Ohrožení Leknínu Bílého: Příčiny a Důvody

Květena Jihomoravského kraje má v rámci České republiky zvláštní postavení. Nalezneme zde rostliny teplomilné, ponticko-panonské a submediteránní, stejně jako druhy sibiřské tajgy. Písky, hadce či slaniska jen dokreslují různorodost biotopů.

Ohrožená Květena Jihomoravského Kraje

Procházku po ohrožené květeně jižní Moravy začneme u jihomoravských stepí. Proslulá stepní květena přilákala pozornost botaniků již na počátcích floristického výzkumu Moravy před více než 150 lety. Dnešní stepní lokality jsou, koneckonců jako všechna stanoviště přirozené vegetace, ohroženy. Kupodivu však ne tolik, jako jiná stanoviště.

Populární stepní rostliny jako hlaváček jarní, koniklec velkokvětý nebo kavyl Ivanův nepatří mezi rostliny kriticky ohrožené, vyskytují se dosud na desítkách lokalit a ve stovkách až tisících exemplářů. Přitom zmíněné nápadné druhy se stávají častým motivem vyhlašování chráněných území. Mezi stepními rostlinami ovšem najdeme několik ohrožených druhů, jejichž situace je skutečně kritická. Patří k nim pelyněk Pančićův, jehož nevelké populace na samém okraji areálu mají nebezpečně sníženou reprodukční schopnost, cizopasná záraza sivá, pokládaná donedávna za nezvěstnou a znovuobjevená do dnešního dne na 4 lokalitách, i podivuhodný bytel rozprostřený, o němž se myslelo, že z československé květeny také vymizel.

Stepi mají svoje refugium vesměs na prudkých svazích; mnohé z nich jsou „rekultivované“ jen za cenu obrovských nákladů, takže dosud nejsou tolik atakovány jako jiné biotopy. Větší nebezpečí jim hrozí zalesňováním, zejména akátem. Víceméně samostatnou kapitolou stepí jsou tzv. znojemská vřesoviska s nesmírně pestrým fytogenofondem, v němž se mísí vlivy panonské se subatlantskými.

V podobné situaci, jako jsou rostliny stepní, jsou pravděpodobně i rostliny vázané na stanoviště skalní. Skály zpravidla nelze rozorat ani stoprocentně zalesnit (i když akát se o to tu a tam usilovně snaží), lze je „jen“ odlámat, zatopit v přehradě nebo ohladit vytrvalým horolezectvím. Skalnatých stanovišť je v našem kraji dostatek a jejich zajímavá flóra má pro ochranu fytogenofondu značný význam. Na hadcové skalky u Mohelna jsou vázána proslulá společenstva v čele s podmrvkou Marantovou, jejíž populace je dodnes dostatečně početná a vitální.

Čtěte také: Proč je užovka stromová ohrožená?

Skály osídlily i endemické typy hvozdíků - hvozdík moravský (Dianthus moravicus) a hvozdík Lumnitzerův pálavský (D. hungaricus ssp. palavensis). Oba taxony, ačkoli se vyskytují na velmi omezených lokalitách, jsou na nich poměrně početně zastoupeny; jsou vitální, snadno kultivovatelné a akutní nebezpečí jim tedy nehrozí. V analogické situaci je i populární pálavský dealpín písečnice velkokvětá. Nedá se to však již říci třeba o droboučké trávě miličce chlupaté, kterou vytlačují právě akáty, nebo o endemickém poddruhu kruhatky Matthiolovy (Gortusa matthioli ssp.

Dalším význačným biotopem s teplomilnými rostlinami jsou písky. Fytogenofond psamofilních rostlin patří k nejohroženějším - flóra písků je vesměs likvidována sukcesí, ať už umělou (výsadbami), nebo přirozenou (náletem). Borovice a akát, částečně i rekreace a zemědělství, dokázaly z jihomoravských písků do současnosti řadu druhů již zcela vymazat, např. ruměnici písečnou, bytel vlnokvětý, chundelku přetrhovanou, pochybek severní či silenku kuželovitou. Další druhy jsou na pokraji vyhynutí, např. kolenec pětimužný a kuřička lepkavá.

