Emise a životní prostředí: Co to je a jaký mají dopad?

Emise (z latinského emittere - zářiče, znečišťovatelé) jsou látky znečišťující ovzduší. Mohou být přírodního nebo antropogenního původu. Maximální koncentraci mají u svého zdroje (komín, výfuk, ...), jejich koncentrace se postupně snižuje mísením se vzduchem aj. Imise je emise, která se dostala do styku se životním prostředím. Imise se mohou kumulovat v půdě, vodě či v organismech. V praxi jsou imisemi například těžké kovy nebo jiné znečišťující látky, které se ukládají v životním prostředí, například podél silnic, nebo v potravním řetězci.

Emise v České republice

Nejnovější zjištění o stavu životního prostředí v naší zemi každoročně shrnuje a hodnotí Zpráva o životním prostředí České republiky. Přípravu tohoto oficiálního vládního dokumentu zajišťuje od r. 2005 CENIA, česká informační agentura životního prostředí, která odpovídá za shromažďování, vyhodnocování a šíření informací o životním prostředí v ČR.

Zpráva za r. 2007 uvádí, že stav životního prostředí v ČR je stabilizovaný a pozvolna se zlepšuje. Ve vývoji některých ukazatelů, zejména u kvality ovzduší, se vyskytují výraznější meziroční výkyvy oběma směry, ovlivněné zejména přírodními podmínkami, které však představují pouze oscilaci okolo dlouhodobějšího trendu. Je však třeba zdůraznit, že problematické trendy antropogenních zátěží, identifikované už v předchozích letech, jsou naléhavější a představují hrozbu pro vývoj stavu životního prostředí. Jde o stagnující a v posledních letech i rostoucí emise skleníkových plynů a dynamický rozvoj silniční dopravy s dopady na kvalitu ovzduší, krajinu i lidské zdraví.

Česká republika zvyšuje svůj příspěvek k zátěžím klimatického systému. Zastavil se pokles emisí skleníkových plynů a po r. 2005 dokonce došlo k jejich nárůstu. Stalo se to až poté, co ČR splnila závazky spojené s přijetím Kjótského protokolu, a to díky výhodné výchozí pozici a vysokým emisím v referenčním r. 1990. Navíc máme jedny z nejvyšších měrných emisí v Evropě, a to 14,5 t CO2 ekv./obyv., zatímco průměrná hodnota v EU se pohybuje okolo 10 t CO2 ekv./obyv. Je to důsledek stále nadprůměrné (i když klesající) energetické náročnosti ekonomiky a malého podílu (asi 30 %) bezemisních elektráren.

Největší růst zaznamenávají emise skleníkových plynů (CO2 a N2O) z dopravy, jejichž podíl stoupl ze 4,7 % r. 1990 na 13 % r. 2006 (asi 19,6 milionů tun CO2 ekv.). Kvalita ovzduší se meziročně zlepšila, pokud jde o překračování platných imisních limitů. Oblasti se zhoršenou kvalitou ovzduší, kde byl překročen imisní limit alespoň u jedné sledované látky (SO2, PM10, NO2, olovo, CO a benzen) zaujímaly r. 2007 pouze 6,3 % rozlohy území ČR (r. 2006 šlo o 29 %), kde žije okolo 30 % obyvatel ČR. Nejvíce byly překračovány limity pro suspendované částice PM10.

Čtěte také: Vše o emisních normách

Pokud se však podíváme na vývoj průměrných koncentrací suspendovaných částic, zjistíme, že průměrné roční i 24hodinové koncentrace poklesly pouze nevýrazně, ovšem i to stačilo ve většině lokalit k tomu, aby stanovené limity nebyly překročeny. Kvalita povrchových tekoucích vod se pozvolna zlepšuje, což se projevuje klesajícím zastoupením nejhorších tříd (4. a 5.) kvality vody. Vypouštěné znečištění pokleslo meziročně podle jednotlivých ukazatelů o 5-15 %, loňský nárůst organického znečištění (dle CHSK) se tedy nepotvrdil.

