Obsah látek v přírodě a jejich význam

Pozemský život je založen zejména na sloučeninách uhlíku (organických látkách). Z hlediska složení lze látky nahlížet několika způsoby. Fyzikální makroskopický přístup popisuje látky jako soubor jednotlivých fází, které mohou být různého skupenství a jejichž látkové vlastnosti charakterizují fyzikální veličiny jako hustota, modul pružnosti, viskozita, tepelná vodivost, elektrická vodivost, permitivita, permeabilita, index lomu apod. Chemický popis představuje látky jako soubor jednotlivých chemicky jednotných složek. Látky tvořené jedinou složkou se nazývají chemicky čisté látky.

Lipidy

Lipidy jsou skupinou látek nepolární povahy, jsou obvykle nerozpustné ve vodě. Molekuly tuků v základu sestávají z části pocházející z propan-1,2,3-triolu (glycerolu) a zpravidla ze 3 zbytků mastných kyselin (proto se také označují jako triacylglyceroly, chemicky jde o estery mastných kyselin). Mastné kyseliny jsou zpravidla vyšší karboxylové kyseliny.

• Nasycené - Obsahují v uhlíkovém řetězci jen jednoduché vazby. Tuky s převahou těchto mastných kyselin jsou při pokojové teplotě zpravidla tuhé.
• Nenasycené - Obsahují v uhlíkovém řetězci dvojné vazby. Tuky s převahou těchto mastných kyselin jsou při pokojové teplotě zpravidla tekuté (oleje).

Tuky se v živých organismech podílejí na tepelné izolaci, jsou to významné zásobní látky (mezi běžnými živinami na jednotku hmotnosti obsahují nejvíc energie), mohou chránit orgány (např. ledviny) či určité části těla (např. myelinová pochva na výběžcích neuronů sestává zčásti z tuku). V tucích jsou rozpustné některé vitaminy.

Cholesterol je látka steroidní povahy. Společně s proteiny a tuky tvoří váčky, které přesouvají tuky po těle. Zvýšená hladina těchto částic (zejména LDL = low density lipoprotein) vede k usazování tuků na stěnách cév, což zvyšuje např. riziko cévní mozkové příhody či srdečního infarktu. Cholesterol je také přirozenou součástí buněčných membrán a je to výchozí látka pro tvorbu steroidních hormonů (v lidském těle např. testosteron, estrogeny, kortizol).

Tuky lze získávat ze živočichů (např. sádlo či lůj z podkožního tuku, máslo z mléka, rybí tuk) i rostlin (zejména z plodů a semen, např. řepkový, slunečnicový, olivový olej). Ztužování tuků je přeměna kapalného oleje na pevný tuk. Provádí se díky hydrogenaci (reakci s vodíkem, dojde k přeměně dvojných vazeb v mastných kyselinách na jednoduché), pro získání tuku specifické konzistence lze dále provádět transesterifikaci (výměnu mastných kyselin mezi molekulami tuků). Díky ztužení vznikají např. margaríny.

Čtěte také: Vše o emisních normách

Vosky jsou estery mastných kyselin a jednosytných alkoholů s vyšším počtem atomů uhlíku. Příkladem je včelí vosk či vosky tvořící kutikulu rostlin (výrazná je zvláště u sukulentů, které díky ní zamezují ztrátám vody).

Sacharidy

Sacharidy jsou skupinou přírodních látek. Většinou mají rostlinný původ, vznikají v rámci fotosyntézy. Sacharidy sestávají z jedné či více monosacharidových jednotek. Nejjednodušší sacharidy, jejich molekuly jsou samy o sobě monosacharidovou jednotkou.