O fytogenofondu slanisk toho bylo napsáno již poměrně hodně. V krátkosti stačí připomenout, že biotop slanisk je velmi citlivý na změny způsobu obhospodařování a reaguje na změny, byť nepatrné, vodního režimu. Slaniska si vysloužila pochybný primát, že jsou prvním, skutečně vědecky podchyceným typem mizejícího stanoviště - jejich zánik popisují již botanikové první půle minulého století. V současnosti je situace víc než kritická - z 16 nejvýznačnějších druhů do dneška tři již zcela vyhynuly a u 3-4 je zánik zřejmě neodvratný.

Velmi ohroženou vegetací jsou vlastně jakékoliv luční porosty s přirozenou druhovou skladbou. Louky jsou jakousi „technickou památkou“, biotopem uměle udržovaným a sukcesně blokovaným extenzívním hospodářstvím. Problém lučních druhů spočívá především v dnešní revoluci metod v zemědělství. Louky ponechané bez obhospodařování brzy zanikají pod náletem dřevin, na druhé straně, aby mohly být intenzívně obdělány, jsou zpravidla odvodněny, nadměrně hnojeny, podsety nebo přesety. Konečný efekt je stejný - totální degradace genofondu, a to ještě nemluvíme o případech (velmi častých), kdy je louka celá rozorána.

Na luční (resp. mezofilní až hygrofilní travinobylinné) vegetaci je závislá např. řada druhů orchidejí, hořce a hořečky, upolín obecný, kosatec sibiřský i některé vzácné druhy ostřic, např. černovlasá. Z nivních luk zůstaly zachovány nepatrné zbytky, trpící vesměs suchem, bělokarpatské louky se mění v kultury srhy a ovsíku pod nánosy hnojiv. Ještě hůře jsou na tom rašeliniště, slaniště a prameniště. Kvůli posedlosti (jinak se to snad nedá nazvat) po odvádění vody z krajiny, mizí tyto citlivé biotopy, jichž nikdy nebylo na jižní Moravě dostatek. V lepším případě se proměňují na živořící fragmenty, které se pak ochrana přírody za cenu vypětí sil i nákladů snaží udržet při životě.

Čtěte také: Mizení motýlů: Příčiny a důsledky

Z ohrožených rostlin této skupiny na jižní Moravě najdeme hrotnosemenku bílou, suchopýrek alpský, ostřici dvoudomou, šlahounovitou, jezerní a Davallovu, všivec bahenní a dnes již velmi řídkou rosnatku okrouhlolistou.

Další exkurs udělejme do fytogenofondu lesů. Problémy s ním mají lesníci šlechtitelé, protože některé druhy ustupují velkoplošně, např. jedle či jilm habrolistý, perspektivy nepříliš radostné mají i vybrané ekotypy a mikrospecie dalších dřevin. Z bylinného patra jsou ohroženy druhy přirozených horských lesů, např. čípek objímavý a v jihomoravských podmínkách i mléčivec alpský, mnohé druhy mykorrhitické či mykotrofní, např. čeleď hruštičkovitých a řada druhů lesních orchidejí, i vzácné lesní a lesostepní druhy v jihomoravských nížinách a pahorkatinách, např. kostřava ametystová a křovištní, žluťucha svízelovitá i lýkovec vonný.

V lužních lesích se dnes vesměs setkáme se zavlečenými hvězdnicemi a netýkavkou žláznatou, zatímco genofod zaplavovaných vrbin s bledulí letní byl předmětem přesazování při akci Dno. V důsledku celkové eutrofizace přírody dochází k destrukci podrostu i tam, kde nejsou přezvěřené obory či mnohahektarové paseky.

Mnohé druhy vodních rostlin rovněž ztrácejí podmínky k existenci kvůli eutrofizaci a znečištění, třeba rdest alpský nebo leknín bělostný. K ohrožení jiných přispívá selektivní likvidace vysazovanými býložravými rybami. K rybníkům patří rovněž periodicky obnažené dno - letnění je však dnes již téměř minulostí. Zde rovněž celá řada druhů ztrácí existenční podmínky.

Změnou agrotechniky došlo k výrazné změně druhového složení plevelů i rumištních rostlin. Zcela zmizela vochlice hřebenitá, koukol polní je mimořádnou raritou.

