Každý z nás je denně vystavován neviditelnému působení širokého spektra elektromagnetických polí (EMF). Během 20. století se vystavení člověka elektromagnetickým polím neustále zvyšovalo v důsledku rostoucí poptávky po elektřině, pokročilých technologií a změn v sociálním chování, které vytvořily více umělých zdrojů. V posledních dvou desetiletích však bouřlivý rozvoj a zavádění pokrokových technologií i široké používání důmyslných strojů, přístrojů a zařízení zvýšily významnost zatěžování životního prostředí elektromagnetickými poli. Široká veřejnost tyto změny intenzivně vnímá a rostou obavy z možných negativních účinků těchto polí na lidské zdraví.
Tento článek se pokusí vysvětlit základní principy EMF a jejich dopad na lidské zdraví. Výsledky současných výzkumů jsou často protichůdné nebo nejasné, což vede jen k dalšímu stupňování obav, matení a zvyšování nedůvěry veřejnosti k proklamované elektromagnetické bezpečnosti v našem životním prostředí.
Elektromagnetická pole (EMF) jsou tvořena elektrickou a magnetickou složkou. Vztahy mezi těmito složkami jsou obecně popsány soustavou čtyř Maxwellových rovnic, ze kterých vyplývá, že elektromagnetická pole jsou vírové povahy, a mají tedy určitou energii, hybnost a setrvačnost. Elektromagnetická pole se šíří prostorem rychlostí světla (c = 299 792 458 m·s-1).
Elektrická pole vznikají v důsledku působení elektrických nábojů Q (C), jejichž intenzita se měří ve voltech na metr (V·m-1). Hromadí-li se náboje na povrchu nějakého tělesa, mají tendenci se vzájemně přitahovat, resp. odpuzovat. Síla této tendence je charakterizována napětím U a měří se ve voltech (V). Čím vyšší je napětí, tím silnější se vytvoří pole. Elektrické pole může existovat i bez toku elektrického proudu. Je-li např. zapojeno elektrické zařízení do síťové zásuvky, vytvoří se k němu přidružené elektrické pole (a to i v případě, že samotné zařízení není zapnuto), jehož velikost bude úměrná napětí připojeného zdroje. Intenzita elektrického pole je nejsilnější v bezprostřední blízkosti zařízení a klesá se zvětšující se vzdáleností od něj. Většina běžných stavebních materiálů jako dřevo nebo kov dokáže elektrická pole do značné míry odstínit.
Magnetická pole vznikají v důsledku pohybu elektrických nábojů, tj. toku elektrického proudu I (A). Jejich intenzita se měří v ampérech na metr (A·m-1), avšak obvykle se vyjadřuje pomocí magnetické indukce, jejíž základní jednotkou je tesla (T). Čím větší je elektrický proud, tím silnější je magnetické pole. Je-li elektrické zařízení zapnuto a protéká-li jím proud, vytvoří se k němu přidružené magnetické pole, jehož velikost bude úměrná odebíranému proudu z připojeného zdroje (elektrické pole však bude konstantní). Intenzita magnetického pole je největší v bezprostřední blízkosti zařízení a klesá se zvětšující se vzdáleností od něj. Tato pole snadno prostupují běžnými stavebními materiály, které je nedokážou odstínit.
Čtěte také: Souvislosti emise VF energie
Statická pole jsou v čase neměnná. Stejnosměrný proud teče pouze jedním směrem a jeho tok vytváří statické magnetické pole (např. magnetické pole Země nebo pole tyčového magnetu).
Časově proměnná elektromagnetická pole jsou vyvolána tokem střídavého proudu, který mění svůj směr (orientaci) v pravidelných časových intervalech (u rozvodných sítí většiny evropských zemí je to 50 cyklů za sekundu, resp. 50 Hz). Stejně tak mění svou orientaci přidružené elektromagnetické pole.