Pomalejší pokles znečištění oproti devadesátým létům je dán tím, že většina velkých podniků již má svoji čistírnu odpadních vod a menší podniky, které je teprve budují, mají menší objem vypouštěného znečištění. Úroveň vybavenosti obyvatel vodohospodářskou infrastrukturou je vysoká a předčí mnohé evropské státy. Na vodovod je připojeno 91 % obyvatel ČR, na kanalizaci asi 80 %. Energetická náročnost ekonomiky ČR po r. Využívání obnovitelných zdrojů energie (OZE) stoupá, skutečná výroba elektřiny z OZE je však závislá kvůli vysokému podílu vodních elektráren (asi 62 %) na odtokových podmínkách příslušných let. Jelikož r. 2007 byl podprůměrně vodný, došlo meziročně k poklesu výroby elektřiny z vody asi o 450 GWh (18 %), celkový pokles výroby činil asi 100 GWh (3 %).

Jednou z největších současných zátěží životního prostředí je doprava. Výkony individuální automobilové dopravy narostly od r. 1990 o 80 % a r. 2007 tvořily 63,4 % celkového objemu osobní dopravy. Počet osobních automobilů se zvýšil za posledních 15 let téměř dvojnásobně a dosahoval r. 2007 celkem 4,28 milionu vozidel, což představuje přibližně 1 automobil do 3,5 t na 2 obyvatele ČR. i přes průběžné zlepšování struktury vozového parku (přibývá automobilů vyhovujících standardům EURO, podíl vozidel vybavených katalyzátorem stoupl z 6,8 % r. 1993 na 61,4 % r. 2006) je stáří vozového parku v ČR nadále velmi vysoké (13,88 roku u osobních automobilů r. 2007) a jeho struktura zatím není srovnatelná se strukturou vozového parku v EU. Nákladní doprava v ČR se vyznačuje dominancí pro životní prostředí značně škodlivé silniční přepravy (v roce 2007 asi 72 %).

Výsledky Zprávy o životním prostředí České republiky v roce 2007 i přes řadu pozitivních zjištění naznačují, že další významnější a dlouhodobější zlepšování stavu životního prostředí u nás bude možné pouze za předpokladu efektivních opatření k potlačení popsaných negativních trendů. Rychlé zlepšování v závěru 20. století, které znamenalo přiblížení průměrným hodnotám stavu životního prostředí v EU, je totiž již minulostí.

22. 04. Česko patří ohledně stavu životního prostředí v rámci EU stále k podprůměru, letos nám připadla 19. příčka v Indexu prosperity a finančního zdraví. Na jednoho Čecha stále připadá větší množství skleníkových plynů než na průměrného Evropana, přesto meziročně významně ubylo emisí vznikajících vlivem obhospodařování půdy a lesů, a to z 8 358 na 3 378 tisíc tun ekvivalentu CO2. Z vůbec nejhorší pozice v EU jsme se tak v emisním odvětví označovaném LULUCF posunuli na 22. příčku. Sucho trápilo v roce 2023 jen 0,27 % české půdy, a pro 16 států v EU tak suchá půda představovala větší problém.

Čtěte také: Více o pamětních emisích

Stav životního prostředí v Česku se zlepšuje, ukazuje další z pilířů Indexu prosperity a finančního zdraví. Zatímco v roce 2023 i 2024 na nás připadla 22. příčka, letos jsme poskočili na 19. místo mezi eurounijními státy. I přes pozitivní vývoj nicméně zůstává situace v Česku z pohledu tohoto pilíře podprůměrná. Na jednoho Čecha vychází relativně hodně odpadu, v rámci EU máme nízkou produkci elektřiny z obnovitelných zdrojů a zůstáváme také nadprůměrným emitentem skleníkových plynů u většiny sledovaných oblastí. Nejlepší stav životního prostředí podobně jako v předešlých ročnících najdeme ve Švédsku. Zajímavější změna nastala v případě druhé pozice. Vyhouplo se na ni Estonsko, kterému v minulém ročníku patřila až 8. příčka. Za úspěchem Pobaltského státu stojí zejména vyšší podíl zrecyklovaného odpadu, a skutečnost, že zde lidé ve městech dýchají vůbec nejméně znečištěný vzduch v rámci EU.