Čtěte také: Ochrana čápa černého v ČR

Fytogenofondu je třeba pomoci - to si uvědomují snad všichni ochranáři. Jenže čas jim neustále šlape na paty, mnoho problémů se musí řešit skutečně za pochodu. Pokud je to alespoň trochu možné, snažme se o zabezpečení územní ochrany stanoviště nejohroženějších druhů. V poslední době se dosti rozmohly „introdukce“ a „reintrodukce“ - přesazování rostlinných druhů z ohrožených lokalit.

V mnoha případech jsou skutečně odůvodněné - určitým druhům jiná šance nezbyla, avšak v řadě případů se jedná o živelné přesuny, nikým (ani dodatečně) nepodchycené (v otázkách co, odkud, kam a proč). Pokud k takové záchraně přistoupíme se znalostí podmínek na lokalitě, znalostí biologie druhu, perspektiv náhradního stanoviště, pak je vše v pořádku. Pokud ne, naše úsilí zpravidla nepřinese kýžený efekt a je jen zbytečnou ztrátou energie a času.

Přírodní Stanoviště v Okolí Děčína a Jejich Ohrožení

V okolí Děčína se vyskytují následující typy přírodních stanovišť, pro jejichž ochranu se vytvářejí chráněná území v rámci soustavy Natura 2000:

1. Lesy
   • údolní jasanovo - olšové luhy
   • měkké luhy nížinných řek
   • hercynské dubohabřiny
   • suťové lesy
   • květnaté bučiny
   • acidofilní bučiny
   • suché acidofilní doubravy
   • subkontinentální borové doubravy
   • borekontinentální bory
2. Vodní toky a nádrže
   • makrofytní vegetace přirozeně eutrofních a mezotrofních stojatých vod
   • makrofytní vegetace vodních toků
3. Mokřady
   • rákosiny eutrofních stojatých vod
   • eutrofní vegetace bahnitých substrátů
   • říční rákosiny
   • pobřežní vegetace potoků
   • vegetace vysokých ostřic
   • vegetace vytrvalých obojživelných bylin
   • štěrkové náplavy bez vegetace
   • bahnité říční náplavy

Ohrožené Rostliny v České Republice

Příloha č. II vyhlášky ministerstva životního prostředí ČR č. 395/1992 Sb. uvádí seznam kriticky ohrožených druhů rostlin cévnatých, mezi které patří:

