Emise CO2 ze stavebnictví bytových staveb

Ekologie ve stavebnictví se stává stále důležitější. Lidé si uvědomují vliv stavebnictví na životní prostředí a hledají způsoby, jak ho minimalizovat. A v této souvislosti je důležité zohlednit zejména celý cyklus životnosti budovy.

Životní cyklus budovy (LCB)

Tento přístup k realizaci a užívání budov se nazývá životní cyklus budovy (LCB) a umožňuje zajistit, aby budova byla co nejvíce udržitelná a šetrná k životnímu prostředí po celou dobu svého provozu. Důležitou roli hrají také certifikace a standardy, které slouží jako vodítko.

Certifikace a standardy pro ekologické stavby

Certifikace a standardy jsou důležitým nástrojem pro posouzení a zajištění udržitelnosti stavebních projektů. V ekologickém stavebnictví existuje mnoho certifikačních systémů a standardů, které pomáhají budovám dosáhnout určitých udržitelných cílů. Tyto systémy se zaměřují na různé aspekty udržitelnosti, včetně energie, materiálů, vody, kvality vnitřního prostředí a dalších faktorů.

Nejznámější certifikační systémy pro ekologické stavebnictví jsou LEED (Leadership in Energy and Environmental Design) a BREEAM (Building Research Establishment Environmental Assessment Method). Tyto systémy poskytují hodnocení udržitelnosti budovy a mohou být použity jako kritéria pro posouzení a porovnání udržitelnosti různých projektů.

Další standardy, které jsou využívány v rámci ekologického stavebnictví, zahrnují například ISO 14001 pro environmentální řízení, ISO 50001 pro energetické řízení a Cradle to Cradle pro udržitelné návrhy produktů a procesů.

Čtěte také: Vše o emisních normách

Tyto systémy také poskytují užitečné informace a nástroje pro návrh a plánování udržitelných stavebních projektů a mohou být použity k dosažení vyšší úrovně udržitelnosti v celém stavebním odvětví.

Minimalizace spotřeby energie ve stavebnictví

Spotřeba energie totiž výrazně ovlivňuje množství skleníkových plynů a emisí CO2, které jsou vypouštěny do ovzduší. Naštěstí máme hned několik způsobů, jak minimalizovat spotřebu energie v oblasti stavebnictví:

• Využití obnovitelných zdrojů energie: Jedním ze způsobů, jak minimalizovat spotřebu energie, je využití obnovitelných zdrojů energie. Tyto zdroje mohou zahrnovat sluneční energii, větrnou energii, geotermální energii nebo vodní energii. Výhodou využití obnovitelných zdrojů energie je, že jsou zdrojem energie, který se nevyčerpává, na rozdíl od fosilních paliv.
• Izolace budov: Izolace budov je klíčovou součástí minimalizace spotřeby energie v oblasti stavebnictví. Významnou roli zde hrají materiály použité pro izolaci, jako jsou například sklolaminátové izolace, dřevovláknité izolace nebo izolace z přírodních materiálů. Důležité je také zajistit správné větrání, aby byla zajištěna dostatečná kvalita vnitřního ovzduší.
• Energeticky úsporné osvětlení a spotřebiče: Spotřeba energie v budovách se neomezuje pouze na topení a chlazení. Důležité je také správné osvětlení a využívání energeticky úsporných spotřebičů, jako jsou například lednice, sporáky nebo pračky. Moderní technologie nabízejí stále více možností, jak minimalizovat spotřebu energie i při běžném užívání domácnosti.
• Využití systémů pro recyklaci vody: Využití systémů pro recyklaci vody je dalším způsobem, jak minimalizovat spotřebu energie v oblasti stavebnictví. Systémy pro recyklaci vody umožňují využití odpadní vody, například ze sprch a umyvadel, k zavlažování zahrady nebo splachování toalet.