Ačkoli celkové emise skleníkových plynů na obyvatele podle dat Eurostatu v Česku postupem let klesají, stále jde o jeden z indikátorů, kde se Česko umisťuje nejhůře. Stejně jako v ročnících Indexu 2023 a 2024 jsme v produkování skleníkových plynů 6. nejvýkonnější v EU, a to přesto, že hodnota meziročně poklesla z 10,16 tun ekvivalentu CO2 na 9,25. „Největší pokles emisí v Česku je zaznamenám v energetice díky postupnému odstavování uhelných elektráren a přechodu na obnovitelné zdroje,“ popisuje Barbora Kočí z Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ) a dodává, že mezi dalšími sektory, které ke snižování emisí významně přispívají, je výroba, kde se uhlíková stopa snižuje vlivem zapojení efektivnějších technologií.

Mnohem výraznějšího úspěchu než v případě celkových emisí dosáhlo Česko podle údajů Evropské agentury pro životní prostředí (EEA) v případě emisí vznikajících z lesů a půdy a vlivem lidské činnosti během jejich obhospodařování (tzv. LULUCF). V Česku oblast využívání půdy a lesů napříč ročníky emitovala, nikoli pohlcovala, a přestože jde stále o jeden z indikátorů, kde se umisťujeme na nejnižších příčkách, situace se během let zlepšuje. Zatímco ve všech předchozích ročnících jsme dopadli vůbec nejhůře z celé EU, letos jsme si polepšili na 22. příčku.

Ministerstvo životního prostředí pak sleduje ještě pozitivnější aktuální vývoj: „Podle dat emisní inventarizace za rok 2023 je již sektor LULUCF v ČR opět úložištěm uhlíku, v tomto roce dosáhly propady v tomto sektoru -3 568 tisíce tun ekvivalentu CO2,“ popisuje mluvčí ministerstva životního prostředí Veronika Krejčí. Výhled Evropské agentury pro životní prostředí (EEA) pro rozmezí let 2023 až 2030 nicméně předvídá, že i v budoucnu by Česko mělo zůstat součástí menšiny členů EU, kteří budou nadále emitovat, nikoli pohlcovat.

Co se týče konkrétních sektorů, ve kterých vznikají emise, Česko si vede dobře ohledně emisí z dopravy a skladování, které máme dle Eurostatu s hodnotou téměř 1 287 kilogramů na osobu třetí nejnižší. Ještě méně skleníkových plynů než na jednoho Čecha pak připadá na jednoho Rumuna a na jednoho Slováka. Stejně jako v minulém ročníku i letos zůstávají pro Česko jednou z nejslabších oblastí emise z vytápění domácností. Přestože meziročně klesly z 836 kg skleníkových plynů na osobu na necelých 744, jednadvacet států v EU produkuje při termoregulaci budov méně emisí na osobu než my.

Čtěte také: CIM Ministerstvo Emise: Vysvětlení

Dobrou zprávou dále je, že se v Česku snižuje počet lidí, za jejichž úmrtím stojí znečištěné ovzduší. Zatímco v roce 2021 zemřelo vlivem špatného ovzduší 81 lidí na 100 tisíc obyvatel, v roce 2022 se počet snížil na 65, a vyhoupli jsme se tak z 20. na 18. příčku. Že je přesto třeba situaci dále zlepšovat nicméně ukazuje výsledek prvního Finska, kde vlivem znečištěného vzduchu zemře jen 1 člověk ze 100 tisíc. „Dlouhodobé zlepšení potvrzují také data OECD o socioekonomických nákladech, které souvisejí se znečištěným ovzduším. Zatímco v roce 1999 tyto náklady v Česku přesahovaly 13 % HDP, dle posledních dostupných dat činily necelých 6 % HDP. I přes toto zlepšení se stále řadíme k zemím, kde jsou náklady spojené se znečištěným ovzduším nejvyšší.

