Dopad dovozu potravin na životní prostředí v České republice

Zemědělství a potravinářství jsou neodmyslitelnou součástí evropského způsobu života a představují pro Unii strategická odvětví. Zajišťují bezpečné a vysoce kvalitní potraviny a hrají klíčovou úlohu při zabezpečování potravin v celosvětovém měřítku. Nicméně, kumulativní dopad zemědělsko-potravinářského odvětví často zvyšuje velký tlak na životní prostředí a klima, a přitom jsou zemědělci zároveň závislí na přírodě, aby zajistili budoucí produkci.

Evropa už od poloviny května žije na ekologický dluh - její obyvatelé spotřebovávají zdroje rychleji, než je planeta stíhá obnovovat. Jednou z hlavních zátěží je intenzivní zemědělství a velkochovy hospodářských zvířat. Už nějakou dobu je známo, že množství živočišných produktů, které lidstvo konzumuje, je špatné jak pro zvířata, tak pro životní prostředí. Lidstvo musí jíst až o 90 % méně masa, tvrdí studie.

Ekologické dopady dovozu potravin

Ekologické dopady dovozu potravin do České republiky jsou obrovské. Analýza uhlíkové stopy vybraných komodit pro Zemědělský svaz za rok 2023 na malém vzorku ukazuje, že dovoz potravin, jako jsou jablka, cibule, drůbeží a vepřové maso, má výrazné negativní dopady na životní prostředí, kterým bychom se mohli vyhnout, pokud bychom využívali místní zdroje. Zbytečně dovezené potraviny, tedy takové, které je možné vypěstovat u nás, a přesto je dovážíme ze zahraničí mají mnohonásobně vyšší uhlíkovou stopu než ty vyprodukované v tuzemsku.

Česká republika v roce 2023 dovezla značné množství potravin, včetně 61,6 milionů kilogramů jablek, 60 milionů kilogramů cibule, 281 milionu kilogramů vepřového masa a 120 milionů kilogramů drůbežího. Tyto produkty často cestují stovky až tisíce kilometrů, což zvyšuje jejich uhlíkovou stopu.

„Souhrnné emise CO2 dopravy veškerého dovezeného zboží těchto čtyř komodit - jablka, cibule, vepřové, drůbeží činily za rok 2023 až 131 tisíc tun CO2 při náročné dopravě dovozu (letecky a/nebo menší nákladní auto), což je o 103,6 tisíc tun CO2 více než při využití lokálních potravin. Jedná se o 4,8násobek stejného objemu produkce v ČR a odpovídá to zhruba roční uhlíkové stopě menší obce o velikosti do 15 000 obyvatel,“ vysvětluje Baláč.Při šetrnější dopravě dovozu těchto čtyř komodit lodí a/nebo většími kamiony je uhlíková stopa dopravy dovozů o 18 tisíc tun CO2 náročnější, než kdybychom tyto čtyři komodity vyprodukovali v ČR (3,1násobek ČR).„Pokud je uhlíková stopa dopravy dovozu pouhých čtyř potravin takto vysoká, výsledky těchto výpočtů vnímám jako velmi závažné. Uvědomme si, že do Česka každoročně dovážíme tisíce, možná i desetitisíce různých komodit, takže úspora CO2 by v tom případě šla do milionů tun ročně“ komentuje výsledky Martin Pýcha.

Čtěte také: Dovoz odpadu a české spalovny

Uhlíková stopa dovozu vybraných komodit

Jablka: Hlavními dovozci jablek do ČR v roce 2023 byly Polsko, Slovensko, Maďarsko a Itálie. Celková uhlíková stopa dopravy dovozu jablek, zejména z Nového Zélandu a Chile, ukazuje, že emise CO₂ jsou při takto vzdálených dovozech mnohonásobně vyšší než u lokálních produktů. Například, jablka dovezená z Nového Zélandu letecky v kombinaci s menším nákladním autem mají uhlíkovou stopu až 386násobnou oproti lokálně pěstovaným jablkům, ty z Chile až 260násobnou.

Cibule: V roce 2023 byla do ČR nejvíce dovážena cibule z Nizozemí, Německa, Slovenska, Polska a Itálie. Právě italská cibule vytváří dopravou nejvíce CO2, a to až 5,2násobek emisí, které by měla pouze česká cibule. V případě Nizozemska je to 3,6násobek a sousedního Polska až 2,6násobně více emisí CO2.

