitelných odběrů zejména pro výrobu pitné vody a prevenci zhoršování a dosažení alespoň tzv. emisních a imisních limitů a kvalitativních cílů. Důležitými principy jsou např. princip platí či princip prevence. K dosažení environmentálních cílů směrnice je stanoveno období 15 let (resp. směrnice, ale řada postupných opatření má termíny kratší).

Využití odpadních vod

Vypouštění čištěných odpadních vod do toků za dlouhodobého sucha lze interpretovat, jednak jako vážné zatížení jakosti vody a obecně říčního ekosystému v korytě již obecně postiženém suchem, jednak jako posílení průtoku přísunem ze vzdálených zdrojů pitné vody. Pro kritické úseky toků lze zkoumat možnosti „havarijního“ intenzivního čištění.

Zhodnocení významu čistíren odpadních vod

Z výsledků vyplývá, že lze celkem snadno zjistit relativní vliv jednotlivých ČOV na toky, do kterých vypouštějí za různých průtokových situací. Bezproblémová data počtu připojených obyvatel, použitá v této studii, lze pro standardně zjišťované ukazatele provozu ČOV doplnit dalšími údaji o reálném vypouštění atd. a stanovit reálná rizika pro jednotlivé úseky toků.

tags: #dopady #znečištění #řeky

Oblíbené příspěvky:

• Rozsudek Frydl
• Ekologická újma v ČR
• Využití 40l odpadkového koše
• Třídění odpadů v Protivíně
• Komunální odpad Kladno