Podobně jako v předchozích letech jsou Češi na předních příčkách v množství vody spotřebované na hlavu. Sice nás od minulého ročníku předběhla Malta, a pohoršili jsme si tak z 5. na 6. místo, naše letošní hodnota 128,4 kubíku znamená nicméně v porovnání s minulým rokem téměř neznatelné pohoršení. „Z analýzy dat EU vyplývá, že Česko je 6. v tzv. „Od 90. let minulého století poklesla specifická spotřeba na polovinu. Nejvýznamnějším důvodem bylo zavedení reálné ceny pro vodné a stočné, což znamenalo nárůst ze státem stanoveného poplatku 1 Kč/m3 v roce 1989 na 20 Kč/m3 na začátku milénia. Jakkoliv se nejednalo v absolutních hodnotách o významné částky, vedlo to ke značným úsporám v domácnostech,” vysvětluje Paul a dodává, že pomohlo také plošné nasazení vodoměrů pro přesné měření spotřeby, které má v Česku dlouhou tradici. „V současnosti prakticky neexistují neměřené odběry.

V Česku vzniká podle dat Eurostatu z obnovitelných zdrojů (OZE) ani ne pětina energie, meziročně se hodnota zvedla o necelého půl procenta na 18,59 %. Zůstala nám tak v rámci EU až podprůměrná 19. příčka. Ve vedoucím Švédsku pro srovnání obnovitelná energie představuje podíl 66,4 % na celkové produkci. Česko v produkci elektřiny z OZE v rámci EU dlouhodobě zaostává, jak jsme popsali v článku na portálu Evropa v datech. Přestože v Česku zažívají poměrně dynamický rozvoj solární elektrárny, kdy se jejich instalovaný výkon zvýšil z 2,45 gigawattů v roce 2022 na 3,95 gigawattů v roce 2024, Česko se naopak v celé předchozí dekádě vyznačovalo stagnující výstavbou větrných elektráren. Zatímco v roce 2015 byl ve větrných turbínách instalovaý výkon 0,28 gigawattu, do roku 2024 vzrostl pouze na 0,35 gigawattu. V EU jako celku přitom došlo v roce 2023 k rekordnímu nárůstu instalovaného výkonu větrných elektráren.

„Česko se v době energetické krize v roce 2022 probudilo a viděli jsme strmý nárůst počtu instalací solárních panelů, a to i v řádu stovek procent. Dlouhodobě ale zaostáváme v instalaci větrných elektráren. V některých letech dokonce nebyla instalována ani jedna nová turbína,“ uvádí analytička Evropy v datech a šéfredaktorka CSRD.cz Kateřina Novotná. Důvodem jsou jednak zdlouhavé povolovací procesy, ale také nedůvěra lidí. „S větrnými elektrárnami je spojen vizuální zásah do krajiny a také řada mýtů. Není například pravda, že by Česko bylo z pohledu větrných instalací nevhodné. „Podle studie Ústavu fyziky atmosféry má vítr v Česku potenciál pokrýt 10 % roční spotřeby elektřiny a v optimistickém scénáři až celou třetinu. Potenciál máme tedy podobně dobrý jako sousední Rakousko, kde z větru pochází přibližně 12 % energie, nebo část Německa,“ říká Novotná s tím, že naopak s přímořskými zeměmi, jako je Británie nebo Nizozemsko, nedává smysl se srovnávat. „Velkou pomoc by nicméně představovalo i pokrytí pouhé desetiny spotřeby, vzhledem k tomu, že se chystá útlum výroby elektřiny z uhlí a bude urgentně třeba hledat jiné, rychle dostupné zdroje,“ uzavírá Kateřina Novotná.

Emise v Praze

Emisní zatížení Prahy je z celorepublikového hlediska poněkud specifické. Bodové a plošné zdroje provozované na jejím území jsou až na výjimky minoritní a nejvyšší podíl emisí pochází z dopravy. Vzhledem k tomu, že významné zdroje mají zpravidla vysoké komíny, projevuje se jejich podíl na znečištění ovzduší často mimo území Prahy.

Největším problémem jsou jemné prachové částice označované jako PM10 (jedná se o prachové částice o průměru do 10 µm). Jejich nebezpečí pro lidské zdraví spočívá v tom, že projdou dýchacími orgány člověka až do plic, kde dochází k jejich usazování a mohou způsobovat řadu zdravotních obtíží od bronchitidy až po rakovinu plic. Největšími zdroji emisí těchto jemných prachových částic jsou průmyslové zdroje, dále lokální vytápění a doprava. Je pravdou, že za posledních 5 let v důsledku zpřísňující se legislativy a tzv. kotlíkových dotací došlo k poklesu úrovně znečištění ovzduší jemným prachem, kde je Praha z tohoto pohledu třetím nejvíce znečištěným místem v rámci celé ČR.