Vepřové maso: Dovoz vepřového do Česka v roce 2023 zahrnoval významný podíl masa ze Španělska, Belgie, Nizozemí nebo Polska. Jen ze Španělska jsme v roce 2023 dovezli 26 % celkového objemu dovezeného vepřového. Přitom doprava vepřového ze Španělska zanechává až 9násobnou uhlíkovou stopu, než by byla při využití stejného objemu od lokálních chovatelů.

Drůbeží maso: Převážná většina dovezeného drůbežího masa pochází ze sousedního Polska, až 61 % v roce 2023. Významné dovozy jsou také z Maďarska a Brazílie. V případě Brazílie je uhlíková stopa dovezeného drůbežího až o 202krát vyšší v případě emisně náročné dopravy, a až 12násobně vyšší než v případě šetrnější lodní a kamionové dopravy.

Objemy dovozů potravin se v České republice od devadesátých let, až na menší výkyvy neustále zvyšují. Zhoršuje se tím agrární saldo zahraničního obchodu. V roce 2023 činilo agrární saldo -38 mld. Kč, přičemž predikce pro rok 2024 odhaduje saldo na úrovní -40 mld. Kč a více.

Čtěte také: Výdělek z nelegálního dovozu odpadu

Začátkem devadesátých let byla Česká republika z vysoké míry až zcela soběstačná v řadě potravinách. Například, soběstačnost ČR ve vepřovém je nyní jen na úrovni 46 %, a soběstačnost v zelenině klesla mezi lety 1992 a 2020 z necelých 67 % na pouhých 31 %.

Uhlíková stopa není jediným neduhem dovozů. Ty také negativně ovlivňují lokální zemědělství a ekonomiku.

Tabulka: Souhrnné emise CO2 dopravy dovezeného zboží 4 vybraných komodit v roce 2023

Zdroj objemu dovozů: celní statistika na webu ČSÚ k 21.10.2024. Emise CO2 jsme počítali pouze na výběru několika klíčových zemí. Uhlíkovou stopu dovozu jsme porovnali s hypotetickou uhlíkovou stopou dopravy zboží v rámci ČR, pokud by veškeré dovezené zboží bylo lokální. Pro lokální dopravu uvažujeme vzdálenost 250 km.

Vliv živočišné výroby na emise skleníkových plynů

Živočišná výroba a chov hospodářských zvířat jsou původci přibližně 15 procent všech emisí skleníkových plynů na naší planetě. To je více, než má na svědomí veškerá doprava na Zemi. Z jednotlivých druhů hospodářských zvířat je emisně nejintenzivnější chov skotu, stejné 'prvenství' patří i produkci hovězího masa, jehož ekologická stopa je nebývale vysoká, protože kombinuje nízkou efektivitu s vysokými nároky. Nejvíce metanu emituje do ovzduší hovězí dobytek.

Čtěte také: Vietnam a dovoz plastového odpadu

Pro výrobu masa je potřeba 10x více energie, než pro výrobu potravin rostlinného původu. Studie varuje, že bude-li pokračovat stávající trend ve zvyšující se konzumaci masa, bude muset do roku 2050 vzrůst celková rozloha půdy pro pěstování zemědělských plodin o 42 procent, stejně jako se o 45 procent zvedne používání hnojiv. Dojde k dalšímu odlesňování a desetina ještě nedotčených tropických pralesů zmizí pravděpodobně v nenávratnu.

Biopotraviny a lokální produkce

Biopotraviny kupuje až 39 % spotřebitelů, z toho 14 % pravidelně (alespoň jednou týdně). Ministr zemědělství si uvědomuje i jednu z velkých bolestí českého ekozemědělství - nízkou produkci finálních výrobků, a velký dovoz, když říká: ,,Nejsme spokojeni s tím, že více jak polovina biopotravin na našem trhu je z dovozu, je proto potřebné soustředit se na propagaci českých biovýrobků především pak na podporu regionálních výrobců.

Skutečně zaplatit za potravinu každodenní spotřeby o 100 a více procent neodpovídá environmentální přidané hodnotě biovýrobku, ale spíše využívání trendu ze strany některých obchodníků.

tags: #dovoz #potravin #dopad #na #životní #prostředí

Oblíbené příspěvky:

• Konopí a české klima
• Zlato v polovodičové recyklaci
• Tipy na ubytování v přírodě v Tatrách
• Recenze koše Brabantia NewIcon
• Myši ve volné přírodě