• Glukosa (hroznový, krevní cukr) - V plodech rostlin. Rychlý zdroj energie pro buňky lidského těla, jeho hladina v krvi se označuje jako glykemie (glukosemie).
• Fruktosa - V plodech rostlin, společně s glukosou v medu.
• Sacharosa - V mírném pásu se získává z cukrové řepy, zdrojem sacharosy v (sub)tropech je cukrová třtina. Tento cukr je běžně využíván v kuchyni (krystal, krupice, moučka). Hnědý řepný či třtinový cukr je buď nerafinovaný (obsahuje zbytky melasy), nebo druhotně obarvený karamelem. Hnědý i bílý cukr jsou prakticky jen sacharóza, jejich vliv na organismus je tedy totožný.
• Laktosa - V mléce savců. Někteří lidé mají intoleranci laktosy (v dospělosti u nich nefunguje enzym laktáza, který laktosu štěpí; vede k zažívacím obtížím).
• Maltosa - Sladový cukr, vzniká např. při klíčení obilek ječmene.

Mezi polysacharidy patří:

• Škrob - Hlavní zásobní látka rostlin (např. v bramborách, rýži, obilovinách). V těle štěpen enzymem α-amylázou.
• Celulosa - Pro člověka nestravitelná, součást vlákniny. U rostlin jde o stavební sacharid, tvoří buněčné stěny. Celulosu obsahuje např. bavlna.
• Glykogen - Zásobní látka živočichů, zejména v játrech a svalech.

Proteiny

Proteiny se v základu skládají z 20 druhů aminokyselin. Aminokyseliny jsou odvozené z karboxylových kyselin, na uhlíkovém řetězci mají navázanou aminoskupinu \mathrm{-NH_2}. Proteiny sestávají z nevětveného řetězce aminokyselin, který může být různě prostorově uspořádaný. Prostorové uspořádání proteinu bývá úzce spojeno s jeho funkcí v organismu. Látky sestávající z méně než 100 aminokyselin se označují jako peptidy.

Struktura proteinu je určena složitými interakcemi mezi aminokyselinami. Celkové uspořádání molekuly v prostoru, např. fibrilární (tvoří vlákna, např. kolagen) či globulární (tvoří „klubka“).

Čtěte také: Více o pamětních emisích

Denaturace je proces, kdy proteiny ztrácejí své prostorové uspořádání (např. vlivem teploty, přítomnosti těžkých kovů, změny pH) a tím pádem i funkčnost. Denaturace v kuchyni běžně probíhá např. při vaření vajec.

Živé organismy si tvoří vlastní proteiny z aminokyselin na základě informace zahrnuté v nukleových kyselinách (zejména DNA). Typickými zdroji bílkovin (respektive aminokyselin) jsou např. maso, vejce, mléčné výrobky, luštěniny.

Funkce proteinů:

• Stavba - Různé proteiny tvoří cytoskelet (buněčnou kostru). Keratin je ve velkém množství přítomný v kůži.
• Transport - Např. hemoglobin přenáší kyslík v krvi.
• Pohyb - Stahování svalů umožňují zejména proteiny aktin a myozin.
• Řízení organismu - Mnohé hormony (např. insulin) jsou proteiny.

Enzymy

Enzymy (biokatalyzátory) jsou nezbytné pro fungování všech živých organismů. Urychlují chemické reakce, které probíhají v jejich buňkách i mimo ně. Umožňují průběh reakcí, které by jinak za daných podmínek prakticky neprobíhaly, snižují jejich aktivační energii. Enzymy se mohou se podílet např. na trávení potravy.

Enzymy se připravují i uměle (často za pomoci geneticky upravených bakterií), využívají se např. v potravinářství (výroba sýrů, piva, vína). Enzymy jsou převážně proteiny. Mohou navíc obsahovat nebílkovinné části, kofaktory. Mezi kofaktory patří např. ionty kovů (železo, zinek, měď).

Čtěte také: CIM Ministerstvo Emise: Vysvětlení

Koenzymy jsou slabě vázané na proteinovou část enzymu. Přenášejí vodík, elektrony či skupiny atomů mezi molekulami. Vyskytují se ve dvou podobách (např. oxidovaná a redukovaná).

Enzymy obvykle mají specifický účinek, urychlují často jednu reakci (či jednotky reakcí). Obsahují aktivní místo, které svým tvarem umožňuje přijetí substrátu (výchozí látka, na kterou enzym působí). Aktivita enzymů je ovlivňována koncentrací substrátu, enzymu, pH či teplotou.