Dekarbonizace stavebnictví

Letos v lednu uplynulo pět let od doby, kdy Evropský parlament schválil Green Deal - Zelenou dohodu pro Evropu. Firmy napříč odvětvími hledají efektivní způsoby, jak s podporou nových technologií, obnovitelných zdrojů energie a cirkulární ekonomiky přispět k větší udržitelnosti a ochraně klimatu. Stavebnictví nevyjímaje. To se podílí na celosvětových emisích oxidu uhličitého z 39 %, a proto je jeho zapojení do těchto iniciativ naprosto zásadní.

Dekarbonizace a zvyšování energetické účinnosti budov vyžaduje úsilí, ovšem je zřejmé, že tlak na snižování emisí ze strany klientů, bank i legislativy do budoucna jenom poroste. Proto má smysl inspirovat se příkladem firem, která se odhodlaly k proaktivnímu přístupu a v současnosti již úspěšně realizují svou klimatickou strategii. Mezi hlavní překážky, proč některé stavební společnosti stále váhají nad zavedením jakýchkoliv změn, patří obavy z vysokých počátečních investic, složitosti moderních technologií anebo nedostatečné podpory od veřejných institucí.

„Emise CO2 ekv. ve stavebnictví pocházejí z 97 % z nepřímých zdrojů. Zhruba 55 % z těchto emisí připadá na provoz hotových budov, zatímco zbytek tvoří emise spojené s materiály použitými při realizaci. Z podstaty naší práce vidíme největší možnost, jak ovlivnit výslednou uhlíkovou stopu, právě u materiálů, a proto zaměřujeme naše kroky především na tuto oblast,“ vysvětluje Jakub Škaloud.

Čtěte také: Více o pamětních emisích

Nejčastěji používaným druhem cementu je portlandský cement CEM I, který ovšem vykazuje také nejvyšší uhlíkovou stopu. Emise lze snadno snížit využitím jiných druhů s odlišným obsahem příměsí a nižší uhlíkovou stopou.

„Je pravdou, že nejekologičtější cement CEM V není možné uplatnit plošně u všech typů stavebních konstrukcí, protože například u stropů narážíme na limity. Při jejich dalším zatížení by totiž mohlo dojít k nežádoucím průhybům a dotvarování stropní konstrukce. Naše zkušenosti nicméně ukazují, že při správném návrhu jej lze použít opravdu v celé řadě případů,“ popisuje Škaloud.

VCES využila beton se sníženou uhlíkovou stopou Vertua od společnosti Cemex například během výstavby rezidenčních projektů Nová Tesla v Pardubicích pro sesterskou společnost Linkcity, Tesla Hloubětín v Praze pro Central Group anebo v případě tramvajové vozovny Hloubětín pro Dopravní podnik hl. m. Prahy.

„Od roku 2021 jsme dosáhli snížení objemu betonových směsí s obsahem cementu CEM I o 99,3 %. V kombinaci se zvýšeným podílem ostatních druhů cementu jsme do roku 2024 snížili uhlíkovou stopu našich betonových směsí o 22,3 %, což znamená úsporu téměř 2 430 tun CO2 ekv.,” uvádí Jakub Škaloud.

Dalším materiálem, který díky svému rozsáhlému využití nabízí výraznou možnost snížení emisí CO2, je ocel. Klíčovým faktorem pro snižování její uhlíkové stopy je především způsob její produkce.

Čtěte také: CIM Ministerstvo Emise: Vysvětlení

„Ocel produkovaná v obloukových pecích má o 35,3 % nižší uhlíkovou stopu než ocel vyrobená tradičním způsobem ve vysokých pecích. Vhodně zvoleným betonem a ocelí to ovšem nekončí. VCES se zaměřuje i na hledání alternativních postupů ke snižování uhlíkové stopy, a to prostřednictvím stavebních technologií a využití přírodních materiálů.