Vlnová délka a frekvence charakterizují další důležitou vlastnost elektromagnetických polí, kterou jsou tzv. kvanta. Kvanta polí s vyšší frekvencí (kratší vlnová délka) nesou větší energický potenciál než pole s nižší frekvencí (delší vlnová délka). Elektromagnetická vlnění, jejichž kvanta vykazují energetickou nedostatečnost pro rozbití chemické molekulární vazby, jsou označována jako neionizující záření. Sem patří např. umělé zdroje elektromagnetických polí (elektřina, mikrovlny a vysokofrekvenční pole), které se nacházejí relativně na konci elektromagnetického spektra dlouhých vlnových délek a nízkých frekvencí. Jejich kvanta nejsou schopna se vyvázat z chemické molekulární vazby.
Některé elektromagnetické vlny nesou však taková množství kvantové energie, že u nich dochází k rozbití chemické molekulární vazby. Tato elektromagnetická vlnění, kam patří např. záření gama, kosmické nebo rentgenové záření, jsou označována jako ionizující záření.
Elektromagnetická pole se v našem životním prostředí vyskytují téměř všude a nejsou pouhým okem viditelná.
Čtěte také: Vše o emisních normách
Elektrická pole jsou vytvářena lokálním hromaděním elektrických nábojů v atmosféře spojeným s bouřemi. Magnetické pole Země orientuje střelku kompasu severojižním směrem a je využíváno nejen lidmi, ale i ptáky a rybami k navigaci.
Umělé zdroje elektromagnetických polí jsou dílem člověka, který je využívá pro jejich vlastnosti (např. rentgenové záření), nebo jsou vedlejším produktem (např. rozvodná síť) či kombinací obou (např. rádiové vlny vyšších frekvencí pro přenos informací).
Elektrické proudy velmi malých hodnot protékají lidským tělem i při absenci vnějších elektrických polí. K tomu dochází v důsledku chemických reakcí, které probíhají v lidském organismu jako součást běžných tělesných funkcí. Většina biochemických reakcí, počínaje zažíváním a mozkovou aktivitou konče, je provázena pohybem elektricky nabitých částic. Také naše srdce je elektricky aktivní, a jeho aktivitu mohou tak lékaři sledovat pomocí elektrokardiogramu.
Vědci se zabývají také domněnkou, zda tepelné účinky pod prahovými hodnotami pro tělesný ohřev nejsou důsledkem spíše dlouhodobých expozic. Je však nepochybné, že elektromagnetická pole s intenzitami překračujícími určitou hodnotu se mohou projevit biologickými účinky.
U některých zaměstnanců, kteří jsou profesně vystavováni vyšším intenzitám vysokofrekvenčních polí nebo mikrovlnnému záření, byl zjištěn zvýšený výskyt podrážděnosti očí a šedého zákalu. Nicméně pokusy konané na zvířatech nepotvrdily, že by hodnoty, které jsou běžně tepelně bezrizikové, mohly být příčinou těchto forem očních onemocnění.
Čtěte také: Více o pamětních emisích
Někteří lidé se domnívají, že jejich „přecitlivělost„, drobné potíže, bolesti hlavy, deprese, letargie, poruchy spánku, nebo dokonce i křeče či epileptické záchvaty jsou důsledkem působení elektrických nebo magnetických polí. Domněnku elektromagnetické přecitlivělosti podporuje jeden malý vědecký důkaz z nedávných skandinávských studií.
Úroveň pozadí elektrických a magnetických polí síťové frekvence v domácnostech je vytvářena kombinací přenosu, transformace a rozvodu elektrické energie, domovních instalací a domácích spotřebičů. Intenzity jak elektrického, tak magnetického pole však poměrně příkře klesají se zvětšující se vzdáleností od zdroje.
Nejsilnější magnetická pole se síťovou frekvencí, se kterými je možné se setkat v domácnostech, se vyskytují v těsné blízkosti elektromotorů nebo jiných elektrických spotřebičů či speciálních přístrojů.