Inhibitory se váží na tzv. allosterické místo enzymu a mění jeho prostorové uspořádání.

Nukleové kyseliny

Nukleové kyseliny nesou genetickou (dědičnou) informaci živých organismů. Jedná se o biopolymery skládající se z nukleotidů.

• DNA (deoxyribonukleová kyselina) má zpravidla podobu pravotočivé dvoušroubovice. Sestává z nukleotidů obsahujících adenin (A), thymin (T), guanin (G), cytosin (C). Každý nukleotid obsahuje zbytek deoxy-D-ribosy. U bakterií se DNA nachází volně v cytosolu, u eukaryotních organismů (zejména živočichů, rostlin, hub) se mimo dobu dělení buňky nachází v buněčném jádře. Také je přítomna v semiautonomních organelách.
• RNA (ribonukleová kyselina) je zpravidla jednovláknová, sestává z nukleotidů obsahujících adenin (A), uracil (U), guanin (G), cytosin (C). Obsahuje zbytek D-ribosy.

Dědičnou informaci předávají rodiče potomkům při rozmnožování. Informace obsažené v DNA, respektive RNA, mohou být podkladem pro tvorbu proteinů (bílkovin), které zodpovídají za vytváření znaků organismů. Nukleové kyseliny/chromozomy mohou podléhat změnám v rámci mutací. Ty mohou být navozené i cíleně, např. při šlechtění rostlin.

Vitaminy

Vitaminy jsou organické látky, které živé organismy k zachování životních funkcí či růstu potřebují v malém množství (jde o mikronutrienty). Živočichové či houby je přijímají s potravou nebo si je sami tvoří (např. z provitaminů, které mohou být na vitaminy v organismu přeměněny). Vitaminy bývají často zavádějícím způsobem spojovány pouze s podporou imunity, ale imunitu nepodporují přímo.

• Vitamin C (kyselina askorbová) - Funguje jako antioxidant. Je nezbytný pro syntézu proteinu kolagenu (ten je např. nezbytnou součástí kůže, tvoří se při hojení ran).
• Vitaminy skupiny B - Podílejí se na metabolických přeměnách či krvetvorbě. Mezi významné zdroje patří vejce, mléko, maso, kvasnice. Vitamin B₁₂ je přítomen ve větší míře jen v živočišných produktech, u vegetariánů či veganů je vhodné myslet na jeho odpovídající příjem.
• Vitamin A - Nezbytný pro tvorbu pigmentů v sítnici. Antioxidant. Nachází se např. v játrech. Při nadměrném příjmu vitaminu A v těhotenství hrozí poškození zárodku/plodu. Jeho provitaminem je β-karoten (např. v mrkvi).
• Vitamin D - Má vliv na metabolismus vápníku, vývoj kostí a zubů.
• Vitamin E - Antioxidant.
• Vitamin K - Podílí se na srážení krve. Např. v rostlinných olejích, zelenině.

Hypervitaminóza je nadměrný příjem vitaminu, hypovitaminóza naopak jeho nedostatek.

Minerální látky

Minerální látky jsou v těle zastoupeny v malém množství, pro organismus jsou však nezbytné. Tělo si je nedokáže samo vytvořit a je proto odkázáno na jejich příjem potravou a vodou. Naše strava bohužel zahrnuje spíše potraviny, které obsahují tuků, cukru a soli a minerální látky mnohdy chybí. Měli bychom proto konzumovat pestřejší stravu, hodně rozličných a čerstvých a málo technologicky upravených potravin. V každém případě je nutné vyvarovat se jakýchkoliv extrémů - jakmile přijme tělo velmi málo nebo naopak velmi mnoho minerálů, může totiž nastat extrémní reakce. Minerální látky se rozlišují dle množství potřebného pro organismus.