Významným příkladem jsou dřevěné konstrukční systémy, které přinášejí až 20% úsporu uhlíkové stopy oproti tradičnímu železobetonu. Dřevo současně redukuje náklady na vytápění díky vyšší povrchové teplotě a má pozitivní vliv na lidské zdraví a psychiku (mimo jiné snižuje stres a eliminuje vzdušné bakterie a viry, což je přínosné zejména pro alergiky a astmatiky). Pilotním projektem VCES v tuzemsku je bytový dům ze dřeva v Nové Tesle v Pardubicích pro Linkcity, který bude zahájen letos na jaře.

Klíčovou roli ve strategii VCES hraje také recyklace stavebního odpadu a jeho opětovné využití na projektech. Hotové koupelny, tedy kompletně vybavené místnosti zahrnující podlahu, čtyři stěny, strop a zařizovací předměty včetně obkladů a dlažeb, jsou v západní Evropě již několik let běžnou praxí a postupně si nacházejí své místo i na českém trhu.

VCES počítá uhlíkovou stopu u každé budovy, kterou postaví. Zatím jde o dobrovolnou iniciativu, avšak od roku 2028 budou mít nové objekty s plochou přesahující 1 000 m2 povinnost dokládat tento výpočet v rámci průkazu energetické náročnosti budovy. V roce 2030 se tato povinnost rozšíří na všechny novostavby.

Evropská unie a snižování emisí

Evropská unie chce do roku 2030 snížit emise oxidu uhličitého o 55 % a do roku 2050 dosáhnout uhlíkově neutrální ekonomiky. I u nás se zavádí strategické kroky vycházející ze zákonem stanovených pravidel k plnění závazků pro snižování oxidu uhličitého. Tyto kroky se naplňují i novými a přísnějšími požadavky na tepelně-izolační vlastnosti budov.

Stavebnictví vyprodukuje přibližně 40 % celosvětových emisí oxidu uhličitého. Z toho přímo stavitelská činnost představuje přibližně 11 %. Evropská komise proto přijala ambiciózní legislativní balíček opatření, který nasměruje tok financí do udržitelných činností v celé Evropské unii. Má pomoci investorům přeorientovat investice do udržitelných technologií a materiálů, aby Evropa byla do roku 2050 klimaticky neutrální.

Plán „Zelená dohoda pro Evropu“ si konkrétně klade za cíl zlepšit životní podmínky, zmírnit změny klimatu, chránit přírodní prostředí a biologickou rozmanitost EU. Stavební firmy a jejich dodavatelé by se tak měly začít připravovat na přechod k udržitelnému fungování. Podle závazných pravidel stejných pro celou EU budou velké firmy reportovat dopady jejich businessu na změnu klimatu, na lidi a na životní prostředí.

Cesta k nulovým emisím budov

Budovy jsou odpovědné za více než 40 procent spotřeby energie v Evropské unii a produkují více než třetinu emisí oxidu uhličitého. Směrnice EPBD je jedním ze zásadních právních předpisů Evropské unie, které mají za cíl zvyšovat energetickou efektivitu budov a snižovat emise uhlíku. Tato revize směrnice, schválená Evropským parlamentem, reaguje na závazky plynoucí z klimatických dohod (Zelená dohoda pro Evropu a Fit for 55) a cílí na dekarbonizaci stavebnictví.

Jako první na řadu by měly přijít novostavby, které by už postupně neměly být povoleny v jiném standardu než bezemisním (Zero Emission Building, ZEB). U těchto budov směrnice nedovoluje použití fosilních paliv přímo v budově, což se dotkne zejména stále oblíbených plynových kotlů. Ve hře pro vytápění a ohřev teplé vody zůstanou především elektrická tepelná čerpadla, kotle na dřevo nebo pelety či účinné dálkové teplo. Tyto hlavní zdroje mají být podporovány zejména solárními panely.