• Bahenka psárkovitá
• Bahenka šášinovitá
• Bařička přímořská
• Bažanka vejčitá
• Bělolist žlutavý
• Bika klasnatá
• Blatnice bahenní
• Bledule letní
• Bradáček srdčitý
• Bublinatka bledožlutá
• Bublinatka obecná
• Bublinatka vícekvětá
• Bytel rozprostřený
• Čídivka (přeslička) peřestá
• Čilimník bílý
• Devaterníček skalní
• Devaterník velkokvětý pravý
• Divizna ozdobná
• Drobnokvět pobřežní
• Hadí mord maloúborný
• Hadinec nachový
• Hladýš andělikový
• Hlízovec Loeselův
• Hnědenec zvrhlý
• Hořec tečkovaný
• Hořeček český
• Hořeček drsný
• Hořeček ladní
• Hořepníček jarní
• Hráchor bahenní
• Hráchor hrachovitý
• Hráchor panonský
• Hrotnosemenka bílá
• Hrotnosemenka hnědá
• Hruštička prostřední
• Huseník luční
• Huseník sudetský
• Hvězdnice alpská
• Hvězdnička panonská
• Hvozdík kartouzek sudetský
• Hvozdík moravský
• Hvozdík písečný
• Chlupáček velkoúborný
• Chrastavec rolní krkonošský
• Chrpa měkká
• Jazyk jelení
• Jazýček jadranský
• Jeřáb krkonošský
• Jestřábník huňatý
• Jitrocel černavý
• Jitrocel přímořský
• Kakost lesklý
• Kandík psí zub
• Kapraď hřebenitá
• Kapadina hrálovitá
• Katrán tatarský
• Kavyl písečný
• Kavyl olysalý
• Kohátka kalíškatá
• Kolenec pětimužný
• Koniklec jarní
• Koniklec otevřený
• Kontryhel rozeklaný
• Kopyšník tmavý
• Kosatec skalní
• Kostřava ametystová
• Kostřava horská
• Kotvice plovoucí
• Kozinec písečný
• Krtičník jarní
• Kruhatka Matthiolova
• Kruštík ostrokvětý
• Kuřička Gerardova
• Kuřička jarní
• Kuřinka obroubená
• Kuřinka solná
• Kýchavice černá
• Kyvor lékařský
• Lakušník plihý
• Lakušník trojdílný
• Len chlupatý
• Lipnice alpská
• Lipnice jesenická
• Lněnka bezlistenná
• Lněnka rolní
• Lněnka zobánkatá
• Lýkovec vonný
• Maceška nejmenší
• Máčka plocholistá
• Mandloň nízká
• Mařice pilovitá
• Masnice vodní
• Mateřídouška karpatská
• Matizna bahenní
• Mečík bahenní
• Měkčilka jednolistá
• Měkkyně bahenní
• Mochna Crantzova
• Mochna drobnokvětá
• Mochna jahodníkokvětá
• Mochna rozkladitá
• Muk (jeřáb) český
• Nehtovec přeslenitý
• Nepukalka plovoucí
• Odemka vodní
• Ostřice bílá
• Ostřice Buxbaumova
• Ostřice ječmenovitá
• Ostřice pochvatá
• Ostřice pozdní krkonošská
• Ostřice skalní
• Ostřice tmavá
• Ostřice vláskovitá
• Ovsíř stepní
• Pampeliška besarabská
• Pampeliška pozdní
• Pěchava slatinná
• Pelyněk Pančičův
• Pětiprstka obecná hustokvětá
• Pcháč žlutoostenný
• Pískavice provensálská
• Plamének celolistý
• Plavín štítnatý
• Plavuník trojklasý
• Plevnatec lesostepní
• Ploštičník evropský
• Pobřežnice jednokvětá
• Podmrvka hadcová
• Pochybek severní
• Polej obecná
• Pomněnka úzkolistá
• Popelivka sibiřská
• Potočnice malolistá
• Prasetník lysý
• Prorostlík prutnatý
• Prorostlík nejtenčí
• Prstnatec plamatý
• Prstnatec Traunsteinerův
• Prustka obecná
• Pryšec lesklý
• Pryšec vrbolistý
• Psineček alpský
• Puchýřník sudetský
• Pupavík pampeliškový
• Puštička rozprostřená
• razilka smrdutá
• Rdest dlouholistý
• Rdest hrotitý
• Rdestice hustolistá
• Rohohlavec rovnorohý
• Rosnatka anglická
• Rosnatka prostřední
• Rozchodnice růžová
• Rozchodník pýřitý
• Rozrazil chudobkovitý
• Rozrazil slanistý
• Rožec hadcový
• Rožec Tenoreův
• Ruměnice písečná
• Rýt velkokališní
• Řečanečka menší
• Řeřišnice malokvětá
• Řeřišnice Opizova
• Řeřišnice rýtolistá
• Řeřišničník skalní
• Sinokvět chrpovitý
• Sítina hlavatá
• Sítina rybniční
• Sítina kulatoplodá
• Sítina slatinná
• Sítina tmavá
• Sivěnka přímořská
• Skalnatka (písečnice) velkokvětá
• Sklenobýl bezlistý

Chropyňský Rybník: Příklad Ohroženého Biotopu

Chropyňský rybník je nejstarší rezervací na Kroměřížsku, avšak i on čelí řadě problémů. Rybník byl v užívání Rybářství Přerov, které zde provádělo intenzivní chov ryb. Některé druhy dříve uváděné, jako např. zcela vyhynuly. V důsledku znečištění z nedalekého plastikářského závodu vyvstala hrozba, že vyhynula celá populace kotvice plovoucí.

V současnosti v NPP Chropyňský rybník pokrývají rákosiny. Dnes je zde také pravidelně kosená louka, za účelem chovu býložravých ryb. Na severozápadním okraji rybníka se nachází pozorovatelna, která je vysoká 7 m, zastřešená vyhlídková plošina se nachází ve výšce 3 m.

Tabulka: Ohrožené druhy a biotopy

tags: #leknín #bílý #ohrožení #důvody

Oblíbené příspěvky:

• Studium ekologie a životního prostředí na PřF UK
• Inovativní řešení pro znečištění oceánů
• Zprávy z Mladé Boleslavi
• Ochrana přírody – 6. třída, pracovní sešity
• Katalog odpadů v ČR