• Vápník je hlavním stavebním materiálem kostí, zubů a je také důležitou složkou všech svalů. Při úbytku vápníku dochází k odebírání vápníku z kostí, nejprve z čelistí a pak i z kostí. Vzniká nemoc osteoporóza. Také uvolňování zubů (paradentóza) může být důsledek nedostatku vápníku.
• Železo je jeden ze zcela nezbytných prvků a bohužel dnes obecně v naší výživě nedostatečně obsažený. Dá se bez nadsázky říci, že nedostatek železa je trvalý a u nás problém číslo 1. Největší nedostatek vzniká při nedostatku potravy, násilných životních změn ve stravování, jako jsou různé drastické lékařem nedoporučené diety na snížení hmotnosti. Nedostatek železa v těle způsobuje nedostatek červených krvinek. Jejichž nejdůležitější úloha je již při vývoji mozku ještě nenarozeného dítěte, kdy nesprávná funkce mozku má za následek opožděný psychický vývoj. Další úlohou červených krvinek je doprava kyslíku do plic.
• Hořčík je prvek bez kterého člověk nemůže být zdravý. Má nezastupitelnou úlohu prakticky ve všech procesech probíhajících v organismu. Působí v ochranných procesech jako činitel antistresový, antitoxický, protialergický a protizánětlivý. Dále utišuje nervový systém, vrací vnitřní vyrovnanost, ovlivňuje srdeční rytmus a je nutný pro tvorbu ochranných látek. Hraje ohromnou úlohu v procesech srážení krve, v činnosti střev, žlučníku a močového měchýře.
• Sůl je pro lidské tělo potřebná, ale velmi důležitá je její kvalita a především její úprava. Ve státech, kde se používá pouze sůl odpařovaná z mořské vody, jsou velice řídké choroby srdeční a psychické. Solit je třeba vždy podle stavu organismu a podle situace. Vynechat sůl úplně je třeba při některých onemocněních ledvin a při některých chorobách srdce. Omezit sůl je nutné také při vysokém krevním tlaku. Je samozřejmě třeba omezit i potraviny s vysokým obsahem soli (uzeniny, sýry, minerální vody s vysokým obsahem sodíku, bramborové lupínky, slané oříšky atd.). V létě a při značném pocení je potřeba soli větší. Potem ale neodchází pouze sůl, ale i stopové prvky. Důsledkem nedostatku bývá silná žízeň, pocit únavy, někdy i deprese, křeče svalů lýtek a prstů na nohou. Při menším nedostatku následuje postupné oslabování, ztráta chuti, závratě a zvracení.
• Sodík je důležitý pro udržení osmotického tlaku a iontové síly tělních tekutin. Při vysokých ztrátách sodíku (nadměrné pocení), pokud nejsou vyrovnány zvýšeným příjmem, se objevují svalové křeče, bolesti hlavy a průjmy. Rovněž přebytek sodíku může vyvolat poruchy. Optimální příjem sodíku je asi 3 g denně, stačil by příjem přirozeného sodíku v potravinách (v potravinách živočišného původu je zpravidla výrazně vyšší obsah sodíku než v potravinách původu rostlinného). Nejvýznamnějším zdrojem sodíku je chlorid sodný (kuchyňská sůl) přidávaný k dochucení pokrmů a do různých potravin. Z potravin jsou nevýznamnějším zdrojem sodíku masné a rybí výrobky, některé sýry (plísňové, bílé, tavené aj.), slané oříšky, bramborové lupínky, chléb, dehydrované polévky aj.
• Zinek je nezbytný pro formování kostí, jako prevence před epilepsií a pro urychlování léčení ran, vředů, zranění a pooperačních ran a jizev. Je velmi nutný pro normální vývoj pohlavních orgánů a pro jejich udržování, pro udržování krásných vlasů.
• Jód je u nás obecně nedostatkovým prvkem. Nedostatek se projevuje nedostatečnou funkcí štítné žlázy, tvorbou volete.
• Draslík je důležitý pro mezibuněčnou výměnu, funkci enzymů.
• Fluor je pro naše tělo sice nutný, ale také velmi nebezpečný. Při přebytku vzniká nadměrné zvápnění kostí, kostní výrůstky, změna růstu a kvality zubů. Nadbytek se projevuje skvrnami na sklovině zubů.
• Selen má význam pro ochranu buněk.