Největším úkolem EPBD4 je ale snížení emisí stávajících budov. Stávající budovy budou muset v postupných krocích projít úpravami, aby splnily nová kritéria energetické náročnosti. To zahrnuje nejprve snížení jejich energetické náročnosti a posléze postupný přechod na bezemisní zdroje energie. Prvním krokem u stávajícího fondu je povinnost alespoň o kus zlepšit ty nejhorší z nejhorších dle stupnice v průkazu energetické náročnosti budovy. Do roku 2030 by se mělo podařit zlepšit 16 procent nejméně ekologických budov, kde se bude brát v úvahu porovnání se stavem k roku 2020.

EPBD4 klade důraz také na digitalizaci a modernizaci budov prostřednictvím chytrých technologií. Podporuje zavádění systémů, které umožňují sledování a optimalizaci spotřeby energie v reálném čase. Technologie v chytrých budovách automaticky regulující vytápění, osvětlení a další energeticky náročné systémy umožňují vyšší energetickou efektivitu. Zároveň sledují a hlídají kvalitu vnitřního prostředí (vzduchu, světla atd.), což má pozitivní vliv na finanční úspory uživatele i na jeho zdraví.

Směrnice dává široké možnosti jednotlivým státům, aby si přizpůsobily požadavky na míru svému prostředí, zejména pokud jde o renovaci stávajících budov. Cílem je, aby kvůli renovacím nedošlo ke zhodnocení například památkové nebo architektonické hodnoty budov. U budov, které budou mít určité limity - například hodnotnou uliční fasádu - zkrátka nebude moci být dosaženo přímo na budově tak vysokého standardu. To ale neznamená, že nemůže dosáhnout bezemisního standardu.

Opatření ke splnění požadavků EPBD4 budou vyžadovat nemalé finanční prostředky. Česká republika je s velmi úspěšným programem Nová zelená úsporám v Evropě premiantem a dobrým příkladem pro ostatní. Tento i další dotační programy budou mít díky směrnici zajištěny dlouhodobě dostatečné finanční zdroje. To, na co je v současné době nutné upřít více energie, je bezplatné, a hlavně nezávislé základní poradenství pro všechny, kterých se to týká, tedy nejen majitele rodinných a bytových domů, ale města a obce, podnikatele. Mělo by dojít k velkému rozšíření sítě poradců.

Směrnice EPBD4 představuje zásadní krok k dosažení cílů v oblasti energetické účinnosti a dekarbonizace stavebnictví. Pro Česko to znamená jak výzvy, tak příležitosti. Architektura a stavitelství jsou komplexní obory - proto je nutné i na implementaci udržitelných řešení nahlížet holisticky. Například nevytvářet nové „ekologické příměstské satelity“ na zelené louce, ale zaměřit se spíše na stávající struktury.

Strategie stavebních firem

Největší české stavební firmy se postupně snaží snižovat ekologickou náročnost a produkci skleníkových plynů. Úplné uhlíkové neutrality chtějí dosáhnout několik let před závazkem Evropské unie učinit tak do roku 2050. Snižování emisí je podle stavebních firem oslovených ČTK ale postupný proces a ve většině případech se tak na přechod připravují už nyní.

Například společnost Strabag by chtěla dosáhnout úplné uhlíkové neutrality do roku 2040. Firma do té doby hodlá přistoupit ke změnám ve všech oblastech své činnosti, a to jak při výrobě stavebních materiálů a při samotné výstavbě, tak v administrativním provozu. "Největší část emisí CO2 ve stavebnictví vzniká již při výrobě stavebních materiálů. Recyklace je proto důležitou součástí strategie," uvedl předseda představenstva společnosti Moritz Freyborn.

tags: #emise #CO2 #ze #stavebnictví #bytových #staveb

Oblíbené příspěvky:

• Historie a tradice pálení čarodějnic
• Hledání sebe sama v divočině
• Co je akční malba v přírodě?
• Historie radaru v Pištíně
• Vše o hlukových emisích