V tabulce 1 jsou uvedeny charakteristické intenzity elektrických polí ve vzdálenosti 30 cm od běžných domácích spotřebičů.
| Elektrický spotřebič | Intenzita elektrického pole (V·m-1) |
|---|---|
| Stereofonní přijímač | 180 |
| Žehlička | 120 |
| Lednička | 120 |
| Mixér | 100 |
| Opékač topinek | 80 |
| Vysoušeč vlasů | 80 |
| Barevný televizor | 60 |
| Kávovar | 60 |
| Vysavač | 50 |
| Elektrická trouba | 8 |
| Žárovka | 5 |
| Hygienický limit | 5 000 |
V tab. 2 jsou uvedeny charakteristické hodnoty pro několik elektrických spotřebičů, které pracují s frekvencí 50 Hz a jsou běžně používány v domácnostech i na pracovištích. Z tab. 2 je zřejmé, že intenzita magnetického pole u všech spotřebičů velmi prudce klesá se zvětšující se vzdáleností. Ve vzdálenosti 30 cm jsou intenzity magnetických polí většiny spotřebičů více než stokrát nižší než stanovený hygienický limit, který u ostatních osob (veřejnost) činí 100 µT při frekvenci 50 Hz.
Monitory počítačů a obrazovky televizorů pracují na podobném principu, tj. vytvářejí statická elektrická pole a střídavá elektrická a magnetická pole o různých frekvencích. Naproti tomu obrazovky z tekutých krystalů (LCD), které se používají např. u laptopů, nevytvářejí žádná významná elektrická ani magnetická pole. Moderní počítače jsou vybaveny vodivými obrazovkami, které snižují intenzitu statických polí na úroveň běžného pozadí v domácnostech nebo na pracovištích. Ve vzdálenosti operátora 30 až 50 cm od monitoru počítače dosahuje magnetická indukce střídavého magnetického pole při 50 Hz méně než 0,7 µT a intenzita střídavého elektrického pole přibližně 1 až 10 V·m-1.
Domácí mikrovlnné trouby pracují s vysokými výkony. Díky účinnému stínění je však omezeno prosakování mikrovlnného záření do okolí na téměř nezjistitelnou hodnotu a kromě toho jejich intenzita velmi příkře klesá se zvětšující se vzdáleností. Ve většině zemí jsou pro výrobce stanoveny standardy, které specifikují maximální přípustnou úroveň prosakování mikrovln u nových trub, a trouby, které vyhovují těmto standardům, nepředstavují pro spotřebitele žádné zdravotní riziko.
Přenosné domácí telefony pracují s mnohem nižšími intenzitami než mobilní telefony, neboť jejich dosah od základní stanice je jen velmi malý. Z tohoto důvodu jsou vysokofrekvenční pole, a tím i zdravotní účinky těchto telefonů zanedbatelné.
Radary se používají pro navigaci, předpověď počasí a vojenské účely a pro množství dalších aplikací. Radary emitují pulsní mikrovlnné signály. Špičkový výkon pulsu může být velký, přestože je průměrný výkon malý. Mnoho radarů se otáčí nebo pohybuje nahoru a dolů. Tím se snižuje střední výkonová hustota (W·m-2), kterou je zatěžováno životní prostředí v jejich blízkosti. Nicméně i výkonové neotáčivé vojenské radary omezují elektromagnetické emise pod hygienické limity v místech s volným přístupem veřejnosti.
Varovná zařízení proti krádeži v obchodech používají visačky na zboží, které se po zakoupení odstraní nebo deaktivují. U východů jsou nainstalovány elektrické cívky, které při krádeži tyto visačky detekují. Na stejném principu pracují i systémy např. v knihovnách nebo kontroly přístupu do budov. Elektromagnetická pole detekčních cívek všeobecně nepřekračují stanovené hygienické limity. Detektory kovů a letištní bezpečnostní systémy vyzařují silná magnetická pole o hodnotě až 100 µT. V bezprostřední blízkosti rámu detektoru kovů se mohou magnetická pole blížit, a v některých případech je i překračovat, stanoveným hygienickým limitům.
ČSN EN IEC 61000-4-6 ed. specifikuje zkušební metody pro posouzení vlivu, který mají rušivé signály šířené vedením, indukované elektromagnetickým zářením, na příslušné zařízení. Cílem této normy je dát všeobecný základní podklad pro vyhodnocení funkční odolnosti elektrického a elektronického zařízení, je-li vystaveno rušením šířeným vedením, indukovaným RF poli. Tato norma je základní EMC publikací pro použití výrobkovými komisemi IEC.
Další související normy:
tags: #emise #vysokofrekvenční #energie #rf #co #to