Minerální látky ve výživě drůbeže

Minerální látky jsou ve výživě drůbeže velmi důležité, protože ovlivňují v těle celou řadu procesů. Přirozeně jsou tyto látky v těle zastoupené málo, a proto je drůbež odkázaná na jejich přísun potravou, vodou či přes kůži vzduchem. Podílí se na řadě procesů probíhajících v těle, zejména však aktivují enzymy, tvoří kosti a jsou nepostradatelné pro přesun živin v buněčné stěně. Nejdůležitější ve výkrmu drůbeže je z makrominerálních látek obsah draslíku, vápníku, fosforu a sodíku. Zastoupení vápníku a fosforu je dáno správným poměrem, tj. 2 : 1 u kuřat a 3 : 1 u dospělých jedinců. Největší zastoupení těchto prvků vyžaduje tělo kuřat v prvních dnech života, kdy je spotřebovává na svůj růst. Ve správném poměru musí být i obsah draslíku se sodíkem. Spolu se sodíkem vstupuje do těla i chlor, který vytváří v těle žaludeční kyselinu (solnou). Jako zdroj železa přidáváme krystalický síran železnatý, fumaran a chelát železa.

Mikrominerální látky jsou pro tělo také důležité, ale nepřikládá se jim takový význam jako látkám makrominerálním. Uvolněná měď podporuje vstřebávání železa, stavbu kostí a barvu peří. Zinek je důležitý ve výživě všech zvířat, protože je nutný k aktivaci několika enzymů. Nedostatek zinku se ukáže zejména na stavu kůže - dermatitida, šupinky na běhácích či nekvalitní opeření. Mangan svoji funkci plní zejména pro vývoj mezibuněčné hmoty kostí a chrupavek, zlepšuje příjem a ukládání vápníku a fosforu a u nosnic zvyšuje počet oplozených vajec. Nedostatek manganu způsobuje vznik perózy, zpomaluje růst a vývoj kostí. Jód příznivě působí na zdravotní stav a růst drůbeže, protože je nutný ke správné funkci štítné žlázy. Selen spolu s vitamínem E působí proti řadě nemocí.

Vitamíny ve výživě drůbeže

Krmná dávka u drůbeže je složena také z řady vitamínů - A, D, E, K3, komplex vitamínu B, C, biotin, kyselina listová a cholin. Vitamíny liposolubilní neboli rozpustné v tucích se zvířatům ukládají v játrech, tudíž je můžeme neustále podávat a zvířata si je zde uloží. Vitamín A podporuje reprodukci a zdraví všech epitelů v těle, například pokud se dostatečně nevytvoří epitel řasinek v nose, dochází k respiračním onemocněním či k průjmu u drůbeže. Princip přidávání vitamínů je takový, že se k vitamínu přidá aditivum proti oxidaci, barvivo, cukr a želatina. Vitamín A rozpustíme v oleji a spolu s želatinou vytvoříme suspenzi, ze které v rozprašovacím zařízení vznikne mlhovina a do ní rozfoukáme částečky škrobu.

Z vitamínů D je pro drůbež nutný vitamín D3, protože vitamín D2 je pro ně účinný jen z 3 %. Při předávkování může dojít k toxicitě, ovlivnění činnosti ledvin a cév. Vitamín E chrání organismus zvířat před volnými radikály a má velký vliv na trvanlivost masa. Vitamín K je v těle drůbeže důležitý pro srážení krve. Jako další vitamíny se v krmných dávkách drůbeže přidává komplex vitamínu B: B1, B2, B6, B12, niacin (vit. B3), kyselina pantotenová (vit. B5), biotin (vit. H) a cholin. Vitamín C není pro většinu zvířat vitamínem, jelikož si jej dokážou vytvořit v těle sama.

Význam minerálních látek a vitamínů je velmi značný. Zvířatům se dodávají v krmných směsích v dostatečném množství a v maximální možné využité formě. Kontrolou obsahu bývají testy krmných směsí ve specializovaných laboratořích.

tags: #obsah #látek

Oblíbené příspěvky:

• Ekologické srovnání paliv: Benzín a nafta
• Recenze odpadkových košů
• Zákon 106/1999 Sb. a Držovice
• Krmení ryb přírodní potravou
• Složení a recyklace Claris