Také DPP se v Praze podílí nemalou měrou na celkovém znečišťování ovzduší jemným prachem. Největší podíl tvoří autobusová doprava, která však není v kompetenci OŽP. Do působnosti našeho oddělení spadají stacionární zdroje znečišťování ovzduší. Jedná se o kotelny, lakovny a další průmyslové zdroje. Úkolem oddělení v rámci ochrany ovzduší v DPP je především dbát na to, aby všechny stacionární zdroje znečišťování ovzduší byly provozovány v souladu s platnou legislativou a byl tím minimalizován jejich vliv na jeho celkové znečištění.

V roce 2012 vešel v platnost nový zákon o ochraně ovzduší (zákon č. 201/2012 Sb.). Ten stanovil pro zdroje provozované DPP množství nových požadavků, které bylo nutno splnit do jednoho roku po nabytí účinnosti. V současnosti jsou již všechny stacionární zdroje emisí v DPP provozovány v souladu s platnou legislativou. Jednou z očekávaných změn s podstatným vlivem na zdroje emisí provozované DPP je to, že od 1.1.2020 dochází ke zpřísnění emisních limitů pro plynové kotelny. DPP je na tuto změnu připraven, v jím provozovaných kotelnách byly minimálně vyměněny hořáky kotlů za nízkoemisní, tzv. Low NOx, a kde to již nebylo ekonomicky únosné, byly vyměněny celé kotle. Po provedených úpravách již dnes všechny kotelny provozované DPP plní emisní limity, které vstoupí v platnost 1.1.2020.

V ochraně ovzduší se podařilo sjednotit kategorizaci zdrojů znečišťování ovzduší, zajistit všechna zákonem předepsaná měření těchto zdrojů a pro velké zdroje vypracovat nové provozní řády. Postupné zavádění sjednocené evidence spotřeb nátěrových hmot, ředidel a dalších produktů obsahující těkavé látky v provozech lakoven umožní průběžné vyhodnocování množství vypouštěných škodlivin do ovzduší. V souladu s novými požadavky legislativy ochrany ozonové vrstvy byla provedena inventarizace zařízení, které obsahují vyhláškou specifikované plyny poškozující ozónovou vrstvu Země a skleníkové plyny a návazně i předepsané revize.

Opravy laku vozidel městské hromadné dopravy se provádějí v lakovacích kabinách, které umožňují provádět lakýrnické práce v nejvyšší kvalitě s minimálním vlivem na životní prostředí. Pro opravy a údržbu vozového parku DPP neustále zavádí nové materiály, přednostně takové, které mají snížený obsah těkavých organických látek (VOC) a tím snižuje celkové emise VOC do ovzduší. DPP přispívá ke zlepšení životního prostředí v Praze i soustavným snižováním hladiny hluku. V celém podniku byla přijata opatření v souvislosti s platnými právními předpisy, kterými se stanoví podmínky ochrany zdraví zaměstnanců při práci. Při novostavbách a rekonstrukcích traťových zařízení jsou v maximální možné míře realizovány prvky snižující hluk a vibrace.

Emisní zatížení Prahy je specifické, bodové a plošné zdroje jsou minoritní a nejvyšší podíl emisí pochází z dopravy. Vzhledem k tomu, že významné zdroje mají zpravidla vysoké komíny, projevuje se jejich podíl na znečištění ovzduší často mimo území Prahy. Největším stacionárním zdrojem emisí na území hl. m. je Pražská teplárenská, a. s. - teplárna Malešice.

Aktualizace projektu „Modelové hodnocení kvality ovzduší na území hl. m. Prahy“ prováděl Ústav dopravního inženýrství Praha v roce 2005. Liniové zdroje tvoří síť městských komunikací. Na území hl. m. dochází při akceleraci automobilů, které křižovatku opouštějí, k produkce emisí podstatně vyšší, než když vozidlo daný úsek plynule projíždí. I zvýšené emise vznikají v důsledku studených startů automobilů. provozem ke zvýšené produkci emisí. ve městech, kde jsou automobily často využívány k poměrně krátkým jízdám. rozložení komunikační sítě a charakteru území.

Emise v Ostravě

Znečišťování ovzduší (emise) je v Ostravě vážný a diskutovaný problém. Část území má průmyslový charakter s vysokou emisní vydatností. Jedná se především o hutní výrobu, která v takovém rozsahu nemá v republice obdobu. Vypouštění látek znečišťujících ovzduší (například výfukové plyny, oxidy uhlíku, popílek, lehký polétavý prach, oxidy dusíku, oxidy síry) do atmosféry.

Při posuzování emisí se v České republice plošně sleduje celkové množství vypouštěných částic, takzvaných tuhých znečišťujících látek (TZL). Mezi nejvýznamnější faktory znečištění patří nejjemnější, okem nepostřehnutelné částice TZL. Právě míra a doba jejich výskytu v ovzduší nepříznivě ovlivňuje lidské zdraví i stav životního prostředí. Významné zdroje znečišťování často vypouštějí emise komíny se stavební výškou nad sto metrů, takže neovlivňují ovzduší ve svém bezprostředním okolí, ale stávají se spíše zdroji dálkového přenosu.

Dalším zdrojem znečišťování jsou lokální topeniště. V Ostravě má vytápění pevnými palivy tradici, navíc je vinou socioekonomické situace jisté, že domácnosti často spalují odpady. Emise z lokálních topenišť znamenají - podobně jako v celém kraji - plošnou zátěž. Detailní přehled o způsobu vytápění domácností v každém obvodu vznikl analýzou údajů ze Sčítání lidu domů a bytů v letech 2001 a 2011. Umožnil tak kvantifikovat emise TZL z individuálních zdrojů. Emise TZL z automobilové dopravy byly stanoveny z údajů poskytnutých ČHMÚ - z plošně vyjádřených emisních toků ve čtvercích o straně 1 km. Použité emisní toky zahrnovaly primární emise ze spalování paliv, otěrů pneumatik a brzdových destiček a abraze vozovky.

Evropský systém emisního obchodování (EU ETS)

Emisní obchodování je nástroj motivující ke snižování emisí skleníkových plynů co nejefektivnějším způsobem. Subjekty, které mají možnost redukovat emise s nižšími náklady, mohou uspořené emisní povolenky nebo jiné emisní kredity prodat těm, u nichž by taková redukce byla nákladnější.

Evropský systém emisního obchodování (EU ETS) zahrnuje přibližně 11 000 zařízení ze sektorů energetiky, výroby oceli a železa, cementu a vápna, celulózy a papíru, sklo-keramického průmyslu, chemického průmyslu, rafinérií a dalších odvětví a rovněž provozovatele letecké a námořní přepravy v 30 státech. EU ETS pro stacionární zařízení, leteckou dopravu a námořní dopravu pokrývá cca 1,5 mld. t CO2 ročně. V roce 2030 mají emise v EU ETS být o 62 % nižší než v roce 2005. K roku 2023 již došlo ke snížení emisí v sektorech zahrnutých v EU ETS o 48 % oproti roku 2005, za ČR činí toto snížení téměř 46 %. Údaje o fungování EU ETS lze dohledat na webu Evropské agentury pro životní prostředí (EEA).

V ČR je EU ETS upraven zákonem č. 383/2012 Sb. Zákon stanovuje, na jaká zařízení se systém vztahuje a jaká jsou práva a povinnosti jejich provozovatelů. Provozovatelé monitorují své emise, vykazují je každoročně Ministerstvu životního prostředí a vyřazují za ně povolenky. Část povolenek dostanou provozovatelé bezplatně, zbytek si mohou koupit na trhu nebo v aukci.

tags: #emise #životní #prostředí #co #to #je

Oblíbené příspěvky:

• Průvodce vrtáním otvoru pro odpad
• Bezpečnostní aspekty jaderného úložiště
• Údržba solárních panelů
• Ochrana životního prostředí v ČR
• Odvod kondenzátu z kotle